Leden 2016

Technické podrobnosti islámu

11. ledna 2016 v 20:07 Politika
Český muslim PhDr. Petr Pelikán, orientalista, arabista, překladatel a analytik, který je honorárním konzulem v Súdánu a je bratrem českého advokáta, Roberta Pelikána, který je od března 2015 ministrem spravedlnosti České republiky za hnutí ANO 2011, otevřeně přiznává islámský násilný zločinný fanatismus, který je základem islámu a oznamuje vyhlášenou válku muslimů proti nemuslimům. On vůbec neodděluje islám jako náboženství od muslimských vrahů z islámského státu, jen vysvětluje, proč dělají, co dělají, co je k tomu opravňuje. Mimo jiné to, že "Všemocný veliký Alláh má zalíbení v lidu, který nás uvede do ráje v řetězech."


Židé a křesťané jsou nazýváni lidem knihy. Tu knihu neuchovali v té podobě, a již jedinou boží knihou, jediným božím slovem, které je dochované a bude dochované až do konce světa, je Korán, ale přesto na tyto náboženské menšiny je pohlíženo jako na věřící, požívají ochrany muslimského státu, měli by se v muslimském státě těšit určité vnitřní samosprávě a platit za to daň a jsou zbaveni mnoha práv, která mají muslimové. A co se týče nevěřících, teda těch dalších kategorií, tak tam je poněkud komplikovaná náboženskoprávní konstrukce. V současné době islám dělí svět na dvě části. Na oblast islámu - míru a na oblast války. To je ta část, která by se časem měla stát muslimskou. Je s ní však uzavřeno, byť třeba nepsané příměří, které může trvat stovky let, rok, do soudného dne, to je jedno, ale tak to nahlíží islámské právo.


Čili ať chcete nebo nechcete, přinutit stát se muslimy, říká muslim Pelikán, je to jeden z možných scénářů. "Pak jsou zase scénáře, které toto odmítají a opírají se o jiné scénáře. Ale je nepopiratelné, že tyto texty v islámu lze najít. A lze najít lidi, kteří právě na ně potom odkazují. Tolik k vaší otázce, jestli se toho máme bát nebo nemáme. Takže na jedné straně se toho máme bát a na druhé straně nemáme, protože až to nastane, tak všechno na světě bude v pořádku." Tedy až muslimové vyvraždí nevěřící a Židé a křesťané je budou sponzorovat, pak už bude všechno na světě v pořádku.


A vy co říkáte, že islám není špatný, to že jen určití vykladači ho dezinterpretují, tak podle Pelikána vůbec nevíte, o čem mluvíte. Když toto hlásáte, opíráte se o to, "čemu se dnes říká politická korektnost, že nikdo nesmí říct, to náboženství je špatné, to se prostě nesmí říct, my musíme říct, náboženství jsou dobrá, to jenom si ho někdo špatně vykládá." To jsem neřekla já, to řekl znalec islámu, Pelikán.


U politiků, říká korektně Petr Pelikán, to je náboženská korektnost. Ale ona to je u politiků zcela nekorektní politická špína, schovávající nečisté mocichtivé záměry za korektnost. U ostatních, kteří nemají zábrany nenávistně bez rozlišování házet do jednoho pytle všechny věřící a špinit křesťanské církve, to očividně není žádná korektnost, ale beznadějná nenávist a pomsta za svět jaký je. Člověk a svět potřebuje najít v pravdě smysl života, víru, naději a lásku. Bůh je láska.



A odpůrci islámu, podle Pelikána, když zveřejňují fakta o muslimských zrůdných zločinech, tak desinterpretují, protože nevědí, co je za tím. Ano, pane Pelikáne, tady s vámi souhlasím, ani já nechápu pozadí těch zrůdných odporností, které jsou jen jedním z možných scénářů k nastolení zvrhlosti, podle vás k nastolení dokonalosti.

Příklad:


Veřejně sice vrah vraždil, veřejně proto, aby viděli všichni, Novinky a ostatní média informují o zločinu, ale media podle Petra Pelikána desinterpretují, protože nevědí, co je za tím, nechápou totiž ten allahuakbarulibý skutek, jako jeden z možných scénářů k dosažení světové dokonalosti.


A zase mi sluníčka říkejte, že Novinky nejsou věrohodným zdrojem a že jsem plná nenávisti a netolerance k jiným náboženstvím a k jiným názorům, když pro nepřekonatelný odpor ke zločinům neumím strávit, že pro vás tím jiným názorem je tolerance zločinecké ideologie, a tím tedy i zločinů, kterým je Evropa v současné době vydána na pospas, aniž by podnikla rázné kroky k zajištění bezpečí vlastních občanů.


Když ale pro vás Bible znamená totéž co Korán, podle jehož satanských textů zločiny muslimů na nemuslimech nejsou zločinem, ale islámským právem, tak stejně nevěrohodné jsou ty vaše "věrohodné" zdroje a všechny jejich různé úhly pohledu. Žádná věrohodnost či nevěrohodnost politická zleva, zprava, ani nábožensko-fanatická nic nezmění na skutečnosti, že syn zavraždil matku proti dvěma přikázáním: "Nezabiješ! a Cti otce svého i matku svou …"


Nejsem netolerantní k jiným názorům, beru úplně všechny různé lidi takové, jací jsou, a jejich názory politické zleva, zprava, zprostřed i všechny různé věřící a jejich "věčné pravdy" byť mám názor třeba jiný, toleruji, ale jen do té doby, dokud neomezují v praktickém životě povýšením sebe ty ostatní. Považuji za jednu z nejnutnějších podmínek plnohodnotného života svobodu každého věřícího i nevěřícího člověka. A kde není omezována svoboda a práva druhých, tam jsou pro mne závazná slova: "Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. … vždyť Bůh jej přijal za svého. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít. … Každý nechť má jistotu svého přesvědčení." (Řím. 14)


"jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les.I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu."


Víra i nevíra, ideologie i náboženství, všechno to jsou určité stavy ducha pravdy anebo lži, který vládne našim osudem. Byli jsme stvořeni ke svobodě a dostali jsme všechny podmínky šťastného, zdravého života a jen nás záleží, jak s tímto darem nakládáme. Svoboda, to je svobodná vůle vlastního rozhodování mezi dobrem a zlem. A od těchto našich rozhodnutí se odvíjí celý náš život. Na základu toho přistupují andělé světla nebo tmy aby nám sloužili.


Andělé světla a pravdy jsou tam, kde je dobro. Dobrem je nezištná láska, odpouštění a přijímání druhých takových jací jsou, tedy dobrem je přikázání lásky, která bližnímu zle neučiní.


Andělé tmy a bezbožných lží nejsou tam, kde je jiný způsob víry, jiné uctívání Boha a jeho jména, ale tam, kde není láska, tam, kde zlý a nad jiné povýšený, nenávistný člověk odsuzuje jiného člověka.


Zavládne mír a zvítězíme dobrem proti zlu, až přestaneme soudit nevinné a obhajovat islám, který fanaticky usiluje zotročit lidi úplně všechny, který prosazuje vlastní pravdu těmi nejodpornějšími zločiny, znásilňováním a vraždami.


Závidím vám, ateističtí sluníčkáři, že jste tu dokonalost islámské věrouky pochopili. Sice v jejím žebříčku stojím o tu daňovou kategorii výš, než vy. Vás mají zařazené v té poněkud komplikované náboženskoprávní otázce, vy se pro ně nacházíte v oblasti války, takže to pochopení vám vyjde naprázdno, pokud se správně nenaučíte pětkrát denně práskat hlavou o zem. No když to zvládne i ten nejposlednější bezduchý živočišný primitivní muslimský samec, pro kterého znásilnit kozu nebo ženu není nechutně odporným zločinem, tak určitě to hravě zvládnete i vy. Prostě když zahouká před rozbřeskem a pak ještě čtyřikrát do půlnoci siréna, tak všeho nechejte, padněte na kolena a bacit hlavou o zem spěchejte. Jenom si při tom dávejte dobrý pozor, aby kolem vás zrovna neprošel pes, koza, prase, kráva, žena, anebo nějaké jiné zvíře. To by ty rány do hlavy byly neplatné a hrozí nebezpečí, že by se vám v té hlavě rozsvítilo. Světlo ve hlavě muslima totiž znamená odpadnutí od islámu pod hrozbou smrti.


"Když analytici řeknou: ale já jsem v Koránu našel: "nebudiž žádného přinucení v tomto náboženství," Jak můžete soudit za odpadlictví od islámu?" tak Petr Pelikán řekl: "on má pravdu, ale vůbec nic to neznamená". Protože pro prolhaný, násilný islám, ano znamená ne a ne znamená ano, podle toho, jak se jim to právě hodí. "A konkrétně tento verš, který prý se velmi často používá, tak má zhruba patero výkladů, které ho historicky staví do velmi různých souvislostí."


Tak si vesele svobodně užívejtešlechetnou, láskyplnou islámskou toleranci lží, krádeží, znásilňování a vraždění, které nepostihne jen ty, které nenávidíte anebo jsou vám lhostejní, ale bez výjimky všechny, i vás a vaše dětí a dětí jejich dětí. Dobrou zprávou ovšem pro Vás je, že když konvertujete k islámu, tak tomu práskání do hlavy, prospěšnému ke studiu nenávisti, násilí a vraždění v originále, se můžete nerušeně věnovat celý den, bez ponižující povinnosti pracovat. Sloužit Vám k tomu budou všechny Vaše manželky, a sponzorovat Vás budou Židé a křesťané, ale pozor, jen do té doby, než je vyvraždíte, tak je mordujte jen tak, abyste bez nich pak nevyhynuli. Protože zvyk je železná košile a změnit zaběhnuté nezpůsoby na způsobnou zodpovědnost a živit se vlastní prací, by mohl být pak už pro vás dost problém.


Ale neberte moje slova vážně, sice je to válečná realita současnosti, původ této války vychází z Koránu už od sedmého století, jak nám to srozumitelně i Petr Pelikán oznamuje, z mé klávesnice však to jsou desinterpretace, protože nechápu správně to pozadí, že "Prorok Mohamed je pokládán v islámu za vrchol vývoje lidstva. Tedy cokoliv řekl, musí být následováno. Cokoliv zakázal, musí být zakazováno, a cokoliv učinil, má být zářným příkladem."


Ale já desinterpretuji, protože ať se dívám, jak se dívám, v následování proroka Mohameda vidím jen vyvrcholení dokonale zrůdné nenávisti a zločinů, kterými islámské hordy opět dobývají území vyspělých civilizací. Muslimský svět uchopil jen další šanci, zakusit opět na nějaký čas nový zlatý věk, zásluhou islámských učenců z islamizovaných rodin Evropanů, konvertujících k islámu, aby si zachránili život. Pak všechny dosavadní evropské vymoženosti by se staly dalším zlatým islámským věkem, jako tehdy, když zpustošili a vydrancovali dobyté civilizace, k nimž nového nepřidali nic, a když vyčerpali dobyté zdroje, upadnuli zase znovu, příčinou satanské islámské ideologie, do původního barbarství.


Tato civilizace na této zemi je poslední kolébkou lidstva a úkolem a posláním této generace je zápas o člověka a jeho dílo. Vy, kteří obhajujete vražedný islám, i když víte, že dovoluje muslimům nemuslimy obelhávat, znásilňovat a vraždit a hledáte faleš u lidí čestných, obětavých, kteří i Vás usilují před ideologicko-fanatickými zrůdami ochránit, a obviňujete je z xenofobie a extremismu, nesete odpovědnost za oběti, které jsou a budou. Tak. A teď už tedy ta technika islámu podrobně odporně, od muslima vyškoleného na všechny ty zrůdnosti v islámských zemích.


Po vyslechnutí technických podrobností o tom, jak islám funguje, jak muslimové hledí sami na sebe a jak na islámský stát a tedy i na sebe hledí muslim Petr Pelikán, může si slušný člověk ještě myslet, že je možné být muslimem a zároveň slušným člověkem? Na to ať už si odpoví ve svém svědomí každý sám.

Ale teď už Petr Pelikán:

Rád bych pohovořil o islámu, co se týče jeho technických podrobností. To téma, jak jsme ho domluvili a vypsali je o násilí v islámu, jestli islám je svou podstatou náboženství nesnášenlivé, násilné, nebo jestli jsou to desinterpretace. Já bych si dovolil tyhle ty závěry nechat na vás a zkusil bych vám jenom dát nějaké podklady, na základě kterých si to můžete zvažovat sami, protože po hříchu to co se předvádí ve sdělovacích prostředcích, tak se obávám, že i mnoho na slovo vzatých analytiků v podstatě neví, o čem hovoří, protože užívají nadbytečně odkazy na Korán, hovoří o džihádu, hovoří o chalífátu a podobně a ve skutečnosti bohužel dost dobře nevědí, co se za těmito pojmy skrývá. A problém je, že oni potom operují se slovy, pod kterými si představují něco, co to není. A stavějí z nich velice chatrné konstrukce, do kterých dosazují kamínky nějakých zpráv o tom, co se kde událo a pak je vyplňují více maltou, než je tam toho kamení, takže potom jaksi ten celý obraz je zavádějící.


Já říkám, zkuste si někdy přečíst, co napsal známý australský znalec Evropy východní, japonského původu a teď, já nevím, třeba o problému soužití s národnostními menšinami v matiční ulici. Ta vzdálenost prostě ty problémy posouvá někam kde tak úplně vlastně nejsou. Já co se týče mé kvalifikace, tak jsem se vyučil orientalistou na filosofické fakultě v Praze a studoval jsem na různých světských a islámských učilištích různých, já vlastně pořád ještě studuju, naposled jsem se vrátil minulý měsíc se skupinou studentů blízkovýchodních studií z (plzeňské?-možná jiné, ve videu to slovo je nezřetelně vyslovené) univerzity z Komu, kde jsme tedy stážovali už asi po páté s nimi. Takže, studoval jsem v Libanonu, v Káhiře, v Tunisku, v Súdánu, v Iránu, ještě někde, ale to není až tak podstatné. (Kde asi?)



Pokusím se tedy tu přednášku, nebo spíš besedu vést tak, abych hovořil o těch základních pojmech, ale postupně se to dostávalo k tomu, co je vlastním tématem, tedy k tomu násilí, o kterém se teď informuje. Pokusím se nedávat do toho, což ne tak úplně jde, ale pokusím se nedávat do toho vlastní názory a hodnocení, takže pokud zase budete mít dotazy, tak bych vás prosil, aby dotazy nebyly typu: a co si myslíte o tom, že … anebo jak je možné že oni … prostě ne, toto už si posuďte sami. Nebo proč myslíte, že teda násilí je … a tak, jo, tyhle ty dotazy jsou prostě na subjektivních, spíš na osobu toho, s kým se bavíte než na ten předmět sám. Když se zeptáte, na základě čeho oni dělají tohle, tak já se pokusím buď z hlavy, nebo ze zdrojů které jsem si připravil, to zodpovědět. Čili já se budu snažit vám říkat, jak islám hledí sám na sebe. Jak muslimové hledí sami na sebe.



Rozhodně vás nijak nechci k islámu agitovat ani nechci hlásat ekumenismus, ve který po pravdě řečeno, příliš nevěřím, prostě chci vám dávat co nejholejší informace o tom, jak to funguje.

Pokračování zde:






Technické podrobnosti islámu - 2

11. ledna 2016 v 20:07 Politika

Začnu úplně téměř od začátku, tedy vznikem islámu. Když se někde podíváte na islámskou historii, tak ta říká, že islám vymyslel člověk, který se jmenoval Mohamed … v sedmém století našeho letopočtu na území dnešní Saudské Arábie. A říkají orientalisté, že Mohamed, který se prohlásil prorokem, tak syntetizoval určité své znalosti z křesťanství a ze židovství, které načerpal od komunit, které žily v jeho okolí s předislámskými pohanskými kulty. Což dokazují podobnostmi islámské výroky s biblickými, zejména starozákonními ale i novozákonními texty a s rituály, které byly na arabském poloostrově stovky let, o stovky let dříve. Islám sám to vidí jinak.


Mohamed když vystoupil s tou svojí ideou, založenou hlavně na monoteismu, tak on vůbec se nedomníval, že přichází s novým náboženstvím. On se prostě pokládal za prodloužení a určité vyvrcholení řady božích seslání, která započala už stvořením člověka a pokračovala přes řadu osobností známých jak tedy v Bibli, tak právě na arabském poloostrově a ta jeho koncepce byla, že bůh sesílá své poselství skrze řadu lidí, konkrétně tedy mužů, nikdy to nebyla žádná žena a islámské vědy je vyčíslily na sto dvacet čtyři tisíc a vždycky hlásali jedno jediné poselství. Klíčem islámu nebo tím základním tématem islámu je monoteismus, že tedy tento i onen svět stvořil jediný bůh, že smyslem lidského života je být poslušen jeho příkazů.


S touto ideou on se obrátil v dobré víře právě na ty komunity monoteistické, které žily kolem něj. Tedy na Židy a na křesťany. Nepochodil úplně dobře. Zejména tedy u Židů se se zlou potázal a ty vztahy mezi islámem a judaismem byly od začátku velmi špatné. Kupodivu, což se možná budete divit, dobré přijetí nalezl u křesťanů. Což ale je zřejmě způsobeno tím, že křesťanství v sedmém století na arabském poloostrově bylo tvořeno spíše disidenty, kteří prchali pro své domnělé či skutečné kacířství z dosahu oficiální moci Byzance a částečně také tam byli křesťané obviněni největší africkou křesťanskou říší, tedy Habeší. Dokonce když potom islám, a muslimská komunita začala sílit, tak křesťanské komunity posílaly k Mohamedovi své vyslance, protože v něm skutečně viděly, domnívaly se, že by mohl být očekávaným prorokem. Stejně tak se setkalo s velice dobrou reakcí a dobrým přijetím jeho poselství právě do křesťanské Habeše k císaři, 22 rodin muslimských, hledaly útočiště před pronásledováním a byly tam posláni, aby zvěstovaly a hlásaly islám, tak tam vydržely a byly tam, dokud na arabském poloostrově nezvítězil islám a pak se vrátily a tato událost se nazývá první hidžra, druhá hidžra, což byl Mohamedův odchod z Mekky do Medíny je tak významnou událostí, že je počátkem islámského letopočtu.


(hidžra-přerušení kmenových a rodových svazků a vztahů a navázání nových)


Islámský koncept vývoje lidstva: … Stvoření Adama je počátkem vývoje lidstva. Adam je prvním z proroků, kterými Bůh sesílal to jedno poselství a lidstvo jako celek ho někam odvedlo, překroutilo, převrátilo, takže Bůh sesílal další a další proroky po takové vzestupné linii. Někteří jsou známí z biblické historie, Abrahám, Ismael, Mojžíš, Šalamoun, David, některé zná arabská tradice, pak je tam spousta neznámých proroků. Velmi významné místo v islámských dogmatech má Ježíš. Ježíš je nejenom prorokem a významným poslem, tedy člověkem, který od Boha dostal konkrétní knihu, konkrétní text, tak jako podle islámu Abrahám dostal listy, Mojžíš dostal Tóru, David dostal to, čemu islám říká Zabúr a ztotožňuje to se žalmy, ale tady právě vznikají ta nedorozumění, co je Bible, co jsou Žalmy, o tom muslimové nemají dost ponětí.


Takže Ježíš, je nejenom významným prorokem historickým, ale jeho role v historii islámu nekončí. Já jsem se vrátil včera z Íránu a z Emirátů, tak schválně jsem tam vyfotil, to je ten plakát přes čtyři patra vysoké budovy, Teherán, tohle je Ježíš, tedy prakticky druhá postava v tom velikém průvodu, kde jsou proroci a historické osobnosti, první je Mahdí, čili něco jako Mesiáš, vykupitel, který přijde na konci času, a spolu s ním přijde Ježíš.


Čili postava Ježíše je v islámu velmi významná a velmi živá. Problém ovšem je, že ta dogmata o Ježíšovi jsou velmi rozdílná od křesťanství. Ale tím chci jenom říct, že islám jako náboženství nepřišel subjektivně s tím, že by to bylo něco nového. Přišel prostě s tím, že je to navázání na dlouhou předchozí historii a historie lidstva podle islámského pojetí vrcholí vystoupením proroka Mohameda, v tom sedmém století, tohle to už se začíná velmi těsně týkat toho, co je tím tahákem přednášky, toho násilí, protože Mohamedovým vystoupením kulminuje dokonalost, všechno ostatní už je jenom sestup. Jediná podle islámu skutečně historická událost je až konec světa. Během tohoto dalšího vývoje může lidstvo upadat, pozvedat se, ale nikdy už nedosáhne této dokonalosti.


Určitou výjimku v této poněkud pesimistické vizi tvoří šíitský islám, který právě připouští a dokonce podmiňuje příchod toho konečného spasitele tím, že lidstvo se natolik zdokonalí a umravní, že bude mocno ho vnitřně přijmout. Takže tam tolik pesimistický pohled na historii lidstva není.


Ten převládající sunitský islám, tohle to to schéma, to připravuji pro nějakou knížku pro děti, takže se omlouvám, že je taková trošku zjednodušená), takže převažující je tento sunitský směr, a ten se neustále snaží vracet sem, takže když předběhnu to, co bude řečeno dále, proto se oni nesnaží velmi často přizpůsobit toto učení současnosti, ale snaží se současnost přizpůsobit této době. Což je v zásadě asi ten hlavní problém, se kterým se neustále potýkáme.


A teď přistoupím k tomu, na základě čeho muslimští právníci, protože islám se vyjadřuje ke všemu, co člověk nebo lidstvo činí, tak o co se opírají. Zjevení boží vůle, jíž má být podřízeno celé lidstvo, je na základě dvou primárních pramenů islámského práva. První je Korán. Kdo z vás četl Korán? Rozuměl jste Koránu? Nerozuměl.


Dotaz: "Chci se zeptat, Korán, islám, se prezentuje, jako náboženství míru, ale došel jsem k tomu, že ne."


"Jo, je to možný, to vám neberu. Ale problém je v tom, že prakticky u nás jen hrstka lidí může s Koránem vůbec pracovat, protože málokdo ví ten mechanismus, jakým Korán vznikl. Korán není kniha, kterou by někdo sepsal najednou. Za prvé je to kniha nebo text, který vznikl před půl druhým tisíciletím. Víte dobře, že když si vezmete u nás pět set let starou knihu, tak jí prakticky nerozumíte, bez vysvětlivek. A to je kniha, kterou někdo s určitým konceptem sepsal poté, co usedl a napsal ji. Korán tímto způsobem nevznikl. Korán, toto je jedna ze tří verzí českých překladů Koránu. … Každý překlad Koránu je svým způsobem výklad. Což znamená, že pro použití koránského textu pro náboženskoprávní úkony, ten, kdo ho používá, musí do toho originálu a tady mi nezbývá, než říct, že není zákaz překládat Korán, ale že je nutnost jít k originálu.


Předpokládám, že tady někteří z vás se zabývají biblickými studiem, takže víte, jak ty texty bývají mnohoznačné. A že jakýkoliv překlad do moderního jazyka je zároveň výkladem. Takže existují překlady Koránu nejenom do češtiny, ale do turečtiny, perštiny, a do dalších jazyků velkých islámských národů a jsou brány s rezervou. Chce-li někdo přijímat určitá rozhodnutí na základě Koránu, tak musí jít do toho originálu. Musí dobře rozumět arabskému jazyku.


Dotaz: "Na kolik moc se současná arabština liší od té minulé? Protože číst jenom Bibli kralickou je někdy obtížnější."


Na kolik se liší jazyk koránu od současné arabštiny, tam je velmi zajímavý vliv, je to zajímavé, spisovná arabština nikdy pro nikoho nebyla rodným jazykem. Arabština vždycky byl umělý jazyk, kterým nikdo nemluvil doma. A současná arabština je arabštinou Koránu. Ale bohužel jí také nikdo pořád nemluví. Ty rozdíly mezi arabskými dialekty, tedy mezi tím jazykem, kterým mluvíte doma nebo na ulici a mezi spisovnou arabštinou, jsou asi takové jako staroslověnštinou a jednotlivými slovanskými jazyky, takže Arabové si velmi často nerozumějí. Pro badatele je to velká výhoda, protože já mohu číst Korán se znalostí současné arabské gramatiky, dokonce i částečně současného arabského lexika, byť samozřejmě ty významy jsou třeba posunuté a to co se změnilo je třeba stylistika, formulace, to je pravda, ale smutná pravda je taková, že když mluvím arabsky, tak mě Arabové pochvalně poklepávají po rameni a říkají: ó, bratře, ty věru mluvíš lépe arabsky než my, což bohužel není planá lichotka, ale blbé je, že já jim velmi často nerozumím vůbec. Já mluvím arabsky ale oni ne, oni mluví dialektem. Ale ta spisovná arabština se stále používá při oficiálních projevech, ve škole, v mešitách, při jednáních atd.


A kromě jazyka to má ještě řadu dalších vrstev. Takže toto je rozsah Koránu v jednom ze tří českých překladů. Kniha ne úplně útlá ale ne zas rozsáhlá. Nicméně nevznikla naráz, vznikla po relativně malých částech, v průběhu zhruba deseti let. Ta kniha je členěná na celky, které se i v češtině česky nazývají súry. Říká se tomu kapitola, ale já si myslím, že to kapitola není, přijměme ten terminus technicus - súra. Je to nějaký oddíl. A ty súry, které Mohamed recitoval na začátku svého prorockého poslání, jsou krátké, velmi abstraktní, básnické a tvoří obvykle nějaký uzavřený celek. V průběhu těch dlouhých let ovšem se začala ta zjevení, která Mohamed prostřednictvím posla božího, anděla, v křesťanském pojetí nadanděla, tedy archanděla Gabriela dostával, tak se stávala kratšími a velmi často příležitostnými.


Dovolím si dát vám příklad, aby to bylo srozumitelnější. Tohle to je příběh asi čtyř stránek, jestli budete mít zájem si ho přečíst, já vám ho tady pak nechám, a velmi krátce ho převyprávím.


Vypráví to člověk, který to zažil, a je o tom, jak třem z muslimů se nechtělo na válečnou výpravu. Což sice bylo dobrovolné, neexistovalo organizované vojsko, ale bylo to společensky nepřijatelné. Takže se na to vykašlali, zůstali doma, muslimské vojsko vytáhlo, dobylo slávu vítězství, vrátilo se a tihle ti tři kluci byli společensky ostrakizováni, nikdo se s nimi nebavil, nikdo s nimi nechtěl mít nic společného, byli v sociálním vakuu. A teď čekali, jak o nich rozhodne prorok, tehdy již vůdce silného islámského státu a prorok zase čekal, co mu vnukne bůh, takže bůh mu tady na konci toho příběhu vnuknul tyto verše, kde se praví:


"a bůh již věru odpustil prorokovi, vystěhovalcům i pomocníkům, kteří jej následovali v hodině nesnází, poté, co srdce jedné části z nich se téměř odklonila a potom přijal pokání a byl vůči nim shovívavý, slitovný. A prominul rovněž těm třem, kteří zůstali vzadu, když se jim země přes svou rozlehlost zdála příliš úzkou a i duše jejich pojala úzkost, takže sami nahlédli, že není jiného útočiště před bohem, než u něho samého. A potom se k nim blahovolně obrátil, aby se mohli kát. Vždyť bůh přijímá pokání a je slitovný. Vy, kteří věříte, bojte se boha a buďte s pravdomluvnými." Tento text, pokud nevíte, k čemu se vztahuje, tak je prakticky nesrozumitelný.


(K čemu se vztahuje? Pekelník Mohamed čekal, jak o těch třech, kteří odmítli zúčastnit se dobyvačné válečné výpravy, rozhodne satan, a ten jim odpustil. Kdyby jim neodpustil neúčast na loupežích, násilí, a vraždách, tak byli jednou nohou už v nebi, proto bylo třeba je ušetřit, stáhnout je do výbojného dobyvačného pekla a udělat z nich zločince. O tom celý ten text je. A o tom je Korán.)


Teď si dovolím vám ukázat tu súru, toto je súra pokání, podívejte se jenom, jak je dlouhá. Kolik obsahuje různých témat, různých veršů, a úplně tady na konci téměř, tady ty tři verše, se náhle, bez jakéhokoliv přechodu vztahují k této konkrétní situaci.


Islámské vědě, která se tímto historickým zasazováním jednotlivých částí Koránu do souvislostí zabývá, se říká "příčiny seslání." A pokud ji poměrně dobře nezvládáte, tak vlastně s Koránem nemůžete pracovat. To znamená, že u nás, když jsou ty diskuze, kde analytici řeknou: ale já jsem v Koránu našel: "nebudiž žádného přinucení v tomto náboženství." Jak můžete soudit za odpadlictví od islámu? Tak jsem řekl, on má pravdu, ale vůbec nic to neznamená, protože, za prvé, má to z toho českého překladu a kdo ví, jak je to v originále, tady je to teda velmi podobně, a za druhé, hlavně, nezná tu konkrétní historickou souvislost, ke které se tento verš vztahuje. Konkrétně tento verš, který se velmi často používá, tak má zhruba patero výkladů, které ho historicky staví do velmi různých souvislostí.


(Matouš 5:37 a 2. Korintským 1:17. "Vaše slovo buď: ano, ano - ne, ne" co je nad to", je prolhaný, násilný islám, jehož ano znamená ne. Pro který pravda neznamená vůbec nic.)


Závěr:

Část první:






Technické podrobnosti islámu - 3

11. ledna 2016 v 20:07 Politika

Takže tolik asi k tomu, že v Koránu je jednoznačně nesnášenlivost nebo násilí. Jo, je tam, ale pokud si vezmete český překlad Koránu, tak je to na nic. Nemá cenu si ho vůbec číst. Toto je první pojem, který jsem chtěl tímto způsobem vysvětlit. Musí se to studovat. Chcete k tomu ještě nějaké podrobnosti?


(Studovat nesnášenlivost a násilí!!!? Podle islámsko-ďábelských, s životem neslučitelných skutků, je člověku, stvořenému k obrazu Božímu nad slunce jasné, že ne studovat, ale zakázat nenávistně nesnášenlivý islám je nezbytně nutné a spravedlivě zákonným způsobem trestat násilníky a vrahy. Zavírat je do vězení, aby nemohli škodit.)


Dotaz: "Mně by zajímalo, jak se tady toto učí, kdo je schopen tady ten výklad přečíst správně. Zjevně to není tak, že každý kdo přečte, rozumí. Je na to nějaká zvláštní kasta?"


Ne, není na to zvláštní kasta, ale musí se to studovat. A bohužel je smutnou pravdou, že většina analytiků, kteří se k tomu vyjadřují, tak nemají ani tyhle ty elementární základy. Já aspoň vím, co nevím.


Dotaz: "Mně jde spíš o to, zda průměrný muslim je schopen chápat v souvislostech a jestli je jenom pár těch vybraných, kteří to studují?"


Průměrný muslim nastuduje tolik, kolik potřebuje ke svému průměrnému dennímu životu. Proto právě existují lidé, kteří, to jsou právě ty termíny, kterým se říká ulemové, ajatoláhové, imámové, a to jsou různá slova z různých kulturních okruhů, a z různých historických etap, znalci, problém je, že na to nemáme českou terminologii.


Takže ano, existují znalci, kteří potom se v tom nípají. Někteří se v tom nípají, abych tak řekl, smysluplně, a někteří to přehánějí, a pak tedy jsou ty výklady, které můžeme pokládat za účelové, nicméně z toho poměrně krátkého expoze, se mnou budete souhlasit, když projevím svůj názor, že lidé ze západních společností, kteří říkají: ne, islám není špatný, to jenom určití vykladači ho dezinterpretují, tak vůbec nevědí, o čem mluví. Já neříkám, že islám je dobrý nebo špatný, to ponechávám na vaší úvaze. Ale v každém případě se domnívám, že lidé, kteří toto hlásají, spíše se opírají o to, čemu se dnes říká politická korektnost, že nikdo nesmí říct, to náboženství je špatné, to se prostě nesmí říct, my musíme říct, náboženství jsou dobrá, to jenom si ho někdo špatně vykládá. Tak to si myslím, že je ta hlavní příčina.


Čili Korán vidíte, že není sám o sobě vůbec srozumitelný. Existuje tedy druhý pramen občanského práva, o kterém se občas hovoří, ale podle mého soudu pro praktický islám výrazně důležitější, než je Korán. To jsou právě tyhle ty příběhy ze života prorokova.


Jak jsme řekli, prorok je pokládán v islámu za vrchol vývoje lidstva. Tedy cokoliv řekl, tak musí být následováno. Cokoliv zakázal, musí být zakazováno, a cokoliv učinil, má být zářným příkladem. Těhle těch příběhů je spousta, existují celé sbírky, z nichž šest je kanonizovaných a používají pro náboženskoprávní úkony. Přinesl jsem jeden díl, jeden z těch šesti sbírek, je to ta nejvýznamnější, je to takhle tlustá knížka, toto je díl čtyři, je jich devět a toto už je pramen, o který se dá trochu opírat. Některé ty příběhy, které jsou tam, jsou také nesrozumitelné, útržkovité, je to zajímavé čtení, je to taková mozaika. A ne vždycky se na ně dá, podle mého názoru, úplně spolehnout. Třídění těch příběhů probíhalo metodologií, která dnes nám připadá nefunkční, zastaralá, někdy nesmyslná. Nezkoumal se totiž vlastní text toho vyprávění, ale zkoumalo se, jakým způsobem se donesla ta tradice až k člověku, který ji zapsal.


(Ano, pro islamizaci pochopitelně je nejdůležitější způsob, jak islamizovat. Z historie známe ty způsoby, kterými islámské hordy dobývaly území anticko-křesťanských civilizací, které byly kolébkou lidské civilizace. A známe je už i ze současnosti.)


Takže každý ten příběh se skládá ze dvou částí. Ta první část je řetězec lidí, kteří si předávali ten příběh, a ten řetězec začíná u člověka, který viděl nebo slyšel, co řekl prorok, a končí až tím, který ho zapsal. A mezi tím je spousta slov, která zase ty islámské vědy dešifrují a odvozují z toho, jestli ten příběh načerpal jeden člověk, nebo u toho bylo víc lidí, jestli ho četl nebo jestli ho slyšel atd. Je to velice složitá věda. Ale už se vůbec nezabývají tím, co ten vlastní text, co ten člověk vypráví. Pokud se na to podíváte kriticky, tak samozřejmě spousta těch vyprávění je nepřesných, podvržených. Navíc kritérium, jestli tradenti, ten řetěz tradentů je věrohodný, zase podléhal dobovým klišé, takže třeba nebyl přijat člověk, který byl zpustlík, což znamenalo, že třeba poslouchal hudbu nebo byl viděn, kterak hraje šach. Nebo jedl mimo domov. Vyprávění takových nemravů byla šmahem odvržena, protože jestliže někdo holdoval holubářství, tak přece nemohl věrohodně uchovat tradici o tom, co řekl prorok. Ale v každém případě je to … text, který se používá k náboženskoprávním úkonům. A teď, co jsou náboženskoprávní úkony?


(Poslouchal hudbu, zpustlík jeden nemravný, a hrál šach, k tomu by se pedofil a vrah Mohamed nikdy nesnížil. Zločinec musí být dostatečně otrlý, citově otupělý, protože kultivovaný vrah by odmítnul vraždit a zavrhnul by islám.)


Není to jedna kniha, a celá ta suma sebraných těch útržků vyprávění se jmenuje suna, což znamená česky tradice. Ještě abych předešel základním nedorozuměním, víte, že existují sunité a šíité. Neznamená to, že by šíité neměli svou sunu. Ten název vznikl ze zkrácení delších názvů, sunité z názvu "lid tradice a dohody" a ve skutečnosti důležitější je ta dohoda, a šíité přívrženci Allího. Ale obě tyto větve uznávají platnost suny, přičemž sunité a šíité uznávají společně určitou část suny, a obě tyto větve pak mají příběhy, které druhá větev neuznává. Neexistuje název jedné knihy, je to Sbírka správných vyprávění. A těch kanonických sbírek je šest. Pro sunitský islám. A tam už jsou velmi konkrétní ustanovení. A teď se dostáváme k tomu, co v nich je. Už teda se dostáváme k tomu násilí, abyste si přišli na své. Protože když už jste sem vážili cestu místo 158 dílu "Ordinace v růžové zahradě", kde určitě toho násilí by bylo víc …


Tady si můžete přečíst dva z výroků prorokových, důležitých pro … dobře, prorok řekl: "Musíte zachovávat mé zvyklosti i zvyklosti mých nástupců, jdoucích správnou cestou, správně vedeni. Držte se pevně jejich provádění a nikoliv novátorských věcí. V nich každá novota je bloudění." Tohle téma se neustále opakuje a znamená to, že nelze přidávat do výkladu islámu žádný lidský prvek, čili nic takového, jako třeba znamení doby, jestli si to správně vzpomínám z katolicizmu. Ne, my se stále musíme vracet k tomu, co nám dal před patnácti sty léty prorok Mohamed. A tady neustále narážíme na ty problémy.


Takže další z ukázek už bych vzal zcela konkrétní případy, týkající se toho, co se teď omílá ve sdělovacích prostředcích. Můžete si vybrat, jestli chcete vraždu francouzských novinářů nebo jestli chcete o islámském státě, nechám na vás, čím mám začít.


Islámský stát, dobře, jeden z příkladů. Islámský stát ničí památky a hroby. Proč to dělají. Tak, ničení hrobů. Zase, několik textů ze suny. "Nemodlete se ke hrobům, ani na ně nesedejte." Pokud jste někdy viděli záznam nebo fotografie ze šíitských svatyň, a šíity právě zase ti, kteří vytvořili islámský stát, pokládají za nejhorší heretiky, tak velmi často centrem svatyně je něčí hrob, a oni se k němu obracejí jako k přímluvci, nikoliv jako k bohu, ale jako k přímluvci. Což ale samo o sobě je obrovská hereze. Stejně tak, posel Boží zakázal, aby se štukoval hrob, aby se na něj sedalo, aby se na něm stavělo, tedy aby se na něm stavěla mešita, mauzoleum atd.


Další: Cožpak tě nemám nabádat k tomu, atd. k čemu mě nabádal posel boží, abys nenechával zobrazení, aniž je zničíš, ani pyšnou hrobku, aniž ji srovnáš se zemí, a tak bychom mohli pokračovat s těmi texty dál.


To není ničení památek, to je ničení model. Oni v zásadě nemají nic proti památkám, ale faktem je, že je pokládají stále za něco, co v případě buďto hrobek, vede vyloženě k odklonu od monoteismu, tedy hegemonie jediné bytosti nad vším, protože přímluvce u Boha neexistuje. Všichni lidé jsou si v tomto rovni. Anebo abych nechával zobrazení, což je zase v dalších tradicích, protože to potenciálně se může změnit v modlu, anebo i pokud se to bere jako ta kulturní památka, tak to odvádí od služby bohu. Většinou tam ale je třeba nějaký ten prvek, že socha je třeba nahatá, proto ji zničí. Obvykle obrázky se nechávají, ale všechno tohle to je obsaženo v islámských textech. Není to něco, co bylo desinterpretací islámu, pokud do něj naopak nevneseme ten prvek současnosti. Abychom nebyli úplně na omylu, že tohle to se týká pouze islámského státu.


(Co je komu do čí hereze, pokud ta hereze nepoškozuje v praktickém životě ostatní!!!? Ničení cizích hrobů, cizích kulturních památek, cizích obrazů a nahatých soch jako i ničení cizích model, je protiprávně trestuhodným ničením cizího majetku, jsou to zločinci, vyvrhelové, vandalové a vrazi! Nikdo nemá právo druhému bořit, co si vytvoří, ani přikazovat, co má dělat, co si má myslet, k čemu nebo komu se má modlit.)


Z nějakých politických důvodů vlastně to, co plní přední stránky sdělovacích prostředků, a týká se různých násilností, které se dějí v Iráku a v Sýrii, tak se neustále děje v Saudské Arábii. Například. Takže jenom tak, tohle to je článek ze září loňského roku, který otvírá znovu, že Saudové, Saudská Arábie usiluje o to, aby byl zcela odstraněn a zničen hrob proroka Mohameda v Medíně. Když se podíváte, tak těch článků je poměrně hodně a on už vlastně ten hrob jednou zničený byl. Právě proto, aby se mu tam lidé neklaněli. Takže hrobka samotného proroka Mohameda, která byla samozřejmě docela slušným historickým kusem, byla před několika desítkami let bez jakékoliv pozornosti veřejnosti prostě zplanýrována. A v současné době je ten hrob menší 140 cm, což je nějaká míra, ke které zase dospěli islámští znalci, že to je nejvyšší povolená výška hrobu. Aby nesplňoval ta kritéria, že je to hrob vyšší a štukovaný. Stejně tak byly zplanýrovány další památky v Saudské Arábii. Čehož si nikdo nevšímá, zjevně z důvodů, které přesahují naše lidské uvažování.


Diskutující: "Pokud vím, tak do Medíny nevěřící, tedy nemuslim nesmí. To znamená, tak z tohoto důvodu oni si zrušili hrob, tam stejně nikoho nepustí, proto si toho nikdo nevšiml….Saudská Arábie je jedním z nejuzavřenějších států světa, a ta země je naprosto netolerantní k jiným náboženstvím … "


Já s vámi souhlasím. … Oni právě úplně stejně vystupují i proti jiným směrům islámu, než který je tam tím oficiálním, takže to že třeba zničili ty hroby, to zase vadí třeba řadě muslimů, dokonce možná většině muslimů, já se tady nechci zastávat Saudů, jenom chci říct, že je dvojí metr na to, co se děje v IS a že se to odsuzuje a totéž co se dělá v Saudské Arábii, tak to s nikým nehne.


Dotaz: "Týká se toto jejich vlastního území nebo máme očekávat, že se o toto budou pokoušet i na území jiných států?"


Tady se zase právě dostáváme, otvíráme další Pandořinu skříňku, kam může a má sahat vliv islámu, co je islámský stát, kdo je jeho vůdce a jakými prostředky může být dosaženo tohoto cíle. Islám jako asi všechna náboženství a všechny ideologie si myslí, že má patent na pravdu. Jestli mi řeknete nějaké náboženství, které by samo o sobě pochybovalo, tak vám budu vděčen, já teda žádný takový zatím nepotkal. A většina ideologií to má dost podobný. A to bezvěrci ne, ti vědí taky, že mají pravdu.


Dotaz: "Vy jste bezvěrec? Nebo co jste?"

Ne, já jsem muslim.

"Ježíši Kriste."

Pardon, cože?

"Že prý je obhajujete."

Já nevím. Jestli vám to tak moc připadá, že je obhajuju. No asi jo. Asi jo. Takže islám podle mého názoru, jako všechna ostatní náboženství a ideologie prostě má pocit, že jen ten nejlepší na celém světě. A domnívá se, že každý, kdo přijme islám, samozřejmě udělá dobře a že až islám zavládne po celém světě, tak bude všechno správné. Nemyslím si, že rozšiřování demokracie do islámských i neislámských zemí je úplně to pravé, jako konec konců i křesťanské misie také ne vždycky jednali nejčistším způsobem.


"Hlavně tam umírali, nechali se tam zabíjet, že?" "ale když si vezmete Latinskou Ameriku, tak tam byla církev jediná instituce, která se byla ochotná zastat domorodého obyvatelstva proti světské moci, což byl tehdy Španělský král."


Dobře, já nechci polemizovat, jestli je lepší nebo horší které náboženství. To bychom nikam nedošli. Chci vám tady … Islám je tedy asi výjimečný v tom, že se domnívá, že má patent na pravdu a jde o ty metody, jak k tomu dovede ty ostatní.


Dovolím si odkázat na dvě rady, které praví: "Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi", což je citát z Koránu, řekl ten, který vypráví o prorokovi, tedy prorok to byl, kdo to řekl a pravil: "Nejlepší z lidí pro lidi jsou ti, kteří je vedou v řetězech na jejich šíjích, dokud nepřistoupí k islámu."


Dalším vyprávěním, je to řečeno o něco méně krouceně: "Všemocný veliký Alláh má zalíbení v lidu, který je uvede do ráje v řetězech."


Čili ať chcete nebo nechcete, přinutit stát se muslimy, je to jeden z možných scénářů. Pak jsou zase scénáře, které toto odmítají a opírají se o jiné scénáře. Ale je nepopiratelné, že tyto texty v islámu lze najít. A lze najít lidi, kteří právě na ně potom odkazují. Tolik k vaší otázce, jestli se toho máme bát nebo nemáme. Takže na jedné straně se toho máme bát a na druhé straně nemáme, protože až to nastane, tak všechno na světě bude v pořádku. Jestli jsem tím dostatečně odpověděl na vaši otázku.


(Děkuji Bohu za špatné zákony, které dovolují i to, co mně moje víra nedovolí. Ale důležité je, že s čím nesouhlasím, to mě nikdo nenutí dělat. Ale být muslimem, to je povinnost šířit a konat zlo. To se vážně necháme dobrovolně zotročit?)


Dotaz: "Mohu se zeptat? Je jasně definovaný pojem "nevěřící"? Po těch událostech 11. září se psalo, že někde v těch muslimských textech je uvedeno: Když potkáš nevěřícího, uřízni mu hlavu."

Ne. Uřízni mu hlavu ne.

"Nebo tak nějak, prostě. To znamená, já se musím bát, přestože jsem věřící, věřím v jednoho Boha, takže podle islámu jsem nevěřící a oni mají pokyn uříznout mi hlavu."

Ne, právě, já jsem říkal na začátku, že si dovolím přednést vám ty texty, kde teda není tam: Potkáš-li nevěřícího, uřízni mu hlavu. To tam není.

Dotaz: "Z minulýho týdne máme zkušenost, kdy ty komanda, který byly v Keni, tak rozhodovaly podle toho, jak se ten člověk vyznal z víry. A to si myslím teda, že to je dokument toho, jak to funguje."

No dobře, já s vámi samozřejmě nemůžu polemizovat, pokud to postavíte takhle.

"Jak se k tomu máme postavit?"


Máme-li ty konkrétní případy útoků, tak my o nich obvykle nevíme všechno pozadí. Prostě nevíme. K nám se to dostane, proto já jsem říkal na začátku, přečtěte si něco, co napsal někdo z druhého konce světa o tom, co se stalo tady u vás v Brně, a vy o tom víte přesně, jak to bylo. Takže nikdy se z těchto zpráv nedovíte, jaké byly ty pravé motivace. Co za tím bylo.


"To je násilí. Špatně."


No můžete mě věřit, nemusíte. Je to tak, je to tak. A k té původní otázce, islám rozlišuje lidi podle víry na řadu kategorií. Jedna kategorie je uvnitř islámu. Existuje kategorie muslim, tedy člověk, který přijal islám, a kategorie, což by se dalo vyjádřit jako věřící. To znamená, že muslim ještě nemusí být vůbec věřící. To znamená, takhle to bylo za dob prorokových, kdy početně většina muslimů nebyla ještě věřící. Oni velmi často přijali islám právě pod tím tlakem. A byli loajální vůči tomu muslimskému státu, včetně toho, že platili teda ty příslušné daně, modlili se a vždycky vedu polemiku s muslimy, protože tato generace současníků Mohamedových je zcela adorována jako ta vzorová, ve skutečnosti tahle ta skupina nevěřila vůbec v boha. A teprve pod sílou zvyku se stali těmi pravověrnými muslimy. Takže i v samotném Koránu se toto téma na mnoha místech rozbírá, jedna celá súra se jmenuje "Pokrytci" kdy prostě se počítá s tím, že řada muslimů není ve svých srdcích přesvědčena, ale toto se nechává pouze a výhradně na Bohu. Takže uvnitř islámu existují tyto dvě kategorie.


Jak se potom dívá islámské právo na jinověrce? Tedy nemuslimy a … Pokud jde o Židy a křesťany, a v dalším kroku kdy se s tím islámské právo muselo vyrovnat, na zloasteriány, tak tito jsou nazýváni lidem knihy. Jestli si vzpomínáte na to schéma na začátku, tak tam bylo, že někteří proroci boží byli zároveň poslové, protože dostali knihu. Tu knihu neuchovali věřící v té podobě, již jediná boží kniha, jediné boží slovo, které podle islámských dogmat je dochované a bude dochované až do konce světa je Korán, ale přesto na tyto náboženské menšiny je pohlíženo jako na věřící, a požívají ochrany muslimského státu, a měli by se v muslimském státě těšit určité vnitřní samosprávě.

"A platit za to daň."

Prosím?

"A platit za to daň."


Samozřejmě. … Ale já to nechci hodnotit. Já neříkám, jestli je to dobře nebo špatně. Já si dovoluji nastínit ta fakta. Vy si zhodnoťte potom, jak to vidíte. To už je na vás. Musí za to odvádět daň a jsou zbaveni mnoha práv, která mají muslimové. Když už to teda máme říct takhle. A co se týče nevěřících, teda těch dalších kategorií, tak tam je poněkud komplikovaná náboženskoprávní konstrukce. Na základě toho, že prorok Mohamed uzavřel s nevěřícími příměří, kdy se vzájemně zavázali k neútočení, tak v současné době islám dělí svět na dvě části. Na oblast islámu, míru a na oblast války. To je ta část, která by se časem měla stát muslimskou. Je s ní však uzavřeno, byť třeba nepsané příměří, které může trvat stovky let, rok, do soudného dne, to je jedno, ale takto nahlíží islámské právo na svět, na …

"Bože!"

Neříkejte Bože, jednak se rouháte a jednak, abych citoval ze své oblíbené knihy, Bible kralické, nejprve vyndej břevno z oka svého a pak teprve hledej mrvu v oku bratrově.


Co myslíte, že dělá západ, když se snaží jim tam nacpat, a teď mluvím jen o islámském světě, o tom nezápadním světě, zdejší schémata? V bláhovém domnění, že to, co my nazýváme demokracií, je pro jejich dobro, že to budou mít rádi, že jim to bude fungovat. A takhle to nějak funguje na celém světě, zřejmě.


(Říci "Bože" je rouháním, ale "vodit lidi do ráje v řetězech", nepracovat a vybírat daň, tedy okrást, zotročit, znásilnit, zmrzačit, zavraždit, to je alláhuakbarlibá praxe a cesta k islámské dokonalosti.)


A co se týče toho, co se arabským slovem nazývá šaría a překládá se to jako islámské právo. My máme za to, že právo je zákonnost. Tedy to, co stanovuje a vymáhá stát.


Islámské právo je hodnotící žebříček, kde jsou všechny lidské činy rozděleny do pěti kategorií. Na jedné straně je to, co je povinné a není-li to vykonáno, je to potrestáno. Neznamená to však, že to nutně musí trestat stát. Dejme tomu, že do této kategorie patří vražda. V tom případě se šaríatské právo shoduje se zákonností. Patří do toho však třeba také výživa svěřené osoby. Neplatím-li výživné, zavřou mě. Tady se shodujeme. Je to ale třeba vykonání modlitby. Muslim má povinnost pětkrát denně se modlit, nemá-li nějaký důvod daný islámským právem, proč by to neudělal. V případě, že to neudělá, bude za to potrestán, neznamená to však nutně, že ho potrestá stát. Někdy se to stává, ale mělo by to být v rukou božích. Takže bůh mu to přičte k tíži při účtování na onom světě. Na druhé straně jsou činy, které se nesmějí vykonat. A jejichž vykonání je penalizováno. A zase, může to být stát, jako u vraždy nebo u krádeže, může to být společnost tím, že toho člověka odsoudí, ale může to být také jenom Bůh a na tomto světě potenciálně svědomí. Tady právě dochází často k nedorozumění v tom, co u nás spadá do kategorie svědomí nebo mravnosti a v jiných částech světa je to vymáháno, ať už zákonem, nebo společností.


Uvnitř mezi tím je kategorie toho, co je bohulibé, čili co není povinné. Ale mělo by se to činit. Neměl by to po vás nikdo vymáhat. Dám příklad. Jest bohulibé mužům nositi vous, pokud možno, si depilovat knírek, a nejlépe ještě si ten vous barvit henou. A takhle bychom mohli pokračovat, protože islámské právo se vztahuje ke každému byť sebemenšímu skutku. Islámské právo určuje, jak se má uzavřít smlouva s nevěřícími, stejně jako kterou rukou se máte očistit po vykonání potřeby. Takže, je bohulibé nosit vous, ale neměli byste za to být penalizováni, když tak nečiníte. Právě dochází k tomu, že v některých společnostech, kde se dostane k moci skupina, která vymáhá, co není povinné nebo to co je povinné ale vlastně by to nemělo spadat do pravomoci lidské, ale do pravomoci boží, tak vás můžou nutit k tomu, abyste si nechali ty vousy narůst, více či méně vybíravými způsoby. Na druhé straně je to, co je zavrženíhodné. Tedy to, co byste neměli dělat, ale neměli byste za to být potrestáni. Příklad je rozvod. Podle jedné z tradic, jednoho z těch příběhů ze suny měl říci prorok, že nejzavrženíhodnějším skutkem ze všeho povoleného jest rozvod. Takže vy se můžete rozvádět, islámské právo to připouští, ale neměli byste to dělat, není to morální. A zase, mohou vás nutit některé věci nedělat. Jen zavrženíhodné kouřit, je zakázáno pít alkohol, ale je zavrženíhodné kouřit, ale může se stát, že někdo posune to kouření sem, do oblasti zákazu. A pak je kategorie skutků indiferentních. Po pravdě řečeno, patnáct set let tvrdé práce muslimských právníků a vykladačů tuto kategorii přivedlo prakticky k nule. Takže těžko najít lidský skutek, u kterého by se k tomu někdo nevyjádřil, jestli je to aspoň správné, nebo aspoň nedoporučené. A toto celé se nazývá šaría, islámské právo. A teď záleží na tom, na kolik tyto principy inkorporuje buďto příslušný legální systém toho kterého státu nebo společenský systém, tedy co po vás bude vymáhat společnost. U nás taky nemusíte pustit těhotnou stařenku sednout v tramvaji. Ale měli byste to udělat. A v islámském světě je to podobné. A teď jde o to, jestli se ocitnete ve společnosti, právě je zajímavé, že velmi často jsem měl příležitost nebo spíš nutnost pobývat v těchto státech, tak velmi často je to daleko horší tam, kde ten stát nefunguje a vymáhá to společnost. To je daleko horší, protože tam, kde už víte, že toto je zákon, a pokud se mu neprotivíte, nikdo vás k tomu nemůže nutit, tam je to lepší, i když ty zákony třeba nám úplně nevoní. Stačí to k tomu, co je šaría? A co jste říkala k tomu oblečení, to samozřejmě spadá do těchto kategorií a je to dáno tím, co je přikázáno, odkud kam sahá nahota muže a nahota ženy, co může muž ukazovat na veřejnosti a žena na veřejnosti, a podle toho se musejí odívat, ať jsou kdekoliv. Ať jsou v islámské společnosti nebo společnosti neislámské.


A co se týče toho houkání, svolávání k modlitbě, a je to dáno tím, co bylo za dob proroka božího, tak je to dáno polohou slunce, denními dobami. Pět denních modliteb je určeno rozbřeskem, tedy těsně před východem slunce je první modlitba, druhá modlitba je polední, když je slunce v nadhlavníku, třetí modlitba je mezi sluncem v nadhlavníku a mezi západem slunce, čtvrtá modlitba je při západu slunce a pátá modlitba je mezi západem slunce a půlnocí, takhle je to dáno.


(A tak probíhá islamizace v Evropě, odborníky v islámských zemích školenými. Islám je jedinečný v tom, že se domnívá, že má patent na pravdu a jde o ty metody, jak k tomu dovede ty ostatní. Petr Pelikán nastínil ta fakta. Vy si zhodnoťte potom, jak to vidíte. To už je na vás. Na náboženské židovské a křesťanské menšiny je pohlíženo jako na věřící, požívají ochrany muslimského státu, a měli by se v muslimském státě těšit určité vnitřní samosprávě, musí za to odvádět daň a jsou zbaveni mnoha práv, která mají muslimové. A co se týče nevěřících, teda těch dalších kategorií, tak tam je poněkud komplikovaná náboženskoprávní konstrukce. Válečná. Západ už sklízí první plody. A u nás právě probíhá příprava muslimskými odborníky vyškolenými islámským státem o technických podrobnostech islamizace podle Koránu. To se opravdu nenašel ještě v celé EU právník, který by posoudil fakta tak, jak jsou, a udělal plošně přítrž této zločinecké organizaci a jejich válečné výpravě?)


První a druhá část: