O výchově

7. února 2015 v 18:37 |  Diskuze

V Česku ročně odeberou 3000 dětí.




I relativně špatná matka je lepší než macecha a než ústavní zařízení. Diskutovat o tom, co je dobro a co zlo v současné totální devastaci zdravého rozumu je marnost.


Rozeznat ale špatnou matku s nutností odebrat děti, je velice snadné. Například paní Michálková. Neznám ji, nic o ní nevím, jestli se ale dopustila na svých dětech nějakého násilného zločinu, pak o děti je postaráno, jak je ale možné, že ona je na svobodě a není za mřížemi? Pokud se však žádného zločinu nedopustila, patří za mříže zloději dětí a děti matce!!!!!!


A z diskuze pod článkem:

"Asi by se měli vážení zaměřit na pěstouny a na lidi, kteří mají děti jen jako zdroj příjmu a docela slušně si na jejich úkor žijí. Je to hnusný a sprostý byznys!"


"V Česku, hlavně diletantské soudy vyhrožují rodičům, že odeberou děti jen proto, že se dle soudců nemohou rodiče dohodnout! V Česku nejde u soudních jednání o lidi, natož o děti, kde rozhodují o dětech lidé, kteří své děti ani nemají! Klokánky a FOD-je nesmysl a živí hlavně lidi, kteří z toho profitují! Děti mají právo na OBA rodiče a vše ostatní je proti lidskému rozumu!!!"


Také pohřešovaných dětí a dětí na útěku u nás přibývá. Děti na útěku se dopouštějí kriminálních deliktů, protože potřebují peníze. Odborníci vysvětlují, že tak, jak se vyvíjí společnost, jak se demokratizuje, tak je také větší touha po svobodě. To vede k tomu, že děti mají tendenci více utíkat. Dětské domovy jsou plné a dostávají se do nich děti, které by měly být umístěny v psychiatrických léčebnách. V dětských domovech a ústavech sociální péče žije zhruba 20 000 dětí. ČR tak patří k zemím, které mají největší podíl dětí v ústavních zařízeních. Právní světové řády řád utonul v paragrafech neřádu, nenazýváme už věci pravým jménem. Totalitě pod vládou zla říkáme svoboda, a svobodnému životu v bezpečí před zlem říkáme totalita. Děti na útěku, to není touha po svobodě, to je nevychovanost, neschopnost a neochota plnit povinnosti. Lidstvo vystavené jen fyzické rozkoši spěje k tomu, aby se společnost bála dětí.

Jak je to s právy dětí




"každý večer v televizi hlasatelka vyzývá své diváky, aby hlásili dětský pláč případně jiné projevy nespokojených dětí"

Měla bych tam asi veliké problémy a přišla bych asi také o děti, zdravé miminko totiž, když je nakrmené a přebalené a nic ho nebolí, tak spí. Než však usne, tak si trochu popláče, když ale víme, že mu nic neschází a nic ho nebolí, tak takový pláč bolí jen maminku, a připadá jí nekonečně dlouhý, ale když se podívá na hodiny, vidí a slyší, že po pěti minutách pláč vystřídá pravidelné spokojené oddychování a to je čas buď začít něco dělat, anebo odpočívat.

S přebaleným, čistým a nakrmeným miminkem se nic jiného dělat nedá, než nechat odříhnout a odložit do postýlky, protože každý pohyb pak způsobí, že všechno vyblinká a pláče znovu hladem. Nechat plakat dítě, když ho něco bolí, je trestuhodné, ale každé zdravé si popláče několik minut a usne. A už v těchto prvních dnech života je základ zdravé výchovy.

S pravidelností, kterou jsem pěstovala u dětí už od prvního dne, jsem měla jen dobré zkušenosti. Dnes je všechno jinak, maminky jsou přizpůsobené dětem. Dítě jí nebo nejí, kdy chce a co chce, a spí, až samo upadne únavou a všechno co chce, to si prosadí pláčem. A školní děti chodí spát pozdě, ráno vstávají do školy a nervová soustava trpí. Nevychovanost a únava bývá i příčinou neprospěchu, neposlušné dítě se nesoustředí a nespolupracuje.

Jako se dítě musí koupat v lásce, tak potřebuje i hranice bezpečí. Dítě musí přesně vědět, v důslednosti obou rodičů, co znamená "ano" a co "ne". Ale důslednost a pořádek když děti neznají, nepravidelná strava a nedostatek spánku je pak příčinou oboustranné nervozity, jak dětí, tak i rodičů. Rodiče místo radosti z dětí si užívají návštěvy u psychologů. Znám jedny mladé rodiče, kterým se musí přizpůsobit dítě. Oni jedou z mejdanu s kočárkem třeba i po půlnoci.

Ta pravidelnost je zdravým návykem i pro dospělého a hlavně v pokročilejším věku je to účinné opatření proti nespavosti, která vyčerpává a se kterou kdekdo neúspěšně bojuje.

Výchova je vytváření správných návyků k zásadám a je to složitý psychologický proces, každé dítě je jiné, na každé platí něco jiného. Někdy si mohou rodiče pusu přetrhnout a dítě nereaguje a zlobí, potřebuje výprask, na jiné vlídné slovo platí a naopak výprask v něm způsobí vzpouru a dělá schválnosti.

Podle Naomi Aldortové:



"Dítě má pravdu. Ať už dělá cokoliv, má k tomu pádný důvod. Opravováním v něm vyvoláváte pocit selhání. Podstatné je najít pravou příčinu jeho jednání a tu napravit. Zpravidla za ní stojíme my ― většinou jsme dítě něco nevědomky naučili nebo máme nerealistické očekávání. Dítě je naše zrcadlo."

Zní to jako moudrost k přehodnocení vlastních chyb ve výchově.

Ale podle jiných vědecko-psychologických poznatků ADHD hyperaktivní děti s pracovním názvem "Nadané děti s problémy" jsou velice inteligentně geniální jedinci seslaní z nebe, určeni k tomu, aby převzali vládu nad světem. To ovšem vyžaduje absolutní svobodu ve výchově. V praxi spočívá výchova v tom, že dítě má vždycky pravdu a proto neposlouchá dítě rodiče a učitele ale rodiče a učitelé se podřizují tomu, co chce dítě. "No na někom se vládnout naučit přece musí" :-)

A když se zamyslíme v konkrétních případech, např. na vlakovém nádraží, přijíždí vlak, ne ten náš, jiný, než na který máme jízdenku. Malé nerozumné ještě dítě ale trvá na tom, že nastoupíme, na slova vysvětlení reaguje záchvatem vzteku, upadne na zem a nepříčetně řve, až zmodrá a hrozí mu zadušení. Má k tomu přece pádný důvod. Jak odstranit příčinu? Přizpůsobit se dítěti, nastoupit, u průvodčího si zakoupit novou jízdenku a udělat si neplánovaný výlet někam úplně jinam? Hlavně ne výprask, dítě má přece vždycky pravdu, má k tomu pádný důvod :-)


K tomu Doc. ThDr. Ivan Odilo Štampach, český religionista a teolog napsal:

Fyzické násilí na nejslabších, na těch, kdo se nemohou bránit, na dětech, je ohavné. Je to týrání. Víme, jak klérus nebere vážně dětskou duši a její citlivost. Ignoruje to, jak hrubiánství láme charaktery a spoluvytváří budoucí násilníky. Tělesné tresty a pohlavní zneužívání tvoří jeden velký společný problém.

Sekulární pedagogika se už před desetiletími odpoutala od temné minulosti a drží se humanistických principů výchovy. Římská církev (a některé další v závěsu za ní) k tomu ještě nedospěla. I zde bude muset sekulární společnost připomenout církvi závazné etické principy společnosti, v níž působí. I v tomto případě bude nutno ukázat církvi tradiční evropské hodnoty, k nimž eminentně patří humanismus.

Dobrý strom se pozná po ovoci. Jaké ovoce sklízíme na těchto novodobých hodnotách západní společnosti? Pouliční gangy mladistvých nebo čerstvě plnoletých lupičů jsou stále vážnějším problémem měst ČR. Střelba ve školách je rovněž západním produktem výchovy.

Odborné literatury jsem mívala plnou knihovnu, dokud jsem neměla vlastní zkušenosti s tím, že co odborník, to jiný názor. A dnes už jsem ve věku, kdy si podle porušeného anebo neporušeného ovoce si mohu dovolit pro svůj život "psát" vlastní příručky a podle téhož ovoce rozlišovat názory odborníků.

"Není rozpor mezi teorií a praxí. Myšlení vzniká na základě poznání. Je-li rozpor mezi teorií a praxí, pak je někde chyba. Buď je špatná teorie, nebo praxe, mnohdy obojí."

"Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas." (Přísloví 13:24)

"Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí." (Přísloví 22:15)

"Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce." (Přísloví 29:15)

Kdo ale "rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své." (Přísloví 22:8).


A perla závěrem z jedné internetové diskuze o výchově: "Už u malých dětí se pozná, zda z nich vyrostou křiváci, nebo rovní lidé. Zajdi si někdy na dětské hřiště a pozoruj děti, zjistíš, že i malé roztomilé děti jsou kruté, závistivé, škodolibé, nepřející, přišly na svět se slabostmi charakteru a výchova na tom změní hodně málo. Projevují se pak jinak, ale přesto jejich povaha vyjde později na povrch."

Každé narozené zdravé dítě je vychovatelné. Nevychovatelnost, to je zmatená psychologie a v psychologii stejně jako v náboženství, ve filozofii a v ideologiích vládne totální chaos. Na dětech nemůžeme korigovat chyby, kterých se sami dopouštíme. Až sem jsme to bezbožně dopracovali. Kritizovat druhé, vidět v nich nenapravitelné pokrytce a vidět křiváky už i v dětech. Nevychovanost není dána geneticky, příčinou jsou špatné výchovné metody a špatný způsob života.A můžeme feťáky a alkoholiky vyhazovat z domu, namlouvat si a utěšovat se, že to není naše vina, že závislosti jsou dané geneticky, ale před pravdou tento omyl či lež neobstojí. Příčina závislosti je v rodině, a potažmo i ve společnosti, tedy v politickém i náboženském uspořádání. Ale když už k tomu dojde, nemocný potřebuje lékaře a ne vyhazov. Pro věřící je lékařem Ježíš, pro nevěřící léčebna. Děti přicházejí na svět bez poskvrnky čisté a pokřiví se čistá dětská duše nárazem na lidské sobectví, zabedněnost, tvrdost a zlobu. Všechny děti umí zlobit, a kdybychom vychovávali dítě s vědomím, že se narodilo charakterově pokřivené a že se nedá nic dělat, že mu to už zůstane, no to by bylo lepší mu zakroutit krkem, než trápit sebe i to nešťastné dítě. Jsme křiví, proto máme křivé děti, a můžeme se ptát, kde se bere ve světě zlo. Příčinou zla jsou naší vinou nevychované citově strádající děti. To my jsme je pokřivili, ne že už se takové rodí.


Nemají všechny děti stejné duševní a tělesné schopnosti a vrozenou inteligenci je dobré rozvíjet, aby nezakrněla, toto ale vůbec nesouvisí s morálkou. Ano, už první den na světě se projevují podle své mírnější nebo divočejší povahy a inteligence, ale kdybychom je nekřivili, byly by rovné. Působí na ně nejrůznější vlivy a prostředí, jsou ale hlavně obrazem rodičů, proto i závistivé, škodolibé, nepřející, a učí se i od kamarádů a dovolí si to, co jim dovolí rodiče, ale základní charakterově morální nebo nemorální vlastnosti jsou dány jen a jen výchovou a prostředím, ve kterém rostou. Míra vrozeného intelektu, schopnost či neschopnost pracovat rukama anebo hlavou je prostě daná, na tom, na rozdíl od správné výchovy, nic moc výrazně přeučit a změnit nelze. Není proto rozhodující, čím člověk je, ale jaký je. A pracovitý člověk ryzího srdce, i kdyby byl negramotný, není méněcenným. Příčinou zla ve světě ale není nevzdělavatelnost ani chudoba, ani výše dosaženého vzdělání či bohatství, ale nevychovanost vzdělaných i nevzdělaných Výchova je vytváření správných návyků k zásadám, lidí bez výjimky všech, tedy nadprůměrného, průměrného, i podprůměrného intelektu. A vychovaný člověk pak následuje dobro, ne zlo.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama