Novena odevzdanosti

29. srpna 2014 v 11:27 |  Píseň novou



Inspirativní novéna, setkávám se však s tím, že nesprávná formulace některých slov svádí s cesty. Např.:


"Bude-li tvé konání vycházet z mé Lásky a ne z tvé aktivity"

Anebo:

"Odevzdat se mi neznamená namáhat se"


Nelze totiž odevzdat se slepě do Boží vůle, nedělat nic a očekávat zázrak. Ano zázraky se dějí, povinností však věřícího člověka je, v pravdě a lásce Boží pro Kristův pokoj, který je cílem našeho povolání, udělat, co je nutné, tedy všechno to, co udělat můžeme, s vědomím, že když povinnosti úmyslně nezanedbáme, Bůh za nás jedná tam, kam už naše schopnosti a možnosti nesahají, odpovědně a svědomitě udělat to, co je v našich lidských možnostech, každý z nás tam kde právě jsme, ať v rodině či v nejbližším okolí. Své povinnosti plnit a přistupovat k nim zodpovědně, to musí každý. A teprve potom, poznáme tu velikou sílu a moc, ten nevyčerpatelný potenciál mocných schopností a možností, které nám Bůh dal.


"Ať žije spravedlnost a právo." Ano, ať žije! Nemůže ale žít spravedlnost a právo samostatně oddělené od nás. Náše porušená přikázání lásky za nás Bůh řešit nebude, budeme za ně jen trpět. A nepomůže ani pomstychtivě očekávat a svolávat Boží mlýny, místo společného úsilí a spolupráce se všemi lidmi dobré vůle.


"Nechtějte sami odplácet, … já odplatím"

pouze v tomto případě je nutné nedělat nic, jen pojmenovat hřích, pokojně vysvětlit a odevzdat zlo do Boží lásky, ale nepřikazovat, nenutit, neodsoudit, nezavrhnout, jen odpustit. Svobodně se rozhodovat za sebe, má povinnost i právo každý sám.

Místo pomstychtivé odplaty odpuštění, a nic víc, žádná jiná aktivita.

(nezaměňovat však toto odpuštění v proviněních, jako např. zlým slovem, zradou a jiným ublížením a poraněním, v osobním kontaktu a soužití s bližními, za zločinné porušení zákona a spolupachatelství zamlčením zločinu)

"Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme."



Odpustit. Ale jak?


Jak odpustit třeba politikům, kteří produkují zákonným způsobem kriminalitu? Mnoho lidí po celém světě dnes žije v nelidských podmínkách, penále a exekuce na minimální platy běžných zaměstnanců, na invalidní důchody, a na jejich střechy nad hlavou, jsou předpokládaným zdrojem zisku, vytvořit co nejvíce dlužníků je záměrem. Těm, co unesou bezvýchodnost exekutorských pastí lichvářské státní moci a neskočí pod vlak, postavíme v zimě stany a uvaříme jim čaj nebo horkou polívku. "Jsme přece dobří, umíme si pomáhat".


Jak odpustit exekutorským příživníkům a jiným přisluhovačům obohacujících se bezostyšně na těch nejslabších, chudých a nemocných? Neznamenalo by, toto odpustit, se zlem souhlasit? Existuje nějaká hranice mezi pokorou a zbabělostí?


Ano. Existuje. Odpuštění není zbabělost ale statečnost a mocná síla lásky Boží.



Dívat se do dálky z celého srdce láskou a vidět hříšníky takové, jací budou, až uvěří, pochopí a obrátí se ke Bohu živému, tak, jako Ježíš, když na kříži odpustil svým vrahům, to je ta nejmocnější zbraň a jediná jistota vítězství. Vítězství dobra nad zlem, lásky nad nenávistí, odpuštění nad nesmiřitelností, zdravého rozumu nad šílenstvím přemoudřelých.


Kdo svolává a očekává pomstychtivé Boží mlýny, toho semelou. Přát druhému Boží trest je zločin. Odsoudit a zavrhnout člověka je dáno jen Bohu, před Bohem však všichni máme až do posledního okamžiku života šanci uvěřit, litovat zlého a obrátit se.


Náboženský fanatismus a mocichtivá touha bývá příčinou krveprolévání, světu vládne hereticko-fanatická spravedlnost vyšší, než ta Boží. Takový "spravedlivý" fanatik se pak bez Boha v rukou zlého stává stejně ničemným, nebo ještě ničemnějším, jako zlo, proti kterému bojuje stejným, anebo ještě větším zlem.


Věřící v pravdě Boha živého mají však v srdci lásku, která nepřišla hříšníky zahubit, ale zachránit. Proto Ježíši když mu zlořečili, NEZLOŘEČIL, trpěl a nehrozil, odevzdával tomu, který spravedlivě soudí. A neodevzdával hříšníky plný nenávisti a touhy po pomstě, ale s láskou v srdci, s touhou po jejich spáse prosil: "Otče, odpusť jim." Protože v moci zlého nerozeznají dobré od špatného, když jim neodpustíme.

Milovat láskou Boží znamená přát druhému to, co si přejeme pro sebe. Přejeme si sami sobě život věčný? Anebo věčné trápení? Co si přejeme pro sebe, to můžeme a máme, v moci Boží, podle Ježíšova příkladu umožnit všem.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama