Polévka bezdomovcům

23. srpna 2014 v 16:05 |  Píseň novou

Ano, dobré skutky. To je ono. To jsou ty stupínky do nebe. Polívku ve středu. Ale co ve čtvrtek? A v úterý? A v pátek a v sobotu a v neděli a v pondělí?


A co když bude pršet? Koupíme jim deštník? A až bude padat sníh, tak třeba rukavice nebo čepici. Pane Bože, my jsme tak milosrdní a dobří. Za co pořád trpíme, když děláme samé dobré skutky? Za co všechny ty nemoci a války a přírodní katastrofy na nás?

Řešíme Izrael a Palestinu a Ukrajinu a neumíme si uklidit doma. Chudoba není otázkou charity, ale otázkou spravedlivého rozdělení majetku, otázkou ekonomického systému PRAVIDEL. Volám marně po spravedlivých zákonech, postihujících místo obětí zločince.


Nutné ale je vycházet z reality a ta v současné době je, jaká je, spravedlnost pro nemajetné neexistuje, od státu čekat pomoc nelze a nutné je důstojně přežít a zvítězit.



Dost bylo loupeží a násilí na chudých, slabých, podvedených, starých a nemocných, na kterých zcela legálně zločinným způsobem se obohacují a které beztrestně obírají o všechno zákonem chránění příživníci. Největším zločincem je státní moc, která netvoří zákony pro lidi ale proti lidem. Vysoké úroky, penále a exekuce na minimální platy běžných zaměstnanců, na invalidní důchody, a na jejich střechy nad hlavou, jsou předpokládaným zdrojem zisku, proto vytvořit co nejvíce dlužníků je záměrem. Těm, co unesou bezvýchodnost exekutorských pasti a neskočí pod vlak, postavíme v zimě zase stany a uvaříme jim čaj nebo horkou polívku. "Jsme přece dobří, umíme si pomáhat."



K tomu už nejde donekonečna mlčet, sledovat rozpínavé mocichtivé válečné ohně na záchranu krachující západní ekonomiky, které už planou i nedaleko našich hranic, tím zákeřnější a nebezpečnější, že zotročují lstivě, pod rouškou demokracie a svobody a táhnout z bídy nemorální nadbytky zákonem chráněných zločinců, příživníků exekutorských a lichvářských, kteří zcela bezostyšně legálně zločinným způsobem líčí pasti a číhají, koho by ožebračili a beztrestně obrali úplně o všechno.



Kdo porušuje lidská práva a krutě zachází s člověkem, je fašista. Svoboda a demokracie, to je spravedlivá rovnost před zákonem a stejné šance pro všechny. Kde není rovnost, tam není svoboda, a kde není svoboda, tam není morálka.



Zvonili jsme v roce 89 pro svobodu a byl to jeden velký podvod. Autor knížky "Diktatura a demokracie", britský profesor středoevropských dějin H. W. Steed srovnává v té knížce principy diktatury a demokracie na základu Hitlerova "Mein Kampfu" a Masarykovy "Světové revoluce" a z jeho úvahy vítězně nevychází kapitalismus ale demokracie. A napsal: "Nedá se očekávat, že by některý národ ponechal blahobyt svých občanů milosti cizích výrobců a obchodníků." To, co se s námi stalo, nebyla revoluce ale okupace a podvodem jsme přišli o právo na důstojný život. Nemáme žádné domácí ekonomické a zemědělské zdroje, továrny skoupily nadnárodní firmy a nechaly zkrachovat, stali jsme se zcela závislí na výrobě zahraničních produktů. Stali jsme se nesoběstačnou tržnicí pro odbyt cizích výrobků a zemědělských produktů a dělají si s námi teď, co se jim zlíbí.



Poukazovat jen a křičet a nadávat a manifestovat je málo, to nestačí. Je třeba jednat. Každý podle svých schopností a možností udělat všechno, co udělat může.



Vytvářet přítomnost znamená umožnit budoucnost. Zachrání nás spolupráce.



Kdo má vědomosti, vzdělání a schopnosti a morální předpoklady vládnout, ten má povinnost sjednotit se s jemu podobnými lidmi dobré vůle a jít do toho. Povinností člověka je, tam kde je, sloužit tím co umí, nejen k vlastnímu prospěchu, ale i k prospěchu ostatním.



"Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den. Naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu na celý život."



Každý z nás na svém místě, ať v rodině či v nejbližším okolí, vidíme něco, co je špatně, co není v pořádku. A tady je nutné začít z vlastních schopností a sil. Pomáhat ale je možné jen tomu, kdo si chce nechat pomoci. Své povinnosti plnit a přistupovat k nim zodpovědně, to musí každý.



Mne osobně tíží osudy důchodců ohrožených bezdomovectvím, když jeden z manželů zemře, z jednoho důchodu pak nelze pokrýt náklady a nemají děti anebo mají děti nevychované, a proto zůstali opuštěni. Výchovu teď už řešit je samozřejmě pozdě. Vztahy se budují postupně celý život, za chyby se platí a život každého poučí.

Ideální by bylo společné stolování, toto ale uskutečnit už Platon věděl, že není snadné a problémy s lidskou svárlivostí zakusil u společného stolu i Ježíš. Předpokládá to totiž společenství lidí, sjednocených Boží láskou, bez které žádné společenství neobstojí a rozpadne se skrze závist, nesnášenlivost a pomluvy.




Tedy konkrétně jak? Např. tak, že dva potřební mohou pod jednou střechou společně platit nájem, za přesně stanovených podmínek tak, aby každý měl svoje soukromí. Anebo jeden opuštěný má jistou střechu nad hlavou, ale po zdravotní stránce začíná být nesoběstačný. Jiný opuštěný je ještě při síle, schopný obsloužit sebe i nemocného ale hrozí mu, že z nízkého důchodu nebude mít dost na základní potřeby a skončil by na chodníku, a dohoda může být o tom, že ten zdravý bude pečovat o nemocného a vykonávat domácí práce a tím si odpracuje nájem. Samozřejmě všechno právním způsobem, na základě pravidel podle vzájemné dohody, podložené písemnou smlouvou, s podpisem notáře, aby tady nedocházelo k vypočítavým manipulacím a zneužívání opuštěných, nemocných a slabých.



"V obci, která je ústavou správně zařízena tak, aby byla prosta největší choroby, nazývající se rozklad nebo rozbroj, nesmí být mezi lidmi ani těžká chudoba, ani zase přílišné bohatství. Proto je třeba, aby zákonodárce stanovil mez jednoho i druhého. A aby občané dostávali pocty a úřady měrou sice podle svých schopností nestejnou, ale v náležitém poměru. Politování hoden není každý, kdo hladoví nebo něco takového trpí, nýbrž ten, kdo žije rozumně nebo se vyznačuje nějakou dobrostí nebo její částí a přitom má údělem nějaký neblahý stav, proto by bylo s podivem, kdyby takový člověk v ústavě a obci jen prostředně uspořádané byl docela bez pomoci, takže upadl do svrchované nouze. Proto může dát zákonodárce bez obav asi takový zákon: Nikdo se nám v obci nestávej žebrákem, a jestliže se někdo bude pokoušet dělat něco takového, sbíraje si nekonečnými prosbami na živobytí, vyžeňte ho, aby byla země úplně čistá od takového tvora. Neboť špatného je vždy třeba trestat, aby se polepšil, avšak nešťastného ne, z toho totiž není prospěch. Zákony jsou jedině tehdy správné, když dělají ty, kteří je užívají, šťastné. Poskytují totiž všechna dobra."










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama