Vnitřní hlas

24. prosince 2014 v 6:30 |  Píseň novou

"Ze zkušenosti víme, že toho je hodně, co bere člověku klid. Dnešní člověk, odpovídající kolektivnímu morálnímu ideálu učinil ze svého srdce doupě vrahů, i když jeho samého to nijak neruší. A když se normálně přizpůsobí svému prostředí, nebude ho rušit ani největší ohavnost společnosti, pokud většina bude věřit ve vysokou mravnost své organizace."

Lidé jsou zmanipulovaní, neinformovaní a nevychovaní a ať volby dopadnou, jak dopadnou, v tomto systému, který je v základech prohnilý stejně jako zmanipulovaný člověk, se nic podstatného nezmění. Nic není a nemůže být v pořádku, protože absolutně zásadním způsobem není v pořádku člověk. Tady je nutné začít.

Má-li se něco změnit, je nutné přesně dobro pojmenovat, oddělit od zla a tím směrem jít ve všech společenských oblastech života veřejného i soukromého. Jiné východisko z tohoto chaosu neexistuje, žádná revoluce ani válka nás nezachrání, ale jen rozmnoží bídu a trápení.

"Stará náboženství se svými vznešenými i směšnými, dobrotivými i ukrutnými symboly nevznikla ze vzduchu, ale z lidské duše, z té, která v nás žije i v tuto chvíli. To všechno, její praformy v nás stále žijí a mohou se na nás každým okamžikem sesypat zničující silou, mohou nás postihnout ve formě masové sugesce. V děsivé míře nám hrozí války a revoluce, které nejsou ničím jiným, než psychickými epidemiemi. Naši strašní bohové se dnes jmenují jinak a jejich jména končí na - ismus. Psychika je velmoc, která mnohonásobně převyšuje všechny síly země. Osvícenství, které nám odbožštilo přírodu a lidské instituce, přehlédlo boha hrůzy, který přebývá v duši. Je-li bázeň Boží někde na místě, pak je to před přesilou psychična. Démoni nezmizeli, ale jen změnili podobu. Staly se z nich nevědomé psychické síly. Člověk si myslel, že se vypořádal se všemi přízraky, a tu se ukázalo, že už sice nestraší v komoře mezi harampádím nebo na staré zřícenině, ale v hlavách zdánlivě normálních lidí.

Bázeň, kterou většina přírodních lidí pociťuje před hlasem nitra, není tak dětinská, jak by se mohlo někomu zdát. V hlasu nitra je často nevyzpytatelně smícháno to nejnižší i to nejvyšší, to nejlepší a to nejhanebnější, nejpravdivější a nejlživější a to všechno otevírá dokořán propast chaosu, klamu a zoufalství. Jeví-li se nám jako obzvlášť zlý, pochází to hlavně ze staré pravdy, že dobré je vždycky nepřítelem lepšího.

Jakmile člověk přeroste okruh svého náboženství, to znamená, když jeho forma náboženství už není s to pojmout jeho život v celé jeho plnosti, stává se duše faktorem, s kterým si již nelze poradit pomocí obvyklých prostředků.

Dobro není bohužel dobré věčně, jinak by neexistovalo nic lepšího. Má-li přijít to lepší, musí dobro ustoupit. Ve světových dějinách jsou proto období (to naše by k nim asi patřilo), kdy dobro musí ustoupit, a proto se to, čemu je určeno stát se lepším, zprvu objevuje jako zlo.

Problematika vnitřního hlasu je plná utajených pastí a nástrah. Je to nejnebezpečnější a nejkluzčí oblast, stejně nebezpečná a neschůdná jako sám život, pokud se zřekne zábradlí.

Kdyby šel neurotik sám se sebou na "poušť" (do ticha) a v osamění se zaposlouchal dovnitř, mohl by zaslechnout, co říká hlas nitra. Neuróza je obrana proti vnitřní aktivitě duše, onoho duševního ne-já, které by chtělo vnitřním hlasem promlouvat k vědomí a dovést tak člověka k celosti. Neuróza je trochu draze zaplacený pokus uniknout vnitřnímu hlasu a tím i poslání. Je to porucha vývoje osobnosti. Za neurotickým překroucením tkví vnitřní povolání.

Vznik osobnosti znamená odvahu a je tragické, že právě démon vnitřního hlasu znamená zároveň nejvyšší nebezpečí i jistou pomoc. Můžeme mít proto lidstvu a všem dobrotivým pastýřům stád a starostlivým otcům zástupu dětí za zlé, když budují ochranné zdi, vystavují působivé obrazy a když doporučují schůdné cesty, které se vinou kolem propastí? Vždyť ten, kdo objevuje novou cestu k vyšší jistotě, je nakonec také hrdina, vůdce a spasitel.

Všechno by se mohlo přece nechat při starém, kdyby nová cesta bezpodmínečně nepožadovala své objevení a kdyby lidstvo nebylo stíháno všemi ranami egyptskými, dokud se nová cesta nenajde.

Hlas nitra je hlasem plnějšího života. Vnitřní hlas přináší do vědomí to, čím trpí celek, to znamená národ nebo lidstvo, jehož jsme součástí. Neobjevená cesta v nás je něco psychicky živoucího, jako vodní tok, který se neúprosně ubírá ke svému cíli." (C. G. Jung)

Skutečné historické prameny zvědět už nelze, protože "pravdu mají", a dějiny vždy píší vítězové. V poezii a v literatuře ví jen autor, z jakých pramenů čerpal vědomosti, a kolik fantazie do svého díla vložil. Na každém šprochu však je pravdy trochu. Dobrým umělcem není ten, kdo prodá nejvíce svých děl ale ten, kdo usiluje obecnému dobru napomáhat a zlu zabránit. Proto pravdou v literatuře nejsou skutečné historické prameny, ale pravda, která je v souladu s Boží láskou.

Vrátíme-li lásce původní význam, vznikne řád, ze kterého vychází harmonie těla i ducha, nebe i země. Působení řádu je nutné. Když nepůsobí řád, vzniká ne - moc. Teprve až se změní myšlení a jednání větší části lidstva, změní se nejen jejich život, ale i působení živlů na zemi. Nečekejte, až budete nemocní. Přimkněte se k Bohu, zřekněte se ďábla a uteče od vás.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama