„Dědictví naše obráceno jest k cizím ... “

13. října 2016 v 20:05 |  Píseň novou

Politika se nesmí odehrávat v zákulisí, musí být transparentní, průhledná a jasná, podle pravidel, na základu kterých budou předkládána referenda a na základu těch stejných pravidel budou rozhodovat i občané. Prokázaná záměrná lež musí být důkazem nevěrohodnosti člověka a důvodem k odchodu z funkce. Poctivost je tím, co dělá člověka člověkem, a veřejně známou osobnost osobností příkladnou, následování hodnou. Legální lež je tím, co nás přivedlo k počátku konce naší civilizace a buď změníme směr, uzákoníme základní morální pravidla bez výjimky všem anebo zahyneme. Lži a manipulace jedněch proti druhým jsou pro osobnosti veřejného života absolutně nepřijatelné. Máme-li přežít, ctnosti musí vládnout světu a zmizí nenapravitelní lháři, zloději, vrazi a váleční zločinci.


Dobrou zprávou pak v této kritické době je, že naděje neumírá nikdy. Pravda je jedna a obejít ani obelstít se moci chtivě svévolně nedá. Dobrem nejvyšším a zárukou svobody je láska v pravdě. A to znamená zákonným způsobem vyslovit dobru ANO a zlu NE!


Dobro v pravdě je láska, která druhého nepoškodí, neublíží. Proto "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." "Láska bližnímu zle neučiní, naplněním Zákona je tedy láska."


"Mistře, které přikázání je v zákoně největší? Ježíš mu řekl: Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své i z celé mysli své! To je největší a první přikázání. Druhé pak je mu podobné: Miluj bližního svého jako sebe samého! V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci." (Mt. 22, 36)


V souvislosti s invazí islámských nájezdníků mluvíme o nutnosti zachovat křesťanskou civilizaci. Evropu nezachráníme tím, že nájezdníky utopíme, vystřílíme. Ve jménu Boha živého už žádné křížové války, žádné vraždění!


Přikázání "Nezabiješ!" naplněné odpuštěním a láskou k nepřátelům nutně vyžaduje přestat uznávat ideje o obranné válce. Jak? No nejjednodušší to bude podle přikázání: "Nezabiješ!" a zákonným způsobem všechny zločiny, zločince a původce válečných tažení trestat. Ale "Nezabiješ!", tedy ani žádné tresty smrti ale kriminál, ne rekreační pobyt za mřížemi. Tedy odpracovat si tam tvrdě stravu i bydlení v kvalitní pedagogicko psychologické péči. To znamená dát jim možnost pochopit, litovat a napravit se. Válečným utrpením jsme si už prošli a ukázalo se, že násilím, válkami a revolucemi se nestal člověk a svět lepším ale horším, až k současnému balancování nad propastí.


A ani svátky vánoční a velikonoční, ani boj o zachování kulturních uměleckých památek, které islámští okupanti bourají, nás nezachrání, všechny svátky, které si lidská fantazie vytváří pro radost, jsou jen doprovodným doplňkem skutečných morálních hodnot, které jsou základem života. V pravdě civilizovaný člověk v duchu křesťanské tradice je člověkem čestným, spravedlivým, spolehlivým, odpovědným a věrným. Pravé hodnoty jsme zdiskreditovali, proto místo pokojných Vánoc satansky vražedný beznadějný smrtonosně černý ramadán zaplavuje Evropu.


Proti lži a násilí je nutné uzákonit spravedlnost v pravdě. A podle práva i povinnosti občanů všech stejně, přistupovat spravedlivě k legálním a ilegálním migrantům. A muslimové, kteří tady zůstanou, musí rozhodně rázně pocítit, že islám není náboženství, že to je zločinecká ideologie, která do Evropy nepatří. Mohamed je prorokem smrti, Ježíš je pravda, láska a život, ďábel je lež, nenávist a smrt. Život je světlo lidí. Ďábel muslimům přikazuje loupit území nemuslimů a nemuslimy zotročit, znásilnit, vyvraždit. Proto Islám nezvítězí, vítězem je Ježíš. Ježíš je vítězem pravdy nad lží, lásky nad nenávistí, života nad smrtí.


A nejen proti dobyvatelům islámským ale i proti globálním vrahům a proti zločincům všem je nezbytně nutné pojmenovat a uzákonit dobro proti zlu. Protože nelegální prostředky pro všechny společenské oblasti veřejnoprávní představitelé zlegalizovali a došli jsme k vyhynutí. "Sotva se narodíme, už zanikáme, ani jsme nemohli ukázat jakýkoli náznak ctnosti, ale umořili jsme se vlastní špatností." (Mdr 5,13) Globalizace je satanskou imitací Božího království na zemi.


Pod "babylónskou věží" jsme všichni měli společnou řeč. Všichni jsme si vzájemně rozuměli, když člověk z lásky k Bohu a bližním nezištně druhého pokládal za přednějšího, než sebe. Když ale lidstvo zotročila pýcha, "Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi".


A "Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům."


A přikázal milovat, ďábel přikazuje nenávidět a ubližovat druhým, prosazovat sebe za každou cenu, i sebevražedně za cenu životů dokonce i vlastních.


"Dědictví naše obráceno jest k cizím, domovy naše k cizozemcům." (Pl 5:2)


A vracíme se zpátky tam, odkud jsme vyšli, hledáme cestu ze tmy ke světlu, k jednotě s Bohem a lidmi. Čas se přiblížil, proto svět je teď znovu v pohybu, co bylo na zemi hotové, začíná být znovu tvarováno, aby člověk hledal a našel sebe v Bohu a Boha v sobě a vrátil se domů. S druhým příchodem Krista všechno bude jinak, člověk změní své myšlení a změní svět od chaosu k řádu. A změní se nejen způsob života ale i působení živlů na zemi. Najdeme zas Boha živého, a najdeme společnou řeč. Bůh se dá najít všem, kteří hledají pravdu. A jako život věčný v lásce a radosti na nebi je duchovním odkazem a dědictvím Otců, tak národ je drahým dědictvím našich otců tady na zemi a člověk má právo i povinnost dědictví otců zachovat přítomným i budoucím.


"Nepřeneseš meze bližního svého, kterouž vymezili předkové v dědictví tvém, kteréž obdržíš v zemi, jižto Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys ji dědičně obdržel." (Dt 19:14)


A Maďar, Polák, Němec, Slovák, Čech, Rus, Američan, Afričan, Žid, Arab, Číňan … lidstvo všech národů světa, jsme dědicové Otců na zemi i na nebi v tom nejvyšším smyslu těch přikázání lásky, která jsou pravidlem víry podle míry, kterou nám Bůh odměřil.


"Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklameš, cti otce svého i matku." (Marek 10:19) "Příkazy mé jak poklad opatruj. Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce." (Přísloví 7:2-3)


Základní podmínkou dobrého života v obci je vláda zákonů, nikoli lidí. Zákon je rozum zbavený vášně. Kdyby na zemi vládla láska, nepotřebovali bychom žádné zákony. (Aristoteles)


"Miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího." (Mdr 8,7)


A pouze v takových podmínkách může žít pravá svoboda, rovnost a bratrství na zemi pro všechny, nebe pak je otevřené těm, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn. Ale v politice všechny hlasy musí být slyšet. Proč jenom ty ateistické? Nejde o to jít proti nevěřícím, či jinak věřícím, ale spolu s nimi.


Jsem věřící, a kdykoliv jsem ochotná podat svědectví o tom, jak veliká a nádherná je láska Boží, ale nikomu víru nenutím. Jen spravedlnost a svobodu pro každého, kdo nepoškozuje druhého. Víra je vztah a o vzájemném vztahu jeden člověk druhého nepoučí, osobní zkušenost vzájemnosti za druhého udělat nelze. Tu je nutné prožít. Bůh stvořil člověka svobodného v rozhodování mezi dobrem a zlem a svoje vlastní kroky k Němu musí za sebe udělat každý sám.


Křesťan ve jménu Ježíše neposílá do pekla nevěřící ani jinak věřící, ale miluje láskou Boží podle přikázání tak, jako Bůh nás miluje, bez rozlišování všechny lidi stejně. A ne jenom ty, kteří se nám líbí. Křesťan stejně jako Bůh nenávidí hřích, ale hříšníky miluje, protože za ně Ježíš na kříži trpěl, aby oni žili. Bůh nikomu nestraní. Opravdový křesťan nehledá chyby druhých podle své vlastní "jediné věčné pravdy" vymyšleného náboženského učení ale sebe zdokonaluje a hledá v Bohu živém, a Boha v sobě, následováním Ježíše podle evangelia.


"Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání … (2P 1,5)


Všichni jsme teď na jedné lodi, která jde ke dnu. Věřící i nevěřící, přesně stejně nemorální do výše ne-zákonů, a do výše lidských výmyslů o Bohu, které si lidová tvořivost zdokonaluje podle své povahy. A příčinou toho je realita taková, jaká je.


"Nastal den tmy a temnoty, útisk a tíseň, pohroma a veliká hrůza na zemi. Celý spravedlivý národ propadl zmatku; obávali se od nich zlého, byli připraveni, že zahynou, a volali k Bohu. Z jejich volání jako z malého pramínku vznikla veliká řeka s množstvím vody. Vzešlo světlo a slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné." (Ester 1)


Jako Ježíš odcházel do ticha, aby se modlil a plný ducha svatého se zase vrátil, aby sloužil, tak i my máme mít účast na věcech veřejných. A jestliže neexistuje politická strana, která by prosadila spravedlnost proti zločinu, je třeba ji založit a působit v politice uprostřed jako jednotící prvek mezi lidskou nesmiřitelností.

Ozve se někdo, kdo do toho tímto směrem už jde anebo by chtěl jít, vybojovat ten spravedlivý boj proti zlu dobrem, bez násilí, spravedlivě, nestranně, nezištně, jen s láskou?


"Křesťané se neliší od ostatních lidí, ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání i jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Jako občané mají na všem účast, avšak všude se chovají jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají daných zákonů, způsobem svého života však vítězí nad zákony.


A ti, kdo je nenávidí, nemají žádný důvod k nepřátelství. Prostě řečeno, jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a nejsou ze světa. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I křesťany možno ve světě poznat, avšak jejich zbožnost zůstává neviditelná. Tělo nenávidí a bojuje proti duši. Duše miluje nenávidějící tělo i s jeho údy. I křesťané milují ty, kdo je nenávidí. Duše je sevřena tělem, avšak sama tělo udržuje. I křesťany drží jako ve vězení svět, oni však udržují svět. Nesmrtelná duše přebývá ve smrtelné schráně. I křesťané žijí v pomíjejícím světě, avšak očekávají v nebesích nesmrtelnost. … (List Diognetovi)







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majka Majka | Web | 14. října 2016 v 16:33 | Reagovat

Moc pěkné, velmi podobně mluví i náš duchovní pastýř při homílii...

2 Akja Akja | E-mail | Web | 18. října 2016 v 10:08 | Reagovat

Je skvělé, si udržovat dětský pohled na svět, ale je také potřeba zkoumat, jak opravdu věci fungují. Např. v článku bylo napsáno, že naděje nikdy neumírá. To je základní omyl. Naděje přesouvá lidskou pozornost do budoucnosti a odvádí ji od přítomnosti, kde se jedině nechá něco změnit. Naděje je pokřivená myšlenková forma, která pomohla zotročit lidstvo. Pokud se stále budeme upínat k nadějím, vytváříme stále stejné omezení. Pokud budeme stále proti někomu, něčemu, stále si to stavíme do cesty. Článek je dětské hraní na dospělost se spoustou ega, problémů a omezení, nehledá skutečnou cestu z kola ven...

3 nlydia nlydia | E-mail | 19. října 2016 v 9:58 | Reagovat

Nebudeme-li jako děti, nikdy nevejdeme do Božího království k životu věčnému. Život je hledání. Našla jsem v tom záhadologickém duchovním i magickém pralese „jediných věčných pravd“ smysl života, odpověď na otázku, co je to pravda mi byla dána v osobních zkušenostech na cestě životem¨, a prošla jsem si po svých až tam, kde je psáno: „Zvítězili jste nad tím zlým“.
Vytvářet přítomnost znamená umožnit budoucnost. A z osobních zkušeností, podložených životem vím, že živý Ježíš je cesta, pravda a život, a cesta, to je víra, naděje a láska.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama