Příčinou rezignace občanů na věci veřejné není strach.

19. května 2015 v 14:15 |  Politika


"Lidem něco vadí, třeba i na místní úrovni, něco zcela konkrétního, nicméně bojí se vystoupit a spojit - tím se veřejný prostor stává arénou pro individuální zájem a bezohlednost."


Ne, tak to není. Rezignace občanů nepramení ze strachu, ale z pětadvacetileté zkušenosti beznadějné marnosti, že petice a demonstrace nic neřeší, jsou marným plýtváním času a sil. A jaké řešení poskytuje občanská válka, to vidíme na Ukrajině. Demonstrovat s prázdnýma rukama proti policii, proti vojenské technice a přesile mocností, využívajících občanské války k uskutečnění záměrů ovládnout svět, to by nebyla odvaha a statečnost, ale bláznovství, byl by to nezodpovědný hazard se životy občanů této země a možná i celého světa. Kapitalismus, to dítě demokracie, je nenapravitelné monstrum, devastující všechno, a kdyby jenom devastovalo, ono i beztrestně vraždí, tento systém už není životaschopný, protože každý si pod ním představuje a vymýšlí něco jiného, a už nám ten demokraticko-kapitalistický chaos přerostl přes hlavu, ten už nemá šanci probrat se k životu, je to svobodný otevřený prostor a příležitost pro krvelačné dravé šelmy. Od dob Francouzské revoluce neexistuje jednoznačný výklad politicko-demokratických pojmů a příčinou toho se v nich pohybuje a bude pohybovat každý pod rouškou svobody jen ke svému prospěchu.


A v této marné beznaději je aktivita občanů proto slabá a jejich postoje k politice lhostejné. Všechno má svůj čas a čas ideálů demokracie už vypršel. Lhostejnost lidstva ve smyslu masové psychózy mluví zřetelně, je třeba vyjít cestou novou. Morální cestou vzájemné spolupráce podle jasných pravidel.


Kde je nejednota a hněv, tam není mír. Soupeření je zdravé v podnikání, ve sportu, v umění, ne však v politice ani v mezilidských vztazích. "Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát."


Máme dvě možnosti na vybranou. Bezmocně čekat zavření v kleci na povolávací rozkazy, až se jim zlíbí pro jejich zájmy udělat si z nás živé štíty, anebo pokojně ve vítězných volbách, na základu morálních pravidel vzít kormidlo do svých rukou a změnit směr od smrti k životu.


K tomu není nutná žádná hlučná demonstrace ani devastovaná náměstí, stačilo by setkání představitelů všech iniciativ a lidí dobré vůle nejlépe zleva i zprava, k vypracování srozumitelné jednotné strategie a pak už jenom všemi dostupnými prostředky až do voleb ji dávat na vědomí lidem všem a zdravý rozum zvítězí.


Když to neuděláme my, podle morálních a kulturních pravidel našich, udělají to za nás v dohledné době běženci a přistěhovalci podle pravidel jejich a Evropa zanikne.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leo Leo | E-mail | Web | 19. května 2015 v 15:09 | Reagovat

Co je to za reklamu?
Jak již kdysi dávno napsal Aristoteles: „rovnost a právo hledají vždy slabší, ti, kteří mají moc, pranic toho nedbají. Aby však svou moc udrželi, musí usilovat podle téhož autora o tři věci – předně aby poddaní byli malomyslní – malomyslný člověk se totiž neodváží žádných úkladů, za druhé, aby si vespolek nedůvěřovali – neboť tyranida nepadne, dokud by určitý počet lidí neměl vzájemné důvěry ….za třetí, aby byl nedostatek prostředků – nikdo totiž nepodniká věcí nemožných, a tak ani útoku na tyranidu, nemá-li k tomu moci.“ To říkál Aristoteles prostřednictvím M. Valacha a já dodávám: Schopnost občanské veřejnosti hájit své vlastní zájmy proti sdružené síle zaměstnavatelů je nyní vážně oslabena. To má řadu příčin. Jednak se ztratila víra v možnost systémové změny. Jednak došlo k rozsáhlým změnám v sociální struktuře společnosti, v níž ztratili své postavení a početnost  dělníci a převládli pracovníci služeb a dalších profesí, jejichž životní potřeby byly dočasně saturovány. To je situace, kdy dochází k atomizaci společnosti a ztrátě zájmu o velké ideály. Pocit úzkosti služebné vrstvy je ještě umocněn jejich vzájemnou konkurencí, jejich vzájemným bojem o postup v sociální hierarchii směrem k zužující se společenské špičce, kde je místo pro menší a ještě menší část jejich příslušníků. Odtud jejich sklon k individuálnímu i skupinovému sobectví, a to jak mezi sebou navzájem, tak především ve vztahu k níže sociálně stojícím. Sobectví, umocňované strachem z vlastního pádu.
Odtud také onen známý poznatek, že střední třída podporuje demokracii, když se jim daří dobře, a fašismus, když se jim začne dařit zle. Oni totiž nejsou ve skutečnosti proti hierarchickému společenskému systému, pokud jim dává naději na společenský vzestup. Ale z výše uvedených důvodů nejsou proti němu ani, když v důsledku krize tato naděje mizí. Pak hledají viníky mimo něj, případně se ztotožňují s nějakou variantou jeho posílení, a to ať již zmíněnou fašistickou, nebo tzv. levicovou v podobě totalitního společenského systému. (Úryvek z mé práce)

2 nlydia nlydia | 19. května 2015 v 17:58 | Reagovat

nerozumím otázce, nevím, na jakou reklamu se ptáš.
A k politické situaci: slova a jen slova, příliš mnoho slov, my mluvíme, oni jednají. O nás bez nás. Všechno už bylo řečeno, a teď je třeba vyvléknout se z nadnárodního otroctví. Strach nemají občané, strach mají politici o koryta, a kvůli tomu se neštítí nás táhnout do války.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama