Lidé by neměli umírat jako zvířata.

27. srpna 2014 v 11:56 |  Píseň novou





A nejen v Praze. Všude je to obdobné a chyba zdaleka není jen v sestrách, není totiž v jejich silách ani moci toto změnit, je to tak, jak říká ten reportér. "Práce v léčebně i v domovech důchodců u ležících nepohyblivých lidí je velmi tvrdá. A mizerně placená. Sester je zoufale málo, protože to nikdo dělat nechce. Některé svou práci dělají naprosto poctivě, zatímco jiné ji neslýchaným způsobem zanedbávají."


A nevěřím, že by se našel politik, který by se k tomu po desítkách let konečně postavil čelem a nenechal lidi umírat jako zvířata, protože ani jinde za hranicemi to není moc jiné, nikde nedají více peněz na zaplacení většího počtu sester k umírajícím.


"Například britská Národní zdravotní služba používá systém hodnocení pacientů podle "kvalitativně upravených let života" (Quality-Adjusted Life- Years, QALY), které může mít pacient ještě před sebou. Každý pacient je číselně ohodnocen, a podle výsledku pak má nebo nemá nárok na léčení. V rámci systému QALY mají mladší pacienti zpravidla přednost před staršími, takže dostupnost lékařské péče pro osoby vyššího věku prudce klesá. Platí to pro choroby ohrožující život i pro jiné nemoci. Například pacienti nad 65 let trpící depresí nemají šanci na léčení, aniž by měli jakoukoli možnost toto rozhodnutí ovlivnit.


Systémy typu QALY jsou sice z povrchního pohledu zdánlivě racionální, avšak ve skutečnosti jde jen o "lístkové" hospodářství, které zhoršuje dostupnost lékařské péče. Pod maskou odborné lékařské terminologie se totiž skrývá tvrdá skutečnost, že neperspektivní pacienti se nechávají umírat, i když je účinná léčba k dispozici. Sice nehumánní a eticky nepřijatelný přístup avšak velice finančně úsporný."


Otřesné je, že když ležící nemocný, který udrží moč i stolici, ale sám se nezvedne, potřeboval by pomoc, je zabalený a musí to dělat pod sebe, a jsou přebalováni jen třikrát denně. Tito nepohybliví pacienti MAJÍ NÁROK NA ANTIDEKUBITNÍ MATRACE JAKO PREVENCI, ale dostávají je, až už mají bolestivě proležené hluboké hnisavé díry v těle, uhnívají za živa!


A nejotřesnější na tom všem je, jak v těch ústavních zařízeních za plentou opuštění křičí v nelidských bolestech ti už umírající zákazníci, kteří si nepřiplatili nadstandard, proto NEDOSTÁVAJÍ UTIŠUJÍCÍ LÉKY PROTI BOLESTEM. Teprve až ten křik utichne, přijde sestra. A jak podle lékařských pravidel, mrtvý by se měl nechat dvě hodiny vychladnout, tak i podle víry, že než duše odejde z těla, mrtvý i když už nekomunikuje, přesto ještě může vnímat, ale okamžitě je přivolaný doktor, konstatuje smrt a mrtvola ještě teplá putuje do mrazáku márnice.


Může se někdo divit vraždícím sestrám, o kterých občas média informují, že v podmínkách a prostředí, ve kterém pracují, člověku hrábne v hlavě u ležících nepohyblivých pacientů v domovech důchodců a na LDN, kde pracovní režim pochopitelně musí mít pevný řád, protože ta náročná práce se musí stíhat včas, od úklidu až po hygienu takovým tempem, že i nádobí je včas sesbírané a umyté, a to tak, že když ještě nedojedli, utrhne se jim talíř od pusy, na nikoho není čas čekat.


Oproti tomu alespoň posláním hospice je:

1) Nemocný nebude trpět nesnesitelnou bolestí

2) V každé situaci bude respektována lidská důstojnost nemocného

3) V posledních chvílích života nezůstane osamocen.


Ale proč to nechat dojít až sem?

Při zamyšlení nad vlastním podzimem života nabízí se otázka: Když dementní, když přebalovat, tak proč jíst? A o tom je i tolik diskutovaný problém "důstojného odchodu" z tohoto světa - eutanazie. Každá vražda je zločin, i sebe-vražda je vražda. A eutanazie je jen zdánlivým klamným vysvobozením, protože smrtí život nekončí. Toto tělesné utrpení je předobrazem věčného utrpení zavržené duše tam, kde červ neumírá a oheň nehasne.


Kdo žije s Bohem v jednotě, kdo zachovává přikázání lásky, je v bezpečí. Stáří není nemoc, stáří je moudrost. Neomylností Božího záměru je neporušenost, tedy neporušená harmonie zdravého těla i ducha. A předpokladem k tomu jsou neporušené mezilidské vztahy. V neporušené jednotě ducha nikdo neřekne "nemocný jsem".


Může snad věřící pochybovat o Slově Božím? Není možné věřit, že Všemohoucí Bůh je nekonečné milosrdenství a láska a zároveň pochybovat o pravdivosti Jeho slov. "Kdo pochybuje, ať si nemyslí, že od Pána něco dostane." (Jakub. 1, 6-8) "Dobrořeč má duše Hospodinu, který uzdravuje všechny nemoci tvé."(Žalm 103) "… neboť vzejde slunce spravedlnosti a zdraví bude na paprscích jeho." (Mal. 4) "… odejmu nemoc z prostředku tvého.""… odstoupily od nich nemoci a duchové nečistí vycházeli." (Sk. 19, 12) Vůbec totiž není pravda, že víra v Boha není pojistkou proti ranám osudu. Byli jsme stvořeni ke svobodě a pravá svoboda, to je život v bezpečí pod ochranou Všemohoucího v Království Božím, které je mezi námi už tady na zemi, a když není, je třeba ho uskutečnit a vůbec není pravda, že víra v Boha není pojistkou proti zlému osudu. Kdo správně rozumí, toho moudrost Boží chrání. Stačí jen změnit myšlení a chování. Všechno je nám totiž dovoleno, ale ne všechno prospívá.


Když ale realita je v rozporu s Božím Slovem, kde je pravda a kde je lež? Může Bůh lhát, anebo my děláme z Boha lháře špatným způsobem života? Poslouchat Boha neznamená změnit toho druhého ale sebe. Jenže začít u sebe? "Proč já? Když ti druzí jsou přece horší." A příčinou toho je cesta ke svobodě tak dlouhá a bolestivě těžká.


Bohu je možné věřit a z lásky k Němu plnit jeho vůli, nebo o Něm pochybovat, tedy nevěřit. Víra je osobní živý vztah lásky. A šanci uvěřit Bohu, obrátit se a litovat špatných slov a skutků máme úplně všichni až do posledního dne.


Boží vůle není, abychom trpěli. Boží Slovo je pravda, a Ježíš je cesta, pravda a život Všechny mystické prožitky neočištěné přikázáním lásky, vyvolané ať meditacemi či působením drog, jsou magickou přípravou pro řetěz temnoty při druhém příchodu Krista na konci věků. Nerozumnému člověku je nebezpečné modlit se. A prožíváme, jak je psáno, satanem oklamaný člověk, spoutaný řetězem temnoty, nerozezná dobré od špatného, prožije život ve lži a utrpení posledních dnů je pak opravdu zrůdně nelidské.


"Ti, kdo slibovali, že zaženou z nemocné duše hrůzy a zmatky, sami onemocněli směšnou úzkostí. …Neřest se totiž sama usvědčuje ze zbabělosti; tuší vždy něco zlého, protože má zlé svědomí. Neboť strach neznamená nic jiného, než vzdát se podpory rozumného uvažování. Čím je v nitru člověka vyhlídka na pomoc menší, tím více si uvědomuje, že nezná příčinu, která působí trápení. Ti pak, kteří té vskutku bezmocné noci, jež vystoupila z hlubin podsvětí, spali obvyklým spánkem, byli buď štváni strašidelnými přízraky, nebo ochromeni ochabnutím duše, neboť na ně padla náhlá a nečekaná úzkost,… Všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty. … Jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem (v duchovním smyslu jasným světlem je život věčný) a práce v něm nerušeně pokračovaly. (Kniha moudrosti 17)


"Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; je to člověk rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své. Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí." (List Jakubův 1)










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama