Duben 2015

Jediná cesta k obnově

30. dubna 2015 v 11:20 Politika


"Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé." (Václav Bartuška)

"Vládní zmocněnec a diplomat v jedné osobě podobná tvrzení vyslovit nesmí"? Ale může. Kdyby nesměl, tak je nevysloví.

"Netolerujme výzvy k násilí"? - Netoleruje výzvy k násilí žádný normální člověk.

"Postavme se silně etiketizačním seznamům, které se mohou velice snadno stát nejen seznamy nenávisti, ale i seznamy smrti."? - Ale proto přece ty seznamy vznikají, aby v nich byli zapsáni všichni ti, kteří se staví silně proti.

A že "Není nic snazšího, než nepravdivý argument vyvrátit fakty"? V mocichtivých zákonech džungle odedávna vítězí, vítězila a vždycky vítězit bude jen hrubá síla.

Jediná cesta k obnově je cesta jednoty mírumilovných lidí všech protichůdných názorů v jeden celek, na základu jasných etických pravidel, a vítězství v nadcházejících volbách.

Uzákoněná morálka, pevně daná ústavou, lidem bez výjimky všem, a že to musí být tím rozhodujícím krokem, prvním a hlavním zákonem nade všemi ostatními zákony, se ukázalo v praxi na Islandu, který místo vybojovaných, vytoužených změn, se opět těší na další krizi. Kdysi mě tento výrok pobouřil z úst britského bankéře, a teď, po dosažení politických změn na Islandu s tím přišla šéfka pirátů. A opět "krvácejí obyčejní lidé, nikoli politici."

"Ústava by měla být jako Desatero velmi jednoduchá, aby člověk mohl podle přikázání žít, i když není křesťan. Náš systém jsme natolik zkomplikovali, že už mu nikdo nerozumí. Nevíme, kdy porušujeme zákon."







Duch světský a Duch Boží

29. dubna 2015 v 10:52 Píseň novou

"Když se Jakubovi a Petrovi na hoře ukázali Mojžíš a Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem, zastínil je oblak světlý a hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. A když pozdvihli oči, neviděli jiného, jen Ježíše samotného." (Matouš 17:1-8) "Kteréhož neviděvše, milujete; kteréhož nyní nevidouce, a však v něho věříce, veselíte se radostí nevýmluvnou a oslavenou, docházejíce konce víry své, spasení duší." (1. Petrův 1:8-9)

Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš." (1. Timoteovi 2:5) Proto je psáno: "Neptej se, kdo vystoupí a kdo sestoupí, blízko tebe je Slovo. Máš ho v ústech i ve svém srdci." (Římanům 10:6-8)

"Na počátku bylo Slovo. Slovo bylo u Boha, Bůh bylo to Slovo. V Něm byl život. A život je světlo lidí." (Jan 1)

"Mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu žádného jste neviděli kromě hlasu, …Proto pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně)." (5. Mojžíšova 4:12-15)

Jako je Bůh tělesnými smysly neuchopitelný, tak i Boží lze zakusit jen vnitřními smysly. Skrze víru, naději a lásku jsme spaseni. A naděje, která se vidí, není už nadějí.

Boha nikdy nikdo nevidí, ale jestliže milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá a jeho láska je v nás dovedena k dokonalosti. Podle toho poznáváme, že zůstáváme v něm a on v nás, že nám dal ze svého Ducha. (1. Janův 4)

"Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá." (Římanům 8:11)

"Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?" (1. Korintským 3:16)



Křesťanský kazatel Benny Hinn



"Nevěřte každému duchu, ale zkoušejte duchy, zda jsou z Boha, neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků." (1. Janův 4)

1) Dav na shromážděních se nechává strhnout k odevzdávání peněz a vyplňování šeků.

"Hoden je dělník své mzdy"( Matouš 10:10) A také apoštol Pavel mluví o sbírce. (2. Korintským 9:1-15) (Římanům 15:27)

2) když se kdokoliv z podobně postižených lidí snažil přiblížit k jevišti, byl okamžitě odveden zpět s vysvětlením, že Duch svatý je přítomný všude v sále - I s tímto se dá souhlasit

3) PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, "když Ježíš uzdravil malomocného, tak nedělal žádnou veřejnou show" ale toto říkají evangelia:

"Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je." (Matouš 4:24)

"Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal." (Marek 1:32)

4) Vzkládání Hinnových rukou na členy sboru působí jejich bezvědomí a následný pád naznak:

"Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil." (Lukáš 4:35)

"Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal." (Marek 9)

5) "Kritice neušla ani tato Hinnova praxe: Hinn při bohoslužbách háže kabát, do kterého kumuluje svoji duchovní moc, fouká na lidi pomazání a nejen na ně; duchovní moc přenáší i skrze reproduktory foukáním do mikrofonu."

"Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli." (Skutky apoštolů 19:11)

6) vstoupil do modlitebního obecenství i s duchy zemřelých. Není zde už jen pouhé dvojnásobné požehnání, ale i zcela nový rozměr služby. Hinnova zjevení a komunikace se zemřelými je totéž, co v Římskokatolické církvi uctívání svatých a mariologická zjevení.


Konzultace s papežem i kardinálem nesou své ovoce, věří, že duše zemřelých svatých se za nás přimlouvají v nebi a nejen to, dokonce nás nutí se modlit. Jindy bere obrovské pomazání z těla mrtvého, jako kdysi voják, jenž se dotkl Elizeových kostí a jako katoličtí kněží z pozůstatků svatých čerpá Boží moc. A tak pravost katolického učení o přímluvě mrtvých, kterou protestanté mnohdy tak krkolomně vyvracejí nebo doktrína zvláštní moci ostatků svatých, se nyní Hinnovi potvrzuje v praxi. A není jistě náhoda, že se mu zjevuje právě K. Kuhlmanová, vždyť i ona sama získala od papeže vysoké ocenění a dle svého vyjádření našla s papežem jednotu".

V roce 1997, na národní konferenci AoG v Adelaide, Benny Hinn znovu velebil papeže a hovořil o jeho setkávání s kardinálem Sin z Philippines a jejich soukromé dohodě, že Sin bude Hinna podporovat, když on bude na oplátku povzbuzovat římské katolíky, aby setrvali v katolické víře.

"Bůh přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi." (Lukáš 20:38) (Matouš 22:32) (Marek 12:27)

"Činí z andělů větry a ze svých služebníků plameny ohně. Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržet dědictví spásy?" (Židům 1:7-14)

"… přistoupili jste k hoře Siónu a k městu Boha živého, k nebeskému Jeruzalému, k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění a k církvi prvorozených, zapsaných v nebi, a k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli dokonalosti, a k prostředníku nové smlouvy Ježíši, … Mějte se na pozoru, ať neodmítnete toho, kdo k vám mluví. …neboť náš Bůh jest »oheň stravující«. (Židům 12:18-29)

Domnívala jsem se, že přístup na shromáždění B. Hinna mají chudí i bohatí zdarma a každý potom dává z toho, co má. Ale tak tomu není. Přístup má jen ten, kdo zaplatí vstupné. A to je u Božího proroka vyloučené. Současná komerční praxe B. Hinna je nebezpečná hra s ohněm.


"Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte." (Matouš 10:8)

"V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" (Jan 2:14-16)

"Egypt bude na duchu zlomen, jeho záměry zmatu, budou se dotazovat model a zaklínačů i duchů zemřelých a jasnovidců." (Izajáš 19:3)

"Řeknou vám: "Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají." Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?" (Izajáš 8:19)

"já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, … Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. (Jan 14:16-17)

"Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. Ale žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista přišlého v těle, není z Boha, a to je ten duch Antikrista, o kterém jste slyšeli, že přichází, a už teď je na světě. Vy jste z Boha, a zvítězili jste nad nimi; neboť větší je Ten, který je ve vás, nežli ten, který je ve světě." (1. Janův 4:1-4)

"Co říká moudrost? Doufejte v Ježíše, který se vám zjeví jako člověk v těle. Člověk je trpící zemí, ze země byl učiněn člověk Adam. Vejděte do země oplývající mlékem a medem a staňte se jejími pány. Hle, byli jsme znovu stvořeni. Odejmu jim srdce kamenné a dám jim srdce z masa. To proto, že se rozhodl zjevit se v těle a přebývat mezi námi Svatým chrámem Pána je totiž naše srdce. Kdo jest, kdo nechce žít věčně? Slyš hlas mého Syna. Slyšte dítky hlas volající na poušti. Obřezal tedy naše uši, abychom uslyšeli slovo a uvěřili.

Buď požehnán Pán, jenž vložil do našeho nitra moudrost a rozum. Přebývá v nás, když v něho věříme, když pamatujeme na jeho přislíbení, když zachováváme přikázání, když našimi ústy prorokuje, když nám odsouzeným k věčné smrti otevírá dveře chrámu, … Když poznáním uvádí nás do chrámu neporušitelného. Když člověk, který touží po záchraně, upírá svůj zrak ne k člověku, nýbrž k tomu, jenž v něm hovoří a přebývá, když žasne nad nikdy neslýchanými slovy, jež k němu mluví Pán, a když se diví, že nikdy netoužil je slyšet. To je tedy Pánem postavený duchovní chrám. Ubozí bloudící hledali spásu ne u Boha, svého Stvořitele, nýbrž v budově, jakoby byla domem Božím. To proto, že se rozhodl zjevit v těle a přebývat mezi námi. Kdyby se nevtělil, jak lidé nevidíce ho, by mohli být spaseni? V pravdě veliké je tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům. …Neboť ten den přichází hořící, jako pec, v němž budou všichni pyšní, a všichni, jenž páší bezbožnost, jako strniště. I zažhne je ten den, který přijíti má…Vám pak, kteří se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho."

Ukázal mi lidi sedící na nízkých stolicích a člověka sedícího na křesle. "Vidíš ty na stolicích?", povídá mi. "Vidím, pane". "To jsou věřící. Ten, který sedí na křesle, je falešný prorok, který se snaží zničit Boží služebníky. Do zkázy přivedl ty, kteří nebyli pevní ve víře, nikoli však pevně věřící. Ti, co nemají pevnou víru, přicházejí k němu jako k věštci a vyptávají se ho na budoucnost. Falešný prorok, který nevěstí z moci Ducha Svatého, odpovídá jim na jejich dotazy a podle přání jejich špatnosti tak, jak si to v duchu přejí. Nerozumný odpovídá nerozumně nerozumným. Jak pošetile se ho ptají, tak pošetile jim odpovídá. Říká však někdy i pravdu. Ďábel totiž mu dává svého ducha, aby mohl někoho ze spravedlivých ošálit. Kdo jsou tedy pevní ve víře v Pána a hledají pravdu, ti se nespolčují s těmito duchy, naopak se od nich odvracejí. Kdo však pochybují a často dělají pokání, ti jako pohané se ptají na budoucnost. Mají větší hřích než ti, co se klanějí modlám. Kdo se totiž ptá na něco falešného proroka, je modlář, nemoudrý člověk, který nehledá pravdu. Žádný Boží duch se neptá, nýbrž z Boží moci sám od sebe mluví, poněvadž k tomu má moc od Božího Ducha. Duch, který odpovídá, až když je tázán, je úlisný, přízemní, obratný, nemá žádnou moc. Nikdy nemluví, když není tázán."

"Jak tedy, pane, člověk pozná, kdo je prorokem pravým a kdo falešným?" "Slyš o obou prorocích. Povím ti, jak poznáš pravého a falešného proroka. Podle způsobu je posuzuj, zda má Božího ducha. Kdo má Božího ducha je předně laskavý, mírný, pokorný, nedělá nic špatného, netouží po radostech tohoto světa. Sebe pokládá za horšího, než jsou ostatní lidé. Když se jej někdo vyptává na budoucnost, neodpovídá. Nemluví za zády druhého. Nemluví z něho člověk, ale Duch Svatý. Mluví jen tehdy, když si to přeje Bůh. Kdykoli přijde člověk, který má Božího ducha, do shromáždění spravedlivých, kteří věří, a když se shromáždění modlí k Bohu, tehdy anděl prorockého ducha, jenž při něm stojí, naplní jej prorockým duchem. A člověk pln Ducha svatého mluví ve shromáždění tak, jak Bůh chce. Tak se tedy projevuje Boží duch. Taková je moc Božího Ducha.

Poslyš i o duchu přízemním, úlisném, který nemá žádnou moc a je strašně pošetilý. Předně takový člověk v domnění, že má Božího ducha, se chová povýšenecky a chce být na předním místě. Je drzý, nestoudný, povídavý, má rád zábavy a jiné požitky, přijímá za své proroctví peníze. Nedostane-li je, neprorokuje. Boží duch neprorokuje za peníze. To je u Božího proroka nemožné. Odměnu přijímá jen duch přízemní.

Potom vůbec nechodí do shromáždění spravedlivých, naopak se jim vyhýbá. Vybírá si lidi slabé víry a lidi bez zásad. Jim podle jejich přání prorokuje. Klame je, poněvadž jim říká pošetilosti, jaké si právě přejí. Stejným způsobem odpovídá i lidem bez zásad. Když však přijde do shromáždění spravedlivých, kteří mají Božího ducha a právě se modlí, cítí se tu zbytečným, nemá tu co říci. Přízemní duch strachem uteče a takový člověk ztichne a neodváží se říci jediné slovo. Máš-li ve sklepě v nádobách víno či olej a dáš tam prázdnou nádobu, až budeš po čase sklep vyklízet, prázdnou nádobu nalezneš zase prázdnou. Tak je tomu i s falešnými proroky. Přijdou-li mezi spravedlivé, zůstávají takovými, jací tam přišli. To je popis obou proroků. Člověka, jenž o sobě říká, že má Božího ducha, posuzuj podle skutků a podle jeho života. Věř duchu, který vychází od Boha a má moc. Duchu přízemnímu nevěř, nemá moc. (Hermův Pastýř)

Léčitel onemocněl.





Demokracie

22. dubna 2015 v 17:48 Politika

Rovnost před zákonem, politická práva a právní stát jsou uváděny jako důležité znaky už od antiky a pořád to nejde. Proč? Vlastně jde, ale ne pro všechny. Bohatí si vytvořili zákony ke svému prospěchu, podřídili sobě všechno a hrubá síla vítězí, protože neexistují morální pravidla. I komunisté věděli lépe, jak na to. Kriminalitu a normy potravin měli pod kontrolou, zločince za mřížemi, a dnes nám zločinci vládnou.

Ukázkou lidu, tedy věrným obrazem nás všech je politická reprezentace, o které by mělo platit, že jsou to ti nejlepší z nás. Tady je spravedlivé si přiznat, že jací jsme my, takoví jsou oni a jací jsou oni, takoví jsme my. Proto to nejde.

V této realitě, bez stanovených základních hodnot, ani přímá demokracie nic nevyřeší. Lid vykonává státní moc přímo vyslovením své vůle referendem, přímou iniciativou protlačit myšlenku, a že ta myšlenka třeba potom šikanuje a zabíjí, je jedno, jde o to ji protlačit a dostatečný počet příznivců není žádnou zárukou zdravého rozumu, pokud je slyšen kdejaký hlas.

Nejprve je nutné zákonem stanovit hranice pravdy a lži všem stejně, chudým i bohatým.

"Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."

A tento hlavní zákon musí viset nade všemi zákony a nad člověkem jako meč všude, v médiích, v parlamentu, ve škole i v rodině, v životě soukromém i veřejném ve všech oblastech, aby každý na svém místě byl tím, čím je a plnil své povinnosti v pravdě.

Pravda ve své nejhlubší podstatě je pro všechny lidi celého světa jen jedna, a na té je nutné se sjednotit: krást, lhát a zabíjet se nesmí! No a mediální manipulace je lež, lichva je krádež, války, to jsou vraždy a zrada vlastních občanů na základu těchto zločinných mocichtivých zájmů se podobá smilstvu.




Je nutné naučit se ve vzájemné spolupráci pokojně žít vedle sebe v míru podle přikázání lásky a ne proti sobě. Ustavičně někoho kontrolovat, vyřazovat, to by byl život ve válečném stavu a kdo by na to měl čas a náladu?

Představme si rodinu, v níž by se na sebe domácí nemohli absolutně vůbec spolehnout, nevěřili by si navzájem a museli být pořád ve střehu, aby si něco neprovedli, nepodvedli se, neokradli, a nevychované děti by rodičům vládly a kontrolovaly by ty zlotřilé rodiče, na nich by se učily vládnout, vyvíjet tlak, protlačovat svoji myšlenku, žít "svobodným" občansko-svévolným životem.

Nemohou přece laici kontrolovat činnost odborníků. A kontrolovat jejich morálku? Vládnout mají ti nejlepší z nás, podle způsobu života je poznáme. K čemu ale potřebujeme stát, který není schopen zajistit pravidla, normy a zákony tak, aby každý odborník byl odpovědný na svém místě ve svém oboru?

Neznalost zákona neomlouvá, za blbost se platí, soudci a právníci nestudovali přece proto, aby chránili ty hloupé okradené, ale aby obhájili ty chytré, kteří šikovně kradou? Doktor může předepsat pacientovi cokoliv ale povinností pacienta je rozumět lépe než doktor a posoudit, jestli mu doktorem stanovená léčba prospěje nebo uškodí, a když uškodí, dobře mu tak, zavinil si to sám vlastní hloupostí, doktor nestudoval, aby léčil, ale aby měl slušný plat? Potravinářský průmysl může nabízet jedovaté levné potraviny, zákazník je přece nemusí kupovat, potravinářský průmysl je tady od toho, aby prosperoval, a jestli si zákazník neumí udělat chemický rozbor, je to jeho chyba? K čemu potřebujeme studované odborníky, když všichni máme vědět všechno?

Nutné je oddělit pravdu od lži aby žádná menšina opozičního zla neměla už šanci podvádět, loupit, škodit a devastovat člověka a svět. Dostačujícím tlakem každého člověka na svém místě, musí být jeho vlastní svědomí, a co nezvládne svědomí, to napraví zákon.





A kdo by to měl udělat? No vítězná nově založená strana pro nadcházející volby. Všechny iniciativy, hnutí, strany, všichni lidé dobré vůle, sjednoceni na společném etickém základu ve stranu jednu. A není to konečná práce, je to teprve začátek. Vytvořený vládnoucí systém, nová ústava, nové zákony, by pak už byly věcí dohody.

Pokud se nesjednotíme, bude hůř, budeme se dál brodit bahnem pokrytectví a lží, obnova přijde zdola a Boží království vyraší ze země utrpením. A zvítězí nad chaosem a vejde do života ten, kdo zachovává přikázání lásky. Z vlastní zkušenosti vím, že tam, kde jiní padnou, s Bohem je možné vstát a jít. Je to ale nutné, aby člověk trpěl jako zvíře, má-li procitnout? Dokážeme-li se sjednotit, budeme lidsky důstojným způsobem ve zdraví plnit povinnosti, užívat si práva a žít svobodně a radostně.

"A spatřil jsem, jak člověk nejen andělskou ochranou, ale i Boží Přítomností ohražen byl…Ó, přešťastná, v světě neslýchaná bezpečnosti, když člověk tak v ruce Boží je zavřený a schovaný, všem jiným věcem z moci vyňatý jest." (J. A. Komenský)




"Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno. V odívání i jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týká života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Jako občané mají na všem účast. … Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lože. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají daných zákonů, způsobem svého života však vítězí nad zákony."

"… až bychom všichni dosáhli jednoty… a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno."

"Ovocem světla je dobrota, spravedlnost a pravda. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. … O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo.

Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. … nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé." "Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít." (Jan 5:25)
































Křesťanský kazatel Benny Hinn

13. dubna 2015 v 21:24 Píseň novou

"Odhoďte berle, do Prahy míří nejslavnější křesťanský léčitel. Nebo podvodník?





Když ukáže prstem, desítky lidí se v mrákotách kácejí na zem a po chvíli nadšeně hlásají, že byli uzdraveni. Křesťanský kazatel Benny Hinn promlouvá ke stamilionům lidí a je aktuálně největší světovou hvězdou zázračného uzdravování."


Káže tedy Benny Hinn Krista? V tuto chvíli, z výše uvedených informací v odkazu ještě nevím. Pokusím se shromáždit si pro sebe co nejvíce různých informací o něm, a pokud ne, varovat před ním a vysvětlit proč. Pokud ano, podložit jeho činnost slovy Písma, vyvrátit pomluvy, obhájit jeho činnost a umožnit setkání s ním všem příbuzným a známým k uzdravení a k obrácení.


"Neuvidíte-li zázraky, neuvěříte."

Někdo potřebuje zázraky vidět a prožít, aby uvěřil. Ale nestačí jen věřit. I ďábel věří, že Bůh je. O trvalé uzdravení musí člověk usilovat nejen vlastní vírou, ale i změnou způsobu myšlení a života, jinak se nemoc zase vrátí.


S projevy Ducha různých léčitelů a proroků se dnes setkáváme všude. Jak ale správně rozeznat pravé od těch falešných? Praví vůdčí duchovní představitelé jsou ti, kteří zachovávají Boží přikázání a následují Krista. Podle způsobu života je poznáme. Jejich hlavním vnějším znakem pak je zdravý člověk, který stojí stejně jako Ježíš odpuštěním a láskou v trhlině mezi lidskou nesmiřitelností a Bohem. Neomylností Božího záměru je neporušenost. "Tělo a duch jsou tak spolu spojeni, že nelze poskvrnit jedno, aniž by se neporušilo druhé." Nelze si představit Ježíše, že by sám žijící ve hříchu roztržek a sporů, porušený zhoubnou nemocí, působil veřejně, učil a uzdravoval.


"Nevěřte každému duchu, ale zkoušejte duchy, zda jsou z Boha, neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků."
Ano, jsou v křesťanských církvích i falešné zázraky, kvůli tomu však, že existují falešné, neodsuzujme ty pravé. Dary ducha svatého jsou důležité, procházejí celou církevní historií, a pokud v církvi chybí, je něco špatně.


"Jsou rozdílná obdarování a služby ke společnému prospěchu, jednomu skrze Ducha je dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. A to všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce."


Řekl Ježíš: "Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte." Ale "dav na shromážděních Benny Hinna se nechává strhnout k odevzdávání peněz a vyplňování šeků." Kritika je pochopitelně zaměřená na peníze. Co s tím?


Inu "Hoden je dělník své mzdy", podle kralického překladu: pokrmu svého. On i apoštol Pavel mluví o sbírce a o tom, že když pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných tak, aby slíbený dar byl opravdu štědrý a ne lakotný. Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť 'radostného dárce miluje Bůh'. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo."


Cesty po celém světě nejsou zadarmo a k tomu navíc: "Benny Hinn prodal své ústředí v Orlando a jeho církev splynula s jinou kongregací. Nyní v Dallasu hodlá zbudovat uzdravující centrum v ceně 30 milionů dolarů, kde by věřící mohli přijímat uzdravení během 24-hodinové služby."


I s tímto se dá souhlasit: "když se kdokoliv z podobně postižených lidí snažil přiblížit k jevišti, byl okamžitě odveden zpět s vysvětlením, že Duch svatý je přítomný všude v sále."


Říká PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, "že když Ježíš uzdravil malomocného, tak nedělal žádnou veřejnou show" ale toto říkají evangelia:


"V tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."


"Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal."


"Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladly je k jeho nohám a on je uzdravil, takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského. ….. bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí."


Vzkládání Hinnových rukou na členy sboru působí jejich bezvědomí a následný pád naznak. Lidé na shromážděních Benny Hinna padají v moci ducha, jisté je, že nějaký silný duch tam jedná. Je to Ježíšův duch, Duch svatý?



"Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté." (Řím. 14)



"Každé provinění může být lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." To pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha." (Mk 3)



"Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý.

Což může zlý duch otevřít oči slepých?"

(Jan 10:21)





"Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!" … Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. Z mnohých vycházeli i démoni … (Lukáš 4:35)


Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Přiveďte ho ke mně!" I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: "Odkdy to má?" Odpověděl: "Od dětství. A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře." Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou." (Marek 9)


"Kritice neušla ani tato Hinnova praxe: Hinn při bohoslužbách háže kabát, do kterého kumuluje svoji duchovní moc, fouká na lidi pomazání a nejen na ně; duchovní moc přenáší i skrze reproduktory foukáním do mikrofonu."


"Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli." (Skutky apoštolů 19:11)


Další události na sebe nenechaly dlouho čekat a život evangelisty se, jako již mnohokráte před tím, opět doširoka otevřel duchovnímu světu. Už neviděl jen nezemřelé biblické bytosti, ale vstoupil do modlitebního obecenství i s duchy zemřelých. Není zde už jen pouhé dvojnásobné požehnání, ale i zcela nový rozměr služby.


"Řeknou vám: "Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají." Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?" (Izajáš 8:19)


"Egypt bude na duchu zlomen, jeho záměry zmatu, budou se dotazovat model a zaklínačů i duchů zemřelých a jasnovidců." (Izajáš 19:3)


"Nedovedl jsem pochopit, proč mi to Pán dovolil vidět. Už jsem neviděl jen anděly, ale i svaté. Mohu mluvit? Mohlo by vás to šokovat ještě víc. Pán mi dal vidění Kathryn Kuhlmanové sedící s něčím, co vypadalo jako skupina lidí… a každý z nich vypadal, že mě chce přinutit, abych se modlil. Vím, já vím, že to zní bláznivě, ale je to pravda… Modlil jsem se nejméně hodiny. Přinejmenším padesát až sedmdesát z těch sedících ve skupině mi říkali: "Modli se! Žádej Pána, ať ti dá službu uzdravování, která se dotkne celého světa". Náhle jsem slyšel hlas Kathryn a najednou zde stála, jako jasný krystal. Se svým širokým a krásným úsměvem řekla: "Žádej! Čekáme zde na tvé prosby. Budeme se s tebou za tvé žádosti modlit!" A vidění zmizelo."


"Avšak Hinn rozsoudil zjevení na základě Písma. Vždyť i Pán mluvil před svým ukřižováním s Eliášem. Jak je vidět, Hinnovy konzultace s papežem i kardinálem nesou své ovoce, vždyť, dle jeho slov, věří, že duše zemřelých svatých se za nás přimlouvají v nebi a nejen to, dokonce nás nutí se modlit. Jindy bere obrovské pomazání z těla mrtvého, jako kdysi voják, jenž se dotkl Elizeových kostí a jako katoličtí kněží z pozůstatků svatých čerpá Boží moc. A tak pravost katolického učení o přímluvě mrtvých, kterou protestanté mnohdy tak krkolomně vyvracejí nebo doktrína zvláštní moci ostatků svatých, se nyní Hinnovi potvrzuje v praxi. A není jistě náhoda, že se mu zjevuje právě K. Kuhlmanová, vždyť i ona sama získala od papeže vysoké ocenění a dle svého vyjádření našla s papežem jednotu".


"Údiv vyvolalo i zveřejnění způsobu, kterým Hinn získával své požehnání skrze mrtvolu nezávislé letniční kazatelky Aimee McPherson."


"Jedna z nejsilnějších zkušeností, kterou jsem měl před několika lety, byla návštěva hrobu Aimee v Kalifornii. Ve čtvrtek jsem byl na TBN a v pátek jsem šel navštívit hrob Kathryn Kuhlmanové. Leží nedaleko Aimeeho hrobu na hřbitově ve Forest Lawn. Již jsem zde jednou byl, a tak často rád vzdávám úctu této velké Boží ženě, která se dotkla mého života. Ten hrob, kde leží, je uzavřen, obestavěn dokola zdí. Nemůžete tam vstoupit bez klíče a já jsem jeden z velmi mála lidí, kteří tam vstoupit mohou. Avšak nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem viděl hrob Aimee. Bylo to neuvěřitelně dramatické. Ona byla taková dáma, že její hrob je obklopen sedm stop vysokými anděly, dokola se zlatým řetězem. Jak neuvěřitelné to je, že by mohl zemřít někdo, kdo má sklánějící se anděly nad svým hrobem. Ucítil jsem na tomto místě úžasné pomazání. Skutečně, slyšel jsem to, při návštěvě hrobu jsem se chvěl. Celý jsem se třásl. Boží moc mne celého zaplavila. Věřím, že to pomazání setrvává na těle Aimee. Vím, může to pro vás být šokující… To je neuvěřitelné. A Kathrynin hrob? To je udivující. Slyšel jsem o lidech, kteří byli uzdraveni, když tento hrob navštívili. Byli zcela uzdraveni Boží mocí. Říkáte, "Jak bláznivé jsou to věci".

Ráno, hned poté co se probudil, opět Ducha svatého oslovil: "Dobré ráno Duchu svatý". Po dalším oslovení Ducha se opakovaly i pocity. Od té doby Hinn modlitbu k Duchu svatému považuje za důležitější než modlitbu v jazycích: "Jakmile jsem řekl "Dobré ráno, Duchu svatý", viděl jsem, že je v pokoji se mnou… To, o čem hovořím, je něco víc než mluvení jazyky. Ano, i já jsem mluvil nebeskou řečí, avšak toto bylo něco daleko krásnějšího." Hinn se proto k Duchu svatému začal modlit i před každým čtením Bible, a ta pro něho získala zcela nový rozměr.


Bratře, zde jsou věci, kterým nikdy neporozumíme. Slyšíte to všichni?"



Další pohromou byla pro Hinna jeho evangelizační kampaň z 9. až 10. listopadu 1996 v Římě, které se účastnilo pět tisíc evangelikálních věřících. Od tohoto setkání se však veřejně distancovali věřící z italských AoG a celá akce zůstala na bedrech pastorů nezávislých skupin. Záhy však byli i oni šokováni, když Hinn první večer ani jednou neotevřel Bibli, aby kázal. Druhého dne byli někteří opět překvapeni tím, že se Hinn "dvořil" katolické církvi a mluvil o svých setkáních s papežem. Jeho prokatolická mise byla přerušena až tehdy, když tlumočnice odmítla Hinna překládat a hudební skupina odmítla po následné výzvě hrát. Nezávislí pastoři poté podepsali společné prohlášení, v němž se od služby B. Hinna v Itálii distancovali.


V roce 1997, na národní konferenci AoG v Adelaide, Benny Hinn znovu velebil papeže a hovořil o jeho setkávání s kardinálem Sin z Philippines a jejich soukromé dohodě, že Sin bude Hinna podporovat, když on bude na oplátku povzbuzovat římské katolíky, aby setrvali v katolické víře.


"Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní." (Matouš 23:2)


"Zavřel zajisté Bůh všechny pod hřích, aby se nade všemi smiloval."


Hinnova zjevení a komunikace se zemřelými je totéž, co v Římskokatolické církvi uctívání svatých a mariologická zjevení. Bůh totiž je Bohem živých. "činí z andělů větry a ze svých služebníků plameny ohně. Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržet dědictví spásy?"


Když se Jakubovi a Petrovi na hoře ukázali Mojžíš a Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem, zastínil je oblak světlý a hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. (Matouš 17:1-8)


To zastínění a hlas je Syn. A když pozdvihli oči, neviděli jiného, jen Ježíše samotného. Toho Ježíše, kterého neviděvše milujete. Kterého nyní nevidíte, ale v něho věříte.

"Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš." (1. Timoteovi 2:5) Proto je psáno: "Neptej se, kdo vystoupí a kdo sestoupí, blízko tebe je Slovo. Máš ho v ústech i ve svém srdci."


Hinn si přes všechny peripetie své pomazání udržel. Unikl. Obrazně "oknem po provaze spuštěn v koši přes zeď, ušel z rukou jeho." (1. Samuelova 19:12) (2. Korintským 11:33)


Jakkoliv byl Benny Hinn v té době již opět považován za kazatele na pomezí křesťanství, naprostý údiv vyvolala jeho prohlášení o Torontském požehnání, které kupodivu kritizoval, a které bylo v řadách charismatiků téměř bezvýhradně přijímáno, a k jemuž šíření bezpochyby nemalou měrou přispěl.


"…Mnohé z toho, co zde lidé označují za Ducha, je čisté tělo. Není to z Ducha, protože to není zaměřeno na Krista. Jsou to výhradně emoce. Část z toho, co se dnes děje, tam kde jsou projevy, že lidé štěkají, vydávají zvířecí zvuky, mohu vám říci, že to není Duch svatý. Je to čistě démonické. Svatý duch neštěká. Jen ďábel štěká. Jestliže někdo štěká v mém shromáždění, vyženu z něho ďábla… Jestliže činíte takové nesmysly, vraťte se k Bibli. Neodvažujte se experimentovat s něčím, co je nebiblické a kontrolujte, zda je v tom Bůh. Moji bratři, jestliže to není v Písmu, on v tom není."


"Také někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteří byli posedlí zlými duchy, říkali: "Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel." Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze. Ale zlý duch jim řekl: "Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?" Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran. To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteří žili v Efezu; na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě. Přicházeli i mnozí z těch, kteří uvěřili, a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání. Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných. A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo." (Skutky apoštolů 19)


"Pročítáme-li pozorně svědectví mužů, kteří si Hinnem a jím pomazanými muži nechali sloužit, můžeme vidět určitý vzorec chování. Nejprve jsou nejistí a skeptičtí. Avšak mají nějaké nevyřešené osobní problémy. Arnott je "na suchu" a hledá uzdravení, Freidzon je napomenut a rozčarován po návštěvě svého duchovního otce, Kilpatrick je unaven a zdeptán spory se členy svého sboru, Hill je znechucen spory mezi křesťany atd. Jako akt své pokory většinou jdou za pomazaným mužem a nechají na sebe vložit ruce, poté zpravidla padají v krátkém bezvědomí na zem a z podlahy vstávají jako zcela proměnění. Požehnání pak nesou zpět do svých komunit a někdy i celých provincií či národů."


Aj, já pošlu anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil.

Vy ho znáte, je u vás a bude ve vás.


"Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. Ale žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista přišlého v těle, není z Boha a to je ten duch Antikrista, o kterém jste slyšeli, že přichází, a už teď je na světě.

Vy jste z Boha, a zvítězili jste nad nimi; neboť větší je Ten, který je ve vás, nežli ten, který je ve světě."



"A bude v posledních dnech, dí Bůh, že vyleji z Ducha svého na každé tělo a prorokovati budou synové vaši i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou… A na služebníky a služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha svého a budou prorokovati."


"Spravedliví z víry budou žít." Proto "Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali."


Boha nikdy nikdo nevidí, ale jestliže milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá a jeho láska je v nás dovedena k dokonalosti. Podle toho poznáváme, že zůstáváme v něm a on v nás, že nám dal ze svého Ducha. (1. Janův 4)


"Když mluvil k vám Hospodin zprostřed ohně, hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. Proto pilně pečujte o duše vaše, neboť jste neviděli žádného obrazu toho dne, když mluvil k vám Hospodin."


Žádné zjevení, viditelné tělesným zrakem a slyšitelné uchem není Boží. Jako je Bůh tělesnými smysly neuchopitelný, tak i Boží zjevení lze zakusit jen vnitřními smysly. Skrze víru, naději a lásku můžeme být spaseni. A naděje, která se vidí, není už nadějí.

"Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá." (Římanům 8:11)


"Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?" (1. Korintským 3:16)





"Otevřelo se nebe"



Benny Hinn není podvodník. Káže Krista, je to "Jan". "Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají." (Židům 11:6)


"jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! …Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.'


Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání…Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Lukáš 3)

Oprava:


Napsala jsem: "Benny Hinn není podvodník. Káže Krista, je to "Jan". Není to Jan, je to antikrist. Chtěla jsem, moc jsem chtěla neodsuzovat a pochopit i pomýlení, chybujeme všichni a všichni máme stejnou šanci pokání. I Benny Hinn. Ale současná jeho komerční praxe je nebezpečná hra s ohněm.

Domnívala jsem se, že přístup mají chudí i bohatí zdarma a každý potom dává z toho, co má. Ale tak tomu není. Přístup má jen ten, kdo zaplatí. A to je u Božího proroka vyloučené. Boží člověk zadarmo dostal a zadarmo dává.



při platbě do 20.04.2015:

350 kč (15 euro) Dospělí a dětí nad 15 za celou konferenci

200 kč (8 euro) Dospělí a děti nad 15 let za jeden den konference

600 kč (24 euro) Manželský pár

· při platbě PO datu 20.4. a na místě:

400 kč (17 euro)

250 kč (10 euro)



















Velikonoce

4. dubna 2015 v 22:33 Píseň novou

Takový hlubokomyslný, s citem napsaný text, se hned tak nenajde. http://denikreferendum.cz/clanek/20137-ohrozeny-a-rebelujici-buh

Pročítala jsem, s každým slovem ztotožněná, a zároveň s pocitem, že všechno je trochu jinak. Adam Borzič píše moc hezky. Ale při čtení byl ve mně schizofrenní rozpor. V pravdě věrně totiž, podle obrazu člověka "vytvořil" obraz Boha rebelujícího, zranitelného, ohroženého, slabého, ale takový Bůh není.


A byl to člověk, který byl stvořený k obrazu Božímu a ne naopak. Celá dlouhá pouť lidské duše v dějinách spásy dochází teď k tomuto cíli. Cílem-obrazem Božím, pak je člověk dokonalý, milující, spravedlivý, silný, nezranitelný, neohrožený, stejně, jako Všemohoucí Bůh. Prvorozený v duchovním neporušitelném těle první vstal z mrtvých Ježíš, a jaký je On, takový jsme i my. "Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy."


"Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."



V zajetí hříchu "ukřižovaný" je teď celý svět, "ukřižovaná" mrtvá je filozofie, mrtvé je lidské náboženské učení, mrtvé jsou politické ideologie, věřící i nevěřící, všichni jsme na jedné potápějící se lodi, mrtví, pokládající se za živé, kteří se musíme pro věčný život změnou myšlení "znovu narodit."




Přichází nová éra Ducha, podle zaslíbení, vylitého na každého člověka, a vrcholí ve světě vítězný boj dobra proti zlu. Druhý příchod Kristův se teď odehrává a odehraje v každém jednotlivém člověku, jak je psáno: "Probuď se kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří Ti Kristus."




Boží království je mezi námi už tady na zemi, ne až po smrti. Bůh je mocný, není bezmocný a nosit Ježíšovo jméno a Ježíšovu sílu znamená mít moc. Cílem člověka je Kristův neporušený pokoj. "Slovo kříže těm, kteří hynou, bláznovstvím jest, nám ale, kteří spasení dosahujeme, moc Boží jest. Což nepoznáváte, že Ježíš je ve vás? Leda, že jste se snad neosvědčili."


"Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy."


"Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat." Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?" Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal."


"Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!"


"Ducha pravdy, …vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a VE VÁS BUDE."


"Co říká moudrost? Doufejte v Ježíše, který se vám zjeví jako člověk v těle. Hle, byli jsme znovu stvořeni. To proto, že se rozhodl zjevit v těle a přebývat mezi námi. Kdyby se nevtělil, jak lidé nevidíce ho, by mohli být spaseni? Svatým chrámem Pána je totiž naše srdce. Ubozí bloudící hledali spásu ne u Boha, svého Stvořitele, nýbrž v budově, jakoby byla domem Božím

Buď požehnán Pán, jenž vložil do našeho nitra moudrost a rozum. Přebývá v nás, když v něho věříme, když pamatujeme na jeho přislíbení, když zachováváme přikázání, když našimi ústy prorokuje, když nám odsouzeným k věčné smrti otevírá dveře chrámu, tj. když moudře mluvíme. Když poznáním uvádí nás do chrámu neporušitelného. Když člověk, který touží po záchraně, upírá svůj zrak ne k člověku, nýbrž k tomu, jenž v něm hovoří a přebývá, když žasne nad nikdy neslýchanými slovy, jež k němu mluví Pán, a když se diví, že nikdy netoužil je slyšet. To je tedy Pánem postavený duchovní chrám.

V pravdě veliké je tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům."












Dragounská jízda

2. dubna 2015 v 21:03 | volně inspirováno C. G. Jungem |  Politika

"Expedice, průzkumná výprava, uspořádaná do cizí země, aby zjistila reakce domorodců."

A reakce už známe. Před konvojem rozdělenou veřejnost podle Lenky Procházkové do tří skupin, vidím teď rozdělenou na pět proudů, a nevím, možná jich je víc. První skupina proamerická byla zdánlivě největší hlavně proto, že medializovaná, a ta opravdu největší část národa skupiny druhé, konvoj ignorovala. Chce se mi věřit, že lidé poučeni historickými i současnými událostmi, hlavně Ukrajinou, pochopili nebezpečí a marnost přesily a nechali to, Bohu díky, prostě projet.



Zvláštní dík třetí skupině odvážných, kteří přišli 28. 3. 2015 na demonstraci v Praze pokojně vyjádřit znepokojení a nesouhlas proti průjezdu konvoje americké armády za ty, kteří zůstali doma. Na Václavském náměstí za různé iniciativy, hnutí a strany vystoupili: Eva Novotná, Milan Neubert, Ladislav Štítkovec, Vojtěch Filip, Milan Krajča, Milan Kohout, Dominik Forman, Dana Feminová, Táňa Bednářová, Karel Růžička, Jan Korál, Lenka Procházková a jejich společné vystoupení, to už představuje nějakou naději na změnu.






JUDr. Jiří Vyvadil za čtvrtou skupinu přátel Ruska odvedl kus práce, ale škoda, že jednal na vlastní pěst a nepřipojil se ke třetí skupině sjednocených.


No a představitelem páté skupiny je Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie a nemyslím si, že Adam B. Bartoš a jemu podobní, nejsou partnery k jednání.

Nemyslím si, že "není možné s nimi kooperovat a zachovat si levicovou tvář….pokud v jednom případě má být jejím cílem posílení práv občanů - a ve druhém podpora "tvrdé ruky".

Když odmítneme jednat s těmi, kteří podle nás "nepředstavují alternativu ale jen pochybné bojůvky a další nebezpečí" dočkáme se toho, že s nimi jednou budeme bojovat.


Ano, "Je člověku těsno, žije-li ve společnosti, kde je nežádoucí argument dehonestován a stává se terčem posměchu bez ohledu na to, nakolik je podložen fakty a nakolik je legitimní." http://altpress.cz/spravny-pohled-vitezi/




Co je pro jednoho pravda, je pro jiného lež, člověk vidí tak, jaký sám je. A protože jiní mají jinou psychologii, vidí také jinak a vyjadřují něco jiného. Struktura psyché je do té míry rozporuplná a protikladná, že snad neexistuje žádné jištění, žádná obecná poučka, ke které by člověk nemohl tvrdit opak. Určité přesvědčení může být pro jednoho člověka pravdivé a pro jiného nepřijatelné. Není v pořádku spousta věcí a názory na ně se zásadně rozcházejí. Čí názor je správný? Celosvětový chaos a nepořádek odrážejí podobný stav v duchu jednotlivce.


"Vždyť udělám-li z těchto trav, které se navzájem požírají, jediný strom, oživovaný jedinou duší, pak jedna větev bude brát sílu z druhé a celý strom bude jediná nádherná spolupráce a košacení v slunci. Nebo nemám dost široké srdce, abych je obsáhl? Čestní lidé byli k smíchu a kupci triumfovali. Najímaly se nevěstky. Vraždilo se ... Pane, chci zbudovat v srdci člověka vznešenost a krásu chrámů, která dává smysl životu.



Vím, že každé usilování je krásné. I to, které chce svobodu, i to, které chce řád. I to, které chce chleba pro děti, i to, které si žádá chleba obětovat. I to, které chce vědu, jež zkoumá, i to, které chce úctu, jež přijímá a ustavuje. I to, které chce hierarchii, jež nastoluje zbožnění, i to, které chce podílnictví všech. I to, které chce čas k rozjímání, i to, které chce práci, aby čas naplnila. A vím také, že tyto rozpory jsou rozpory řeči, a kdykoli se člověk pozvedne a zahledí se na ně z větší výšky, rozpory mizí¨.



Ale kdo dokáže ukázat lidem jejich říši? Kdo pouhou silou ducha dokáže vytesat z různorodého světa novou tvář a přimět je, aby tím směrem pohlédli a tu tvář poznali? A až ji poznají, aby ji milovali? To není práce pro logika ale pro tvůrce a sochaře. Neboť mramoru může dát tvář pouze ten, kdo nemá zapotřebí se ospravedlňovat a vtiskne mu schopnost probouzet lásku." (Citadela)


Pochopení mravního hodnocení je svrchovaně obtížný úkol, který vyžaduje vysokou míru etické zodpovědnosti. Schopnost takového výkonu můžeme očekávat jen u relativně malého počtu individuí, a tito jednotlivci nejsou politickými, ale mravními vůdci lidstva. Zachování civilizace a její další rozvoj jsou závislé na takových jedincích. Od první světové války neučinilo lidské uvědomění příliš zřetelný pokrok. Obohatili se jen někteří v moci zla uvědoměním skutečnosti, že lidstvo je schopno stát se jeho pouhým nástrojem.


Převážná většina lidí není zatím ještě schopna integrovat síly řádu, proto vidíme všude kolem sebe totalitarismus a státní otroctví. Bezvýznamný jedinec ztratil vyhlídky na to, že mu bude dopřáno sluchu. A tento bolestný proces je nevyhnutelný. Je to jediný možný způsob, jak může být žalostná neuvědomělost člověka, nahrazena člověkem budoucnosti, který ví, že je sám strůjcem svého osudu a že stát je jeho sluha, nikoli jeho pán. Tohoto stupně začínáme dosahovat, většina už začíná chápat, že se svým neuvědoměním připravila o základní lidská práva.


Německo nám dalo poučný příklad takového psychologického vývoje. Stav uvědomění národa se odcizil přirozeným zákonům lidské existence a první světová válka tam rozpoutala skrytou moc zla. Druhá světová válka byla opakováním stejného psychického procesu, avšak v nesrovnatelně větším měřítku.


Masová psychologie a sociální závislosti na výkyvech trhu a mezd zplodila individuum, které je vratké, nejisté a snadno ovlivnitelné. Toto individuum ví, že i kdyby pracovalo sebesvědomitěji, není tu nic, na co by se mohlo spolehnout.


Nejvyšší duchovní autority nekázaly nic jiného než materialismus. Církve zjevně nebyly schopné se s novou situací vypořádat, nedokázaly dělat nic než protestovat, a to rovněž ničemu nepomohlo. A tak se lavina v Německu valila dál a vynesla na povrch vůdce, který byl vyvolen jako nástroj, jenž měl dokonat zkázu národa.


Avšak co bylo původním záměrem tohoto vůdce? Snil o "novém pořádku". V hloubi své bytosti byl motivován silami řádu, jež na něho působily ve chvíli, kdy se jeho vědomí zcela zmocnily chtivost a lačnost. Hitler byl exponentem "nového pořádku", a to byl pravý důvod, proč mu prakticky každý Němec sedl na lep. Němci toužili po řádu, ale dopustili se osudové chyby, že si za svého vůdce zvolili hlavní oběť zmatku a neovládané chtivosti.


Jejich individuální postoj zůstal beze změny: bažili po moci, stejně jako toužili po pořádku. Stejně jako ostatní svět nechápali, v čem spočívá Hitlerův význam, nepochopili, že symbolizuje něco, co je v každém jednotlivci.


Hitler byl úžasným ztělesněním všech lidských méněcenností. Byl naprosto neschopnou, nepřizpůsobenou, nezodpovědnou, psychopatickou osobností plnou jalových, dětinských fantazií, ovšem jako kletbou zatížen ostrou čichovou schopností krysy nebo patníkového čmuchala.


Představoval ve zdrcující míře stín, tedy část osobnosti každého člověka, a to byl další důvod, proč mu lidé propadali. Ale co měli dělat? Každý Němec by býval musel v Hitlerovi rozpoznat svůj vlastní stín, své vlastní nejhorší nebezpečí. Osud každému z nás uložil uvědomit si svůj stín a vypořádat se s ním.


Jak však mohli pochopit Němci, když tak jednoduchou pravdu nemůže pochopit nikdo na světě? Dokud tato pravda nebude všeobecně uznána, nedosáhne svět řádu.


Dojem individua, že je slabé, ba že ani neexistuje, je vykompenzován výbuchem dosud neznámých mocenských tužeb. Je to jakési povstání psanců zbavených práv, nenasytná lačnost těch, kdo nic nemají. Takovými zvláštními podivnými prostředky nutí nevědomí člověka, aby si uvědomil sám sebe.


A tímto vývojem přicházíme opět na práh třetí světové války. A jde teď o to, dřímající hodnoty, které umožňují tuto reakci pochopit, z nevědomého rozumu integrovat do vědomí.


Dokud se to nestane, budeme předkládat všechny možné vnější a druhořadé důvody, proč se tohoto stavu dosáhnout nedá, ačkoli velmi dobře víme, že podmínky do značné míry závisejí na způsobu, jakým je chápeme.


Kdyby se například italsky hovořící Švýcaři po válce domnívali, že všichni Švýcaři, kteří mluví německy, jsou ďáblové, mohlo se ve velmi krátké době Švýcarsko dočkat největší občanské války a našli by se nejpřesvědčivější hospodářské důvody, proč je tato válka nevyhnutelná.


Dospěli však k závěru, že je lepší vyhnout se zahraničním válkám, a tak se stáhli domů a svár si vzali s sebou. Ve Švýcarsku vybudovali přímou demokracii, v jejímž rámci se mohou jejich válečnické instinkty vybít formou domácích šarvátek politického života. Hašteří se vzájemně v mezích zákona a ústavy a přiklánějí se k mínění, že demokracie je chronický stav zmírněné občanské války. Ani zdaleka tam není mír. Naopak, nenávidí jeden druhého a bojují mezi sebou, protože se jim podařilo obrátit válku dovnitř. Mírové počínání navenek slouží jen k tomu, aby své domácí hašteření drželi pěkně daleko od cizích vetřelců.


Toto se jim úspěšně podařilo, ovšem dokud mají nepřátele v krvi a těle, do konečného cíle mají ještě daleko. Ve Švýcarsku mají obstojný sociální pořádek, protože se vzájemně hašteří. Dokonalý by byl pořádek tehdy, kdyby každý obrátil svou agresivitu dovnitř a vypořádal se se svým vlastním stínem v sobě.


Všechno, co zmizí z vlastního psychologického inventáře, se snadno znovu vynoří v převleku nepřátelského souseda, který nutně vyvolává zlost a probouzí v člověku chuť útočit. Je jistě lepší vědět, že tento nejzlovolnější nepřítel přebývá právě ve vlastním srdci.

Velké západní demokracie neobstály, nezvládly zdržet se válek, které je stále znovu svádějí k víře ve vnějšího nepřítele. Výrazný sklon západních demokracií k vnitřnímu sváru je mohl přivést na nadějnější cestu, ale této naději překážejí síly, které věří v opačný proces, ve zničení individua a v převládnutí oné fikce, kterou nazýváme státem. Nositelem ducha a života je individuum. Společnost a stát odvozují svou kvalitu od duchovního stavu jedinců a ze způsobu, jakým jsou organizováni.

Jakkoli je tato skutečnost zřejmá, nepronikla dosud do kolektivního mínění dostatečně hluboko, aby lidi odradila od používání slova "stát" v tom smyslu, jako kdyby označovalo nějaké superindividuum, které je obdařeno nevyčerpatelnou mocí a veškerým bohatstvím. Od státu se dnes očekává, že uskuteční něco, co by od jednotlivce nikdo nečekal. Tato nebezpečná nakloněná rovina, která vede k masové psychologii, začíná s tím tak samozřejmým myšlením ve velkých číslech, u pojmů mocných organizací, kde jedinec klesá na pouhé číslo. Všechno, co překračuje určité lidské měřítko, vyvolává v nevědomí člověka rovněž nelidské síly. Člověk vyvolává totalitární démony, místo aby si uvědomil, že nepatrný pokrok v mravní povaze individua je vše, co se dá vskutku vykonat. Ničivá síla našich zbraní přerostla veškerou míru, a to vnucuje lidstvu psychologickou otázku: "Dorostl duchovní a morální stav lidí, kteří o použití těchto zbraní rozhodují, nesmírné obludnosti možných následků?"


Demokracie je svrchovaně psychologické zařízení, které počítá s lidskou přirozeností a uvnitř svých vlastních národních hranic ponechává volný prostor pro nutnost konfliktu, proto je v ní stav dokonalého míru nemyslitelný. Prostá přirozená samospasitelná moudrost a lidskost, vyvěrající jen z člověka neexistuje. Bojovné instinkty člověka jen lidskými schopnostmi vymýtit nelze. V kritických situacích si poraněná lidská ješitnost Kristův pokoj v duši ze svých vlastních schopností a sil sama bez Ducha svatého naordinovat nedokáže. To jen duše, v níž zapůsobilo vykoupení, umí odpustit každou křivdu, pomluvu a provinění a neumí nenávidět. Mluvit o odpuštění a chápat jeho smysl není totéž, jako odpustit. Řekne-li někdo: Odpustil jsem, ale zapomenout nemohu, neodpustil.


A tak s válkou v srdci skloňujeme mír ve všech pádech, chceme, aby se v míru domluvily národy, a neumíme se domluvit ani s nejbližšími mezi sebou.


"Mír světa musí mít zdroj v domově našeho srdce." Bez závisti v postavení nižším, bez povyšování v postavení vyšším, pociťovat druhého jako sebe a sebe v druhých. Pýcha znamená srovnávat, cítit se výš nebo níž.


"V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží i druhým, ne jen jemu." (Filip.2)



V každé době se snažili a snaží velcí myslitelé, každý svou cestou, přiblížit k chápání absolutna. Z jejich filozofických koncepcí vznikaly a umíraly filozofické směry, podobající se náboženstvím. Znali však jen filozofii smrti. Filozofii života se teprve musíme naučit.