Květen 2018

Aby svědomí neotupělo lhostejností

29. května 2018 v 17:25 Píseň novou
Mnohdy se zdá, že všechno podstatné, nutné k obnově nespravedlností a lží pomýleného, porušeného člověka a světa, už bylo vysloveno, a v čase, daném k uskutečnění pravdy životem by mohlo být ustavičné opakování házením hrachu na zeď.

Nelze však mlčet, když svět je beznadějně černým bludištěm bez smyslu života a když ti, kteří se považují za moudré, nazvou bez poskvrnky nezištně čistou Lásku Boha Všemohoucího pomstychtivou. Je to veliké nepochopení anebo zákeřná lež, která odvádí hledající z cesty za světlem do beznadějné tmy.

Opakování je matkou moudrosti, tedy znovu a znovu a stále znovu, aby svědomí neotupělo lhostejností, když trpělivost má mít dokonalý skutek…

"Pomstychtivý Bůh Staré smlouvy byl všechno možné, jen ne spravedlivý. Byl nacionální (vyvolený národ) a nesnášel kompromis?"

Kde důkazem na ostré hranici mezi životem a smrtí je prokazatelná pravda proti lži, tam kompromis neexistuje. Jenže srdce bezbožných v jejich vlastní pomýlené spravedlnosti je doupětem vrahů, proto člověk a svět je, jaký je, na kraji propasti už beznadějně pomýlený. Protože celá demokracie vlád zleva i zprava je nemorálně nelidským kompromisem lží proti pravdě. A pomýlení jsou dnes všichni stejně, soudci i odsouzení, vládnoucí i ovládaní, přesvědčení, že špatní jsou druzí a spravedlnosti se člověk nedovolá.

Bůh je jeden. Na počátku jednou pro vždy, k vítězství odvěkého boje dobra a zla na zemi, který dnes vrcholí, v Desateru nám dal pravidla víry, podle míry, kterou nám odměřil přikázáním lásky, která druhému neublíží, a tím nám dal všechno, veškerou Jeho Boží moc. A má se ještě starat o to, co jsme z ní udělali? Neopouští Bůh člověka ale moci chtivě pomýlený člověk nejen nevěřící ale mnohdy i pomýlený věřící svévolně opouští Boha. Dokud nebude zákonem vymezena přesná hranice mezi dobrem a zlem, mezi spravedlností a zločinem, pravdy se člověk nedobere.

Od počátku až do konce všech věků Bůh je stále stejný, není sebemenšího rozdílu ani proměny mezi starozákonním a novozákonním Bohem. Na rozdíl od člověka, který se v průběhu času civilizuje a vyvíjí k harmonii zdravého těla i ducha, nebe i země až k neporušitelnosti života věčného, k dokonalosti obrazu Božího. Proto Ježíš, vítěz života nad smrtí řekl: "bohové jste."

Starozákonní tresty za zločiny proti Bohu a lidem nebyly pomstou ale dokonalou spravedlností. Jenže "Oko za oko, zub za zub, " TO BYL STARÝ ZÁKON na necivilizované zločince, kteří kdyby nezhynuli, tak zlikvidovali hrstku spravedlivých, kteří ještě zůstali a které kdyby Bůh nevysvobodil, člověk a svět v pozemském pekle ďábelských praktik by už dávno neexistoval.

V průběhu času věků všech, v odvěkém boji mocností a sil, dobra a zla, se opakuje scénář téměř stále stejný. Podle různých pověstí v průběhu miliard pozemských let se udály katastrofy a záhuby lidí potopami, mory a různými jinými pohromami, při kterých zůstával naživu jen malý zbytek lidstva. Degradace lidského vědomí, nedostatečná čistota úmyslů při vysoké úrovni vědomostí a možností, přiváděla lidstvo ke katastrofě. Tak se to opakovalo mnohokrát v průběhu miliard pozemských let. Starozákonní spravedlností "oko za oko, zub za zub" proto hynuly dříve, než stihly zahubit veškerý život.

Nezrušil pak Ježíš Starý Zákon, ale pro civilizovanější už lidstvo "kompromisem" Lásky Boží dočasně nám dal odpuštění. Odpuštění však není žádným kompromisem mezi pravdou a lží, životem a smrtí. Křesťané se neliší od ostatních lidí zvláštním způsobem života, žijeme ve světě, jaký jsme bezbožně dopustili a otevřít duši, dům či hranice země moci chtivě loupežným uchvatitelům, násilníkům a vrahům a spoléhat se na zázraky všemohoucího je sebevražda, zrada, vlastizrada. Milovat nepřátele neznamená vydat na pospas sebe, své nejbližší a blízké. Dobru i zlu, Bohu i ďáblu sloužit nelze. "Jestli kdo o své a zvláště o domácí péči nemá, zapřel víru a je horší, než nevěřící" "Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele."

Odpustit nepřátelským zločincům znamená modlit se za ně a prosit Pána Boha, aby jim dal svého ducha a oni pochopili, uvěřili, litovali zlých skutků i slov a obrátili se od lži k pravdě, od zločinů ke spravedlnosti, od ďábla k Bohu, od nenávisti k lásce.

A nemešká Bůh s vysvobozením svých věrných spravedlivých, ale čeká na obrácení bezbožných, nechce, aby nikdo z nás zahynul. V nezměrně nekonečné Lásce Boží chce, aby všichni pochopili a obrátili se od lži k pravdě.

Ale jak bylo pro nenapravitelně prolhaně ďábelsky zlé na počátku, tak bude i na konci věků, kdo neuvěří, navěky nenávratně bude trpět tam, kde červ neumírá a oheň nehasne. Až budeme odděleni jedni od druhých, spravedliví půjdou do věčného života v radosti a nenapravitelně nespravedliví do věčného utrpení, podle zákonu absolutní spravedlnosti oko za oko. Ale tento soud nastane až na konci věků, a nenáleží žádnému člověku, nýbrž jen Bohu.

Bůh všemohoucí je, ale až tam, kde lidská věrnost, svědomitost, odpovědnost a píle je už bezmocná, až tam, kam lidská slabost už nedosáhne. V pravdě milovat Boha a bližní láskou Boží, která druhému neublíží, znamená v pravdě spravedlivě vládnout svým osudem, každý na svém místě podle svého povolání, obnova přijde zdola, a teprve, až bude rozdíl ve způsobu života mezi těmi, kteří žijí anebo nežijí v bezpečí Boží Lásky, pak se změní i myšlení a jednání větší části lidstva a změní se způsob života i působení živlů na celé zemi.

"Suma všeho je, aby každý Boha nade všechno, co jmenováno býti může, miloval a bližním tak jako sám sobě upřímně přál.

Bůh svým pavéza - Spatřil jsem pak, že nejen andělskou ochranou, ale i velebností Boží přítomnosti ohražen byl každý z nich, takže z nich hrůza šla těm, kteří se jich proti vůli Boží dotýkati chtěli.

Viděl jsem na některých zázraky, kteří házeni byli do vody, do ohně, lvům a zvěři divoké k sežrání, nic se jich však nechytla žádná rána. Jim nebylo nic, stáli nebo chodili, svého povolání hledíce vesele. A tu jsem porozuměl, co to je mít Boha za svůj štít, který když svým věrným jisté věci na světě k vyřízení svěří, a oni to zmužile konají, On v nich a kolem nich přebývá a chrání je sobě jako zřítelnice oka svého, aby ne dřív ale až po vyřízení, po splnění toho, proč na svět posláni byli, padnout mohli.

Což oni také vědí a na tu Boží ochranu vesele se spoléhají. A nebojí se, i kdyby stín smrti tu stál, kdyby se všechen svět bouřil, kdyby se země propadala do moře, kdyby ten svět plný ďáblů byl …
Ó, přešťastná, v světě neslýchaná bezpečnosti, když člověk tak v ruce Boží zavřený a schovaný, všem jiným věcem z moci vyňatý jest.


Rozumějte tomu, ó, všichni upřímní Kristovi služebníci, že strážného, ochránce a obhájce přebedlivého máme, samého Všemohoucího Boha: Blaze nám!" (Jan Amos Komenský - Labyrint světa a ráj srdce)