Křesťanství a buddhismus

29. srpna 2014 v 10:19 |  Píseň novou





Je pro mne milým překvapením, že k tomu, o čem Mooji mluví, možná i proto, že jeho původ a kořeny jsou křesťanské, vlastní cestou dlouhá léta přicházím a praktikuji na sobě s pomocí Ježíše Krista. Je v tom totiž veliká úleva, odložit večer všechny problémy a starosti a pokojně spát. Zdravý, bezstarostný spánek je základem zdravého těla. A donedávna jsem povrchně nacházela v těch dvou cestách, v křesťanství a buddhismu, rozdíl pouze v terminologii. Život mne ale právě poučil, že ta rozdílná terminologie dává přece jen i jiný smysl. V jednom videu říká Mooji:


"Necítím, že by byl vesmír pomstychtivý, myslím, že je napravující. Nabízí Ti nespočet příležitostí, jak pokročit na vyšší půdu. Pokud zde zdá se být trest, tak i to je milost, kterou v tom čase neoceňujeme."


Vesmír není a nemůže být ani pomstychtivý, ani napravující. Vesmír je chlad anebo žár. Ale Bůh je Všemohoucí Láska, založená na osobním důvěrném vztahu.


Ovládat sebe a své myšlení a netrápit a neznepokojovat se zbytečně, pokud jde o vlastní bolesti a trápení, po dlouhých létech cvičení relativně úspěšně ovládám. Narazila jsem ale tvrdě, když jsem se pokoušela stejným způsobem odložit do Božích rukou starost o člověka, kterého mám ráda.


A pokoušela jsem se starost o mně milého člověka odevzdat stejně, jako odevzdávám svoje starosti, do Boží lásky. A pochopila jsem, proč se muselo stát, co se stalo. A poděkovala jsem za toto bolestné ponaučení a varování. Ale odevzdat to nešlo vůbec tak hladce, jako když odevzdávám sebe a svoje problémy a připadalo mi to jako moje selhání všeho, co jsem o tomto kdy prohlašovala. Kristův pokoj jsem sice vnímala téměř hmatatelný, to ano, ale bolest duše nad bolestí toho druhého byla vytrvalá. A zkoumala jsem, co dělám špatně, proč to tak bolí, kde dělám chybu a pak mi došlo, že starosti odložit lze, ne však lásku. I Ježíšovi vstoupily slzy do očí, když viděl Marii plakat o Lazara, kterého pak vzkřísil.


A to je ten rozdíl mezi buddhismem a křesťanstvím, ten osobní láskyplný vztah. Zásadní rozdíly pak ještě tyto: Náboženství učící o nirváně je náboženstvím klidu, křesťanství je náboženstvím snahy. Co je život? Buddhista praví: "Sen". Křesťan odpoví: "Úkol".


Buddhismus je náboženství starší, než křesťanství a je to náboženství na nižším vývojovém stupni, totiž hledání, najítí a ovládání sebe, to je cvičení s křesťanstvím obdobné, ale s tím rozdílem, že křesťan hledá sebe v Bohu. Návrat jen k sobě samému by bylo ortodoxním uhýbáním v čase. Kristus i Buddha, oba chtěli osvobodit od zla. Cílem buddhistické etiky je duševní netečnost vůči všemu a vůči všem a tím se dosahuje vykoupení z bolesti. Buddha viděl kořeny zla v tom, že člověk ztratil sebe, své nejvnitřnější já. A Kristus v tom, že člověk ztratil sebe v Bohu. První příkaz Buddhův: "Hledejte sami sebe." První napomenutí Kristovo: "Hledejte nejprve Boží království, a jeho spravedlnost."


Buddhismus nezná osobního Boha, člověk se vykoupí sám a nechává otázku nesmrtelnosti nezodpovězenou, nezná hřích, učí bolest překonávat sebe spasením. Buddhismus je praktickou filosofií o bolesti a o vykoupení z utrpení. A tím stavem, v němž všechen bol utichne, tedy vyhasnutí všech žádostí je duševní netečnost-nirvána. Nirvána není ani vědomí ani smrt, jen konec žádostivosti po jakémkoli bytí a tím i konec znovuzrození.


Poslední napomenutí Buddhovo těsně před smrtí, které zanechal učedníkům: "Každý tvor je pomíjející a zápasí bez ustání."


Vypráví se příběh o mladé matce, které zemřelo dítě, a kdosi ji poslal k Buddhovi pro lék. A matka s dítětem v náručí hledala Buddhu a cestou poznala, že v každém domě někdo zemřel a že je více mrtvých, než živých a že i její dítě je mrtvé. A Buddha ji zasvětil v moudrost poznání, že vše pomíjí, že smrt je cílem všech věcí a jako strhující proud uchvacuje v oceánu minulosti všechny bytosti. A že vejíti do nirvány je tím nejvyšším, čeho může dosáhnout ten, kdo dospěl k poznání. To byla jeho útěcha.


Evangelium Janovo vypráví o dvou sestrách, Marii a Martě, kterým zemřel bratr Lazar. A Ježíš stojící u hrobu sdílí to hoře, které uzavírá hrob. Ale promluvil slova vítěze nad smrtí: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude živ." A na důkaz svých slov zvolal: "Lazare, pojď ven!" A Lazar vstal a vyšel z hrobu.


Křesťané nevěří v reinkarnaci, nýbrž ve vzkříšení. V Kristu se už nemusíme vracet, přicházíme k Bohu jako osobní bytosti.


Pojetí reinkarnace hlásané na Západě odporuje i samotné východní tradici, odkud myšlenka reinkarnace pochází. Buddhismus sám chápe reinkarnaci jako prokletí. Snahou je spočinout v nirváně, což je neosobní rozplynutí se v univerzu. Pouze ti, kteří nedokážou udělat rozhodující krok, se musí vydat cestou reinkarnace. Buddhismus nehlásá osobní reinkarnaci, ale karmu.


Bůh miluje všechny lidi stejně, nikomu nestraní a tak i my máme prokazovat dobrodiní a přát dobro a ne zlo, bez výjimky všem bližním, i nepřátelům, bližním je přece každý, kdo se k nám přiblíží. Ale i Ježíš měl svého nejmilejšího učedníka, který mu byl bližší například než ti, co ho křižovali, ale přesto jim odpustil. A tak při každém z nás, někdo nám stojí blíž a někdo dál. Chovat lásky a úcty plné city stejně k člověku spolehlivému, věrnému, jako k proradnému, citově nestálému anebo pomstychtivému, pomlouvačnému a zlému, to prostě nelze. S takovými z lásky k Bohu soucit a odpuštění, protože neznáme příčiny toho, proč jednají, jak jednají, do duše druhého člověka vidí jen Bůh a ten nás všechny vidí takové, jací budeme, až se k němu obrátíme. Proto povinností každého křesťana, je milovat i nepřátele.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | 4. dubna 2015 v 21:42 | Reagovat

Plno lidí na Západě dodnes buddhismus vlastně ani nepochopil a tady to není výjimkou. Mimochodem to hledání boha v sobě samém je v buddhismu úplně to stejné. Hledáme zde svoji pravou podstatu, která se liší v různých náboženstvích pouze jinými termíny (Buddha, bůh, Alláh). Snažíš se stejně, jako většina lidí hledat rozdílí, čímž vytváříš bariéru. Už nějakou dobu chodím praktikovat zenový buddhismu a setkal jsem se tam i z dosti křesťanů. Buddhismus vlastně ani není náboženství, ale duchovní naukou zaměřené na poznání sebe sama a využití tohoto poznání k neubližováním a pomáhání ostatním bytostem, tím, že odhodíš: já nemám rád, já mám rád, to se mi nelíbí, to chci, je hrozné co se stalo, on mi ublížil, a přijmeš co je teď a tady.

3 nlydia nlydia | 5. dubna 2015 v 12:00 | Reagovat

Barieru nevytvářím, Martine, ale vidět rozdíly znamená pochopit vlastní cestu a jít po ní. Toto přece není bariéra:

„Bůh miluje všechny lidi stejně, nikomu nestraní a tak i my máme prokazovat dobrodiní a přát dobro a ne zlo, bez výjimky všem bližním, i nepřátelům, bližním je přece každý, kdo se k nám přiblíží … do duše druhého člověka vidí jen Bůh a ten nás všechny vidí takové, jací budeme, až se k němu obrátíme. Proto povinností každého křesťana, je odpouštět a milovat i nepřátele.“

„Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás.“

Buddhismus je náboženství starší, než křesťanství a proto najít a ovládat sebe, to máme my křesťané s buddhisty společné. To je základním prvním vývojovým stupněm ale čas nezůstal stát.

Poslední napomenutí Buddhovo těsně před smrtí, které zanechal učedníkům: "Každý tvor je pomíjející a zápasí bez ustání." Snahou je spočinout v nirváně, což je neosobní rozplynutí se v univerzu. Buddhismus nezná osobního Boha, člověk se vykoupí sám a nechává otázku nesmrtelnosti nezodpovězenou. Buddhismus je praktickou filosofií o bolesti a o vykoupení z utrpení. A tím stavem, v němž všechen bol utichne, tedy vyhasnutí všech žádostí je duševní netečnost-nirvána.

Nirvána není ani vědomí ani smrt, jen konec žádostivosti po jakémkoli bytí a tím i konec znovuzrození.

Křesťané nevěří v reinkarnaci, nýbrž ve vzkříšení. V Kristu se už nemusíme vracet, přicházíme k Bohu jako osobní bytosti. Bůh je Všemohoucí Láska, založená na osobním důvěrném vztahu s Bohem i lidmi.

4 Martin Martin | 5. dubna 2015 v 13:55 | Reagovat

Mít svou víru, tedy mít nějaký duchovní rozměr, je určitě důležité, pro to aby, jsme žili smysluplný a šťastný život. Jenomže když v něčem neustále hledáš rozdíly, tak se žasneš k tomu názoru či víře připoutávat a odmítneš do svého života pouštět něco nového, či jiného, co by mohlo nějakým způsobem vyvracet tvůj názor nebo víru.  Já jsem například buddhista a nebráním s, i co se týče náboženství, protože vím, že i všech co bylo myšleno dobře, se může obrátit ke zlu pokud se k tomu načneme přepoutávat. Pokud se tohle nikdy nenaučíme, tak se ve světě budou neustále vytvářet různé společnosti, které mezi sebou válčí jenom proto, že každá má na jednu věc odlišný názor (náboženské války, terorismus atd.)
Co se týče buddhismus, máš to jenom dobře nastudované, ale to je asi tak všechno. Pochopit pravou podstatu buddhismus nelze z nějakých knih nebo wikipedie. Proto jsem také odepsal, protože často se setkávám s lidmi, co mají o buddhismus špatné mínění. Buddha často své žáky nabádal, aby nevěřili nikomu ani jemu samému. Protože vše co člověk řekne je pouze názor nikoliv pravda, proto by, jsme se nemněli připoutávat ke svým názorům. Což znamená, že ať řekl Buddha cokoliv, tak i na jeho slovech nesmíme lpět. Pouze užívat jeho moudrost k pomáháním všem bytostí.  
je však pravda, že v buddhismu se často hovoří o absolutně ne-křesťanských věcech, jako je ne-ja, nirvána, znovuzrozování (nikoli reinkarnace, podle Buddhova učení dokonce ve skutečnosti žádná smrt ani neexistuje, znovuzrozování je pouze nástroj). Vše co nám ale Buddha sdělil, nám sdělil jenom proto, abychom to použili, jako nástroj. Teorie ne-ja je jenom teorií, protože Buddha byl pouze člověk, ačkoliv osvícený. Můžeme tedy přijmout do svého života úplně cokoliv, pokud to pomáhá ostatním. Už jenom proto bych buddhismus nenazýval náboženství, ačkoliv některé jeho formy náboženské určitě jsou. Spíš bych to nazval duchovně-psychologický systém, tedy nástroj, díky kterému můžeme lépe pomáhat jak sobě, tak ostatním. Učí nás spočívat bděle v přítomnosti a ničeho nedosahovat, ale užívat si z toho co je teď a tady. Lidé si totiž neustále stanovují nějaké podmínky svého štěstí, jakmile jich dosáhli, hned si dělají další. O tom celém je buddhismus, být teď a tady, protože doopravdy trvale šťastný můžeš být jenom teď a tady (v přítomnosti), to je potom vlastně ta nirvána, pak seš šťastný i za to, že tě nakopou. Samozřejmě to neznamená to, že bychom se měli zbavit všeho, čeho usilujeme, neměli bychom ale nic očekávat, protože pak můžeme být zklamaní.
"povinností každého křesťana, je odpouštět a milovat i nepřátele". To je skoro to stejné jako pěstovat soucit ke všem bez rozdílu, s tím rozdílem, že buddhista to nedělá z povinnosti, ale rozhodne se to činit sám od sebe, díky uvědomění, tedy vhledu, který sám získá. Nedělá to proto, že by to byla povinnost, a myslím si, že každý křesťan by to taky neměl dělat z povinnosti, ale z lásky k ostatním, protože pak to vlastně ve výsledku zase dělá jenom kvůli sobě, protože se chce dostat do nebe.
Tím tě určitě nechci odlákat od tvé víry, křesťanství nás dělá lepší lidi, což je ovšem původní podstata každého náboženského systému. Místo toho ti dávám jenom radu: Nepřipoutávej se ke své víře, protože potom ti může bránit přijmout do svého života něco nového. (o té nepřipoutanosti ti mohu dát takový pěkný příklad: jsem vegetarián, ale přesto bych byl schopen sníst řízek, aby se nezkazil, nebo jsem buddhista, ale přesto jsem dneska šel kvůli své babičce do kostela)
Ať už svůj život žiješ jakkoliv, tak ti přeji hodně štěstí a úspěchu, ať už ve tvé víře nebo v životě :-)

5 Martin K. Martin K. | E-mail | 1. srpna 2015 v 9:19 | Reagovat

Moc pěkný článek.

6 nlydia nlydia | E-mail | 1. srpna 2015 v 18:27 | Reagovat

Potěšilo, děkuji. Potřebuji se občas vypsat na internetu z toho, co je pro mne důležité a o čem v běžném praktickém životě mluvit není s kým. Ale i na internetu jsou moje názory ojedinělé, a když už někdo reaguje, tak většinou nesouhlasně :-)

7 Lukáš Lukáš | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 19:28 | Reagovat

Vynikající článek! Jen houšť... Paní nlydia nenechte se odradit tím, že s Vámi mnozí nesouhlasí! Panu Martinovi rovněž nechci brát jeho víru - což je zřejmě následování jeho formy buddhismu (což předpokládám je velmi hodnotná NAUKA) - ale prosím nenavádějte druhé ať se "nepřipoutávají ke své víře". Je velmi značný rozdíl mezi vírou v nauku, kterou se řídím a v živé víře v Ježíše Krista, kterého následuji a díky této živé víře se mohu znovuzrozovat v Kristu a dobývat tak Království nebeské. Jen připomínám, že Království nebeské skutečně není to samé co Buddhova nirvána. Více na www.korenypoznani.cz

8 nlydia nlydia | E-mail | 3. srpna 2015 v 12:13 | Reagovat

Zdravím Vás, Lukáši, děkuji za povzbuzení i za odkaz na Vaše stránky. Dnes si udělám čas a budu číst, těším se a jsem zvědavá, jestli máme osobní zkušenosti s živým Bohem podobné anebo rozdílné :-)

9 Pavlína Veselá Pavlína Veselá | E-mail | 3. srpna 2015 v 14:34 | Reagovat

Dobrý den, na Vašich stránkách jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás kontaktovat ohledně nabídky spolupráce s jedním z největších českých internetových knihkupectví. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte adresu Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá

10 Tomáš Tomáš | 23. srpna 2016 v 23:35 | Reagovat

Myslím, že tento článek vystihuje to, v čem se spíše než křesťanství od buddhismu liší mahájánový buddhismus od hínájánového buddhismu. V mahájánovém buddhismu je idea, že nestačí nirvána, že je třeba dosáhnout "nejvyššího dokonalého osvícení" (anuttará samjaksambódhi) ve prospěch všech trpících bytostí a že ne-já a prázdnotu světa přesahuje "přirozenost Buddhy" (Buddhadhátu), vrozená všem živým bytostem jako duchovní podstata života. Mahájánový Buddha Mahásattva Avalókitéšvara je Spasitelem a ztělesněním soucitu se všemi trpícími bez rozdílu a zvěstovatelem bezvýhradné lásky či milující laskavosti (mettá). Na hlavě má korunu na znamení svého království v nebeské zemi radosti svého mystického Otce, transcendentálního Buddhy Amitábhy. Tam přivádí své věrné k novému životu v transcendentální rovině. Buddha je v Lotosové Sútře, "manifestu" mahájánového buddhismu, k úžasu všech přísedících na Supí hoře, kde měl poslední kázání před svou smrtí, odhalen jako pozemské vtělení Ducha transcendentního Bhagavána, titulovaného mimo jiné i jako "Otec světa" (Lókapitá). Podotýkám, že slovo Bůh pochází ze slovanského Bóg a to ze sanskrtského Bhaga ve spojení Bhagaván ("Blahoslavený Pán"). Théravádoví buddhisté jej používali jako titul pro pozemského Buddhu, mahájánoví buddhisté však pro transcendentního Pána čili Pána "nad světem" (lokottará). Co víc, mahájánový buddhismus má koncepci trojjediného Buddhy (Trikája) ve třech hypostázích - Nirmánakája (Buddha ve fyzické rovině pozemského člověka), Sambhógakája (Buddha v transcendentální rovině Ducha osvícení) a Dharmakája (Buddha v nejvyšší transcendentní rovině svrchovaného zdroje všech Buddhů). Buddhistická Mahájána, vzniklá v 1. století n. l. v pákistánské Gandháře, je ve všech podstatných rysech totožná s Ježíšovým učením. Liší se jak od dřívějšího hínajánového či théravádového buddhismu, tak od pozdějšího křesťanského paulinismu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama