Až člověk uvěří, stane se zázrak.

9. prosince 2014 v 17:50 |  Píseň novou

Lidské tragédie jsou do nebe už volající. Zákonně odsuzujeme lidi k smrti bezdomovectvím.


KomuNITIstický web Standy Hoška,

pro nepozorné čtenáře, jako jsem já, upozornění:-) Ne komunistický ale KOMUNITISTICKÝ web. Podle slovníku cizích slov: komunitarismus je směr v současné politické filosofii kritický k liberalismu. Staví na předpokladu, že žádná společnost se neobejde bez solidárních vazeb, které dostávají výraz např. v oslavách tradic. Tato pouta jsou založena ve schopnosti empatie a schopnosti identifikace s druhými. Komunikace dělá z věcí zajímavých pro jednotlivce "věci pro nás" Komunitaristé vyšli ze studia starověkých republik a starověké politické filosofie, kde obec a společenství hrály daleko významnější úlohu než v současných demokraciích. Komunitaristé kritizují úpadek občanské účasti na veřejných záležitostech a pokles zájmu o společenský život. Někteří se zasazují o tak zvaná pozitivní práva, jako je bezplatné vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální zajištění. Komunitaristé se odvolávají na starší myslitele, například na M. Bubera, N. Machiavelliho, J.-J. Rousseaua nebo A. Tocquevilla.


Kdo porušuje lidská práva a krutě zachází s člověkem, je fašista. Je zapotřebí změnit systém tak, aby si exekutoři nemohli dělat, co je napadne. Aby se nemohla vymáhat částka mnohonásobně vyšší než skutečný dluh. Aby dlužník měl šanci své závazky uhradit a žít normálně.






Ano, povinností člověka je plnit své závazky, velikým zločinem však jsou zločinecké zákony, chránící zločince, kteří proti desátému přikázání, odebírají lidem základní částku nezbytně nutnou k životu na osobní potřeby, jídlo a na zaplacení nájmu. Prostě podnikatelským záměrem "exekutorského průmyslu" je dostat co nejvíce lidí do pasti, k absolutnímu zničení, ze které východisko neexistuje. K tomu desítky dalších úředníků vskutku nepomohou. Co ale pomůže, když světu vládne nenávist a lež?


Srdce bezbožného tak je žádostivé zlého, že ani bližní jeho příjemný mu nebývá.



Bůh stvořil člověka ke svobodě a dal mu přikázání, které Ježíš naplnil láskou. Těch přikázání je deset a jsou o tom, že láska bližnímu zle neučiní, prostě miluj ostatní stejně jako sebe a dělej svobodně všechno, co umíš a co chceš. Tento jediný, ke spáse nutný etický kodex až bude ukotvený v myslích většiny lidí a tedy tím i v oblastech lidského života soukromého a veřejného, od tvorby zákonů až po ekonomiku, zemědělství i kulturu a ostatní, pak bude člověk svobodný. Pouze v těchto hranicích je šance svobodně bezpečně se pohybovat, a to pro každého člověka i pro všechny ideologie a všechno, co by si kdo vymyslel, jen provinění proti Lásce je zločin.

Proto "v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží i druhým, ne jen jemu." (Filip.2)

Já jsem Pán, tvůj Bůh:

1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.

2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.

3. Pomni, abys den sváteční světil.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

5. Nezabiješ.

6. Nesesmilníš.

7. Nepokradeš.

8. Nepromluvíš křivého svědectví.

9. Nepožádáš manželky bližního svého.

10. Nepožádáš statku bližního svého.




"Stěžejní boj o svobodu se nevede fyzickým násilím, nýbrž vede se o veřejné mínění, o mysl lidí, a to nikoliv jen zvenčí, například prostřednictvím médií, ale vnitřním poznáním a bojem odehrávajícím se v každém člověku hodném toho jména. Není třeba nových stran, není třeba nových církví, není třeba hlasatelů nenásilí, není třeba nových model, je třeba jen uvěřit tomu lepšímu hlasu promlouvajícímu uvnitř každého z nás a najít odvahu jít za ním."



Není ale podceňováním člověka, včera, dnes a denně v reálném životě nepřetržitě vidět, že prostá přirozená samospasitelná moudrost a lidskost, vyvěrající jen z člověka opravdu neexistuje. Bez Boží pomoci nerozeznáme dobré od špatného a pokoj v duši bez Ducha Božího, si jen ze svých vlastních lidských sil v nejkritičtějších situacích naordinovat nedokážeme, dokud v odevzdání sebe celého se vším co jsme a co máme, se neodevzdáme Bohu s důvěrou v pokání. Dokud z propastných tůní duše nevytrysknou slzy ryzí modlitby, omývající naše myšlenky a slova. Jen duše, v níž zapůsobilo vykoupení, umí odpustit každou křivdu, pomluvu a provinění a neumí nenávidět. Ukřivděná, zlem poraněná duše sama ze svých vlastních schopností a sil odpustit nedokáže. A kdo řekne: "Odpustil jsem, ale zapomenout nemohu", neodpustil. Mluvit o odpuštění a chápat jeho smysl není totéž, jako odpustit.

"Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! (Římanům 7:18-25)

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

"A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. (1. Korintským 13:1-13)

A lásku kdybych neměl …. Musím se znovu narodit. Z Boží lásky skrze pokání. "nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."


"A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa." (Ezechiel 36:26)







"Co země trvá, chce na duši

jen lásku opravdovou.

Kdo dávnou povinnost poruší,

zradí zítra tu novou."

"Pravé uctívání Boha pročistí duši ke slávě opravdových vztahů. Čistá pravda vyslovená v čisté lásce bude vždy přitahovat. Přitažlivost mezi mužem a ženou, která byla dána na počátku, ta je vždy ve své pravé formě čistá. Když je čistá láska spojena s čistou pravdou, muži potom mohou být takovými muži, jakými byli stvořeni, aniž by museli ze strachu panovat. To není nic jiného, než žádost, což je nejnižší rovina, na kterou může láska kvůli našemu hříchu spadnout. S pravou láskou se muži stávají muži a ženy mohou být ženami, jakými byly stvořeny, neboť láska nahradí jejich strach. Láska nebude nikdy manipulovat nebo se snažit ovládat z pocitu nebezpečí, neboť láska vyhání všechen strach. Právě tam, kde vztahy mohou být nejvíce porušeny, mohou být také nejvíce naplněny, jestliže v nich zapůsobilo vykoupení. Pravá láska je dotek nebe a žádost je nepřítelovo největší překroucení nebeské slávy. Do jaké míry jsi na zemi svoboden od žádosti, do té míry budeš zakoušet nebe. Když bude Tvá mysl obnovována Duchem pravdy, nebudeš už vidět vztahy jako příležitost brát od druhých, ale dávat. Dávání v sobě skrývá největší naplnění, jaké kdy můžeme poznat.

Nejnádhernější lidské vztahy jsou jenom prchavým zábleskem extáze, která přichází v plném odevzdání se Pánu v čistém uctívání. Pravé uctívání Boha pročistí duši ke slávě opravdových vztahů. Proto neusiluj o vztahy, ale o pravé uctívání. Pouze tehdy mohou být vztahy tím, čím mají být. Skutečná láska nikdy netouží být první nebo ovládat, ale sloužit"




"Nezávisle na tom, jak se cítíš, vstaň, obleč se a jdi si za svým snem… Začni dělat, co je nevyhnutelné…Potom dělej to, co je možné…A najednou budeš dělat nemožné. To, co si o mně myslí druzí lidé, není ani můj problém, ani moje starost. Budoucnost patří těm, kteří se na ni připravují už dnes. Pokračuj…Další kroky mohou být těžší, ale nezastavuj! Výhled je překrásný… na vrcholu!

"Hluboké jsou lidské city, dávající vykvést křehkému květu lásky. Hluboké jsou lesy a háje, které tuto lásku dovedou skrýt. Hluboká je noc, jejíž čaromoc oplétá hlavu sny, v nichž se vidina těch, kteří se sobě zalíbili, usmívá až do ranních oparů. S každým novým poznáním rozšiřuje se království v nádheru pro nás ještě neviditelných světů, ani nejmocnější pohled do hvězdného nebe nedohlédne k hranicím naší společné vlasti. Hluboká a široká je touha po krajích, začínajících tam, kde končí obzor. Zářící toto bezvětří, jež spojuje naši duši s nejhlubšími tajemstvími kosmu, znali všichni vítězové nad životem, světci, jasnovidci, milující a všichni věřící a poznávající. V půlnoci hvězdné ho pociťuje myslitel i vědec, básník i žena, plačící štěstím tajemného určení svého. V řádu pozemském že jest jeho cestou boj, řízený spravedlností, ale v řádu vyšším, poznání a mír, jehož sladkost a síla přesahuje všechna podobenství, jimiž si pomáhá ubohé lidské slovo, aby vyjádřilo nevyjádřitelné. Veškerá minulost stále přítomná, odhaluje se nám každým poznáním, jež nám připravují kameny, vody, tvorstva, světy nad námi, jakoby tajemná ruka obracela před námi listy knihy, v níž zaznamenány jsou veškeré minulé i budoucí dějiny naše, a dávala nám číst vždy znovu první její stránky, abychom porozuměli čtení následujícímu. Čteme a zastavujeme se pojednou v úžase, v němž ohlašuje se pro každého z nás druhé zrození naše na zemi; náhlé oslnění jistoty, že duch náš vystupuje z řádu věcí pozemských, a stojí zapjat v řádu světa vyššího."



Čistému vše čisté. Miluj pravdu, ale promíjej omyly. Kde je nejednota a hněv, tam nepřebývá Bůh. Není nic lepšího nad pokoj. V míru umlká boj nebešťanů i pozemšťanů.


"Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." (Lukáš 19:40)



Zázraky se dějí, jeden anděl z kamene procitnul k životu a volá :-)



"Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. … A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. … Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých."


Svatí lidé se chtějí obětovat tak, jak to udělal Ježíš Kristus a sami sebe nabízejí za uzdravení jiných. A neříkám tato slova jako kritiku svatých a jejich nejčistších a nejlepších úmyslů, jakých je člověk vůbec schopen, z lásky k Bohu a bližním, po vzoru Ježíše chtít umírat a kvůli druhým obětovat sebe. Je ale psáno: "Nechválíme ty, kteří se sami dobrovolně obětují, neboť evangelium tak neučí. Smyrenský biskup, svatý Polykarp jakoby za pronásledováním přitiskl poslední pečeť."

Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste 'okusili, že Pán je dobrý'! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je 'vyvolený a vzácný'. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům.

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.

Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.' Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.

"Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem." (Římanům 12:1-21)



Milovat láskou Boží znamená přát druhému to, co si přejeme pro sebe. Přejeme si sami sobě život věčný? Anebo věčné trápení? Co si přejeme pro sebe, to můžeme a máme v moci Boží podle Ježíšova příkladu umožnit všem. Tedy místo zavržení zlého člověka prosme Boha ne o trest ale o pochopení, obrácení, pokání a odpuštění.

Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno. Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno ale ani nám Bůh naše neodpuštění neodpustí a za každý ztracený život budeme voláni k odpovědnosti hlavně my věřící.

Proto žádná revoluce, žádná válka, žádné násilí!





Umět tak létat jako pták a milovat, jak dítě ...


vysoko ze špinavých měst vzlétnout,

usednout na oblak,

a spolehnout se na zázrak,

že někde zelený strom jest,

jež nikdy nepřestává kvést,

umět tak létat jako pták …

Ale já nejsem pták, jsem tíha,

jsem tíha spadlá na oblak,

a jen něžných slov a tónů tlak,

mě lehkým křídlem zdvíhá.










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama