Září 2016

Křest vodou a ohněm

24. září 2016 v 14:50 Na počátku bylo Slovo
"Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. Svědectví pak Ježíšovo je Duch proroctví."

"Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. V Prorocích je napsáno: 'A budou všichni vyučeni od Boha.' Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně."

"Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná.

Vy ho znáte, je u vás a bude ve vás."

"Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním."

Prosit však ve jménu Ježíše, to nestačí to jméno vyslovit jen ústy, ve jménu Ježíše znamená následovat jeho cestu v jeho stopách, přijít k Němu v pravdě a lásce "pouští" tak, jako šel On.

A teprve potom "Ten, který je v nás, je mocnější, než ten, který je ve světě."

"Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržeti dědictví spásy?" (Žd 1:14)

"Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." (Židům 4, 1)

"Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce … " (Židům 3, 15)

"Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: 'Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?' Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! 'Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa jejich výroky.' … (Římanům 10:9-21)

Způsob, jakým můžeme obdržet poslání, pověření, není ve formě evangelijního společenství ale v následování Krista. Naopak, všechny ty různé způsoby a formy, povýšené nad ty druhé, jsou rouháním Duchu svatému.

"Amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání jakkoliv by se rouhali. Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. " Říkali totiž: "Má nečistého ducha."

"Bůh nám "dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3:16) "Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: 'Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.'

A věřící, ať katolíci či protestanté nebo jiná společenství v Kristu, každý, kdo miluje Boha a bližní podle přikázání lásky, ale uctívá Boha jiným způsobem, řekne-li o někom někdo, že ten druhý, který neporušil Boží přikázání, má nečistého Ducha, rouhá se Duchu svatému. A na to pozor, rouhání Duchu svatému je jediným neodpustitelným smrtelným hříchem. Nečistého Ducha má ten, kdo říká, že miluje Boha a povyšuje sebe nad jiné, nečistý je ten, kdo porušuje porušuje Boží přikázání lásky proti bližním. Ale kde není porušené přikázání, tam není nic nečistého, tam čistému svobodně je všechno dovoleno, všechno, co Bůh stvořil, je čisté, a nic není zakázané.

"Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání."


Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku, dali ho zavolat. Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: "Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, má matka a moji bratři. Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr, sestra i matka." (Marek 3: 28-35)

Jaká je vůle Otce v nebesích? "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." (Matouš 19:17-19)

A "Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 'každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.'

Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? "

Poslání jeden člověk druhému nevysvětlí. Tu cestu "pouští" je nutné osobně prožít, zříci se sebe a svých omylů a odevzdat svoje všechno co jsem a co mám, s důvěrou do vůle Boží, a dovolit Bohu, aby nám dal poznat pravdu. Nemusí to být vždy cesta snadná. A o tom je opravdový křest vodou.

Páry protikladů a jejich rozpory ustavičně ohrožují jednotu osobnosti a znovu a znovu zaplétají život do rozporů. V Písmu tuto skutečnost vyjadřuje zmítání "sem a tam". A slovy Jeremiáše: "Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou". Anebo Žalm 107, 7-43; Job 6, 18; Jedná se o proces očišťování, a upevnění víry ve vytrvalosti slovy Jakuba 1, 12-14.

Stát se v očích světa "bláznem" pro Krista a jít lidmi nepochopený, opovržený, proti konvencím a proudům světa, znamená mnohdy jít i proti svým nejbližším, usilovně se snažit odpouštět jejich nepochopení, a nespojovat s duchem pravdy své špatné svědomí z toho, že nejsme takoví, jaké by nás očima světa chtěli mít. Že to není cesta lehká, už vím. Ale i náš Pán ví. On první stál v trhlině mezi našimi hříchy a Bohem. A smysl dělá snesitelným mnohé, snad vše. I to veliké odříkání a opovržení. A v tom je poselství kříže.

Janův křest vodou, je cestou pokání k očištění. Hříchy kajícníků nejsou zahlazeny ihned. Až teprve, když Bůh pozná naši vytrvalost a lásku v dobrém i zlém. A následuje křest Duchem svatým, který je vítězstvím nad dobra nad zlem, života nad smrtí, ve spolupráci s anděly světla, osvíceným zrakem mysli.

"Jakož psáno jest v knize proroctví Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho."





"Jsou tři svědkové, Duch, voda a krev a ti tři jsou zajedno" a v Mojžíšových knihách je psáno, že vejde teprve čtvrté pokolení.

A všechny ty posvěcené předměty, kříže a křížky, korálky růžence, svěcená voda, oplatka eucharistie, dalo by se říct, že to jsou jen pověry, ale říkat to moc nahlas nesmím, protože by to někomu znělo jako rouhání a hanila bych víru těm, kteří hmotné symboly k víře ještě potřebují. Ale obřízka, křest, půst, tělo a krev Pána, a veškerá biblická podobenství nelze chápat tělesně hmotně, to je nutné prožít v moci Boží, srdcem, tepajícím v rytmu nezměrné, věčné, Všemohoucí Lásky Boží, která jen miluje a vůbec neumí nenávidět.

A pokud jde o křest, nemyslím ten symbolický, ale opravdový, na cestě životem, velice pozoruhodné je toto: "Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?" (1. Korintským 15:29)