Opravdu stačí Tvé Slovo jako neposkvrněné početí?

24. prosince 2014 v 6:37 |  Píseň novou

Na počátku bylo Slovo. Slovo bylo u Boha, Bůh bylo to Slovo. V Něm byl život. A život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (Jan 1)


"A co když tě chci uchvátit? Zabráníš tomu, aby se tvé stísněné srdce rozšířilo? Dokázala bys holýma rukama zadržet vody oceánu, když se chtějí rozlít? Uděláš dobře, když mi dovolíš, abych tě miloval, jak po tom toužím."


Hlasem ticha nás voláš. Nevyslovených ještě myšlenek zveš dotýkat se mlčením, dotykem lehkým, něžným jak porozumění v souznění ticha, poraněného jen hlasitým tlukotem srdce.
Vedle Tvého dotyku je každé slovo těžké a hrubé, když světlem a teplem proplétáš se větvemi stromů až k propasti duše, která touží zachytit to lehounké chvění lásky, se kterým splývá mávnutí křídel tak tiché, jako když na zem slétnou vločky sněhu. A vůbec nestudí. Hřeje. Hřeje a touží ze všech sil do prázdných dlaní snést tu vzácnou něhu společných šťastných chvil.


Tvým manželem je přece ten, který tě učinil. Ježíšova duše je Hvězda jitřní a Duch svatý je ženich. Ženich je ten, kdo má nevěstu.


A pohané jsou jednotělní - Proto Bůh dvojí spojil v jedno a nyní je Duchem zjeven na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil…


Proto opustí člověk svého otce i matku a připojí se ke své ženě, a budou dva jedno tělo. Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o Církvi. Neboť vás miluji Božím milováním. Zasnoubil jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu." Jako Duch svatý je muž a Církev je žena, tak duše každého člověka obrazně je žena a Duch je muž. Ježíšova duše první ze všech se sjednotila s Duchem svatým. První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím.


A tak i duše kněze či kazatele, nezrozená ještě z Ducha svatého, může být "ženou, které není dovoleno učit." Proto Ježíš začal v moci Boží působit veřejně a uzdravil každou nemoc v lidu teprve, až vyšel z pouště a andělé přistoupili, aby ho obsluhovali. V Kristu pak není ani žena, ani muž, všechno ve všem je Kristus. Tedy i duše ženy, zrozená z Ducha svatého může být povolána podle I. Timoteovi 3:1-16, když jejím prostřednictvím promlouvá Duch svatý. V každém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky.


Neposkvrněné početí panny Marie je duchovním podobenstvím o sjednocení Ježíšovy duše s Duchem svatým. Tedy znovuzrozením. A jaký je On, takový jsme, tedy máme být i my.


Může tedy Maria být prostřednicí všech milostí, je-li psáno, že "Jeden je Bůh, jeden také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus?" (I.Timot.2:5)


A bude v posledních dnech, dí Bůh, že vyleji z Ducha svého na každé tělo. Vy ho znáte, je u vás a bude ve vás. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.


Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.


"A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa." (Ezechiel 36:26)


"Ducha pravdy, …vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a VE VÁS BUDE." (Jan 14:17)


"Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: 'Poznej Pána,' protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až po největšího." (Židům 8:11)


Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!


V pravdě veliké je tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům.


Proto když se Jakubovi a Petrovi na hoře ukázali Mojžíš a Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem, zastínil je oblak světlý a hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. (To zastínění a hlas je Syn.) A když pozdvihli oči, neviděli jiného, jen Ježíše samotného. Toho Ježíše, kterého neviděvše milujete. Kterého nyní nevidíte, ale v něho věříte. Spravedliví z víry budou žít. Proto "Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali."


V těchto dnech všichni už můžeme vidět zjevení a slyšet vnitřní hlas, zakoušet tajemné duchovní skutečnosti, ale mnoho falešných proroků vyšlo do světa. A pro tento čas, kdy budou mluvit víc a víc ke kdekomu, jediným kritériem bezpečí, jediná obrana proti řetězu temnoty, který lidstvo a svět teď spoutává, je přikázání lásky.


"Když mluvil k vám Hospodin zprostřed ohně, hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. Proto pilně pečujte o duše vaše, neboť jste neviděli žádného obrazu toho dne, když mluvil k vám Hospodin. "Služebníci a služebnice Boží budou tedy "jen" prorokovat, to znamená jen slyšet a ne vidět toho, kdo k nim mluví a vkládá slova do úst.


I kdybychom měli schopnost vidět ve zjevení všechny proroky a svaté i s Pannou Marií, a všechny naše zemřelé blízké, přesto je psáno: "Neptej se kdo, blízko tebe je Slovo … máš ho v ústech i ve svém srdci." No a sem patří i uctívání svatých, modlitby ke svatým. Skrze víru, naději a lásku můžeme být spaseni. A naděje, která se vidí, není už nadějí.


Stojí psáno v prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel Otce a u Něho se učil, přichází ke mně..


Já pošlu anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Šetrně se měj před ním a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest uprostřed něho. Půjde anděl můj před tebou a uvede tě do země Amorejského a Hetejského, … které vyhladím.


Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného. Do Božího odpočinutí "nevstoupí nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže. Slovo Boží je meč, a meč je symbol odvěkého boje dobra se zlem.


Výklady Ježíšova učení a cesty k Bohu jsou různé, mnohdy vzájemně si odporující, v tom základním se ovšem zabloudit nedá. Zlatým pravidlem všech náboženství je: "Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali oni k tobě."


Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno. Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno, ale ani nám Pán naše neodpuštění neodpustí a za život člověka bude volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Dýcháme-li neláskou k bližnímu, potom žádná milost. Nic nás neodloučí od lásky Kristovy, jen naše zlé srdce. Není proto vůbec možné přicházet k oltáři a mít něco proti bratru svému. "Hněvejte se, ale nehřešte. Slunko ať nezapadá nad vaším hněvem."


Estetické cítění, vzájemné sympatie, to není otázka dobrého vkusu, ale lásky. Hitler, holocaust, i tady byl "vytříbený" vkus. Přijetí druhého člověka s jinou barvou pleti, s jinými názory, s jinou stupnicí hodnot, i s jeho hříchy a slabostmi je exhumace.


Říká-li někdo, že miluje Boha a přitom nesnáší bližního, je lhář. Bohu, kterého nevidíme, můžeme prokázat lásku jen skrze bližního, kterého vidíme, a i když je nám protivný, nesympatický a jeho skutky jsou odporné, přesto Bůh, který nenávidí hřích, ale miluje hříšníka, miluje ho úplně stejně jako tebe i mne Proto i my ho musíme vidět ne takového, jakým je, ale jakým se podle Kristova učení teprve stane, když mu odpustíme. "Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. A kdo nenávidí, je vrah. Proto je náš Bůh "oheň stravující, Bůh žárlivě milující". A nezáleží na tom, jestli nenávidíme jednoho člověka nebo celé velké skupiny lidí z politických, náboženských či rasových důvodů. Totiž kde je roztržka, tam není Bůh. Sami nevcházíme a hledajícím vejít bráníme. "Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu." A dnes obdobně: Já jsem katolík, já protestant atd. Je snad Kristus rozdělen?


Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Boží království není pokrm a nápoj, ale radost a pokoj v Duchu v svatém. A kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení. Zhoubné nemoci a jiné trápení, které mylně nazýváme křížem, jsou porušená přikázání lásky. Sotva by si kdo dokázal představit Ježíše, jak sám nemocen, uzdravil by každou nemoc.


Neomylností Božího záměru je neporušenost. Neporušená jednota ducha, spojená svazkem pokoje, skrze neporušené mezilidské vztahy, to je pravá psychologie a celé náboženství. Tento skutečný Kristův pokoj je harmonie zdravého těla i ducha, nebe i země. Kdyby vládl mezi všemi hluboký mír a pokoj, byla by na všechny vylévána hojnost Ducha svatého. A není to pohádka, ani nesplnitelné přání, nýbrž povinnost nás věřících a cíl našeho povolání. "Žádám obzvláštně, aby ses dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má." (3. Janův, 2)


Je-li vnitřní pokoj člověka porušený duchem kritiky, pomluvy, závisti, nenávisti, žárlivosti, nevěry, neodpuštění, strachu či jiného nepokoje tělesných vášní a žádostí, pak jsou porušeny vzájemné vztahy. A kde jsou porušeny mezilidské vztahy, tam je přerušené spojení s Bohem. Proto rozpadené rodiny stejně jako rozbitá církev, neplní už ve světě své poslání. Naším úkolem není prohlubovat trhliny vlastním zraněním a poraněnou pýchou, ale spojovat je odpuštěním a láskou Boží, která dává svítit svému slunci na dobré i zlé.


Blahoslavení tiší. Kdo je tichý? Ježíš, který, když mu zlořečili, nezlořečil, trpěl a nehrozil, odpouštěl a miloval láskou tak velikou, že odpustil i svým vrahům. Stát se "bláznem " pro Krista znamená zapřít sebe, utřít slzy, bez viny tiše trpět a prosit: "Odpusť mu, Bože, že mi ublížil. Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům." Tak až Ježíš bude na kříž vyvýšen, všechny lidi potáhne k sobě, tak se naše srdce stane korábem, v němž budou zachráněni všichni lidé. Slovo kříže těm, kteří hynou, bláznovstvím je. Nám ale, kteří spasení dosahujeme, moc Boží jest. Kříž je, že zač bychom Boha Otce Ježíšovým jménem prosili, dá nám. Kříž je ta jediná úzká cesta s těsnou branou, vedoucí k životu, kterou málokdo nalézá.


Všechno zlo světa je jedna bohatá trhlina země, do níž se Ježíš odpuštěním a láskou postavil mezi naší nesmiřitelností a Bohem. A stejně tak teď chce použít svůj lid, aby zachránil i jeho nepřátele. Není náš boj proti tělu a krvi, ale proti mocnostem a silám tohoto zlého věku. Ten zlý, to je ten závoj ležící na srdci každého člověka, který když se obrátí k Pánu, je odstraněn. Proto: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí". Na to zjeven je Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy, jak je psáno: "Hle, uvedu do něho ducha a on uslyší zprávu a vrátí se do své země."






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama