Říjen 2015

K horám

24. října 2015 v 17:54 Politika



Ona ta nenáviděná Angela možná má obyčejný lidský strach, je to jen slabá žena, nevíme, kdo ji obelhal, kdo jí co slíbil, čím jí kdo pohrozil, a ona se bojí, proto možná kolaboruje s nepřítelem, ve snaze zavděčit se, domluvit se s nimi v dobrém, aby zabránila nejhoršímu. A je přesvědčena, že to je jediné možné mírové řešení aniž by jí strach dovolil pochopit, že ustupovat zlu znamená šířit zlo, že tím nenapravitelně poškozuje nejen Německo ale celou Evropu.




Odvěký boj dobra a zla je bojem proti mocnostem a silám temnoty. A když už rozum neví, kudy kam, víra, naděje a láska dává křídla k vítězství dobra nad zlem vždycky.


Člověk stvořený k obrazu Božímu není loutka podřízená něčí vůli, ale dostal schopnost Boha tvořit pomyšlené z ničeho, myšlenkou, touhou, slovem i skutkem. Existují sice energie schopné pohybovat časem a spojovat do jediného řetězce různé události pro dosažení určitého cíle, stoprocentní náhody ale nejsou. Náhody jsou programovány. Hlavním programátorem člověka však jsou jeho vlastní přání. Když uvěříme v konec evropské civilizace, čeká nás otroctví. Pouze přání a usilování člověka zapíná ten anebo jiný program. Člověk je vládcem všech vesmírných energií. Čím je cíl podstatnější a světlejší, tím více světlých sil bude zapojeno k jeho splnění. Je-li cíl temný a sobecký, pak se zapojí do práce temné síly. Svými myšlenkami a přáními jim dá člověk možnost konat. A o tom je osud.


Můžeme, mohli bychom, společnou myšlenkou budovat život v celém vesmíru, kdyby degradace lidského vědomí, nedostatečná čistota úmyslů při vysoké úrovni vědomostí a možností, nepřiváděla lidstvo k planetárním katastrofám. Starodávné pověsti mají v sobě pravdu, že se udály mnohé záhuby lidí potopami, mory a mnohými jinými pohromami, při kterých zůstával naživu jen malý zbytek lidského pokolení. Tak se to opakovalo mnohokrát v průběhu miliard pozemských let. I teď může dojít ke katastrofě. Ďábel a jeho zlí andělé k tomu pracují, ale Ježíš už přece zvítězil. A právě teď je tady to období života, na které "andělé jsou žádostiví patřiti" (1. Petrův 1, 12). Celé nebe čeká se zatajeným dechem, zda člověk konečně pochopí svou podstatu a své předurčení.

"Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo Tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká." (Izajáš 64:3)


Spravedlivá touha čistých úmyslů, podložená nezištnou ryzí láskou k druhým, nikdy nezůstane nenaplněná. Naše malá zem může ještě světýlkem ve tmě ukázat směr národům všem, skrze každého jednoho člověka, každý na svém místě, nebojte se, nepochybujte, a věřte.


"Až uvidíte vojskem obležený Jeruzalém, utíkejte k horám …" (Matouš 24:19, Marek 13:17, Lukáš 21:23)


"Však budu s tebou" - to je ta hora Boží.




Každý hříšník až do posledního okamžiku svého života má šanci pokání, to znamená obrátit se od zlého k dobrému, a napravit sebe, jako apoštol Pavel po prvním Božím zjevení učinil. Mohamed však, aniž by se obrátil, právě pod vlivem zjevení, vytvořil vražedně ďábelskou ideologii zla, bez úcty k životu, k uskutečnění celosvětového islámského kalifátu, nadřazeného všem.


Židé nebyli samozvaným ale skutečně Bohem vyvoleným národem. "Dnes už ale není rozdíl mezi lidmi, pro nás pro všechny je jeden Bůh" Pán všech, štědrý ke všem, …." (Římanům 10:12)


"Mojžíšská víra", "izraelitská víra", "židovská víra", od 19. století Judaismus -náboženství vyvoleného židovského národa - Izraele.


"Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!" (Žalmy 95:11)


Abel, Noé, Abraham, Izák, Jákob, Jozef, Mojžíš, Raab nevěstka, Gedeon, Samson, Jefta, Davidovi, Samuel a proroci, ti všichni svědectví dosáhli vírou, a neobdrželi zaslíbení, protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.


Bůh je Bohem živých a vyvolený židovský národ je nám dnes oblakem svědků, zástupy andělů a svatých prvorozených, kteří spolu s Kristem a jeho očekávaným druhým příchodem nám teď pomáhají ke spáse, to je katolická, ne Římskokatolická ale katolická, tedy všeobecná, pro nás zatím ještě neviditelná Církev andělů a svatých. Proto jsou skončeny dny pokání pro všechny svaté, pro ostatní však doba obrácení trvá až do konce věků.


"Vyjděte z Babylonu", neznamená nic jiného, než: čiňte pokání, a napravujte SEBE a své porušené vztahy s nejbližšími. Plňte si své povinnosti a své bližní nenapravujte násilím, ale vlastním, příkladným, následování hodným životem.




"Pane Mohamede Abbasi, přestaňte chtít diskriminovat naše obyvatelstvo. Přestaňte nás urážet!!! Pokud se Vám u nás nelíbí naše pravidla, tak odejděte. Vaše tresty jsou nelidské. Váš postoj k ženám mne uráží, protože diskriminuje všechny mé spoluobčanky.


Vážení zákonodárci. Jak je možné, že není zákon, který zakazuje šíření takové knihy, která propaguje výše zmíněné? Jak je možné, že si nějaká skupina lidí dovoluje prosazovat a šířit hnutí náboženství, které porušuje zákon?


Jak je možné, že dopustíte, dopustíme, aby někdo shazoval naše právo a veřejně hlásal, že chce vlastní = že to naše je špatné?


proto opět vyzývám naši vládu, aby učinila opatření, které zabrání prosazování diskriminačního a nelidského práva. A jestliže už na to naše paragrafy stačí, tak aby bylo takové prosazování trestáno a cizinci, kteří ho prosazují, byli vyhoštěni.


A na závěr žádám vládu, aby mne a ostatní obyvatele ČR přestala diskriminovat. Tím že někdo může porážet naprosto neetickým a bolestivým způsobem zvířata a ostatní ne, je totální diskriminace všech ostatních. Stejná práva pro všechny. A protože týrání zvířat z náboženského důvodu je naprosto nesmyslný důvod, tak žádám min. zemědělství, aby přestala podporovat týrání zvířat a neudělovala výjimky. Pokud někdo nemůže jíst maso, které bylo získáno bezbolestnou smrtí zvířete, tak může být vegetarián. Nikdo ho nenutí, aby ho jedl."







Záměrně šířený černý islám?

21. října 2015 v 16:26 Politika

Posvátnými texty islámu je Korán, postavený na zjeveních vraha a pedofila "proroka" Mohameda, proto islámské náboženství muslimům dovoluje nejen obelhávat nemuslimy, ale přikazuje jim nemuslimy zabíjet.


Islám nemůže vytvořit mírumilovnou formu, protože umírněná forma náboženství, které přikazuje "zabíjejte" je herezí, stejně tak, jako když heretický fanatismus křesťanství proti přikázání "nezabiješ" ve jménu vlastní spravedlnosti znásilňuje a vraždí.


Kdo vraždí, je vrah. A vraždí-li někdo na základu vražedné ideologie, je nutné tuto ideologii zakázat. Toto je prvním a nejdůležitějším krokem k záchraně Evropy.


Základní text islámu - Korán - je považován za absolutní neměnnou pravdu, takže není v islámu místo nejen pro zpochybňování, ale ani pro kritické myšlení. Tomu ovšem neodpovídá nejen existence různých směrů a škol islámu, ale ani praxe v různých zemích. Islám zahrnuje mnoho náboženských praktik.


"Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze - a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví." (Rúm:30)


Ortodoxie vytýká súfismu, že nedodržuje šarí´u. Dalším sporným bodem je otázka: Kdo je nejvyšší autoritou islámu, žádná autorita však nezmění nic na tom, že Mohamedovi byl zjeven Korán, který společně se Sunnou (Mohamedovy činy a slova) jsou základními prameny islámu. Žádná sugerovaná černá interpretace islámu neexistuje. Islám ve své podstatě je černý. Žádná nutnost prostoru seriózních vykladačů islámu, jejich čas už vypršel a ukázal pravdu ve zkušenostech západních zemí s multikulturalismem. Mohamed od Islámu je stejně neodlučitelný jako Ježíš od křesťanství.


Muslimové nepovažují Mohameda za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní monoteistické víry Adama, Noeho, Abraháma, Mojžíše, Ježíše i dalších proroků islámu. Podle islámské tradice Židé a křesťané zkreslili zjevení daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo obojím.


Která církev je pravá? Které církevní učení je jediné správné? Římskokatolicky papežsky "neomylné? Husovo? Kalvínovo? Jehovistické? Kdo má pravdu?


Ježíš má pravdu. "Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání … ." Přikázání lásky, která bližnímu zle neučiní. To je křesťanství v pravdě podle učení Ježíše Krista. A těm co porušují přikázání, říká Ježíš: "Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mne … "


"Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. " (Matouš 4:23)


"Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu." (Matouš 10:1)


"Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci." (Jan 14:12)


Až zavládne mezi lidmi Kristův pokoj, potom bude na všechny vylévána hojnost Ducha svatého.



Kde jsou spory a roztržky, kde je nejednota, tam není Bůh. Než by ale člověk podle Božích přikázání změnil sebe, to raději Boha zavrhne anebo vymyslí novou "církev" nové náboženství, nové učení ke svému prospěchu a dál škodí a trpí v moci zlého ne-šťastný, bez-mocný, ne-mocný a zlý, protože milovat nezištně láskou Boží, to neznamená ke svému obrazu podle své povahy předělávat a ovládat druhé, ale znamená to zlomit vlastní pýchu, zachovávat přikázání lásky a pokládat druhého za přednějšího než sebe.


Podobně, jako katolíci a protestanté svedli v historii řadu krvavých bitev, tak se dodnes sváří sunnité s šíity. Alevité jsou další odnoží, se šiíty je spojuje láska k Alimu a dvanácti imámům, značný vliv mělo na jejich víru i východní křesťanství, jelikož Anatolie náležela až do 11. století k Byzantské říši.


"Jak může satan vyhánět satana? Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je s ním konec. ...


Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž o vás … , bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? (1. Korintským 1:10-13)


Věci zřejmé patří všem, to jsou ta přikázání bezpodmínečně nutná k životu pro všechny lidi, která se nedají vyložit jinak, než jak jsou napsány. Věci skryté patří Bohu a těm, kterým by je On chtěl zjevit. A v tom je kámen úrazu samozvaných vykladačů Písma, "neomylných" duchovních vůdců, kazatelů a heretických zakladatelů náboženství a sekt, jejichž vymyšlené dogmatické lidsky bezmocné učení, které je v rozporu s Písmem," je prý v Písmu obsažené, ale v tajemstvích". Inu, proč ne, cest k Bohu je mnoho, čistému všechno je čisté, přikázání lásky však se obejít nedá, a nikdo nemá myslet výš, než v jaké míře mu Bůh udělil víru.


Neexistuje hodné nebo zlé křesťanství ani hodný nebo zlý islám. V každém náboženství jsou jen lidé dobří nebo zlí. A existují přesně daná pravidla, jejichž porušením křesťanství i islám už nejsou křesťanstvím ani islámem ale herezí.


Jako Boží přikázání "Nezabiješ" nelze vyložit jinak, než že "Nezabiješ", ani když hereticky fanatický zločinec považující se za křesťana vraždí ve jménu vlastní spravedlnosti proti přikázání "nezabiješ", tak islámské přikázání: "Zabíjejte je" neznamená nic jiného, než "Zabíjejte je." Proto Islám nemůže vytvořit mírumilovnou formu, protože umírněná forma náboženství, které přikazuje "zabíjejte" je herezí.


A invaze muslimských bojovníku už tato extempore prokazatelně ruší.



Islám není "jen jiná cesta k Bohu". Je to nebezpečná nenávistná ideologie, která vraždí vlastní děti, učí nadřazenosti muslimů nad ostatními a jejím cílem je boj o ovládnutí světa. Není to tak, že islámské náboženství je dobré a jen jako každé jiné fanaticky zneužito špatnými lidmi.
Špatný je v základech Korán, postavený na vzoru zločince "proroka" Mohameda.
Kdyby "morální" vzor muslimů, prorok Mohamed nebyl pedofil, loupežník a vrah, anebo kdyby byl zločinec, ale kdyby po prvním Božím zjevení se zřekl zlého, jako například apoštol Pavel, pak by byl islám jinou cestou k Bohu. Ale tak tomu není. Mohamed pod vlivem těch zjevení vytvořil vražednou ideologii nadřazených všem, bez úcty k životu, k uskutečnění celosvětového islámského kalifátu.


Ježíš nebyl ani loupežník, ani vrah, ani pedofil.



"Umírněný muslim je contradictio in adjecto, tedy protimluv, stejně jako contradictio in adjecto je umírněný nacista.



Myslím si, že lze koexistovat s buddhismem, hinduismem, šintoismem, konfucianismem, ale nelze koexistovat s islámem. Ten má ve svých posvátných textech zakotveno, že má ovládnout svět, že si má podrobit nevěřící.



Islám je náboženstvím nenávisti. A za tím si stojím, protože tento můj výrok nevyplynul z žádného předsudku, ale ze studia islámských textů.



Muslimští fanatici nedávno v Nigérii zajali 200 mladých křesťanských dívek. A v květné Evropě se v srdci Evropské unie nedávno odehrál odporný atentát v židovském muzeu v Bruselu. Nenechám se uklidňovat prohlášeními, že se jedná pouze o malé okrajové skupiny, domnívám se naopak, že tato xenofobie a tento řekněme rasismus nebo antisemitismus vyplývá ze samé podstaty ideologie, o kterou se tyto fanatické skupiny opírají." (Miloš Zeman)


Je to řízená okupace. Táhnou k nám to, co je od nich vyhání, neprchají před válkami do bezpečí, nepřicházejí s úmyslem s námi v míru žít, ale bojovat a ovládat. Smyslem jejich života je boj a Obama je rodem z jejich krve. Jeho rodiče a prarodiče jsou muslimové, jeho výchova muslimská, proto politika tohoto "umírněného" Obamy je fašisticky výbojná, násilná, bezcitně krutá, citově otupělá. Ti, kteří by pomoc opravdu potřebovali, jsou nelítostně vražděni, nemají šanci před zločinci uprchnout. A jen lidé fašistickou propagandou pomýlení anebo citově otupělí, bez lásky, plní nenávisti k životu, na straně zla, táhnou s muslimskými otrokáři, sami proti sobě, proti Bohu a lidem všem.


Islám je nebezpečně velmi přitažlivý pro rozvrácené charaktery všech bezbožně nesmiřitelných diktátorů a otrokářů, uznávajících jen sebe, k zotročení vlastních žen a národů, ke zkáze světa.


Buď se ubráníme anebo se necháme zotročit. Islám jako náboženství je neoddělitelný od islámského státoprávního uspořádání, pro muslima je nemyslitelný islám jako náboženství a ne jako státoprávní útvar. Právo šaría, to jsou předepsané pokyny způsobu osobního života a domovní prohlídky a kontroly jeho dodržování.



Je nutné spravedlivě každý násilný zločin pojmenovat zločinem a uzákonit stejný metr bez výjimky na všechny. Ale v realitě chaosu, který nás táhne ke dnu tím, že straní zločincům, je zotročení Evropy islámským vražedným ne - "právem" šaría jen otázkou nepříliš dlouhého času, ale necháme-li tomu volný průběh, zasednou muslimové do vlád evropských zemí všude. Už i u nás jim to Sobotkova vláda zákonem usnadnila, muslimský senátor SD za litoměřicko a roudnicko např. byl zvolen.


Ne proto, že moje kořeny jsou křesťanské, nechci v ČR islám ale proto, že nezdeformované křesťanství člověka kultivuje a islám devastuje. Bůh všechny lidi miluje a nikomu nestranní, a každý pomýlený, dokud dýchá, má šanci obrátit se a rozeznat dobré od zlého.


Eva a Adam si vychutnali cizí ovoce, kradli, a proto byli z ráje vyhnáni. Kain zabil Abela a Mojžíš dostal Zákon, Desatero k sebeobraně: "Oko za oko, zub za zub …" proti výbojným bezbožným násilníkům, aby už nikdo nikoho moci chtivě neloupil a nevraždil. Ježíš nezrušil SZ, ale naplnil ho láskou. Dal nám nové přikázání milovat i nepřátele. To ale neznamená spiknout se a táhnout s nepřítelem proti vlastním a vyhubit je.


"Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele."


Nepřeběhnul Ježíš na stranu nepřátel proti nám, neobětoval nás, aby zachránil nepřátele, ale za nás se vydal do vražedných rukou katům, sebe obětoval, abychom my žili.


A v náboženství jako v politice. Pravdu má Petr Hampl: "Svoboda, to je "maximálně štíhlý stát, který se neplete lidem do jejich života do okamžiku, než tito lidé začnou fyzickým či jiným násilím poškozovat jiné."


Než zákonem nastavené hranice tyranů a otrokářů, tak raději svobodu svévolníků bez hranic, v níž každý najde svoji šanci. Bůh stvořil člověka svobodného, každý má právo o sobě rozhodovat a volit mezi dobrem a zlem podle vlastního svědomí. Potřebujeme spravedlivé zákony, které netrestají oběti zločinců ale podvodníky, lháře, zloděje a vrahy.


Kdo nepracuje, ať nejí. Sociální bydení ano, ale v první řadě pro naše bezdomovce stejně, jako pro cizí. A žádné byty a studium okupantům zadarmo ale když už tady někteří budou, krompáč a lopatu a kdo má na navíc, ať se vlastní pílí vypracuje.












Umění žít

11. října 2015 v 11:00 | C. G. Jung |  Půlnoc nad knihami

"Nejhlouběji nepřipraveni vstupujeme do životního odpoledne, a co je ještě horší, děláme to za klamného předpokladu svých dosavadních pravd a ideálů. Odpoledne života nemůžeme žít podle téhož programu jako dopoledne, neboť toho, čeho je ráno dostatek, se začíná večer nedostávat a to, co bylo ráno pravda, večer pravda nebude.


Měl jsem v péči příliš mnoho starých lidí a nahlédl jsem do tajných komůrek jejich duší, než aby mě pravda tohoto základního pravidla hluboce dojímala. Stárnoucí člověk by měl vědět, že jeho život nestoupá a nerozšiřuje se, nýbrž že si neúprosný vnitřní proces vynucuje zúžení života.


Přílišné zaobírání sebou samým je pro mladého člověka skoro hřích nebo přinejmenším nebezpečí, pro člověka stárnoucího je to povinnost a nutnost, aby se vážně zabýval svým úplným bytostným Já.


Slunce stahuje své paprsky, aby ozářilo samo sebe, poté co promrhalo své světlo na svět. Místo toho se mnoho starých lidí raději stane hypochondry, skrblíky a "zásadovci" nebo se z nich stávají laudatores temporis acti nebo dokonce věční mladíci, což je žalostnou náhražkou za osvětlení vlastního úplného bytostného Já, ale nevyhnutelným výsledkem bludu, že druhá polovina života se musí řídit zásadami poloviny první.


Řekl jsem už, že nemáme žádné školy pro čtyřicetileté. Není to docela pravda. Naše náboženství jsou od pradávna takovými školami nebo jimi kdysi byla. Avšak pro kolik lidí jimi ještě jsou? Kolik našich starých lidí bylo v některé z těchto škol skutečně vychováno pro tajemství druhé poloviny života, pro starobu, smrt a věčnost?


Člověk by se jistě nestal sedmdesátníkem nebo osmdesátníkem, kdyby tato dlouhověkost neodpovídala smyslu jeho druhu. Proto i jeho životní odpoledne musí mít svůj smysl a účel a nemůže být jen jakousi žalostnou přítěží dopoledne.


Smyslem rána je nepochybně rozvoj individua, jeho ustavení a rozmnožení ve vnějším světě a starost o potomstvo. To je zřejmý přirozený účel. Avšak jestli je tento účel naplněn, ba dokonce bohatě naplněn, má stále pokračovat vydělávání peněz, další výboje a rozšiřování existence přes rozumnou míru?


Ten, kdo takto zbytečně přesouvá zákon životního dopoledne do životného odpoledne, musí zaplatit duševní újmou, stejně jako mladý člověk, jenž si chce svůj dětský egoismus uchránit do dospělého věku, musí svůj omyl zaplatit sociálními neúspěchy. Vydělávání peněz, sociální existence, rodina, potomstvo - to všechno je pouhá přirozenost, žádná kultura. Kultura je mimo přirozený účel. Může být tedy kultura smyslem a účelem druhé poloviny života?


U primitivních kmenů například vidíme, že staří lidé jsou téměř vždy opatrovníky a strážci mysterií a zákonů a že v nich se v prvé řadě projevuje kultura kmene. Jak je tomu v tomto ohledu u nás? Kde je moudrost našich starců? Kde jsou jejich tajemství a jejich snové vize?


U nás se spíš staří chtějí vyrovnat mladým. V Americe je to takřka ideál, že otec je bratrem svých synů a matka pokud možno mladší sestrou své dcery. Nevím, kolik z tohoto poblouznění se dá svést na reakci proti dřívějšímu přehánění důstojnosti a úcty a kolik na falešné ideály. Ty nepochybně existují: cíl těchto lidí neleží před nimi, nýbrž za nimi. Podle toho také tíhnou zpět.


Musíme jim přiznat: je těžké vidět, jaké jiné cíle by měla mít druhá polovina života než ty, které jsou cílem poloviny první: rozšiřování života, užitečnost, působení, dosažené postavení v sociálním životě, prozíravé manipulování potomstva do vhodného manželství a dobrého postavení - to jako životní cíl stačí.


Bohužel to není dostatečný smysl a účel pro mnohé, kteří nejsou s to ve stárnutí spatřovat jen pouhé ubývání života a své dřívější ideály vnímají jako vybledlé a opotřebované. Jistě, kdyby tito lidé už dříve naplnili svou životní číši, až přetékala, a vyprázdnili ji až do dna, pak by nyní asi pociťovali něco jiného, nic by nezadržovali, všechno, co by chtělo shořet, by bylo shořelé a oni by uvítali klid stáří.


Nesmíme však zapomínat, že jen málokteří lidé jsou umělci života, a že navíc umění žít je nejvznešenějším a nejvzácnějším ze všech umění - vyprázdnit v kráse celý pohár, komu se to podaří?


Tak zbývá mnoha lidem příliš mnoho neodžitého - často dokonce možnosti, které by při nejlepší vůli nemohli žít, a tak překračují práh stáří s nenaplněnou aspirací, která jim bezděky odvádí pohled zpět. Pro takové lidi je zvlášť zhoubné se ohlížet. Pro ně by byl výhled dopředu, nějaký cíl v budoucnu nezbytný. Proto také mají všechna velká náboženství své přísliby onoho světa, svůj nadsvětný cíl, který smrtelníkům umožňuje žít druhou polovinu života s podobným vědomím cíle, jako polovinu první.


Avšak jak přijatelné jsou pro současného člověka cíle rozšiřování a kulminace života, tak je pro něho pochybná nebo přímo neuvěřitelná idea dalšího pokračování života po smrti. A přece může být konec života, totiž smrt, rozumným cílem jen tehdy, když je bud život tak žalostný, že je člověk nakonec rád, když vůbec skončí, nebo když existuje přesvědčení, že slunce se stejnou důsledností, s jakou stoupalo k poledni, hledá i svůj západ, "aby svítilo dalekým národům".


Ale schopnost věřit se v dnešní době stala tak obtížným uměním, že se - zvlášť pro vzdělanou část lidstva - stala téměř nedostupnou. Až příliš jsme si zvykli na myšlenku, že co se týče nesmrtelnosti a podobně, existují rozličné vzájemně si odporující názory a žádné přesvědčivé důkazy. Poněvadž naším současným heslem, které má, jak se zdá absolutní přesvědčivou sílu, je věda, chtěli bychom "vědecké důkazy". Avšak ti lidé mezi vzdělanci, kteří myslí, vědí zcela přesně, že takový důkaz patří k filozofickým nemožnostem.


Nemůžeme o tom naprosto nic vědět. Snad k tomu smím ještě poznamenat, že z týchž důvodů také nemůžeme vědět, zda se po smrti přece jen něco nestane. Odpověď je - ať pozitivní, nebo negativní -"non liquet" ("není to jasné", pozn. překl.).


Zde se však probouzí mé lékařské svědomí, které má k této otázce ještě cosi podstatného říci. Zpozoroval jsem totiž, že život zaměřený na cíl je všeobecně lepší, bohatší a zdravější než život bezcílný a že je lepší jít s časem kupředu než jít proti času.


Psychiatrovi se jeví starý člověk, který se nemůže oddělit od života, právě tak slabošský a chorobný jako mladý člověk, který není schopen život budovat. A skutečně se v mnoha případech jedná o tutéž dětskou žádostivost, o tentýž strach, tentýž vzdor a svéhlavost v jednom i druhém případě.


Jako lékař jsem přesvědčen, že je takříkajíc hygieničtější spatřovat ve smrti cíl, o který by se mělo usilovat, a že vzpírat se proti němu je naopak cosi nezdravého a abnormálního, neboť se tím druhá polovina života olupuje o svůj cíl. Dívám-li se na věc z hlediska duševní hygieny, považuji proto všechna náboženství s nadsvětným cílem za svrchovaně rozumná. Kdybych bydlel v domě, o kterém bych věděl, že mi v nejbližších čtrnácti dnech spadne na hlavu, byly by všechny mé životní funkce ovlivněny touto myšlenkou; když se v něm budu cítit jistý, mohu v něm klidně a normálně žít. Z psychiatrického hlediska by tedy bylo dobré, kdybychom si mohli myslet, že smrt je jen přechodem, jen částí neznámého, velikého a dlouhého životního procesu.


Ačkoli drtivá většina lidí neví, k čemu tělo potřebuje kuchyňskou sůl, přece se jí z jakési instinktivní potřeby všichni dožadují. Stejné je to i v duševních věcech. Naprostá většina lidí cítila od nepaměti potřebu pokračování. Nejsme tedy se svým konstatováním stranou, nýbrž uprostřed veliké cesty, kterou se ubírá polní tažení života lidstva. Proto uvažujeme ve smyslu života správně, i když nechápeme, co myslíme.


Rozumíme vůbec kdy tomu, co myslíme? Chápeme jenom to myšlení, které není ničím než rovnicí, z níž nikdy nevyplyne víc, než jsme do ní dosadili. To je intelekt. Ale za ním existuje myšlení v prastarých obrazech, v symbolech, které jsou starší než historický člověk a jež mu byly vrozeny od pradávných dob a přetrvávají všechny generace, v symbolech, jež jsou věčně živoucí a naplňují základní vrstvy naší duše. Plný život je možný jen ve shodě s nimi, moudrost je návrat k nim.


Ve skutečnosti nejde ani o víru ani o vědění, nýbrž o souhlas našeho myšlení s praobrazy našeho nevědomí, jež jsou nepředstavitelnými matkami každé myšlenky, kterou si je naše vědomí schopno vůbec kdy vymyslet. A jednou z těchto prastarých myšlenek je idea o posmrtném životě. Věda je s těmito praobrazy nesouměřitelná. Jsou to iracionální danosti, apriorní podmínky imaginace, které prostě jsou a jejichž účelnost a oprávněnost může věda zkoumat jen a posteriori, třeba jako funkci štítné žlázy, jež mohla být ještě do devatenáctého století právě tak dobře prohlašována za nesmyslný orgán. Pro mě jsou totiž praobrazy něco jako duševní orgány, o které pokud možno pečuji.


Proto třeba musím staršímu pacientovi říci: "Váš obraz Boha nebo vaše idea nesmrtelnosti jsou atrofické, a v důsledku toho je váš duševní metabolismus v nepořádku." Lék na nesmrtelnost, staré farmakon athanasias je důmyslnější a hlubší, než jsme si mysleli.

























„… první je přec jen humanita.„

6. října 2015 v 15:23 Politika



Ano, "zdravý rozum" jako všichni. To ví i psychiatr, každý pacient psychiatrického oddělení říká, že není blázen."


Žijeme ve světě, v němž úplně všichni "mají zdravý rozum" všichni "mají pravdu", a ty ostatní "pomatené lháře, teroristy a extremisty" "jménem zdravého rozumu je třeba spravedlivě" zlikvidovat.


V "pravdě spravedlivé demokratické vlády" včetně české vlády, ale mají dobré srdce, proto štědře otevírají milující náruč trpícím ženám a dětem, které vyhánějí z jejich domovů, aby je láskyplně nalákali do bezpečí evropských sociálních zabezpečení, jak jinak, všem, i těm poněkud už přerostlým dětem, protože rozlišování by bylo nemorální.


Tedy co s tím, jak dál? Defenestrace? To všechno už tady bylo a jsme tam, kde jsme. Všechno dobré a krásné už bylo vysloveno, vykonáno a ideologicky zneužito. Zotročit se však nechat nesmíme. Ale bránit vydobyté hodnoty křesťanské civilizace násilím, to by znamenalo propadnout se na úroveň islámského barbarství.


Podle Ferdinanda Peroutky "politika je umění možného. Neupřednostňoval obranná válečná řešení, až do poslední chvíle s válkou jako obraným prostředkem nesouhlasil a vždy správně argumentoval převahou nepřítele a nedostatkem spojenců."


V rozhodující otázce bytí či nebytí nadešel čas zlomu.

Tento nezbytně nutný nevyhnutelný vývoj, pod tlakem pudu sebezáchovy, vyžaduje v jednotě neústupně pevnou občanskou neposlušnost.



Žádné násilí však, ale jen "armáda" nezištně spravedlivých, neprodejných, vzdělaných, upřímných, rovných, přímých, chytrých hlav a srdcí, táhnoucích za jeden provaz proti všehoschopným, ziskuchtivým podrazákům a zločincům, pohne světem. Každé násilí plodí zas jen násilí.


Positivistická filosofie neprobádala uspokojivě všechny věci. Nevysvětlila přesvědčivě, proč člověk, není-li právě zmítán vášní, nakonec vždy se skloní před silou logiky.


Co nevysvětlila filosofie, vysvětluje evangelium.


"Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." (Jan 15:13)


Sami sebe máme přinášet Bohu jako oběť ŽIVOU, svatou a Bohu milou. Ale za nás na kříži zemřel už Ježíš. A je psáno: "Nechválíme ty, kteří se sami obětují, tak evangelium neučí." Obětovat sebe znamená zlomit vlastní pýchu, nepřizpůsobovat se světu a proti proudu zachovávat Boží slovo svým životem. To je tou obětí, kterou od nás očekává Bůh.


Je pak politika v moci Boha Všemohoucího uměním nemožného? Ano, napravit ale nejprve sebe je jediná a poslední možnost, že se lež v pravdu obrátí.


"… první je přec jen humanita." "Ale … - i na zlobu je humanita?" "I na zlobu. Vše načas, Pán Bůh na věky."


Podle T. G. Masarika demokracie je uskutečňováním lásky k bližním. "Vidím-li chudé dítě, vidím v tom dítěti celé lidstvo." (TGM) Nikdy nezapomeňme, že v základech našeho státu, pokud jej budoval Masaryk, … je Bůh." (Karel Čapek)


"Do důstojníků často střílejí. Za všech časů šli důstojníci proti kulím. Na záštitu těch, kdo byli za nimi. Šli, aniž by měli podezření, že smrtelný výstřel přijde z týlu. Přesný. Trhavý. A přímo do srdce."


"Jak to?"


"Pamatuješ se na časy před perestrojkou?.. Svátky - První máj, Sedmého listopadu. Obrovské proudy lidi křičících "hurá", "sláva", "ať žije"... Já a ostatní důstojníci, nejen ze Státní bezpečnosti, byli jsme hrdí na to, že jsme štítem pro tyto lidi. Že je ochraňujeme. V tomto tkví smysl života většiny důstojníků.


Pak přišla perestrojka, veřejná informovanost. Zazněla jiná zvolání. A ukázalo se, že jsme svině, důstojníci KGB, tyrani. Že jsme ochraňovali něco jiného. Ti, kteří šli v kolonách s červenou vlajkou, se teď postavili do jiných a začali chodit s jinou vlajkou a nás prohlásili za viníky.


Mám manželku o devět let mladší, kráska... Miloval jsem ji... I teď ji miluji. Byla na mě hrdá. Narodil se nám syn, jediný. To, čemu se říká pozdní dítě. Je mu teď sedmnáct. Ze začátku byl také na mě hrdý, vážil si mě. Potom, když se to všechno začalo, manželka se mnou přestala mluvit. Nedívala se mi do očí. Začala se za mě stydět. Dal jsem výpověď a šel jsem do ochranky v komerční bance.


Schoval jsem co nejdál svou uniformu. Ale manželčiny a synovy němé otázky visely ve vzduchu. A na němé otázky není možné odpovědět. Odpovědi viděli v novinách a v televizi. Vypadalo to, že důstojníci se ničím jiným nezabývali, než rodinnými domky a represáliemi."


"Ale vždyť přepychové důstojnické vily se ukazovaly v televizi, opravdové, nenakreslené."


"Ano, ukazovali, opravdové, nenakreslené. Jenže tyto vily ve srovnání s těmi, co teď mají mnozí z těch, co nás obviňovali, jsou ubohé kurníky. A ty jsi byl majitelem parníku. O hodně většího, než je generálská vila. Ale vždyť ze začátku tento generál byl frekventantem, hloubil zákopy. Pak byl poručíkem a kočoval z kasáren do kasáren. A vilu, dům chtěl mít pro své děti, jako všichni. A kdo ví, kolikrát byl nucen v noci vyskočit z teplé postele přesně tohoto domu, aby se ocitl v polních podmínkách.


Dříve na Rusi uctívali důstojníky. Věnovali jim statky. Teď se rozhodli, že i domek s patnáctí ary půdy pro generála je hodně !"


"Dříve všichni žili jinak."


"Jinak... Všichni... Ale mezi ostatními v první řadě obvinili jistě důstojníky.



Důstojníci vyšli na Senátní náměstí. Mysleli na národ. Pak je nechali pověsit, poslali do rudných dolů, na Sibiř. Nikdo se za ně nepostavil.


Za cara, za vlast bojovali proti Němcům v zákopech. A v týlu už pro ně připravovali revoluční patrioti uvítání, nabíjeli do závěrů kulky pro jejich srdce, kulky strašnější než olověné. ,Bělogvardějci, tyrani' - tak říkali důstojníkům, kteří se vrátili z války a snažili se udělat pořádek. Kolem byl chaos, všechno se hroutilo. Všechny dřívější hodnoty - materiální a duchovní - se pálily, ničily. Bylo jim těžko, těm důstojníkům. Proto také navlékli důstojnickou uniformu přes čisté spodní pralo a šli do psychického útoku. Víš, co je to psychický útok?"


"To je, když se snaží polekat nepřítele. Viděl jsem to v kině. Ve filmu "Čapajev" šli bělogvardějští důstojníci v útvaru a po nich stříleli z kulometu. Oni padali, ale sráželi řady a pokračovali v útoku."


"Ano. Padali, ale šli. Jenže věc je v tom, že oni neútočili."



"Jak to, proč tedy šli?"


"Ve vojenské praxi důsledkem, cílem jakéhokoliv útoku je zajetí nebo fyzické zničení nepřítele, a je žádoucí, aby to bylo při nejmenší ztrátě útočících. Proti kulometům těch, co se skryli v zákopech, se šlo jen tehdy, když vědomě nebo podvědomě byl určen jiný cíl."


"Jaký?"


"Možná, že jedna je proti logice vojenského umění, za cenu svého života chtěli ukázat, vyzvat střílející, aby se vzpamatovali, nezabíjeli jdoucí, pochopili a nestříleli do ostatních."


"Ale v tom případě se jejich smrt podobá smrti ukřižovaného Ježíše Krista?"


"Podobá se. O Kristu si ještě něco pamatujeme. Na bezvousé frekventanty a generály, jdoucí v tomto útvaru, jsme zapomněli. Možná, že i teď jejich duše, oblečené do čistého spodního prádla a důstojnické uniformy, stojí před našimi kulkami a prosí, vzývají nás, abychom se vzpamatovali."


"Proč nás vzývají? Když do nich stříleli, my jsme ještě nebyli."


"Tehdy jsme nebyli. Ale kule letí i dnes. Nové kulky. Kdo je vypouští, když ne my?"


"Skutečně. Vždyť letí kulky i dnes. Proč tolik let stále letí? A proč jsi odešel z domova?"


"Nevydržel jsem pohled."


"Jaký pohled?"


"Dívali jsme se večer na televizi. Manželka byla v kuchyni. Dívali jsme se se synem. Pak začal jeden z těch politických pořadů, mluvili o KGB. Jasná věc - směle pomlouvali. Schválně jsem vzal do rukou noviny. Dělal jsem, že jakoby čtu a že mě to nezajímá. Chtěl jsem, aby to syn přepnul. Vůbec se nezajímal o politiku. Má rád hudbu. Ale on to nepřepínal. Zašustil jsem novinami, potají se na něj dívám. A vidím: můj syn sedí v křesle, tak se chytil rukama opěradel, že mu zbělely. Sám se ani nehne. Pochopil jsem - nepřepne to. Přikryl jsem se novinami a ještě jsem se držel, kolik jsem mohl. Pak jsem to nevydržel, zmačkal noviny, odhodil je stranou a řekl jsem, vykřikl jsem: "Vypneš to konečně?! Vypneš?!" Můj syn se také postavil. Ale k televizi nešel. Stál proti mně, díval se mně do očí a mlčel. A v televizi pokračovali... A můj syn se na mě díval. V noci jsem jim napsal vzkaz: ,Odcházím na nějakou dobu, je to prý nutné.' A odešel jsem navždy." (Zvonící cedry Ruska)

















„…jistě, že zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež.“

4. října 2015 v 10:57 Politika

Myslela jsem si vždycky, že to nejde. Pravda je dobro. Lež je zlo. Dobro je Bůh, zlo je ďábel. A že kdyby dokázala pravda to, co dokáže lež, tak Bůh by dokázal to, co ďábel, a už by nebyl Bohem. A vida, ono to jde. Nejenom že jde, ona je to nezbytná nutnost.


Sice praví Pán: "Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, 'Mně patří pomsta, já odplatím." (Římanům 12:19) A proto prohlásit o někom, že je nenapravitelný, odsoudit a zavrhnout, to opravdu nepřísluší lidem ale jen a jen Bohu. Do lidského srdce vidí jen Bůh a každý hříšník až do posledního okamžiku svého života má šanci pokání.


"Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?" Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Marek 2:15-17)


Každé usilování je krásné, člověku v pravdě nic lidského není cizí, pro všechny umí být vším a kdo není proti nám, je pro nás.


Když ale míra zla, lži, nespravedlnosti, útisku a násilí je dovršena, a když poslední kapka milosrdenství, odpuštění a lásky přeteče, Bůh je Bůh, hříšník propadá peklu, a pravda zůstává pravdou.


Jako v nebi, tak i na zemi, v osobních vztazích, i v životě veřejném. Pravda znásilněná lží by nebyla už pravdou. Usiluje-li člověk jednat s lidmi tak, jak by si přál, aby oni jednali s ním, snadné to není, ale co je nutné, to je dobré.




"Neodvracejme pozornost od žádné neblahé síly, která působí. Ale jako vždy v kritických situacích jen tenkrát národ přežije, jestliže národ se osvědčí. To znamená národ (nejen) včetně komunistů, ale i strany Adama B. Bartoše a dalších. Neboť i oni jsou jeho částí. Jediná skutečná naděje, kterou vždy má národ, je víra v lid. Tak ten, kdo je na lodi v bouři, nemůže doufat než v její pevnost a v to, že je z dobrého materiálu. Jestliže vlastnosti českého lidu jsou dobré, budou působit. To jsou hluboké osudové děje, na které nedosáhne žádné politické umění, žádné volby. Jsme jací jsme a pod my je třeba rozumět všechny.

Co je fašismus?

Různé jsou politické, hospodářské a sociální stránky fašismu. Ale má hlavní rysy, které dávají základní podobu - hnusnou - celé té změti. Má svou poznávací známku. Je jí cynické, surové, nelítostné zacházení s člověkem a z toho vycházející nedbání práva. Snížení lidské pozice na postavení vši. Kdo surově zachází s člověkem, je fašista. … Nejsme fašisty, pokud uznáváme lidská práva a jsme ochotni se pro ně expandovat." (Ferdinand Peroutka)









„Zlaté pravidlo“ všech náboženství. (Polemika k P. Tomáši Halíkovi)

1. října 2015 v 10:23 Politika

P. Tomáš Halík: "Zapamatujme si zlaté pravidlo: "Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim." (Mt 7,12) Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám." Tato slova pronesl papež František ve svém historickém projevu v Kongresu USA."

V konfrontaci s názory křesťanů na muslimskou invazi, argumentujících zlatým pravidlem, které z lásky k Bohu a bližním, se snažím zachovávat bez rozlišování k lidem všem, i k těm, kteří se podle něho nechovají, se mne pokaždé zmocní nejistota, vážné pochybnosti o sobě, a zkoumám své svědomí, jestli nejsem zlá, jestli s plnými ústy Boží lásky nešířím proti vůli Boží a lidem nenávist, jak mi někteří říkali, než mě zavrhli.

"Všecko zkoumejte, dobrého se držte." (1. Tesalonickým 5:21)

"Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa." (1. Janův 4:1)

T.H. "Církev dělá konečně chvályhodnou práci, (díky které by kromě jiného mohla veřejnosti pochopit pozitivní dopad nápravy majetkových škod), pomáhá potřebným a může je motivovat k dobré adaptaci do společnosti, pro niž pak mohou být přínosem. Církev tak ukázala ochotu vzít na sebe velkou část starosti o uprchlíky. Pokud všem budou na osamělých farách migranti vystavení psychickému ( a možná i fyzickému lynči) od "křesťanů", pak si vychováváme budoucí teroristy!"

"On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům." (Marek 7:27)

Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící." (1. Timoteovi 5:8)

"Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům." (Matouš 15:26)

Až pomůžeme našim chudým okradeným, kteří jsou proti desátému přikázání nemilosrdně připravováni o střechu nad hlavou, nedotknutelnými všemohoucími lichvářskými a exekutorskými zločinci, příčinou neschopné vlády trestat zákonným způsobem zločince proti obětem, až všichni okradení, vyhnáni ze svých domovů, budou zase ubytováni, a pořád ještě kapacita bude volná, až o domácí bude postaráno, je povinností v rámci možností samozřejmě pomáhat i cizím.

T.H. "Zásada "pomáhat jen křesťanům" je nekřesťanská, odporuje Ježíšovu evangeliu, které vyzývá k pomoci všem potřebným přes všechny etnické a náboženské hranice."

"Nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce. Jiné pak strašením k spasení přivozujte, zachraňujte a »vytrhujte je z ohně«; majíce v ošklivosti i šat tělem poskvrněný!." (Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem.) (List Judův 1:22-23)

Kdo a s jakými úmysly zaplavil Evropu? Přítel nebo nepřítel? Kdo je přítel a kdo je nepřítel?


"Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali." (Jan 15:15)

"Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. … vždyť Bůh jej přijal za svého. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít." (Římanům 14:1…)

Kdo je bratrem ve víře?


"Kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Matouš 12:50)

"Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." (Marek 3:35)

Jaká je vůle Otce v nebesích?


Přikázání lásky. "Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." (Matouš 19:17-19)

"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22:40)


T.H. "Pozor na paušální soudy o islámu. … Teroristé se koránem a zákonem šaría ohánějí zcela neprávem, porušují jejich základní předpisy (nesmíš zabít nevinného apod.)".

Ano, muslim vůči všem, k muslimům i nemuslimům se musí chovat spravedlivě tak, jak mu velí princip slušnosti a prokazování dobra." Ale principem spravedlnosti a slušnosti je pro muslima Korán-právo šaría a džihád. "Muslim je jen muslimovi bratrem, neutlačuje ho, ani ho neopouští."


"Strom volá, skrývá se za mnou žid, jdi a zabij ho. Kámen volá, skrývá se za mnou žid, jdi a zabij ho."

Je tedy muslim bratrem ve víře?

Není, protože muslimům Alláh přikazuje uplatňovat zlaté pravidlo jen na muslimy. A dovoluje jim, pokud z toho získají nějaký prospěch, nejen obelhávat nemuslimy, slíbit a nedodržet je jim možné cokoliv, ale i zabíjet.


T.H. "Naprosto nechci bagatelizovat nebezpečí fanatismu a fundamentalismu některých muslimských skupin a soudobého islamo-fašismu. Mám k němu stejně zcela odmítavý postoj jako k fundamentalismu a fanatismu některých křesťanů a některých ateistů, kteří však - díky Bohu - dnes už se vyžívají převážně verbálně a nesahají k fyzickému násilí. Žádné náboženství však není imunní vůči nemoci fundamentalismu a fanatismu, řekl papež František a dodávám: ani ateismus, vždyť ateistické režimy i v "osvíceném 20. století" prolily nesrovnatelně více krve než středověká inkvizice. Katolické církvi trvalo devatenáct století, než se dopracovala k dnešní pozici rozhodného obránce lidských práv a náboženské svobody a jasně odsoudila temné stránky vlastní minulosti - je otázka, nakolik se islám bude v budoucnosti ubírat podobným směrem."

Nebude. "Verše šavle jsou věroučného, nebo oznamovacího, tedy nikoli primárně legislativního, charakteru a proto v jejich případě ke zrušení významu a nahrazení jinými dojít nemůže."

Na shnilých základech se pevný dům postavit nedá. Není to tak, že islámské náboženství je dobré a jen jako každé jiné fanaticky zneužito špatnými lidmi. Ve srovnání Ježíše s Mohamedem, Islám je "chrám" na shnilých základech.



Ježíš nebyl ani loupežník, ani vrah, ani pedofil. "Ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu." (Žd 4:15) "On 'se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech." (1P 2:22)

V celém Novém Zákonu není ani jediný případ schvalování násilí. Páté Boží přikázání: Nezabiješ, nelze vyložit jinak, než že Nezabiješ. Nikdy Ježíš neučil své žáky používat meč.

"Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?" A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím! " Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho." (Lukáš 22:49-51)

Muslimský terorista není zločincem, který zradil svoji víru a islám není náboženstvím, zneužitým nemorálními lidmi, jako jiná náboženství bývají. Islámský stát je v pravdě islámský. "Jediný Bohem vyvolený nejlepší islámský národ" po vzoru svého proroka Mohameda táhne do boje ovládnout svět.

A umírněný muslim je neislámský. Když křesťané či judaisté se dopouštějí násilí, tak proto, že se zpronevěřili své víře, svému Bohu, jedni porušili přikázání lásky a druzí porušili desatero, muslimové když lžou a znásilňují a vraždí, tak jsou praví muslimové, protože věrně následují proroka Mohameda, jehož teorie jde ruku v ruce s prokazatelnou praxí od sedmého století až dodnes, je příčinou zločineckého násilí, zotročování, vraždění žen i dětí, a terorismu nejen v islámských zemích, ale po celém světě.



"Podle některých historiků měl Mohammed vinu na zabití nejméně 1000 lidí, ať již je zabil osobně nebo byli zabiti na jeho pokyn.
Asi nejbrutálnější byla vražda Asmy bin Marwan, která byla básnířka a zesměšňovala Mohammeda ve své poezii. Mohammed veřejně varoval, že jestli bude Asma ve své činnosti pokračovat, tak ji stihne trest. Asma se však, podobně jako francouzští novináři, nedala zastrašit, a tak ji stihl Mohammedův trest. Byla zavražděna muslimem mezi svými dětmi, když jedno kojila. Podle muslimských historiků Mohammed prohlásil před svými věrnými "kdo mě zbaví Marwanovy dcery?" Mohammedův žák Umajr bin Adij al-Chatmi se vydal, aby Asmu v noci přepadl a zavraždil ji obklopenou jejími dětmi. Ráno se Umajr šel pomodlit s Mohammedem do mešity a oznámil mu, co udělal. Mohammed jej pochválil slovy, že svým činem (vraždou Asmy) "pomohl Alláhovi a jeho prorokovi" (citováno z: Ibn Hišam a v Ibn Ishák, Sírat Rasúl Alláh)."

Kdyby se Mohamed po prvním Božím zjevení zřekl zlého a obrátil se, jako například apoštol Pavel, pak by byl islám jen jinou cestou k Bohu, jako jiná náboženství. Ale tak tomu není. Mohamed právě pod vlivem těch zjevení vytvořil vražednou ideologii nadřazenou všem, bez úcty k životu, za účelem vytvoření celosvětového islámského kalifátu.


T.H. "Zavedou přistěhovalci pro Čechy právo šaría, jak jsme denně strašeni na internetu. Šaría je právo náboženské a platí jen pro muslimy - obdobně jako talmudická halacha platí jen pro židy. Židé a křesťané v ani v muslimských zemích nebyli nikdy šaríou vázáni, řídili se vlastním právem.

Zákonem šaría straší především ti, kdo o něm slyšeli pár vytržených vět v bulváru. Těch několik stále citovaných ustanovení (např. o zabití odpadlíků a podřízenosti žen) je historicky podmíněných a většina i výrazně islámských zemí je neuplatňují (podobně jako katolická církev nechává vyšumět některé starší papežské dokumenty - např. Syllabus sv. Pia IX., proklínající svobodu tisku a náboženství - byť se od těchto dokumentů nikdy oficiálně nedistancovala a fundamentalističtí katolíci se jimi ohánějí dodnes). Na oněch extrémních paragrafech lpí prakticky jen salafistické školy v Saúdské Arábii, a ještě ne všechny."


Nevíte, nebo nechcete vědět, že islám jako náboženství je pro muslima neoddělitelný od islámského státoprávního uspořádání, proto je s demokracií neslučitelný.


V České republice působí od roku 2012 skupina Cesta k víře pro Česko, známá pod původním názvem Sharia4Czechia (Šaría pro Česko). Cílem této skupiny je podpora šíření islámu a prosazování islámského práva v České republice.



Skupina dlouhodobě usiluje o islamizaci českého prostředí a přeměnu islámských společností na chalífát (islámský stát). Po muslimském teroristickém útoku na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo dne 7.1.2015 skupina útok odsoudila, ale prohlásila, že je potřeba ještě zintenzivnit snahy o islamizaci České Republiky.



"Vše vyvrcholilo aférou s českým muslimem a místopředsedou politické strany Suverenita v Brně Liborem Matoušem. Libor Matouš je blízkým rodinným přítelem Muneeba H. Alrawiho a lidé z okruhu Islámské nadace v Brně také poskytli statisíce korun na jeho volební kampaň."


T.H. "Ale čtu-li občas příšerné příspěvky na sociálních sítích na adresu veškerého náboženství, pochybuji, zda lze říci, že jsou Češi tolerantní ke křesťanství - i když se k němu najednou u nás hlásí kdekdo - nevadí, nezná-li Otčenáš ani Desatero.)

Nespočívá ten klíčový problém našeho náhlého strachu ze ztráty naší kulturní a duchovní identity v tom, že podvědomě tušíme, aniž bychom si byli schopni to přiznat a adekvátně na to reagovat, že jsme jako národ a společnost tuto svou identitu ztratili? Není toto ten skutečně hlavní problém, nad nímž bychom se v souvislosti se současným "stěhováním národů" měli zamyslet?"

Mluvte za sebe, pane Halíku, ne všichni svoji identitu ztratili.


Co jsem kdysi chtěla vidět ve Vás, jsem překvapivě našla u pana prezidenta Miloše Zemana, člověka rovného, vzdělaného, moudrého, prostě osobnost, usilující, aby svět byl lepší. Dlouho jsem ho viděla tak, jak ho prezentuje lživá mediální propaganda. Ale oči jsou okna do duše a v osobním kontaktu jeho pohled je přímý, mírný, laskavý, plný pokory a porozumění.


"Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. … 'Máme jít a plevel vytrhat?' On však odpoví: 'Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici." (Mt. 13:25-30)

"Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti." (Římanům 12:20)

Vážím si bohulibé činnosti Mikuláše Vymětala a ostatních obětavých nezištných, kteří z lásky k Bohu a bližním, uprchlíkům pomáhají, neboť křesťanským přikázáním je milovat i nepřátele. Ale "s obezřetností, …" A o tom je zlaté pravidlo.

"Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?" Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Marek 2:15-17)

Každý muslim má šanci říct životu "ano" a smrti "ne", a přemáhat zlo dobrem z lásky k Bohu a lidem, nejen k muslimům, ale k lidem bez výjimky všem, jako Bůh, který všechny lidi stejně miluje, protože je nevidí takové, jací jsou, ale jací budou, až si v pravdě podle vůle Boží vezmou za své přikázání té pravé lásky, na které stojí celý zákon i proroci, která je cestou, pravdou i životem, jak nás naučil Ježíš a zavrhnout vražedný nástroj zlého v bitvě poslední, kterým je nesmiřitelný islám podle falešného proroka Mohameda.

S velikým strachem jsem toto vyslovila, protože říci o proroku Mohamedovi, následování hodném vzoru muslimů, že je zločinec, pedofil a vrah, pokud by to nebyla pravda, by bylo stejným rouháním Duchu svatému, jako když o Ježíšovi říkali, že má nečistého ducha a rouhání Duchu svatému je podle NZ jediným smrtelným hříchem, ze kterého pokání činit nelze. Ale falešného proroka od pravého rozeznat podle způsobu života, k tomu nemusí být člověk znalcem žádného náboženství ani nějakého mimořádného vzdělání. I malé dítě, i člověk negramotný ví, že kdo se dopouští násilí, je zločinec a kdo vraždí, je vrah.

Islám není náboženstvím míru, není to jen jiná cesta k Bohu, protože ne-morálním vzorem muslimů je zločinec Mohamed, pedofil, loupežník a vrah.

Zakázat veřejnou propagaci islámského ohrožení, to by měla udělat celá Evropa. Překážkou k tomuto kroku jsou vlády jednající pod vlivem muslimů a pod nadvládou Ameriky. Je třeba pochopit, že nejde už vůbec o boj politických stran ale o přežití naší země í celé Evropy. Když budou znásilněny Evropské země kolem nás, tak ani my nic nezmůžeme. Důvěřovala bych vzájemnosti spolupracující Evropy s celým světem, bez závislosti a nadvlády velkých amerických i ruských "bratrů". Moc času už nemáme, ale nastavit pravidla a zákony pro všechny stejně a pod přísným trestem zakázat mešity, zakázat veřejnou propagaci zločinného islámu, který produkuje násilí, tu naději zatím ještě máme.


Věřím, že to zvládneme spolu s celou stejně ohroženou Evropou vyřešit zákonným způsobem, že zvítězíme, aniž by tekla krev.

"Ono je jaksi snadnější věřit v hesla, než v lidi, ale nakonec musí přijít člověk k člověku, jinak se nedohodnou, střelný prach nemůže být natrvalo dorozumívacím prostředkem." (Karel Čapek) Tak raději předem, proč až nakonec.