Prosinec 2014

Novoroční přípitek

31. prosince 2014 v 11:23 Vzpomínky, poděkování a přání

Do díla všech národů na zemi zasahuje každý jednotlivý život. Výkřik jediného člověka v mukách je sto změnit se v bouři a otřásti všemi žaláři pod paláci vítězné moci. Jediná tvůrčí hodina objevitele nové pravdy mění na staletí práci milionů. … Skrytá hrdinství a ctnost bezejmenných udržují pevnost říší, gesta světců chrání národy mocněji než vojska. Z dítěte v náručí ženy houpaného s písní na zápraží chaty vyrůstá kníže, jenž bude v nové šiky řadit duchy. … Každý čin lásky odráží se tajemnými vlnami v životě množství. Každé pravdivé svědectví o věcech, které se dějí na zemi, pomáhá k osvobození lidstva. V hlubinách davů pracují neznámí milující a poznávající, tiší postihovatelé krásy ve věcech, obnovovatelé jazyků, básníci něžných a mocných slov … není života tak poníženého, aby vylíčen v celé své pravdě nebyl sto inspirovat dílo, trvající po tisíciletí. I nejpokornější z dělníků v lomech má své účastenství v nádheře stavby. Život mučednice, která prožije svůj život na loži, je schopen zazářit svatostí a dobýt duchovní pravdy. V kom v tomto okamžiku mezi miliony a miliony bratří je ohnisko veškerých lidských dějin?

Nový řád, vyšší, nežli zákon přírody pozemské, řád, spojující nás s životem vyšších světů, ohlašuje se slovem lásky v dějinách země. Hlas jeho stále výmluvnější zjevením mistrů, ozývá se v milionech srdcí, osvětlovatel cesty, soudce činů, připravovatel nové země (Otokar Březina)

Radostný, pokojný a úspěšný příští rok všem :-)







Opravdu stačí Tvé Slovo jako neposkvrněné početí?

24. prosince 2014 v 6:37 Píseň novou

Na počátku bylo Slovo. Slovo bylo u Boha, Bůh bylo to Slovo. V Něm byl život. A život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (Jan 1)


"A co když tě chci uchvátit? Zabráníš tomu, aby se tvé stísněné srdce rozšířilo? Dokázala bys holýma rukama zadržet vody oceánu, když se chtějí rozlít? Uděláš dobře, když mi dovolíš, abych tě miloval, jak po tom toužím."


Hlasem ticha nás voláš. Nevyslovených ještě myšlenek zveš dotýkat se mlčením, dotykem lehkým, něžným jak porozumění v souznění ticha, poraněného jen hlasitým tlukotem srdce.
Vedle Tvého dotyku je každé slovo těžké a hrubé, když světlem a teplem proplétáš se větvemi stromů až k propasti duše, která touží zachytit to lehounké chvění lásky, se kterým splývá mávnutí křídel tak tiché, jako když na zem slétnou vločky sněhu. A vůbec nestudí. Hřeje. Hřeje a touží ze všech sil do prázdných dlaní snést tu vzácnou něhu společných šťastných chvil.


Tvým manželem je přece ten, který tě učinil. Ježíšova duše je Hvězda jitřní a Duch svatý je ženich. Ženich je ten, kdo má nevěstu.


A pohané jsou jednotělní - Proto Bůh dvojí spojil v jedno a nyní je Duchem zjeven na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil…


Proto opustí člověk svého otce i matku a připojí se ke své ženě, a budou dva jedno tělo. Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o Církvi. Neboť vás miluji Božím milováním. Zasnoubil jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu." Jako Duch svatý je muž a Církev je žena, tak duše každého člověka obrazně je žena a Duch je muž. Ježíšova duše první ze všech se sjednotila s Duchem svatým. První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím.


A tak i duše kněze či kazatele, nezrozená ještě z Ducha svatého, může být "ženou, které není dovoleno učit." Proto Ježíš začal v moci Boží působit veřejně a uzdravil každou nemoc v lidu teprve, až vyšel z pouště a andělé přistoupili, aby ho obsluhovali. V Kristu pak není ani žena, ani muž, všechno ve všem je Kristus. Tedy i duše ženy, zrozená z Ducha svatého může být povolána podle I. Timoteovi 3:1-16, když jejím prostřednictvím promlouvá Duch svatý. V každém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky.


Neposkvrněné početí panny Marie je duchovním podobenstvím o sjednocení Ježíšovy duše s Duchem svatým. Tedy znovuzrozením. A jaký je On, takový jsme, tedy máme být i my.


Může tedy Maria být prostřednicí všech milostí, je-li psáno, že "Jeden je Bůh, jeden také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus?" (I.Timot.2:5)


A bude v posledních dnech, dí Bůh, že vyleji z Ducha svého na každé tělo. Vy ho znáte, je u vás a bude ve vás. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.


Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.


"A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa." (Ezechiel 36:26)


"Ducha pravdy, …vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a VE VÁS BUDE." (Jan 14:17)


"Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: 'Poznej Pána,' protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až po největšího." (Židům 8:11)


Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!


V pravdě veliké je tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům.


Proto když se Jakubovi a Petrovi na hoře ukázali Mojžíš a Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem, zastínil je oblak světlý a hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. (To zastínění a hlas je Syn.) A když pozdvihli oči, neviděli jiného, jen Ježíše samotného. Toho Ježíše, kterého neviděvše milujete. Kterého nyní nevidíte, ale v něho věříte. Spravedliví z víry budou žít. Proto "Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali."


V těchto dnech všichni už můžeme vidět zjevení a slyšet vnitřní hlas, zakoušet tajemné duchovní skutečnosti, ale mnoho falešných proroků vyšlo do světa. A pro tento čas, kdy budou mluvit víc a víc ke kdekomu, jediným kritériem bezpečí, jediná obrana proti řetězu temnoty, který lidstvo a svět teď spoutává, je přikázání lásky.


"Když mluvil k vám Hospodin zprostřed ohně, hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. Proto pilně pečujte o duše vaše, neboť jste neviděli žádného obrazu toho dne, když mluvil k vám Hospodin. "Služebníci a služebnice Boží budou tedy "jen" prorokovat, to znamená jen slyšet a ne vidět toho, kdo k nim mluví a vkládá slova do úst.


I kdybychom měli schopnost vidět ve zjevení všechny proroky a svaté i s Pannou Marií, a všechny naše zemřelé blízké, přesto je psáno: "Neptej se kdo, blízko tebe je Slovo … máš ho v ústech i ve svém srdci." No a sem patří i uctívání svatých, modlitby ke svatým. Skrze víru, naději a lásku můžeme být spaseni. A naděje, která se vidí, není už nadějí.


Stojí psáno v prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel Otce a u Něho se učil, přichází ke mně..


Já pošlu anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Šetrně se měj před ním a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest uprostřed něho. Půjde anděl můj před tebou a uvede tě do země Amorejského a Hetejského, … které vyhladím.


Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného. Do Božího odpočinutí "nevstoupí nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže. Slovo Boží je meč, a meč je symbol odvěkého boje dobra se zlem.


Výklady Ježíšova učení a cesty k Bohu jsou různé, mnohdy vzájemně si odporující, v tom základním se ovšem zabloudit nedá. Zlatým pravidlem všech náboženství je: "Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali oni k tobě."


Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno. Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno, ale ani nám Pán naše neodpuštění neodpustí a za život člověka bude volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Dýcháme-li neláskou k bližnímu, potom žádná milost. Nic nás neodloučí od lásky Kristovy, jen naše zlé srdce. Není proto vůbec možné přicházet k oltáři a mít něco proti bratru svému. "Hněvejte se, ale nehřešte. Slunko ať nezapadá nad vaším hněvem."


Estetické cítění, vzájemné sympatie, to není otázka dobrého vkusu, ale lásky. Hitler, holocaust, i tady byl "vytříbený" vkus. Přijetí druhého člověka s jinou barvou pleti, s jinými názory, s jinou stupnicí hodnot, i s jeho hříchy a slabostmi je exhumace.


Říká-li někdo, že miluje Boha a přitom nesnáší bližního, je lhář. Bohu, kterého nevidíme, můžeme prokázat lásku jen skrze bližního, kterého vidíme, a i když je nám protivný, nesympatický a jeho skutky jsou odporné, přesto Bůh, který nenávidí hřích, ale miluje hříšníka, miluje ho úplně stejně jako tebe i mne Proto i my ho musíme vidět ne takového, jakým je, ale jakým se podle Kristova učení teprve stane, když mu odpustíme. "Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. A kdo nenávidí, je vrah. Proto je náš Bůh "oheň stravující, Bůh žárlivě milující". A nezáleží na tom, jestli nenávidíme jednoho člověka nebo celé velké skupiny lidí z politických, náboženských či rasových důvodů. Totiž kde je roztržka, tam není Bůh. Sami nevcházíme a hledajícím vejít bráníme. "Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu." A dnes obdobně: Já jsem katolík, já protestant atd. Je snad Kristus rozdělen?


Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Boží království není pokrm a nápoj, ale radost a pokoj v Duchu v svatém. A kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení. Zhoubné nemoci a jiné trápení, které mylně nazýváme křížem, jsou porušená přikázání lásky. Sotva by si kdo dokázal představit Ježíše, jak sám nemocen, uzdravil by každou nemoc.


Neomylností Božího záměru je neporušenost. Neporušená jednota ducha, spojená svazkem pokoje, skrze neporušené mezilidské vztahy, to je pravá psychologie a celé náboženství. Tento skutečný Kristův pokoj je harmonie zdravého těla i ducha, nebe i země. Kdyby vládl mezi všemi hluboký mír a pokoj, byla by na všechny vylévána hojnost Ducha svatého. A není to pohádka, ani nesplnitelné přání, nýbrž povinnost nás věřících a cíl našeho povolání. "Žádám obzvláštně, aby ses dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má." (3. Janův, 2)


Je-li vnitřní pokoj člověka porušený duchem kritiky, pomluvy, závisti, nenávisti, žárlivosti, nevěry, neodpuštění, strachu či jiného nepokoje tělesných vášní a žádostí, pak jsou porušeny vzájemné vztahy. A kde jsou porušeny mezilidské vztahy, tam je přerušené spojení s Bohem. Proto rozpadené rodiny stejně jako rozbitá církev, neplní už ve světě své poslání. Naším úkolem není prohlubovat trhliny vlastním zraněním a poraněnou pýchou, ale spojovat je odpuštěním a láskou Boží, která dává svítit svému slunci na dobré i zlé.


Blahoslavení tiší. Kdo je tichý? Ježíš, který, když mu zlořečili, nezlořečil, trpěl a nehrozil, odpouštěl a miloval láskou tak velikou, že odpustil i svým vrahům. Stát se "bláznem " pro Krista znamená zapřít sebe, utřít slzy, bez viny tiše trpět a prosit: "Odpusť mu, Bože, že mi ublížil. Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům." Tak až Ježíš bude na kříž vyvýšen, všechny lidi potáhne k sobě, tak se naše srdce stane korábem, v němž budou zachráněni všichni lidé. Slovo kříže těm, kteří hynou, bláznovstvím je. Nám ale, kteří spasení dosahujeme, moc Boží jest. Kříž je, že zač bychom Boha Otce Ježíšovým jménem prosili, dá nám. Kříž je ta jediná úzká cesta s těsnou branou, vedoucí k životu, kterou málokdo nalézá.


Všechno zlo světa je jedna bohatá trhlina země, do níž se Ježíš odpuštěním a láskou postavil mezi naší nesmiřitelností a Bohem. A stejně tak teď chce použít svůj lid, aby zachránil i jeho nepřátele. Není náš boj proti tělu a krvi, ale proti mocnostem a silám tohoto zlého věku. Ten zlý, to je ten závoj ležící na srdci každého člověka, který když se obrátí k Pánu, je odstraněn. Proto: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí". Na to zjeven je Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy, jak je psáno: "Hle, uvedu do něho ducha a on uslyší zprávu a vrátí se do své země."







Vnitřní hlas

24. prosince 2014 v 6:30 Píseň novou

"Ze zkušenosti víme, že toho je hodně, co bere člověku klid. Dnešní člověk, odpovídající kolektivnímu morálnímu ideálu učinil ze svého srdce doupě vrahů, i když jeho samého to nijak neruší. A když se normálně přizpůsobí svému prostředí, nebude ho rušit ani největší ohavnost společnosti, pokud většina bude věřit ve vysokou mravnost své organizace."

Lidé jsou zmanipulovaní, neinformovaní a nevychovaní a ať volby dopadnou, jak dopadnou, v tomto systému, který je v základech prohnilý stejně jako zmanipulovaný člověk, se nic podstatného nezmění. Nic není a nemůže být v pořádku, protože absolutně zásadním způsobem není v pořádku člověk. Tady je nutné začít.

Má-li se něco změnit, je nutné přesně dobro pojmenovat, oddělit od zla a tím směrem jít ve všech společenských oblastech života veřejného i soukromého. Jiné východisko z tohoto chaosu neexistuje, žádná revoluce ani válka nás nezachrání, ale jen rozmnoží bídu a trápení.

"Stará náboženství se svými vznešenými i směšnými, dobrotivými i ukrutnými symboly nevznikla ze vzduchu, ale z lidské duše, z té, která v nás žije i v tuto chvíli. To všechno, její praformy v nás stále žijí a mohou se na nás každým okamžikem sesypat zničující silou, mohou nás postihnout ve formě masové sugesce. V děsivé míře nám hrozí války a revoluce, které nejsou ničím jiným, než psychickými epidemiemi. Naši strašní bohové se dnes jmenují jinak a jejich jména končí na - ismus. Psychika je velmoc, která mnohonásobně převyšuje všechny síly země. Osvícenství, které nám odbožštilo přírodu a lidské instituce, přehlédlo boha hrůzy, který přebývá v duši. Je-li bázeň Boží někde na místě, pak je to před přesilou psychična. Démoni nezmizeli, ale jen změnili podobu. Staly se z nich nevědomé psychické síly. Člověk si myslel, že se vypořádal se všemi přízraky, a tu se ukázalo, že už sice nestraší v komoře mezi harampádím nebo na staré zřícenině, ale v hlavách zdánlivě normálních lidí.

Bázeň, kterou většina přírodních lidí pociťuje před hlasem nitra, není tak dětinská, jak by se mohlo někomu zdát. V hlasu nitra je často nevyzpytatelně smícháno to nejnižší i to nejvyšší, to nejlepší a to nejhanebnější, nejpravdivější a nejlživější a to všechno otevírá dokořán propast chaosu, klamu a zoufalství. Jeví-li se nám jako obzvlášť zlý, pochází to hlavně ze staré pravdy, že dobré je vždycky nepřítelem lepšího.

Jakmile člověk přeroste okruh svého náboženství, to znamená, když jeho forma náboženství už není s to pojmout jeho život v celé jeho plnosti, stává se duše faktorem, s kterým si již nelze poradit pomocí obvyklých prostředků.

Dobro není bohužel dobré věčně, jinak by neexistovalo nic lepšího. Má-li přijít to lepší, musí dobro ustoupit. Ve světových dějinách jsou proto období (to naše by k nim asi patřilo), kdy dobro musí ustoupit, a proto se to, čemu je určeno stát se lepším, zprvu objevuje jako zlo.

Problematika vnitřního hlasu je plná utajených pastí a nástrah. Je to nejnebezpečnější a nejkluzčí oblast, stejně nebezpečná a neschůdná jako sám život, pokud se zřekne zábradlí.

Kdyby šel neurotik sám se sebou na "poušť" (do ticha) a v osamění se zaposlouchal dovnitř, mohl by zaslechnout, co říká hlas nitra. Neuróza je obrana proti vnitřní aktivitě duše, onoho duševního ne-já, které by chtělo vnitřním hlasem promlouvat k vědomí a dovést tak člověka k celosti. Neuróza je trochu draze zaplacený pokus uniknout vnitřnímu hlasu a tím i poslání. Je to porucha vývoje osobnosti. Za neurotickým překroucením tkví vnitřní povolání.

Vznik osobnosti znamená odvahu a je tragické, že právě démon vnitřního hlasu znamená zároveň nejvyšší nebezpečí i jistou pomoc. Můžeme mít proto lidstvu a všem dobrotivým pastýřům stád a starostlivým otcům zástupu dětí za zlé, když budují ochranné zdi, vystavují působivé obrazy a když doporučují schůdné cesty, které se vinou kolem propastí? Vždyť ten, kdo objevuje novou cestu k vyšší jistotě, je nakonec také hrdina, vůdce a spasitel.

Všechno by se mohlo přece nechat při starém, kdyby nová cesta bezpodmínečně nepožadovala své objevení a kdyby lidstvo nebylo stíháno všemi ranami egyptskými, dokud se nová cesta nenajde.

Hlas nitra je hlasem plnějšího života. Vnitřní hlas přináší do vědomí to, čím trpí celek, to znamená národ nebo lidstvo, jehož jsme součástí. Neobjevená cesta v nás je něco psychicky živoucího, jako vodní tok, který se neúprosně ubírá ke svému cíli." (C. G. Jung)

Skutečné historické prameny zvědět už nelze, protože "pravdu mají", a dějiny vždy píší vítězové. V poezii a v literatuře ví jen autor, z jakých pramenů čerpal vědomosti, a kolik fantazie do svého díla vložil. Na každém šprochu však je pravdy trochu. Dobrým umělcem není ten, kdo prodá nejvíce svých děl ale ten, kdo usiluje obecnému dobru napomáhat a zlu zabránit. Proto pravdou v literatuře nejsou skutečné historické prameny, ale pravda, která je v souladu s Boží láskou.

Vrátíme-li lásce původní význam, vznikne řád, ze kterého vychází harmonie těla i ducha, nebe i země. Působení řádu je nutné. Když nepůsobí řád, vzniká ne - moc. Teprve až se změní myšlení a jednání větší části lidstva, změní se nejen jejich život, ale i působení živlů na zemi. Nečekejte, až budete nemocní. Přimkněte se k Bohu, zřekněte se ďábla a uteče od vás.



Pomine jednou tma

18. prosince 2014 v 22:01 | Václav Renč |  Vzpomínky, poděkování a přání


Už dávno dudy nedudají

okolo Betléma.

Jen smutné větry smutně hrají,

smutna je duše má.



Už dávno nikde nečekají,

že ze tmy vzejde jas.

Jen smutné deště smutně hrají

pro nejsmutnější čas.





Naděje dávné vítr žene

okolo Betléma.

Kdo stojí o nás odsouzené?

Smutna je duše má.


Mlč, Janku, malověrný Janku,

ovečky plaší pláč.

Ty čekej v bdění, čekej v spánku.

Však duše tvá ví nač.



Čekej, jak v Písmu stojí psáno:

pomine jednou tma,

uprostřed noci vzejde ráno

a hvězda radostná.


Vstávají ze sna pastýři

a diví se a žasnou.

A bez váhání zamíří

kde vidí hvězdu jasnou.



Nad holým chlévem z kamení,

co hledí dolů k městu,

hoří to Boží znamení

a osvětluje cestu.



Svolává k chlévu ze všech stran

i anděly i lidi.

A kdo má srdce dokořán,

každý to světlo vidí…



A kdo má srdce dokořán, ten slyší z nebe zvony.

Sbíhá se, sbíhá, ze všech stran těch srdcí milióny.



A pokud časem bude čas, a srdce otevřená,

budou se sbíhat zas a zas - a padat na kolena

před Králem věků na jeslích - a zpívat s celým světem:

"Buď sláva Bohu v nebesích a pokoj Božím dětem!"




















Další tři krásné obrázky vytvořil můj učitel a grafik, pan Leo K - http://www.kyslinger.info/010.html










Odkazy na obrázky:













































































Až člověk uvěří, stane se zázrak.

9. prosince 2014 v 17:50 Píseň novou

Lidské tragédie jsou do nebe už volající. Zákonně odsuzujeme lidi k smrti bezdomovectvím.


KomuNITIstický web Standy Hoška,

pro nepozorné čtenáře, jako jsem já, upozornění:-) Ne komunistický ale KOMUNITISTICKÝ web. Podle slovníku cizích slov: komunitarismus je směr v současné politické filosofii kritický k liberalismu. Staví na předpokladu, že žádná společnost se neobejde bez solidárních vazeb, které dostávají výraz např. v oslavách tradic. Tato pouta jsou založena ve schopnosti empatie a schopnosti identifikace s druhými. Komunikace dělá z věcí zajímavých pro jednotlivce "věci pro nás" Komunitaristé vyšli ze studia starověkých republik a starověké politické filosofie, kde obec a společenství hrály daleko významnější úlohu než v současných demokraciích. Komunitaristé kritizují úpadek občanské účasti na veřejných záležitostech a pokles zájmu o společenský život. Někteří se zasazují o tak zvaná pozitivní práva, jako je bezplatné vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální zajištění. Komunitaristé se odvolávají na starší myslitele, například na M. Bubera, N. Machiavelliho, J.-J. Rousseaua nebo A. Tocquevilla.


Kdo porušuje lidská práva a krutě zachází s člověkem, je fašista. Je zapotřebí změnit systém tak, aby si exekutoři nemohli dělat, co je napadne. Aby se nemohla vymáhat částka mnohonásobně vyšší než skutečný dluh. Aby dlužník měl šanci své závazky uhradit a žít normálně.






Ano, povinností člověka je plnit své závazky, velikým zločinem však jsou zločinecké zákony, chránící zločince, kteří proti desátému přikázání, odebírají lidem základní částku nezbytně nutnou k životu na osobní potřeby, jídlo a na zaplacení nájmu. Prostě podnikatelským záměrem "exekutorského průmyslu" je dostat co nejvíce lidí do pasti, k absolutnímu zničení, ze které východisko neexistuje. K tomu desítky dalších úředníků vskutku nepomohou. Co ale pomůže, když světu vládne nenávist a lež?


Srdce bezbožného tak je žádostivé zlého, že ani bližní jeho příjemný mu nebývá.



Bůh stvořil člověka ke svobodě a dal mu přikázání, které Ježíš naplnil láskou. Těch přikázání je deset a jsou o tom, že láska bližnímu zle neučiní, prostě miluj ostatní stejně jako sebe a dělej svobodně všechno, co umíš a co chceš. Tento jediný, ke spáse nutný etický kodex až bude ukotvený v myslích většiny lidí a tedy tím i v oblastech lidského života soukromého a veřejného, od tvorby zákonů až po ekonomiku, zemědělství i kulturu a ostatní, pak bude člověk svobodný. Pouze v těchto hranicích je šance svobodně bezpečně se pohybovat, a to pro každého člověka i pro všechny ideologie a všechno, co by si kdo vymyslel, jen provinění proti Lásce je zločin.

Proto "v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží i druhým, ne jen jemu." (Filip.2)

Já jsem Pán, tvůj Bůh:

1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.

2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.

3. Pomni, abys den sváteční světil.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

5. Nezabiješ.

6. Nesesmilníš.

7. Nepokradeš.

8. Nepromluvíš křivého svědectví.

9. Nepožádáš manželky bližního svého.

10. Nepožádáš statku bližního svého.




"Stěžejní boj o svobodu se nevede fyzickým násilím, nýbrž vede se o veřejné mínění, o mysl lidí, a to nikoliv jen zvenčí, například prostřednictvím médií, ale vnitřním poznáním a bojem odehrávajícím se v každém člověku hodném toho jména. Není třeba nových stran, není třeba nových církví, není třeba hlasatelů nenásilí, není třeba nových model, je třeba jen uvěřit tomu lepšímu hlasu promlouvajícímu uvnitř každého z nás a najít odvahu jít za ním."



Není ale podceňováním člověka, včera, dnes a denně v reálném životě nepřetržitě vidět, že prostá přirozená samospasitelná moudrost a lidskost, vyvěrající jen z člověka opravdu neexistuje. Bez Boží pomoci nerozeznáme dobré od špatného a pokoj v duši bez Ducha Božího, si jen ze svých vlastních lidských sil v nejkritičtějších situacích naordinovat nedokážeme, dokud v odevzdání sebe celého se vším co jsme a co máme, se neodevzdáme Bohu s důvěrou v pokání. Dokud z propastných tůní duše nevytrysknou slzy ryzí modlitby, omývající naše myšlenky a slova. Jen duše, v níž zapůsobilo vykoupení, umí odpustit každou křivdu, pomluvu a provinění a neumí nenávidět. Ukřivděná, zlem poraněná duše sama ze svých vlastních schopností a sil odpustit nedokáže. A kdo řekne: "Odpustil jsem, ale zapomenout nemohu", neodpustil. Mluvit o odpuštění a chápat jeho smysl není totéž, jako odpustit.

"Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! (Římanům 7:18-25)

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

"A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. (1. Korintským 13:1-13)

A lásku kdybych neměl …. Musím se znovu narodit. Z Boží lásky skrze pokání. "nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."


"A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa." (Ezechiel 36:26)







"Co země trvá, chce na duši

jen lásku opravdovou.

Kdo dávnou povinnost poruší,

zradí zítra tu novou."

"Pravé uctívání Boha pročistí duši ke slávě opravdových vztahů. Čistá pravda vyslovená v čisté lásce bude vždy přitahovat. Přitažlivost mezi mužem a ženou, která byla dána na počátku, ta je vždy ve své pravé formě čistá. Když je čistá láska spojena s čistou pravdou, muži potom mohou být takovými muži, jakými byli stvořeni, aniž by museli ze strachu panovat. To není nic jiného, než žádost, což je nejnižší rovina, na kterou může láska kvůli našemu hříchu spadnout. S pravou láskou se muži stávají muži a ženy mohou být ženami, jakými byly stvořeny, neboť láska nahradí jejich strach. Láska nebude nikdy manipulovat nebo se snažit ovládat z pocitu nebezpečí, neboť láska vyhání všechen strach. Právě tam, kde vztahy mohou být nejvíce porušeny, mohou být také nejvíce naplněny, jestliže v nich zapůsobilo vykoupení. Pravá láska je dotek nebe a žádost je nepřítelovo největší překroucení nebeské slávy. Do jaké míry jsi na zemi svoboden od žádosti, do té míry budeš zakoušet nebe. Když bude Tvá mysl obnovována Duchem pravdy, nebudeš už vidět vztahy jako příležitost brát od druhých, ale dávat. Dávání v sobě skrývá největší naplnění, jaké kdy můžeme poznat.

Nejnádhernější lidské vztahy jsou jenom prchavým zábleskem extáze, která přichází v plném odevzdání se Pánu v čistém uctívání. Pravé uctívání Boha pročistí duši ke slávě opravdových vztahů. Proto neusiluj o vztahy, ale o pravé uctívání. Pouze tehdy mohou být vztahy tím, čím mají být. Skutečná láska nikdy netouží být první nebo ovládat, ale sloužit"




"Nezávisle na tom, jak se cítíš, vstaň, obleč se a jdi si za svým snem… Začni dělat, co je nevyhnutelné…Potom dělej to, co je možné…A najednou budeš dělat nemožné. To, co si o mně myslí druzí lidé, není ani můj problém, ani moje starost. Budoucnost patří těm, kteří se na ni připravují už dnes. Pokračuj…Další kroky mohou být těžší, ale nezastavuj! Výhled je překrásný… na vrcholu!

"Hluboké jsou lidské city, dávající vykvést křehkému květu lásky. Hluboké jsou lesy a háje, které tuto lásku dovedou skrýt. Hluboká je noc, jejíž čaromoc oplétá hlavu sny, v nichž se vidina těch, kteří se sobě zalíbili, usmívá až do ranních oparů. S každým novým poznáním rozšiřuje se království v nádheru pro nás ještě neviditelných světů, ani nejmocnější pohled do hvězdného nebe nedohlédne k hranicím naší společné vlasti. Hluboká a široká je touha po krajích, začínajících tam, kde končí obzor. Zářící toto bezvětří, jež spojuje naši duši s nejhlubšími tajemstvími kosmu, znali všichni vítězové nad životem, světci, jasnovidci, milující a všichni věřící a poznávající. V půlnoci hvězdné ho pociťuje myslitel i vědec, básník i žena, plačící štěstím tajemného určení svého. V řádu pozemském že jest jeho cestou boj, řízený spravedlností, ale v řádu vyšším, poznání a mír, jehož sladkost a síla přesahuje všechna podobenství, jimiž si pomáhá ubohé lidské slovo, aby vyjádřilo nevyjádřitelné. Veškerá minulost stále přítomná, odhaluje se nám každým poznáním, jež nám připravují kameny, vody, tvorstva, světy nad námi, jakoby tajemná ruka obracela před námi listy knihy, v níž zaznamenány jsou veškeré minulé i budoucí dějiny naše, a dávala nám číst vždy znovu první její stránky, abychom porozuměli čtení následujícímu. Čteme a zastavujeme se pojednou v úžase, v němž ohlašuje se pro každého z nás druhé zrození naše na zemi; náhlé oslnění jistoty, že duch náš vystupuje z řádu věcí pozemských, a stojí zapjat v řádu světa vyššího."



Čistému vše čisté. Miluj pravdu, ale promíjej omyly. Kde je nejednota a hněv, tam nepřebývá Bůh. Není nic lepšího nad pokoj. V míru umlká boj nebešťanů i pozemšťanů.


"Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." (Lukáš 19:40)



Zázraky se dějí, jeden anděl z kamene procitnul k životu a volá :-)



"Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. … A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. … Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých."


Svatí lidé se chtějí obětovat tak, jak to udělal Ježíš Kristus a sami sebe nabízejí za uzdravení jiných. A neříkám tato slova jako kritiku svatých a jejich nejčistších a nejlepších úmyslů, jakých je člověk vůbec schopen, z lásky k Bohu a bližním, po vzoru Ježíše chtít umírat a kvůli druhým obětovat sebe. Je ale psáno: "Nechválíme ty, kteří se sami dobrovolně obětují, neboť evangelium tak neučí. Smyrenský biskup, svatý Polykarp jakoby za pronásledováním přitiskl poslední pečeť."

Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste 'okusili, že Pán je dobrý'! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je 'vyvolený a vzácný'. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům.

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.

Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.' Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.

"Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem." (Římanům 12:1-21)



Milovat láskou Boží znamená přát druhému to, co si přejeme pro sebe. Přejeme si sami sobě život věčný? Anebo věčné trápení? Co si přejeme pro sebe, to můžeme a máme v moci Boží podle Ježíšova příkladu umožnit všem. Tedy místo zavržení zlého člověka prosme Boha ne o trest ale o pochopení, obrácení, pokání a odpuštění.

Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno. Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno ale ani nám Bůh naše neodpuštění neodpustí a za každý ztracený život budeme voláni k odpovědnosti hlavně my věřící.

Proto žádná revoluce, žádná válka, žádné násilí!





Umět tak létat jako pták a milovat, jak dítě ...


vysoko ze špinavých měst vzlétnout,

usednout na oblak,

a spolehnout se na zázrak,

že někde zelený strom jest,

jež nikdy nepřestává kvést,

umět tak létat jako pták …

Ale já nejsem pták, jsem tíha,

jsem tíha spadlá na oblak,

a jen něžných slov a tónů tlak,

mě lehkým křídlem zdvíhá.