Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné

4. června 2014 v 11:45 |  Dopisy Karlu Čapkovi

"Jednoduchost je nejtěžším, ale nejzázračnějším objevem složitosti."


"Promíjel rád a zásadně neztotožňoval minulost s přítomností, věřil ve vývoj člověka, tvrdil, že v jistém smyslu není nikdo týmž jedincem od svého dětství."

"S lidmi, kteří tě nenávidí bez příčiny, je vždycky těžká řeč, jen hněvy hlubokých příčin se časem vysvětlí nebo pominou." (Karel Čapek)

Velikým zlem pýchy je protěžování jedněch proti druhým, povýšeně nesmiřitelná kritika a nepřijetí těch druhých jiných, jinak smýšlejících, jiné barvy pleti, jiné víry, jiných schopností. Bůh nikomu nestraní a kritický rozum má své oprávněné místo pouze v rozlišování mezi dobrem a zlem, ale nesmiřitelná kritika lidské přirozenosti těch jiných je jednou z hlavních příčin roztržek a válek ve věcech osobních i veřejných.

I když všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas, srdce musí hořet v každém věku láskou k Bohu a lidem. Bůh je Láska, a kde není Bůh, tam láska umírá na lhostejnost, roztržky a zradu.

"František z Asissi říkal, že moudrost bez lásky je hrozná. Lidé vymýšlejí tanky a granáty proti druhým. Jsou moudří, ale bez lásky. Náboženství bez lásky je fanatické. Láska dává smysl všemu.

Představte si, že byste mohli projít křížem krážem celé nebe. Zjistili byste překvapivou věc. Není v nebi ani jeden hřích, neboť do nebe nic nečistého nevejde. Jsou tam však lidé, kteří popáchali všechny tyto hříchy, ale před smrtí toho pokorně litovali. Jsou tam vrahové, zloději, kteří litovali. Jsou tam prostitutky, které nežily dobře, ale litovaly toho.

Jenom lidé s hnusnou prašivou pýchou tam nejsou. Nenajdeš tam nahoře pyšného člověka. Všechny ostatní vzorky tam máš, celé spektrum, všechny barvy.

Představ si, že se můžeš podívat dolů. Jsou tam lidé, kteří chodili každý den ke svatému přijímání, ale z pýchy. Je tam člověk, který stavěl katedrály? Je ale dělal to z pýchy. Stavěl domy pro sirotky? Ano, ale dělal to z pýchy. Dole v pekle nenajdeš pokorného a nahoře v nebi nenajdeš pyšného. Dávej si veliký pozor na pýchu."


"Vy víte, že jsem neroztrhal moc podrážek cestou do kostela a kalhoty nemám na kolenou moc prošoupané od klečení, ale na jedno jsem vždycky věřil, že nás Pán Bůh udělal všechny stejné, jeden je bílý a druhý černý, jeden je krásný anebo poďobaný od neštovic, ale všem je nám zima, když venku mrzne, a všichni se potíme, když praží slunce, a všichni musíme dýchat, abychom se neudusili a všechny nás nakonec odvezou, všichni jsme smrtelní i nesmrtelní ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka, pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident nebo dráteník, musí mít každý příležitost žít plný život. Nikdo si nikdy nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího, než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná že nosí lepší košili, možná že má fortelnější ruce, možná že má větší bicepsy, ale tohle všechno ho jenom zavazuje, jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc, tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí, jenže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti lidi, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je to celé tajemství. A je to jediný recept na štěstí. A to platí pro všechny. Pro mě, pro vás, pro Stalina, pro Trumana, (pro Putina, pro Obamu), pro celý svět.

Někdy si myslím, že jsme udělali velikou chybu, když jsme nechali o svobodě mluvit jenom básníky a táborové řečníky. Básníci nedefinují věci moc přesně a už vůbec nedefinují věci jasně táboroví řečníci. O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele. Děti se měly učit o svobodě ve škole docela vědecky tak, jako se učí číst a psát a počítat. A měl to být povinný předmět, náramně povinný, každý den, a měli jsme je učit, že svoboda není jenom takové to láska-páska a vlasť- masť, že to není jen to básnické volání po křídlech.

Měli jsme je učit, jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií. Jak svobodu je třeba vždycky spojit s kázní.

Jak každý může dělat, co chce, jen pokud při tom nešlape sousedovi na kuří oko. Jenže s lidma je těžko. Dovedou si věcí vážit jen, když je na chvilku ztratí. To platí o svobodě zrovna tak, jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády a nepoloží vám revolver mezi lopatky a nediktuje vám, co máte psát a říkat a učit, tak nevíte opravdu, jaká je to veliká věc, když smíte psát a říkat a učit, čemu sám věříte."







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama