Fragmentace

16. června 2018 v 12:21 |  Na počátku bylo Slovo

Vykládat biblická podobenství nelze bez důkladné znalosti celé Bible, v souvislosti SZ a NZ. Bible není kniha. Je to celá "knihovna" postupně naplňovaných proroctví v dějinách spásy lidské duše, od počátku až do konce všech věků.

Nechápeme, neznáme a nemůžeme znát nejhlubší duševní hnutí našich současníků, protože hlubiny lidské duše zná jen Bůh, neznáme dost dobře ani sebe, nevíme, co jsme zač a kam jdeme, dokud nenajdeme sami sebe v Bohu a Boha v sobě, ale kdekdo si osobuje právo rozumováním svých tělesných vášní podle svého vlastního obrazu soudit a vykládat myšlenky předků dávných minulých věků, o kterých nevíme vůbec nic, jednotlivé verše, vytržené ze souvislostí v konvencích současnosti jsou zavádějící, nedávají žádný smysl. A toto nepochopení pak je i příčinou chyb v překladech. I mylné překlady významů slov odvádějí hledající od pravdy.

Je však psáno: "Má-li kdo nedostatek moudrosti, ať prosí Boha a bude mu dána."

Vycházejme z toho, že základem celé Bible je Desatero. Ve Starém Zákonu za porušená přikázání pak tresty podle absolutní spravedlnosti "oko za oko, zub za zub." Pravda je jedna. A jedno jediné na cestě k Bohu je nutné: "Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Prokazatelně trestuhodně nečistého ducha má ten, kdo ta přikázání porušuje.

A hle, mnoho starozákonních veršů jako by z porušených přikázání hrubě usvědčovali samotného Boha Všemohoucího. Je snad proto Všemohoucí, že On sám může všechno? Ne, Bůh je bez poskvrnky absolutně čistá ryzí nejen Spravedlnost, ale i Láska. Kdyby náš Bůh byl jenom bez lásky spravedlivý, člověk a svět by už neexistoval příčinou uctívání ďábla - šílené okultní způsoby nejen sexuální, krutě vražedné rituály lidských obětí, mystéria neandrtálských tlup kanibalů, s nejtemnější praxí, bez úcty k Bohu a lidem, bez úcty k životu.

To nám umožňuje pochopit pradávnou starozákonní nutnost likvidace absolutní spravedlností "oko za oko, zub za zub" bezbožně zvrhlých, životu nebezpečných zločinců, uctívajících ďábla, jak ji známe i ze starozákonních biblických příběhů, kteří kdyby nevyhynuli, tak by smrtí zahubili život na zemi i na nebi.

Pochopení této nutnosti není obhajováním genocidy, srovnatelné s islámem, ale genocidou by bylo umožnit, jak těm starozákonním satanistům, tak i současným islámským barbarům, okovy zla spoutat spravedlnost. To by byla genocida. Proto starozákonní spravedlností "oko za oko, zub za zub", hynuly dříve, než stihly zahubit život na zemi.


Proto: " … Dám do vašich rukou obyvatele země a vypudíš je před sebou. Neuzavřeš smlouvu s nimi nebo s jejich bohy. Nebudou v tvé zemi sídlit, aby tě nesvedli ke hříchu proti mně. Kdybys sloužil jejich bohům, stalo by se ti to léčkou. " (2. Mojžíšova 23:-33) A stalo se. V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné. Konali všechno to zlé, sloužili baalům.

Ale "Oko za oko, zub za zub, " TO BYL STARÝ ZÁKON na necivilizované barbarské zločince, kteří kdyby nezhynuli, tak by zlikvidovali hrstku spravedlivých, kteří ještě zůstali a které Bůh uchránil za účelem vítězství života nad smrtí.


Nelze však starozákonní biblické příběhy a myšlení tehdejšího člověka chápat měřítkem současnosti. V kontextu doby lze zpětně nahlížet pouze starozákonní boj spravedlivých proti zvrhlým, za účelem přežití, jako cestu, kterou Bůh vyvedl a zachránil spravedlivé před nespravedlivými.

A v průběhu času věků všech, v odvěkém boji mocností a sil, dobra a zla, se opakuje scénář téměř stále stejný. Podle různých pověstí v průběhu miliard pozemských let se udály katastrofy a záhuby lidí potopami, mory a různými jinými pohromami, při kterých zůstával naživu jen malý zbytek lidstva. Degradace lidského vědomí, nedostatečná čistota úmyslů při vysoké úrovni vědomostí a možností, přiváděla lidstvo ke katastrofě. Tak se to opakovalo mnohokrát v průběhu miliard pozemských let.
"Není náš boj proti tělu a krvi, ale proti mocnostem a silám tohoto zlého věku. Na to zjeven je Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy."

NOVÝ ZÁKON, to už JE NOVÉ PŘIKÁZÁNÍ LÁSKY, všechny bližní milovat jako sebe, a bližním je každý, kdo se k nám přiblíží, přítel i nepřítel. Tedy pro novozákonní civilizovanější lidstvo, na cestě k dokonalosti obrazu Božího, ne už oko za oko, ale odpuštění a láska. Nezrušil tím Ježíš Starý Zákon, ale starozákonní spravedlnost naplnil odpuštěním a láskou. Kdo neuvěří, zahyne, jak bylo na počátku, tak zase bude na konci věků, budeme odděleni jedni od druhých, spravedliví půjdou do věčného života v radosti a nenapravitelně nespravedliví do věčného utrpení, podle zákonu absolutní spravedlnosti oko za oko. Ale tento soud nastane až na konci věků, a nenáleží žádnému člověku ale jen Bohu.

Spravedlivý Ježíš jednou pro vždy, sám bez viny, obětoval sebe za nespravedlivé hříšné a v celém NZ není ani jedna jediná výzva k násilí či k nenávisti. Mečem obrazně je Slovo Boží.

A ještě k chybám v překladech, např. Lukáš 14:26, "Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sester, ano i té duše své, nemůže býti mým učedlníkem." (Evangelium dle Lukáše 14:26).

Vraťme se k podmínce pro zachování života, která je pravidlem víry, podle míry, kterou nám Bůh v přikázáních lásky odměřil: "Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." A před Bohem kdo nenávidí, je vrah. Na jiném místě Ježíš říká, že kdo o své a zvláště o domácí péči nemá, zapřel víru a je horší, než nevěřící. Co z toho vychází? Ježíš je lhář, když ponouká své učedníky k nenávisti sám proti svému učení?

Aramejsky neumím. A biblických překladů existuje mnoho, jak těch, které jdou proti přikázání lásky, tak i těch, které jsou s nimi v souladu. A které jsou přesnější? Je psáno: "Nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé stejně neuvěří." A každý nechť si sám vybere, co chce.

"Přichází-li kdo ke mně, a svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe - neklade až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem."

"Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem."

"Pokud chce někdo jít ke mně, musím být pro něj důležitější než jeho vlastní otec, jeho matka, jeho manželka, jeho děti, jeho sourozenci a dokonce i vlastní život; jinak nemůže být mým žákem."

"Jestli přijde někdo ke mně a nenávidí svého otce, matku, ženu i děti, bratry a sestry, ano i svůj vlastní život, nemůže být mým učedníkem."

"Pokud k nám někdo přijde a nenávidí svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano a dokonce i svůj vlastní život, nemůže být mým žákem."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama