Prosinec 2015

„Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj…“

9. prosince 2015 v 10:29 Víra, naděje a láska

Kdysi na počátku mého hledání, ve snu, mi bylo dáno zakusit sílu a moc Kristova pokoje. On každý nový vztah je více záležitostí srdce než rozumu, a tak je tomu i ve vztahu s Bohem. Víra a láska ve mně byla živá, silná hodně.


A v tom snu se na mne vrhli tři velcí psi, s vyceněnými tesáky. Úzkostného sevření smrti se ve mně náhle proměnilo v naprosté odevzdání se do vůle Boží, zaplavil mne proud klidného, pokojného bezpečí, ve stínu všemohoucí lásky Boží, ve kterém jsem prožila téměř hmatatelnou skutečnost smíření, důvěry a pokoje, jako absolutní protiklad strachu. Psi zkrotli a nechali mne jít. Od té doby přesně vím, že Kristův pokoj je neporušený klid duše v moci Boží a je v něm síla, která chrání.


Pak, ne už ve snu ale v reálném životě, mi nabídnul prodejce nějaké nadace zboží na prodej. Tu nadaci jsem tehdy prostě odmítnout neuměla. Byla toho celá velká těžká bedna v hodnotě nějakého milionu, přesně už nevím. A nestihla jsem ji v termínu včas vrátit k vyúčtování, protože jsem neměla zrovna k dispozici auto a nic moc z bedny neubylo, byla pořád stejně těžká a vlakem bych ji sama neunesla. Tak jsem ji odvezla o den později, ale oni mi celou tu bednu dali k úhradě. Korespondovala jsem s jejich právníkem, ale on to dal k soudu a trval na tom, že to musím zaplatit. Pak jsem dostala předvolání k soudu a seděla jsem tam u dveří, čekala, až na mne dojde řada.


Praktikovala jsem v čistém svědomí modlitbu absolutního pokoje beze strachu a sedl si vedle mne nějaký člověk a vyndal spisy s mým jménem. Byl to právník a u soudního řízení jsem se dozvěděla, že ten původní zahynul při autonehodě a tento to vzal místo něho.


A když jsem odcházela ze soudní síně, on tam ještě zůstal, ale řekl mi, abych na něj za dveřmi počkala. Pak šel kousek po chodníku se mnou a poradil mi, co mám udělat, abych bednu, kterou jsem neukradla, nemusela zaplatit. Byl to otřes. Sice jsem Pána Boha prosila o pomoc, ale ne za cenu života. To bych si nikdy nevzala na svědomí. Ale pochopila jsem, co znamená věřit a Pána Boha nejen milovat, ale i bát se. Bát se jednat proti přikázání lásky.



Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: 'Neboj se, já jsem tvá pomoc.' Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele. (Izajáš 41:13-14)


"Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul." "Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále." (Izajáš 49:14-16)


"Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;" (List Jakubův 1:5-7)


"Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!" (Jan 14:26-27)






„Jak byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim.“

8. prosince 2015 v 11:37 Politika

Krutých a násilných pasáží v Bibli jen 1318? Tak to ji novináři asi nedočetli celou, údajně jich tam má být příčinou porušených přikázání lásky 371186.



Základem Bible je Desatero a hojnost požehnání těm, kteří je zachovávají i Boží dopuštění na ty, kteří je porušují. Jako zlatá nit se v biblických proroctvích od počátku, až do konce všech věků odvíjí přikázání lásky Boží, v nichž je veškerá Boží moc i moudrost dána těm, kteří působí pokoj. A všemi živly zmítáni v moci zlého jsou a budou svévolní, pyšní a zlí.

"Neboť ten den přichází hořící jako pec, v němž budou všichni pyšní, a všichni bezbožní jako strniště. A zažhne je ten den, který přichází, praví Hospodin zástupů, tak že nezůstane jim ani kořen ani ratolest. Vám pak, kteří v pravdě milujete Boha živého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho."

Eva a Adam si vychutnali cizí ovoce, kradli, a proto byli z ráje vyhnáni. Kain zabil Abela a Mojžíš dostal Zákon, Desatero k sebeobraně: "Oko za oko, zub za zub …" proti výbojným bezbožným násilníkům, aby nikdo nikoho mocichtivě neznásilňoval, neloupil, nevraždil. Ježíš nezrušil SZ, ale naplnil ho láskou. Dal nám nové přikázání milovat i nepřátele. To ale neznamená spiknout se a táhnout s nepřítelem proti vlastním a vyhubit je.


"Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele." Nepřeběhnul Ježíš na stranu nepřátel proti nám, neobětoval nás, aby zachránil nepřátele, ale za nás se vydal do vražedných rukou katům, sebe obětoval, abychom my žili.


Říkat, že Bible i Korán jsou stejně propagandistické a že si v nich každý najde, co chce je neznalost a nepochopení. Ježíš nikdy nepoužil meč, nikdy neučil své žáky používat meč. Ale víme, jak je to s krvelačným Mohamedem.


Porušením prvního největšího přikázání lásky Boží je i Korán a Mohamedovy zločiny. Trestům neujdou ti, kteří podle něho jednají, k odpovědnosti bude Bůh volat i ty, kteří nerozeznají podstatu a příčinu zlého, kteří říkají zlu ano a dobru ne.


Islám není "jen jiná cesta k Bohu". Je to nebezpečná nenávistná ideologie, která učí nadřazenosti muslimů nad ostatními a jejím cílem je boj o ovládnutí světa. Není to tak, že islámské náboženství je dobré a jen jako každé jiné fanaticky zneužito špatnými lidmi. Špatný je v základech Korán, postavený na vzoru zločince "proroka" Mohameda. Muslimský terorista není zločincem, který zradil svoji víru, Islámský stát je v pravdě islámský. Neislámský je umírněný muslim.


Neexistuje hodné nebo zlé křesťanství ani hodný nebo zlý islám. V každém náboženství jsou jen lidé dobří nebo zlí. A existují přesně daná pravidla, jejichž porušením křesťanství i islám už nejsou křesťanstvím ani islámem ale herezí.


Křesťanství, to je Ježíš a pevně dané, neměnné přikázání lásky, tedy chovat se bez výjimky ke všem bližním, k přátelům i k nepřátelům tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Toto navzdory různým lidským výkladům a náboženským učením je základem a podstatou křesťanství.


"Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání." Přikázání lásky, která bližnímu zle neučiní. To je hlavní podmínkou k životu pro všechny lidi, v tom je celé náboženství. A kdo ubližuje a škodí druhému, kdo lže, krade, znásilňuje, vraždí, odsuzuje a nenávidí, a povyšuje svoji víru nad víru jiného, proviňuje se proti Bohu i lidem.


Když křesťané či judaisté se dopouštějí násilí, tak proto, že se zpronevěřili své víře, svému náboženství, jedni porušili přikázání lásky a druzí porušili desatero, na rozdíl od muslimů, kteří když lžou a znásilňují a vraždí, tak jsou praví muslimové, protože věrně následují proroka Mohameda, jehož teorie jde ruku v ruce s prokazatelnou praxí od sedmého století až dodnes, je příčinou zločineckého násilí, zotročování, vraždění žen i dětí, a terorismu nejen v islámských zemích, ale po celém světě.


Kdyby "morální" vzor muslimů, prorok Mohamed nebyl pedofil, loupežník a vrah, anebo kdyby byl zločinec, ale kdyby po prvním Božím zjevení se zřekl zlého, jako například apoštol Pavel, pak by byl islám jinou cestou k Bohu. Ale tak tomu není. Mohamed pod vlivem těch zjevení vytvořil vražednou ideologii nadřazených všem, bez úcty k životu, k uskutečnění celosvětového islámského kalifátu.


Islám jako náboženství je neoddělitelný od islámského státoprávního uspořádání, pro muslima je nemyslitelný islám jako náboženství a ne jako státoprávní útvar. Právo šaría, to jsou předepsané pokyny způsobu osobního života a domovní prohlídky a kontroly jeho dodržování.


"Tento kult přikazuje svým stoupencům LHÁT při rozhovoru a argumentaci nevěřícímu (káfirovi = všichni my nemuslimové), pokud to slouží věci šíření a ospravedlnění důsledků činů podle islámu. Toto je další nepochybně satanský atribut tohoto kultu, zvaný taqíja! Z tohoto důvodu nelze věřit jakémukoli "mírovému" prohlášení jakéhokoli muslima. Jsou to všechno lži, ospravedlněné pro ně samé, jejich samotnou ideologií. Oni sami se z nich tímto usvědčují. Neboť lží obhajují legálnost používání lži! Lež, polopravdy a překrucování jsou hlavní zbraně zla!


To, co jsme zažili pod totalitou komunistů, je mateřská školka proti tomu, co přichází s totalitou islámskou, která dobývá Evropu:


Veřejné vraždy řezáním hlav zaživa Křesťanům a všem nemuslimům pro výstrahu a zastrašení.


Veřejné upalování zaživa Křesťanům a všem nemuslimům pro výstrahu a zastrašení.


Sebevražedné a vražedné atentáty na veřejných místech ve světě = terorizmus s cílem zastrašit.


Oslava satanské bestiálnosti a kultu smrti zveřejňováním krutých postupů zabíjení popsaných výše.


A přijdou další, mnohem hroznější důkazy nástupu bestiální vlády Satana. Namátkou stačí uvést zmatení hodnot ve společnosti, kdy otevírání se islámu je prezentováno jako správná "multikulturní" politika, přestože vede jen k prohlubování problémů světa, ke zločinu, genocidám a smrti. Slovo "multikulturní" můžeme směle nahradit slovem "satanská", neboť to je to roucho beránčí, pod nímž se SMRT šíří!"


Ježíš nebyl ani loupežník, ani vrah, ani pedofil. Kdo říká: Jsem křesťan, následuje anebo měl by následovat Ježíše, a jestli nenásleduje, není křesťan. A tak to je v každém náboženství, v každé ideologii. Každé lidské společenství má svého zakladatele a jeho následovníky. A kdo se ke komu z nich hlásí, souhlasí se zakladatelem a chce ho následovat. Jestli nenásleduje, pak není tím, k čemu se hlásí.


Když někdo řekne, že je křesťan, dá se předpokládat, že to je slušný člověk, jestli pak někdo říká, že je křesťanem, ale není slušným člověkem, tak není křesťanem, nenásleduje Ježíše, protože Ježíš se nedopustil žádného hříchu. Jsme jenom lidé, mýlíme se a hřešíme někdy všichni, ale usilujeme vždy napravit, co jsme zkazili. V křesťanství se tomu říká činit pokání ze zlých slov a skutků.


Slušný člověk neřekne, že je fašista, protože zakladatelem fašismu byl Hitler. Muslimů Mohamed, budhistů Budha, židovství Abraham, křesťanství Ježíš, atd. A když ne podle slov, tedy podle skutků bezpečně rozeznáme ideologii dobra či zla.


Když někdo řekne: Jsem muslim, je to obdobné, jako by řekl: Jsem fašista, protože jak Hitler, tak i Mohamed byli zločinci a říkat že je nutné na Mohameda nahlížet v kontextu doby, je scestné. V každé době násilí je násilím, vražda vraždou, zločin zločinem. V kontextu doby lze zpětně nahlížet pouze starozákonní "oko za oko, zub za zub" jako sebeobranu a spravedlivý boj proti zločincům, ne však zločinné loupeže a vraždy, ani pedofilii.


Proto když zákonodárci z důvodů náboženské svobody vyznání postaví vedle sebe jako sobě rovné křesťanství a islám, jsou buď neslušní anebo nevědomí a tím nebezpeční, takoví nemají ve vládě co pohledávat. Nevědomým může být řadový věřící, ne však zákonodárce.


A říkat, v případě zločinných ideologií, že zákazy nic neřeší, znamená legalizovat zločiny. Nebo jsou snad zákony a tresty za jejich porušení zbytečné?


"A nyní se přesuneme k základním pojmům. Korán je soubor textů, které vznikaly v průběhu zhruba, dvaceti let. Původně tradovaný orálně. A když se potom sestavoval, tak se všechny tyhle ty zlomky nějak seřadily a pokud ten text vezmete bez mnoha dalších doplňujících informací, tak nemůžete s tím Koránem vůbec nakládat. Tak jako sirky nepatří do rukou malým dětem, Korán je kniha, která nepatří do rukou laiků." (Petr Pelikán)


Jako ani Bible ve středověku laikům nepatřila? Mlha doplňujících informací, kterým pak už ani odborníci nerozumějí, umožňuje cokoliv i úplně všechno, protože odvádí od základní pravdy s možností pohybovat se v té mlze každému podle svého chtění, za účelem prosazení nejrůznějších záměrů, jak můžeme vidět i u různých orientalistů, či u pře-vzdělaných religionistů, teologických vykladačů Bible, ale i v našem zákonodárství.


Každé náboženství však i každá ideologie pod mlhou těch nepřehledných doplňujících informací má své neoddělitelné pilíře, pomocí kterých rozeznat pravdu od lži je velice snadné.


Věci skryté patří Bohu a těm, kterým by je On chtěl zjevit. A v tom je kámen úrazu samozvaných vykladačů Písma, "neomylných" duchovních vůdců, kazatelů a heretických zakladatelů náboženství a sekt, jejichž vymyšlené dogmatické lidsky bezmocné učení, které je v rozporu s Písmem," je prý v Písmu obsažené, ale v tajemstvích".


Inu, proč ne, cest k Bohu je mnoho, čistému všechno je čisté, přikázání lásky však se obejít nedá. Věci zřejmé patří všem, to jsou ta přikázání bezpodmínečně nutná k životu pro všechny lidi, která se nedají vyložit jinak, než jak jsou napsány.


Jako Boží přikázání "Nezabiješ!" nelze vyložit jinak, než že "Nezabiješ!" tak islámské přikázání: "Zabíjejte!" neznamená nic jiného, než "Zabíjejte!" Proto Islám nemůže vytvořit mírumilovnou formu, protože umírněná forma náboženství, které přikazuje zabíjet, ve smyslu politickém bojovou ideologií a ve smyslu náboženském satanismus. A to obojí je islám. Islám jako náboženství je neoddělitelný od islámského státoprávního uspořádání. Cílem člověka však není návrat zpět do středověké krutosti a tmářství, ale do Božího království.


"Myšlení vzniká na základě poznání. Je-li rozpor mezi teorií a praxí, pak je někde chyba. Buď je špatná teorie, nebo praxe, mnohdy obojí."


Muslimská násilná praxe však potvrzuje všechno to, co je v Koránu psáno. Tady není rozpor mezi teorií a praxí. Ale zcela jistě je rozpor mezi "posvátnými" texty Koránu a tvrzením, že islám je náboženstvím míru.


On ani veliký odborník, arabista, orientalista a muslim, Petr Pelikán nepopírá násilí, vycházející z islámu. Na rozdíl od sluníčkářů, umírněný Pelikán, jako každý správný muslim, otevřeně přiznává, že dokud nebude svět v souladu s Alláhovým přáním, tak všude tam, kde je muslim, poteče krev.


Jeho slovy:


"Není ani pravda, že islám by byl mírumilovné náboženství, ani že by byl náboženstvím války. Je to prostě něco mezi. Je to tak, že islám chce dát světu určitý řád. Chce uvést svět do souladu s tím, co je božím přáním. A chce to primárně dělat prostředky mírovými, protože je přesvědčen, že to je to nejlepší pro celé lidstvo. A nejde-li to mírovými prostředky, tak určitým násilím."


Mnozí věřící jsou přesvědčeni, že jen jejich učení je to jediné pravé a ostatní věřící, když si nevezmou za své to jejich, budou zavrženi. Nesmiřitelnost povýšené a nenávistné pýchy k jinověrcům můžeme někdy vidět i u křesťanů různých církví mezi sebou navzájem, i ve vztahu k jiným náboženstvím.


Rozdíl je ale v tom, že pro věřícího v pravdě Boha živého, fanaticky povýšit sebe, svoje náboženské učení nad jiné, je porušením prvního přikázání lásky, tedy hříchem největším, zatím co u muslimů je tento hřích zakotvený přímo ve věrouce.


"Muslimský národ je nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; přikazuje vhodné, zakazuje zavrženíhodné a věří v Boha. (Álu 'Imrán:110) Na tomto světě pak šarí'a všem zaručuje jejich lidskou důstojnost, arab. كَرَامَةٌ keráma.


Islám je válečná ideologie za účelem ovládnutí světa. To není můj výmysl, to je skutečnost podložená "posvátnými" texty Koránu.. Výraz "umírnění muslimové" i samotní muslimové považují za nesmyslný.


Mezi lidmi všech náboženství, církví i jednotlivých spiritualit a sekt jsou věřící horliví, vlažní i studení. V pravdě horlivý muslim, to je dokonale vražedná nenávist podle skutků a slov zločince Mohameda. Vlažný muslim je umírněný muslim a studený muslim je odpadlík od islámu, který dal přednost lásce před nenávistí, životu před smrtí.


Před Bohem a lidmi v pravdě horlivý křesťan, to je dokonalá láska podle Kristových skutků a slov. Vlažný věřící je jen do počtu a studený je odpadlík.


"Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech." (Zjevení Janovo 3:16):


Islám je nebezpečně velmi přitažlivý pro rozvrácené charaktery všech bezbožně nesmiřitelných diktátorů a otrokářů, uznávajících jen sebe, k zotročení vlastních žen a národů, ke zkáze světa. Buď se ubráníme anebo se necháme zotročit.


Je to řízená okupace. Táhnou k nám to, co je od nich vyhání, neprchají před válkami do bezpečí, nepřicházejí s úmyslem s námi v míru žít, ale bojovat a ovládat. Smyslem jejich života je boj a Obama je rodem z jejich krve. Jeho rodiče a prarodiče jsou muslimové, jeho výchova muslimská, proto politika tohoto "umírněného" Obamy je fašisticky výbojná, násilná, bezcitně krutá, citově otupělá. Ti, kteří by pomoc opravdu potřebovali, jsou nelítostně vražděni, nemají šanci před zločinci uprchnout. A jen lidé fašistickou propagandou pomýlení anebo citově otupělí, bez lásky, plní nenávisti k životu, na straně zla, táhnou s muslimskými otrokáři, sami proti sobě, proti Bohu a lidem všem.


Ta migrace má svoje příčiny, Mocní vědí proč se to děje a ti co nepochopitelně táhnou proti vlastním s mocnými za jeden provaz, těžko říct jestli vědí nebo nevědí proč. Jestli příčinou je jen apatie a nezájem anebo pomsta, za kdo ví, co.


Pochopitelně ty příčiny je nutné postihovat. Čekat však, že by mocní začali postihovat sami sebe, že sami sebe potrestají, a nedělat nic, znamená dláždit cestu barbarům, aby bez překážky jim nanejvýš odpornou naši svobodu zašlapali do země.


Soužití s muslimy v době míru, možná že není totéž, jako soužití s muslimskými dobyvateli v době "svaté" války. I když u nich ani v relativně mírové době jeden nikdy neví, co je pro ně příčinou k vyhlášení té války.


A já absolutně necítím nutnost činit pokání až k sebezničení a dobrovolnému odevzdání dětí k zotročení, za dobyvačnou okupační politiku západu, která je této současné války příčinou, ale naopak cítím odpovědnost a povinnost nejen českého národa, ale celé Evropy bránit svobodu a přežít.


Řešení je v zastavení proudu migrantů, my je však nezastavíme, a když to dopadne s uzavřením hranic tak jak říká prezident Zeman a jak je to velice pravděpodobné, tak tady zůstanou uvězněni ti vyhoštění z jiných zemí. A s těmi se budeme muset naučit žít. A jen na nás záleží, jestli se necháme ovládnout a zotročit, nebo v zájmu zachování života postavíme nové, v pravdě spravedlivé zákony a tresty za jejich porušení.