Srpen 2016

Křesťanství a islám

10. srpna 2016 v 21:37 Píseň novou

"Opakování sdělení Pána Ježíše Krista prostřednictvím Rafaela v těle Michala. Starý Zákon není ode mne, jediného Stvořitele všeho a všech, Pána Ježíše Krista!"


"Zatloukat, zatloukat, zatloukat?" Nehodící se škrtneme? Vyměníme za jiné, za jinou, za jiného?

"Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." (Matouš 5, 17-18)

"Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona." (Lukáš 16, 17)

"Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: 'Spravedlivý bude živ z víry.' Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: 'Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.' Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

… Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil." http://biblenet.cz/app/b?book=Gal&no=3

Celá Bible v dějinách spásy lidské duše je Knihou Knih proto, že od počátku až do konce věků jsou biblické příběhy a biblická podobenství dokonalou spravedlností a láskou, vítězstvím dobra nad zlem, vítězstvím života nad smrtí.

Ty kruté starozákonní příběhy nebyly výbojně loupežnými válkami, byly to války obranné proti barbarům, byly záchranou lidstva, abychom nevyhynuli. Ve starozákonní době zabití za účelem zachování života, "oko za oko, zub za zub" bylo přirozenou, absolutně dokonalou spravedlností, sebeobranu za účelem přežití, kterou proklestil, vyvedl a zachránil Bůh spravedlivé před zvrácenými, nenapravitelně hříšnými.

"Oko za oko, zub za zub" to byl spravedlivý osvobozující boj, bez kterého by smrt pohltila život.

Základem celé Bible, Starého i Nového Zákona je Desatero, které Ježíš pak naplnil novým přikázáním lásky, milovat i nepřátele. A v celém Novém Zákonu není pak už ani jediný případ schvalování násilí.

A jestli skutky některých židů a křesťanů nejsou podle Desatera, tak v synagogách ani v kostelích se to nenaučili. Nikdy křesťanský kazatel nekáže zabíjet, protože Ježíš to křesťanům zakázal, sám se žádného zločinu nedopustil. Křesťanští kazatelé říkají věřícím, aby následovali Ježíše a jeho přikázání lásky, bez rozlišování stejně k lidem všem, věřícím i nevěřícím, aby přátelům i nepřátelům činili tak, jak chceme, aby oni činili nám.

"Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice." (Lk 9:54-56)

"kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem",není výzvou ke kamenování, ale k sebekritickému sebepoznání, abychom neodsuzovali druhé, a jsou to slova Ježíše Krista o odpuštění, kterými s Novým Zákonem starověké kamenování skončilo, odpuštění však neznamená s hříchem souhlasit. http://biblenet.cz/app/b?book=John&no=8

"Kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí vaše přestoupení." (Mk 11) http://biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=11

"Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.

A nevytrhávejme z kontextu. Toto následující podobenství v Lk.19 vypráví Ježíš o svém druhém DUCHOVNÍM, ne tělesnémpříchodu, s koncem věků, kdy budeme podle absolutní Boží spravedlnosti a lásky odděleni jedni od druhých, spravedliví půjdou do věčné radosti, nenapravitelní do věčného trápení. Ale odsouzení nenapravitelných není dáno člověku, nýbrž jen Bohu, který jediný zná srdce lidí. Boží přikázání NEZABIJEŠ! znamená NEZABIJEŠ! a kdo nenávidí, je vrah.

… Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'" (Lukáš 19), http://biblenet.cz/app/b?book=Luke&no=19

Díky silné víře se Abrahám stal "otcem" všech, kdo věří. (Řím 4,11-20) A křesťanství, židovství i islámse pokládají za potomky Abrahámovy, ale Ježíš, Abrahám a Mohamed je jeden, i když výklady těch náboženství jsou různé.

A "ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, …dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené." (Řím 9,6-8).

"Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky.Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. … protože je lhář a otec lži. (Jan 8:39-44)

Ježíš je představen jako "Syn Abrahamův" (Mt 1,1) a prohlašuje, že pohané "zaujmou místo u stolu s Abrahamem" (Mt 8,11).

"Přijdou mnozí od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem" (Mt 8,11). Po svém vzkříšení pak Ježíš rozšiřuje poslání apoštolů a nabídku spásy na celý svět (Mk 16,15-16).

V rozhovoru se Židy Ježíš zjevuje své božství: "Váš otec Abrahám zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.' Židé mu řekli: 'Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abraháma?' Ježíš jim odpověděl: 'Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abrahám narodil, JÁ JSEM'" (Jan 8,56-59)

A Boží spravedlnost na počátku jako na konci věků je stále stejná. Boží jméno: "JSEM, KTERÝ JSEM. … Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci." (Ex 3:11-15) Bůh však je nejen spravedlnost, ale i láska. Ježíš zemřel za všechny hříšníky, všichni máme stejnou šanci zachránit se.

"Co bylo je totéž co býti má, a co se nyní děje, je to, co se díti bude, aniž je co nového pod sluncem. Je-li jaká věc, o níž by někdo mohl říci: "Pohleď, to je cosi nového?" Ano, pak již to bylo před věky, které byly před námi."

Semenem je Boží slovo. … http://biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=13 "Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů."

"... věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel." (Lukáš 19, 22)

"Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy."(1J 3:8) Ďábel klame, seje a rozdává a Ježíš bere to zlé, co ďábel seje a dává. Ježíš snímá prokletí a dává požehnání. Ježíšova oběť na kříži je výkupným z moci zlého. Ježíš je vítězem života nad smrtí, proto stačí učinit pokání.

Říkal toto podobenství: "Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl. Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! Proč kazí i tu zem? On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím, neponese-li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej." (Lk 13)

"Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." (Mt 3:10)

'Já ještě jednou zatřesu' nejenom 'zemí', ale i 'nebem'. … Ono 'ještě jednou' ukazuje na proměnu těch věcí, jimiž lze otřást, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. Neboť náš Bůh je oheň stravující. (Žd 12: 12-29) http://biblenet.cz/app/b?book=Heb&no=12

"Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, … Potom řekne Král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. …

Potom řekne i těm po levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života." (Matouš 25:29-46)http://biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=25

Svět se stal nebezpečným místem k životu. Ale přesto na celém světě lidem všem, všechny ty křesťanské církve a farnosti byly, jsou a budou jistými ostrůvky lidské pomoci, bezpečí a lásky, otevřené lidem všem, dokud nás s druhým příchodem Ježíš všechny nesjednotí.

Základní podmínkou k životu je starozákonní Desatero a pozdější Zákon Nový, tedy Desatero, naplněné láskou. Základem Bible, tedy celých dějin spásy lidské duše, od počátku až do konce, je život a život je láska, která druhému neublíží. A bez ohledu na to, co jsme z toho dnes udělali, skutečností v současném chaosu stále zůstává jistota, že byť proti Bohu a lidem rozdělené různým výkladem učení Ježíše Krista na protestantské a katolické církve, se lidé v těch jednotlivých společenstvích k sobě navzájem chovají slušně, neokrádají a neobelhávají se a nevraždí. Stále obecně ve velkém měřítku platí, že křesťan NELŽE, NEKRADE A NEZABÍJÍ, i když výjimky jsou všude, jsme jenom lidé, chybujeme všichni, ale kdyby nějaký věřící někoho obelhal, podvedl, okradl, tak se omluví a napraví, co zkazil.

Křesťanství, církev, náboženství, znamená pro lidstvo životadárný přínos mravní, kulturní a humanitární, bez něhož by člověk živočišných zákonů džungle skákal po stromech a živořil v jeskyni, až k úplnému vyhynutí. Odedávna náboženský mechanismus konvencí byl, je a bude nutností k zachování života.

"Není rozpor mezi myšlením a praktickou činností, myšlení se rodí z praktických úkolů, uvědomělá činnost se rodí poznáním. Je-li rozpor mezi teorií a praxí, pak je někdy chyba, buď je špatná ta teorie, nebo ta praxe, často obojí." (TGM)

Když se vyskytne křesťanský násilný fanatik, tak prostě není křesťanem, i když si o sobě myslí a říká, že je, opustil Boha a přikázání lásky. Tedy jeho praxe je v rozporu s křesťanským učením.

Islámská genocida, to je teorie i praxe v jednotě. Sice každé náboženství pokládá to svoje za nejlepší, ale lež, násilí a vraždy přikazují jedině islámské "posvátné" texty. Ďábelská praxe legálně vraždit a likvidovat jednotlivce i národy je vlastní jen fašistům a muslimům. A z toho vychází, že islám není náboženstvím, je to satanismus.

V mešitách islámští kazatelé vyučují muslimy násilné trestné činnosti, která je podle jejich víry dokonalým světovým řádem, posílají je zabíjet a umírat. Když následují muslimové věrně svého proroka Mohameda, jsou z nich stejní zločinci, jako byl Mohamed. I pro umírněného muslima jsou islámské násilné zvrhlosti práva šaría právem nejdokonalejším, určeným celému světu.



Pravda je jedna a poznáme ji po ovoci. Jediným spolehlivě přesným měřítkem pravdy a lži je přikázání lásky, které je zlatým pravidlem všech náboženství, milovat bez rozlišování všechny věřící všech náboženství i všechny nevěřící, přátele i nepřátele, všechny stejně jako sebe nedělat druhým co nechceme, aby oni dělali nám, chovat se ke všem bližním tak, jak chceme, aby oni se chovali k nám.

Islám nezná zlaté pravidlo lásky k lidem všem, islám rozlišuje. Islámský "jediný národ nejlepší" povýšil sebe a všechny ostatní zavrhnul. A toto povýšení není jen teoretické ale zrůdnostmi podložené, v historii islámu od jeho počátků dodnes.


Dokud je muslim muslimem, není možné bez rizika brát vážně jeho umírněná slova ani skutky. Když muslim je umírněný a není radikální, pak je buď špatným muslimem anebo lže, jak mu káže jeho věrouka, obelhávat nevěřící. Každý muslim je i potenciálním zločincem a teroristou.

Přikázání milovat nepřátele neznamená tolerovat zločince, který by loupil váš dům a znásilňoval vaši ženu. To by znamenalo schvalovat zločiny, nechat se znásilnit, zotročit a vyvraždit. Taková tolerance v případě jednotlivce je zbabělost, na státní úrovni je to vlastizrada a církevní představitelé tolerující zlo jsou pastýři, kteří boří ohrady a ponechávají ovce vlkům napospas. Takovou podlost Bůh od člověka nežádá, ale trestá. Jde o život. Islám není náboženství ale satanistický vládnoucí systém k vytvoření celosvětového kalifátu a musí být postaven mimo zákon. Teorie islámského učení jde ruku v ruce s praxí, muslimové jsou od sedmého století otroky zlého. A nenechal nás Ježíš na pospas zlému, ale za nás obětoval sebe, abychom my žili. A tak i my máme své bližní milovat a chránit.

"Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící." (1. Timoteovi 5:8)

"Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům." (Matouš 24, 43)

Není nebe rozevřené dokořán všem, jako hranice EU. Ale Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje a dodnes úzkou cestu s těsnou branou, vedoucí ke stromu života, střeží andělé s míhajícím se plamenným mečem, žádný most z pekla do nebe nevede a nic nesvatého tam nevejde. TOU CESTOU JE PŘIKÁZÁNÍ LÁSKY.


Říkat islámu ano, znamená říkat ano islámskému učení, jehož náboženskou teorií i praxí jsou násilné zločiny všeho druhu. Tolerovat islám neznamená nic jiného než tolerovat konec evropské civilizace a nástup barbarského kalifátu. Je naivní si myslet, že se muslimové v Evropě přizpůsobí a podřídí našim zákonům. Oni se netají tím, že přicházejí zmocnit se Evropy. A je to dvakrát řízená a podporovaná invaze, v zájmech globalizace a v zájmech islamizace.

"Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. (Jan 10:1-2)


Islámem zotročené muslimské národy za to nemohou, že islám je šmejd. Islám je nástrojem zlého v bitvě poslední ke konci věků. Evropa uznává islám jako náboženství a páchá sebevraždu, zatím jen ustupováním jeho požadavkům, dokud nedosáhnou svého a tím ubližujeme i muslimům. Muslimové jsou obětí zrůdné ideologie a potřebují slyšet pravdu.Korán je popletený, je to nauka o nenávisti, produkuje zločince. Zákazem veřejné propagace islámu v Evropě je třeba muslimům dát šanci života, přestat vraždit, skončit s nenávistí, a svobodně v pravdě žít a milovat.

A ta invaze se neděje jen tak náhodou, má očistný charakter nejen pro muslimy ale i pro Evropu, je to šance pro všechny, hledat a najít pravdu, vážit si skutečných hodnot a vrátit se k Bohu.

















Obsahy nitra

7. srpna 2016 v 15:37 Na počátku bylo Slovo

Skutečné obsahy biblických podobenství, pravé významy slov, se skrývají v hloubce. Jsou to obsahy nitra, neviditelné a nehmatatelné, duchovní. Zjevení, viditelné tělesným zrakem a slyšitelné uchem není Boží. Jako je Bůh tělesnými smysly neuchopitelný, tak i Boží zjevení lze zakusit jen vnitřními smysly. Tělo je tělo, duch je duch.

"Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: 'Smrt byla pohlcena ve vítězství.' (1K 15:54)

"A Ježíš řekl: Já jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými." (Mk 14:62)

"Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, …." Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou lze vidět pouze osvícenýma očima mysli, tedy duchovním zrakem. Zrození z Ducha svatého, to jsou Duchem Boží moudrosti OSVÍCENÉ OČI MYSLI (Ef 1:18) k poznání naděje a povolání k bohatství slávy dědictví jeho v svatých… a kde bude mrtvola (tělo duchem neosvícené, neprobuzené), tam se slétnou supi. (Mt 24) Protože "Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů." (Ř 1:23)

"Bůh činí z andělů větry a ze svých služebníků plameny ohně. Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržet dědictví spásy?"

"Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme." (1Te 4:17)

"Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje, Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. (Žd 12:1)

Zrození z Ducha, je jako když "Vítr, kam chce, věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde." (J 3:8)

"Nadějí spaseni jsme. Naděje pak, která se vidí, není naděje." (Ř 8:24-25)

"když se Jakubovi a Petrovi na hoře ukázali Mojžíš a Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem, zastínil je oblak světlý a hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte." (To zastínění a hlas je Syn.) A když pozdvihli oči, neviděli jiného, jen Ježíše samotného. Toho Ježíše, kterého neviděvše milujete. Kterého nyní nevidíte, ale v něho věříte. Spravedliví z víry budou žít.

"Na počátku bylo slovo." Proto: "Neptej se, kdo vystoupí a kdo sestoupí, blízko tebe je Slovo. Máš ho v ústech i ve svém srdci."

"A bude v posledních dnech, dí Bůh, že vyleji z Ducha svého NA KAŽDÉ TĚLO a prorokovati budou synové vaši i dcery vaše, a mládenci vaši VIDĚNÍ VÍDATI BUDOU… (Ale) na služebníky a služebnice SVÉ (tedy v pravdě Boží) v těch dnech vyleji z Ducha svého a budou prorokovati." (Sk 2:17)

"Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. Svědectví pak Ježíšovo je Duch proroctví." (1K 14:1)

Ten Duch pravdy, který u vás přebývá, A VE VÁS BUDE." (J 14:17) "A VĚTŠÍ JE TEN, KTERÝ JE VE VÁS, NEŽ TEN, KTERÝ JE VE SVĚTĚ." (1J 4:1-15)

"Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte. Což nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? Ledaže byste byli neosvědčení." (2K 13:5)

"Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?" (1. Korintským 3:16)

"Nebude se příti ani křičeti, nikdo neuslyší jeho hlas na ulicích. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, dokud nedopomůže právu k vítězství; v jeho jméno budou pohané skládati naději." (Matouš 12, 20)

"Stojí psáno v prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel Otce a u Něho se učil, přichází ke mně.." "Když mluvil k vám Hospodin zprostřed ohně, hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. PROTO PILNĚ PEČUJTE O DUŠE VAŠE, NEBOŤ JSTE NEVIDĚLI ŽÁDNÉHO OBRAZU toho dne, když mluvil k vám Hospodin."


"Poněvadž pohrdl lid ten vodami tiše tekoucími, proto aj, Pán uvede na ně celé řeky, vody, pravím, násilné a mnohé, totiž krále Asyrského a všecku slávu jeho, takže vystoupí ze všech toků svých a půjde nad všecky břehy své. Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až mu k hrdlu dosáhne a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli."

Proto "až uvidíte vojskem obležený Jeruzalém, utíkejte k horám. Běda těhotným a kojícím v těch dnech, Neboť bude dav veliký v této zemi a hněv nad lidem tímto."

Však budu s tebou - to je ta hora Boží.

Základní myšlenková fakulta Ducha svatého je orientována do těchto hlubin:

"Ty mluviti budeš k němu a vložíš slova v ústa jeho a já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit. On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení."


Já budu s tvými ústy i s jeho ústy - To je ta hůl.

























Záruka svobody a bezpečí

6. srpna 2016 v 20:49 Politika

"Policista se poté ptal na osud rekodifikace trestního řádu, ale nic se nedozvěděl, kromě konstatování, že trestní řád je nejinvazivnější norma, která brutálně zasahuje do života jednotlivce a je třeba vést vážnou debatu o hranici mezi zárukou bezpečí a svobodou."




Kde není svoboda, tam není morálka a v nemorálním prostředí se žádným zákonem nic moc nezmění, a když mění, tak k horšímu. Přirozeností člověka je svoboda neomezených možností v mezích Desatera.


Potřebujeme jasné, jednoduché, přehledné zákony a nesouhlasím s Petrem Robejškem, že takový zákon je nereálné napsat. Naopak. Takový zákon je nezbytně nutné napsat. Tím zákonem je Desatero, kvůli nevěřícím třeba sedmero.

Podle staré římské zásady musel zákon zpět do senátu, pokud mu nerozuměl občan na tržišti. Velké množství nepřehledných nesrozumitelných zákonů je příčinou úpadku lidství. Každý vládnoucí systém včetně demokracie, bez přesně stanovených pravidel, se moci chtivě zvrhne a svévolně převrhne v boj nemorálních bezmocných, proti nemorálním mocným. Nedotknutelností druhých je Desatero, platné jak pro občany, tak i pro poslance.


"Kdyby na zemi vládla láska, nepotřebovali bychom žádné zákony." (Aristoteles)


"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."


Etika je zákonem lásky. Ale kdo nemiluje, anebo miluje jen sebe a druhým ubližuje a škodí, tomu je nutné přikázat lásku zákonným způsobem eticky. Proto Desatero, proto přikázání lásky. Jde o to, vrátit se k podstatě problému a odstranit příčinu jednotlivých kriminálních činů zjednodušením složitých nepřehledných zákonů na základní. Úkolem vlády je stanovit výše trestů za porušená přikázání. Kde ale není porušené přikázání, tam vláda nemá co zasahovat. Státu náleží zasahovat prostřednictvím kompetentních orgánů pouze v případě porušení zákona, protože když jeden poruší zákon, nevyhnutelně poškodí druhého. Ale pokud člověk nepomlouvá, nelže, nekrade, neznásilňuje a nevraždí, ať si dělá, co chce. Sem patří alternativy spojené s možností volby a ne do vlády.


Podle odborníků podmínkou demokracie je válečný stav konkurenčního vládního napětí, a nepochybně výsledkem toho je, že tuneláři a loupežníci a masoví váleční vrazi se dopouštějí zločinů zcela neomezeně beztrestně.


Vynucení změny pořádku se ukázalo být nikdy nekončícím procesem marných řešení důsledků až k záhubě lidstva. Hospodářství státních složek proto musí být transparentní, pod kontrolou občanů podle Desatera. A legitimní je všechno, co není porušeným přikázáním. Desatero je pořádek absolutně pevně daný, neproměnlivý. A kde je tento v pravdě dokonalý Zákon, tam není možnost volby. Vývoj zákonnosti je nesmysl.


Desatero je nástroj, který má pod kontrolou každou lidskou špatnost. Sociální vědy jsou o spravedlivém přerozdělení majetku podle přikázání.


Desatero sice neupravuje obchodní podmínky, podmínky operátorů, tiskopisy, nebo podepisování různých souhlasů v nemocnicích, pravidla silničního provozu, ani bezpečnost a ochranu zdraví při práci atd., totiž člověk dostal mozek k tomu, aby myslel a tvořil. Ale Desatero upraví platové podmínky k lidsky důstojnému životu tak, aby jedni neměli nemorální nadbytek a moc zneužívat a okrádat a druzí aby neměli nedostatek. Rovnost v možnosti stát se tím, na co kdo má, a mít prostředky k uskutečnění sebe, podle svých schopností sice neznamená rovnost mezi nadřízeným a podřízeným, ale rovnost práva na lidsky důstojný způsob života. Rovnost šancí je po zásluze spravedlivé přerozdělení majetku.


Jsme různí, nejsme, a nemůžeme být stejní. Sjednocení přikázáním lásky nebude o odstranění rozdílu mezi chudými a bohatými, nebude to o absolutní rovnosti schopností a hmotných statků, ale o vzájemné službě v úctě a lásce všech slušných malých i velkých.


Rozdělení na chudé a bohaté souvisí s různými schopnostmi lidí, je přirozené, ale konkurence, která vytváří napětí, do vlády nepatří. Kde je napětí, tam není schopnost DOHODNOUT SE, tam silnější vítězí. Taková demokracie není, a nemůže být dynamickým předpokladem společenského pořádku, protože předem dohodnutý pořádek je předpokladem demokracie. Má-li být každý hlas slyšen tak, aby každý občan svobodně žil ve shodě s vlastním rozumem a svědomím, pak vláda musí být jednotná.


Konkurence má svoje místo v tvoření, kde každý má mít svobodu projevit své schopnosti. Ale stát tady není od toho, aby tvořil občany ke svému obrazu a zákony ke svému prospěchu, ale aby vytvořil a zajistil podmínky ke svobodnému životu všem.


Podmínkou k tomu je, jak říká Petr Hampl "Maximálně štíhlý stát, který se neplete lidem do jejich života do okamžiku, než tito lidé začnou fyzickým či jiným násilím poškozovat jiné."

i Petr Robejšek, "Oslabit primát politiky, zjednodušit vládnutí. Ambice vládnoucích vládnout přesahuje jejich schopnosti, opravdu zvládnout všechno, co chtějí ovládat. Zjednodušit vládnutí na skutečně podstatné, omezit zasahování do společnosti."


Pravda, která nás všechny rozdělené sjednotí, je jedna a nadchází čas jejího vítězství. Pravda se ukáže ve změně způsobu myšlení i života lidí. A pak jak je psáno. Různé skupiny mezi námi jsou nutné k tomu, aby se ukázalo, kdo se osvědčí. Neomylným poznávacím znamením osvědčených bude neporušenost zdravého těla a Ducha skrze neporušené mezilidské vztahy v jednotě mocného Božího Ducha pravdy, lásky Boží.