Červen 2014

Neuskutečněný rozhovor

19. června 2014 v 14:39 | Leopold Kyslinger |  Vzpomínky, poděkování a přání


Vrátil jsem se z chalupy a probíral jsem se kupou zpráv a odkazů, které mi přišly za mé nepřítomnosti do mailové schránky. Chalupu totiž máme v takovém koutu Krkonoš, kde i telefonní signál je méně než slabý a zahlcení informačním tokem opravdu nehrozí. Podivoval jsem se právě reakcím na Noaha Chomského, když zazněl signál SKYPE. Podvědomě jsem zvolil přijmout a z monitoru se na mě usmívala známá usměvavá tvář. Po pozdravení jsem se hned začal svěřovat s čerstvými dojmy.

Byl tady Noam Chomsky. Je k nevíře, jaký rozruch v ČR tenhle kritik společnosti způsobil. Mimochodem, myslíš si, že Chomsky je antisemita?

Kdo to říká? Buď jde o neschopnost odlišit kritiku Izraele od nenávisti k Židům, nebo jde o úmyslnou manipulaci. Chomsky je žid, byl vychováván v sionistickém duchu a jednou z často citovaných historek je zážitek Chomského jako dvanáctiletého chlapce, jak řvoucí místní Němci. antisemité až do morku kostí, při pivě oslavovali pád Paříže. Stát Izrael kritizuje za praktiky, které nejsou slučitelné s mezinárodním právem. Stejně však kritizuje všechny mocenské a nemorální zásahy. Sovětský vpád do Afganistanu i americkou "válku v zálivu." Byl také po zásluze odměněn v roce 2011, za ... neochvějnou odvahu, kritickou analýzu moci a prosazování lidských práv. A to se nelíbí především těm, kteří používají stejné pojmy jako klacku.

Také se vyjádřil ke "šmírování" vlastního obyvatelstva, které odhalil Edward Snowden. "Že vlády sledují své nepřátele, není nic nového. To dělají všechny. Zdá se ale, že v současnosti jsou největším nepřítelem vlád občané jejich vlastních zemí. Sledovací aktivity jsou proti americké ústavě, ale bohužel zákony pro mocné neplatí. Veřejnost se může bránit pouze intenzivním aktivizmem... Bezpečí jejich vlastních obyvatel je pro státy naprosto marginálním zájmem. Tím hlavním je bezpečí jich samotných, jejich soukromé moci, onoho jednoho procenta, které koncentruje ekonomickou moc a které stojí za tím, jak se formuje politika, zákony."

Je to tak. O tom se příliš nemluví. Moc elit v pozadí, zprostředkovaně přes autoritu státu může ohrozit z jejich hlediska jedna velmi nebezpečná věc; domácí obyvatelstvo, které se může stát hrozbou pro vládnoucí vrstvy, pokud není pod kontrolou. Moc politických a obchodních elit musí zůstat skrytá, kdežto "nepřátele" je třeba odhalovat. To je známé pravidlo, moc je nejsilnější, když není vidět, ale když ji odhalíte, slábne. A proto existuje NSA nadané "zvláštními" pravomocemi. Trochu mi to připomíná pohádku o agentovi č. 007 s "právem zabíjet."

Co s tím "intenzivním aktivizmem?" Tady v ČR máme několik známých aktivistů jejichž činnost však zanechává zvláštní pachuť (Šinágl, Štětina, Cibulka).

Ti jmenovaní bojují minulé bitvy jejichž společným jmenovatelem je antikomunismus. Jde do jisté míry o vybledlý folklór, který ale rozděluje společnost. Ta je ovšem silná a má potenciál obhájit své zájmy jen, když je jednotná. Jen jednotný postup proti politikům, kteří jsou převodní pákou majitelů moci, nás může zachránit před pohromou kterou politika přisluhování kapitálu působí.

Ano, ten názor Chomského, že budoucnost našich vnuků nemá z hlediska kapitálu ve srovnání s okamžitým ziskem žádnou váhu, zazněl v Hydeparku.

Kapitalismus je založen na sobectví. Když někoho postihne neštěstí, vidí v tom kapitalisté příležitost jak jej ještě více oškubat a pokud mu již není co vzít, nechají jej klidně umřít hladem. Tak to bylo po celé 19. století, nakrátko se poměry změnily, když si lidé vybojovali silný sociální stát. A nyní se nás pokoušejí vrátit do 19. století. Kapitalismus je systém, v němž výrobní prostředky - podniky, patří soukromým vlastníkům. Jejich cílem je maximalizace jejich! soukromého zisku. My všichni jsme jen prostředky, nástroje, které jim slouží k uspokojování jejich soukromých potřeb. V Anglii měli v 19. století kapitalisté pro dělníky příhodné jméno "hands", ruce. Nic více pro ně nebyli, jen ruce, které jim dělají zisk. A pokud by snad některých z těchto majitelů ochabl ve své snaze vyrazit - vykořistit z dělníků co nejvíc, zničí jej ostatní svou konkurencí. Není to věc morálních vlastností jednoho či druhého, je to systém soukromého vlastnictví a konkurence. Všichni se musí řídit jeho pravidly. Běda slabým, to je jeho důsledek. Takto se běžné chovají nadnárodní firmy v tzv. rozvojových zemích, ale stejně se zachází s chudými, s nemocnými, pokud jsou současně chudí a nezaměstnaní.

Chomský také řekl, že Evropa prohrává demokracii. Rozhodující slovo má nevolená Evropská komise, Evropská centrální banka a MMF.

Tady s Chomským souhlasím jenom z části. A to tam, kde mluví o Evropské centrální bance a MMF. S Evropskou komisí je to trochu jinak. Je složena z 28 komisařů - z každé země jeden a je jako celek odpovědná Evropskému parlamentu. Komisaře navrhuje vláda té které země a ta vzešla z voleb. Je dost těžké si představit jiný mechanismus, zvlášť, když existuje požadavek, aby jmenovaný komisař byl zcela nezávislý a nesměl přijímat instrukce od státu, ze kterého pochází a je povinen prosazovat výhradně zájmy unie. Nevidím také nic dobrého v relativizování EU. Tak, jak to žádá třeba strana Svobodných. V době, kdy páteř české ekonomiky tvoří montovny nadnárodních firem, vyústí jakékoliv ukazování "národních svalů", například v podobě nevstřícných kroků k investorům, jen do toho, že se montovna rozebere a postaví třeba v Indii. Nejspíš si také neuvědomují, že případný pád Evropské unie, kterou tak rádi nenávidí a předhazují masám jako téměř nepřítele, by vyústil jen a pouze do toho, že by se Česká republika proměnila v ekonomický a politický apendix Německa, které mnozí z nich nenávidí přinejmenším stejně silně jako EU.


Je to dost hloupá a nebezpečná hra. Všimněme si, že se od těchto novodobých nacionalistů dozvíme pouze, co se jim na současném stavu nelíbí, ale nikdo z nich přesně nedokáže vysvětlit, jak by Česká republika v současném globálním kontextu fungovala: kdo by například byli její spojenci, a ekonomičtí partneři. Nebo, jak bychom v prostoru, který byl až do roku 1989 jen hřištěm pro geopolitické hry mocností, v našem případě naposledy Ruska, uhájili svoji samostatnost.

A je tu ještě jeden zarážející aspekt nacionalistické hry: kdyby Česká republika byla 22 let po pádu komunismu příkladem politických a občanských ctností, dobře fungujícího státu, kvetoucí ekonomiky vyrostlé z vlastních zdrojů, zatímco okolní svět by byl zkorumpovanou žumpou, bylo by možná pochopitelnější, proč nějakou hradbu stavět. Jenže je to i při všech potížích EU přesně naopak: korupcí, žalostnou politickou kulturou a šlendriánem je prolezlá Česká republika, a to navzdory (nikoliv kvůli!) pomoci ze strany vyspělejších zemí.

Pan Chomsky také zmínil tendenci vzniku samosprávných jednotek, dobrovolných sdružení na pracovištích nebo v místě bydliště. Zmínil tak zvaný rezavý pás Severní Ohio, Indiana a další.

Tam se šíří podniky vlastněné dělníky...

Ale ovšem. Lidská přirozenost se vyvíjela po miliony let v podmínkách spolupráce malých a rovnostářských komunit. Z tohoto hlediska krátké období třídní společnosti, v níž nyní žijeme nic neznamená. Snad jen to, že žijeme v rozporu s touto přirozeností, že každé nerovnost mezi lidmi, každá vláda člověka nad člověkem je nepřirozená a velmi škodlivá.

Skutečným zdrojem moci je vlastnictví. V dnešní době tedy extrémní a stále narůstající nerovnost vlastnictví. Obrovské majetky nadnárodních investorů dávají jejich držitelům do rukou moc větší, než je moc národních vlád. Tyto majetky se ale také rodí v podmínkách soukromého vlastnictví výrobních prostředků, v tomto jádru kapitalistické ekonomiky, jejíž princip moci vlastníka nad zaměstnanci považuji společně s americkým politologem Dahlem a mnoha dalšími za feudální. Nejen tedy, že umožňuje koncentrovat v rukou soukromých vlastníků enormní bohatství a díky němu získávat vliv nad sdělovacími prostředky i osudy vlád, ale vrhá absolutní většinu občanů do poměrů, v nichž je každodenní zkušenost, podtržená faktickou závislostí na těchto vlastnících přesvědčuje, že podřizovat se moci je nutné. Kapitalismus ve svém vlastním jádře soukromého vlastnictví je takto protikladný demokracii a svobodě.

A opět, bylo by velkou iluzí domnívat se, že řešením tohoto problému je vlastnictví státní. Pokud by stát ovládaly nějaké, jakékoliv mocenské elity, jednalo by se jen o skrytou formou vlastnictví soukromého, tj. o vlastnictví právě těchto elit. Jediným řešením tohoto problému, již poměrně dobře ve světě vyzkoušeným, je přechod vlastnictví podniků do rukou jejich zaměstnanců. A až teprve tento krok bude oním rozhodným získáním moci lidem a zrušením veškeré institucionálně dané vlády člověka nad člověkem. Až s dosažením tohoto cíle budeme moci považovat ideály 17. listopadu 1989 za naplněné a revoluci za dokončenou.

Samospráva v řízení podniků a aplikované prvky přímé demokracie ve všech obcích jsou základem této nové organizace, která musí být bez nadřízenosti svou formou i obsahem.

O moc se nebojuje. Moc je škodná, kterou je třeba zničit.

To zní jako propagace přímé demokracie a já chápu, že stát je společnou věcí, společným zájmem a důvodně se tedy předpokládá, že by měl být spravován svými občany. To se daří například na Islandu, který nemá ani tolik občanů jako Praha nebo ve Švýcarsku. Ale s velikostí státu rostou technické nároky na správu a náš stát přímo spravovat nelze. Proto je asi nezbytné konat volby zástupců občanů, kteří mají záležitosti "obce" spravovat. Přímá demokracie tak vypadá jako vize, utopie, kterou uskutečnit nejde, jako nešlo uskutečnit komunismus.

Ani na Islandu či ve Švýcarsku se nejedná o přímou demokracii, ale o prvky přímé demokracie. Přestože je podle ústavy nositelem veškeré moci ve státě lid, nemohou lidé ani o důležitých věcech, které se skutečně týkají každého z nich, rozhodovat bezprostředně. Vždy se mezi ně a příslušné rozhodnutí stavějí strany. Opakovaně pak dochází k situacím, kdy se politická reprezentace snaží tvrdošíjně protlačit nějakou záležitost proti vůli naprosté většiny občanů státu. Instalace takových prvků přímé demokracie pak není utopií, protože se v řadě okolních zemí - i mimo stále citované Švýcarsko - osvědčilo.

2) Na důležitá místa v parlamentu a státní správy se často dostávají lidé, jejichž hlavní kvalifikací je ochota udělat pro svou stranu doslova cokoli. I když už nějaký čas uplynul, stále si živě pamatuji poslance za ODS Jana Moravu, jehož hlavním úkolem bylo sledovat a vydírat poslance jiných stran.

3) Poslanci jsou po svém zvolení prakticky neodvolatelní. Podle ústavy jsou zodpovědní jenom svému svědomí. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno v bodě 2), je každému střízlivě uvažujícímu člověku jasné, že toto svědomí bývá často nedostatečné.

Problém popisovaný v bodě 1) řeší referendum iniciovatelné občany. Referendum je prostředek, kterým lid, jenž je podle ústavy zdrojem veškeré státní moci, vyjadřuje svou svrchovanou vůli. Uzákonění referenda neznamená povinnost občanů rozhodovat o všem. V souladu s článkem 2, odstavcem (1) ústavy nadále platí, že lid vykonává svou moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Uzákonění referenda znamená pouze naplnění ústavy, realizace práva a povinnosti lidu na konečné slovo. Na korekci možných pochybení orgánů státní moci.

Aby referendum skutečně dovršilo ducha ústavy a učinilo z naší republiky opravdu demokratickou zemi, musí splňovat následující požadavky:

Předmět, o kterém smí lidé v referendu rozhodovat, nesmí být nijak omezen. To by odporovalo faktu, že lid je zdrojem veškeré státní moci. Akt, kterým lid vyjádří svou vůli o konkrétní věci rozhodnout v referendu, musí být schopen odfiltrovat případné snahy malých skupin o vyvolávání referend o otázkách pro většinu společnosti nezajímavých, na druhé straně nesmí svou náročností konání referenda prakticky znemožnit. Zahraniční zkušenosti ukazují, že pro tak velký celek jako stát, je přiměřeným aktem požadavek na konání referenda podepsaného jedním procentem voličů.

Referendum je platné, podobně jako volby, bez ohledu na účast. Voliči, kterým stálo za to k referendu přijít, mají právo rozhodnout definitivně. Ti, kterým to za to nestálo vyjádřili svojí vůli svou neúčastí. To má i svůj státoprávní výchovný efekt.

Problém popisovaný v bodě 2) lze snadno vyřešit drobnou úpravou volebního zákona. Voliči nebudou do uren házet lístky stran, budou volit jednotlivé kandidáty jmenovitě. To samozřejmě nebere stranám právo navrhovat a propagovat svoje kandidáty. Podstatné je, že poslanec nebo zastupitel si je v tomto případě vědom, že neodpovídá straně, ale svým voličům. Vždyť v odpovědnosti poslance si Ústava protiřečí!

Problém popisovaný v bodě 3) řeší odvolatelnost poslanců voliči. Všude, kde nějaká osoba zastupuje jinou osobu nebo skupinu osob, je běžné, že zastupující osoba může být odvolána, pokud nevykovává své pověření v zájmu toho, koho zastupuje. Právo odvolat ředitele (manažera) firmy jejími akcionáři nikdo nezpochybňuje. Stejně tak by nemělo být zpochybňováno i právo voličů odvolat jejich zástupce v případě, že neplní své poslání.

Vyřešení předchozích dvou bodů umožňuje odvolatelnost snadno realizovat. Voliči volebního okrsku, za který je zvolen kandidát neplnící svoje povinnosti, prostě iniciují referendum o odvolání. Pokud většina zainteresovaných, tedy občanů volebního okrsku, jež k referendu o odvolání přijdou, s odvoláním souhlasí, je poslanec odvolán. Taková možnost rozhodně posílí odpovědnost poslanců vůči svým voličům.

Cituji názor z blogu v iDnes: Přímá demokracie je populismus nejhrubšího zrna, je cestou do pekel a každý soudný člověk musí být proti. Takový zločinný nápad nesmí projít v žádném případě! Vždyť i samotná demokracie v sobě skrývá velké nebezpečí, na které upozornil již starověký řecký filozof Aristoteles. Spočívá v tom, že dva hlupáci mají větší pravdu než jeden mudrc, protože jsou dva. Historie skutečně dokazuje, že bezbřehá demokracie je nebezpečná a může sklouznout ve vládu spodiny. Koneckonců i Adolf Hitler se dostal v Německu k moci po vyhraných volbách.

Tady jde o přímo školní příklad diskusního triku. V zápase o to, kdo má pravdu, zvítězí ten, kdo z pozice moci dokáže prosazovat svůj názor z pozice objektivity. Říká - nemluvím z pozice politické orientace, ale navlékl jsem si tričko neutrálního pozorovatele, který chce pouze řešit problémy. To pak znamená, že všechny ostatní, kteří mají odlišný názor, lze označit za stoupence pouhého dílčího hlediska. Partikulárních hledisek je mnoho, a proč bychom se měli řídit právě tímto hlediskem a ne nějakým jiným. Rozhodovat se má pouze z pozice, která odložila dílčí hlediska, a tím je zkrátka pozice hegemona. Ano, vládne pluralita názorů a čím více názorů tím lépe. Odmítáš přítomnost amerických jednotek v ČR, dobře, máš na to právo, ale musíš si přiznat, že to je pouze dílčí názor. Pokud bys tento názor prosazoval jako pravdu, dopustíš se totalitního prohřešku: dílčí pohled budeš prosazovat jako absolutní pravdu.

Tady mluvčí tohoto názoru říká: "Přímá demokracie je špatná - diskutujte!" Ale o čem, když je špatná? Trik s Hitlerem je přímo odporný, protože útočí na všeobecné a rovné volební právo.


Vraťme se k výhledu. Chomsky mi to trochu narušil. Zkusme křišťálovou kouli. Přes předvolební sliby před mimořádnými volbami se přestalo o obecném referendu mluvit. Jak vidíš další vývoj?

Současný neoliberalismus je projevem nepokorné pýchy. Je náboženstvím svého druhu, v němž byl na boha povýšen Trh. Podobně jako strana za minulého režimu, osobuje si Trh monopolní postavení a všechno ostatní si podřizuje. Trh se stává monopolem, popírajícím vší skutečnou pluralitu. To on přiřazuje hodnotu všemu, i člověku a činí tak jen podle svých vlastních měřítek. Ti, kteří umějí vydělat více, jsou více lidmi, než ostatní. To oni "prokázali přirozenou, tj. od přírody danou nadřazenost a v laskavé velkorysosti dávají neschopným nebo méně schopným nuzákům práci. Tato nová ideologie oprašuje starý sociální darwinismus, jeden z ideových zdrojů nacismu, v němž budoucnost patří mocným a úspěšným, které sama příroda předurčila k jejich výjimečnému postavení. Těm ostatním "zbývá pouze jedno: děkovat mocným, že je vůbec nechají žít". Případný hospodářský úspěch je založen na zhoršujících se podmínkách pro zaměstnance. Když se z pracujících stanou lidé s prekérním, nejistým zaměstnáním a životem, nevznáší požadavky, jsou levnější, můžete je kdykoli vyhodit a tak dále. Tohle se dnes běžně považuje za nezbytný rys zdravé ekonomiky. Přitom to není žádný přirozený stav, ale rozhodnutí lidí, kteří drží v rukou moc.

Takže vstupujeme do nové fáze, ve které se kapitalismus obejde bez demokracie?

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí "dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před "vyšším řádem", který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.

Tvář na monitoru se mi začala rozplývat a najednou jsem vnímal ruku na rameni: "Jdi si lehnout. Zase spíš u počítače." Ještě jednou jsem se podíval na monitor. Na kalendáři svítilo červeně: Středa 18.6. svátek má Milan

Leopold Kyslinger


Smutný začátek léta.

15. června 2014 v 18:18 Dopisy Karlu Čapkovi

"Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je země."

(Karel Čapek)


Mrtvé včelky a čmeláci na zemi pod lipovými stromy. Chemtrails nebo co to je? Kdo jim to udělal!!!? Proč jim to děláme!!!?



Není pro mne nepochopitelnou záhadou neviditelně přítomný Bůh s námi, ale nepochopitelná je mi Jeho nekonečná trpělivost, milosrdenství, a láska s největším škůdcem planety, vrahem krásy, života a lásky, jménem člověk. I Boží prozřetelnost je obdivuhodná. Ach, jak veliká moudrost a bezpečí je v tom, že našim tělesným smyslům jsou Bůh a Jeho andělé, kteří nás chrání, neviditelní, neuchopitelní. Kdyby byli tělesní jako my, už dávno bychom je vyvraždili.














Dodatečně jsem byla poučena a možná to tak je? Asi ano.



Lípa plstnatá je domovem v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. U nás se ukázala jako odolnější vůči vzduchu znečištěnému výfukovými plyny, proto se hodí jako městské silniční stromořadí. Pro svou dekorativní hodnotu je už asi 200 let hodně využívána v parcích. Snadno se pozná, kdykoliv zafouká vítr, ukazuje se její bílá spodní strana listů. Zahradníci ji většinou rozmnožují roubováním, očkováním nebo hřížením.

Kdosi o ní napsal, že nektar z jejích květů je pro včely a čmeláky jedovatý. Není to pravda, přesto to lidé o lípě plstnaté neustále opisují dál a dál. Mrtvé včely a čmeláci se pod lípou plstnatou nacházejí z jiného důvodu: Lípa plstnatá kvete v ČR nejpozději ze všech zde pěstovaných lip. V době jejího květu už nekvete žádná domácí dřevina, a i těch kvetoucích cizokrajných dřevin je u nás skutečně málo, na mnoha místech nekvete v červenci skutečně nic. Lípa plstnatá má ale nektaru pro hmyz málo, a když se na ní shromáždí všechen hmyz z okruhu několika km, nedokáže je uživit, čmeláci pak pod ní umírají hladem. Včelaři naopak tuto lípu chválí, dává včelám mnoho pylu, a nedostatek nektaru včelaři řeší dodáváním cukerného roztoku do úlů. Nektar se totiž dá cukerným roztokem snadno nahradit, ale rostlinný pyl je nenahraditelný včelí chleba.









„Buď tou změnou, kterou chceš ve světě vidět“

11. června 2014 v 11:43 Politika

"Poznáte pravdu a pravda Vás vysvobodí."


"Ještě nikdy nestálo lidstvo před tolika úkoly. Naše doba je dobou revoluční ve vyšším smyslu toho slova - dobou revoluce nikoli materiální, nýbrž mravní. Tvoří se vyšší pojetí společenského řádu a lidské dokonalosti."

Nespravedlivý svět založený na moci jedněch a otroctví druhých, bude nahrazen uznáním rovnosti všech lidí. Boží království přichází a na nás je, jakým způsobem. Konec věků znamená konec určitého světového názoru, určité víry, způsobu lidského života a počátek jiného způsobu spolužití. Stačilo by pochopit a sjednotit se. Vnější příznaky jsou viditelné v chladné vypočítavé krutosti i ve zlobě a zoufalství, v nesmyslném zbrojení a v tom, že despotické ideologie jaké známe z minulosti, jsou nahrazeny nejtvrdší formou kapitalismu - novodobým otroctvím, v chorobném rozvratu umění a bezcitném utlačování slabých silnými je, že neexistují žádné zábrany dobra proti zlu a žádné zásady pro život.




Řešení hledáme a provádíme prostřednictvím nejrůznějších iniciativ, stran, hnutí, protestů, podpisových akcí a nevím jakých ještě nejrůznějších činností, mnohdy jedni proti druhým a každý z nás je jen samostatnou kapičkou v moři. A po hospodách se dál bezmocně diskutuje, jestli vytáhnout na Prahu s vidlemi nebo jenom s holemi, ale to jsou projevy zoufalství. Lidé čekají na nějakou seriózní, vážnou nabídku. Je nutné postavit na první místo prospěch věcí veřejných, domluvit se, SJEDNOTIT SE, společně vypracovat, předložit, prosadit a obhájit srozumitelné konkrétní řešení obnovy. A pokud taková společná strana neexistuje, je nutné ji založit a v zájmu obnovy jednotu vytvořit.

Dá se však ještě očekávat, že vládní a církevní představitelé a příslušníci vyšších tříd pochopí, že to co nazývají civilizací a kulturou, je jen prostředkem a důsledkem otroctví a že všichni společně ve spolupráci nahradíme jednu vládní formu jinou? Nevím, vím ale, že čas se přiblížil. Možná jsme už tam, kde obnova opravdu musí přijít už zdola a pak úkolem nás, kteří jsme otroky vlád, není nahradit jednu vládní formu jinou, nýbrž osvobodit se od každé lidské vlády.

Aby však člověk nemusel poslouchat vládu, musí poslouchat Boha, to znamená žít dobrým a mravným životem. Neposlouchat lidi můžeme jen tehdy, posloucháme-li nejvyšší a pro všechny platný zákon Boží. Nemůžeme být svobodní a jednat proti nejvyššímu obecnému zákonu vzájemné služby."

Ale ať tak či jinak, zachrání nás jedině spolupráce. "Svobody nikoli domnělé, nýbrž skutečné, nedosáhneme barikádami ani vražděním, ani žádným jiným vládním zřízením, nýbrž jen tím, že odstraníme poslušnost vůči každé lidské vládě. Má-li se pracující lid zbavit všeho zla, musí bez boje a bez násilí odpírat vládě poslušnost, a bez odporu snášet násilí. Přestat poslouchat vládu a její pozvolný a nutný zánik povede k tomu, že mezi lidmi bude méně násilí, méně utrpení a zla, bude se pokojně žít podle nejvyššího zákona vzájemné služby bez násilí válečného, daňového, pozemkového a jiného druhu násilí."

"Bývá zvykem rozumět slovem "náboženství" buď nějakou mystickou definici neviditelného světa, nebo jisté obřady, kult, který posiluje, utěšuje a povzbuzuje lidi v jejich životě, nebo výklad původu světa, nebo mravní zásady pro život, posvěcené božím přikázáním. Pravé náboženství však především odkrývá onen nejvyšší zákon společný všem lidem, který jim dá pro ten který čas největší blaho."











Odvaha myslet a žít

9. června 2014 v 13:15 Dopisy Karlu Čapkovi

"Statečnost intelektu, to nejsou vážné názory, to je odvaha pořád myslet."

(Karel Čapek)




K tomuto videu, které jsem dostala do emailové schránky jsem napsala: Konspirace nebo realita? Myslím si, že konspirace. Pokud by to byla skutečnost, pak by původci těchto pokusů hubili i sami sebe. To mi nedává smysl. A tím jsem udělala za konspirací tečku. No a ráno se mi čáry na obloze objevily v plné parádě a samozřejmě po zhlédnutí toho videa mne přinutily zamyslet se.


Video je o tom, že kvůli globálnímu oteplování je potřeba drastickým způsobem snížit emise CO2 a jádrem věci je to, že v rámci redukce CO2 je třeba redukovat populaci. Proto podle některých odborníků se z letadel cíleně vypouštějí chemikálie, které mají zpomalit globální oteplování. Za letadly se pak objevují čáry, které mizí až po několika hodinách a mohou vážně poškodit zdraví. A objevují se nejen v USA ale už i u nás, Jedna věc je jistá, že v tomto chaosu na každém šprochu pravdy trochu, celou pravdu z médií očekávat nelze a máme dvě možnosti. Nechat se ovládnout strachem a onemocnět anebo Kristovým pokojem, jiným, než tím, který dává svět a každý si může vybrat, co chce.

Po uveřejnění textu s obrázky jsem dostala toto vyjádření:









"Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! … Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže." (Jan 14)


Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám." Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu. (Žalmy 91)

Kdo zachováváte těžké, nelidské, surové a hříšné příkazy ďáblovy, obraťte se! Nebojte se ďábla, nic proti vám nezmůže, když anděl pokání, pán nad ďáblem je s vámi. Ďábel sám se bojí a strach z něho není na místě. Nebojte se jej, on před vámi uteče.

Venku je krásně. Otevřela jsem okno dokořán a pokračovala v pravidelné ranní rozcvičce líného těla, jehož pohybové ústrojí je nutné udržovat v pohybu až do posledního dne :-)



Radovat se z maličkostí

8. června 2014 v 16:30 Dopisy Karlu Čapkovi

"Mezi prací a spánkem byly chvíle básníkovy vděčnosti, neboť zatím co jiní žili, Čapek děkoval. Děkoval tiše a s úsměvem za každou hodinu lidského vědomí, za každý okamžik, který mu dal slunce."


"Jsou lidé, kteří tráví život tím, že hledají v chování jiných důvody ke zlosti." Takoví jsou pak nešťastní, trápí sebe i své okolí. Ale "my silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě." ("my silní" v lidské přirozenosti slabí ze svých vlastních sil ale silní v moci Boží.) Tak jako Ježíš, který nenáviděl hřích, ale miloval člověka.

"Nevím, je-li to zásada, životní zvyk nebo podivná osobní jemnost vůči komukoliv. Nikoho neomezovat, nikomu nevnikat do jeho privatisim, nikomu neukládat, jak má žít nebo co má dělat, nechat každému jeho svobodnou vůli, respektovat kteroukoliv osobnost jako svéprávnou a nedotknutelnou, nemistrovat, neučitelovat, neosobovat si práva na duši druhého.

A přece celý život učil a chtěl, chce, vždy bude chtít převychovat duši celého národa."
(Karel Čapek o TGM)

Nikoho neomezovat neznamená se vším souhlasit. Věřící musí jednat vždy podle pravdy a špatné svědomí nesmí spojovat s duchem pravdy. Snadné to není, pravdu vyslovit pokojně, ne příkazem a dopřát svobodné rozhodnutí, poučit bližního mírně, s láskou vyslovit jiný názor či plodnou kritiku a nezlobit se, nepropadnout při tom povýšené kritice slovem ani myšlenkou, a když to někdy nezvládneme, omluvit se a "nenechat slunce zapadnout nad naším hněvem". "Pravda vyřčená se zlým úmyslem je někdy podlejší než všechny lži, které si lze vymyslet."

"Vezměme člověka jako člověka a jeho vztah ke světu jako lidský a můžeme vyměnit lásku jen za lásku."
(Karel Marx)

Tak jsem tomu kdysi věřila. Ale poznala jsem, že bez Boha to nefunguje. Výměna lidské lásky za lásku totiž vůbec není samozřejmostí. Mnohem častější, ba téměř pravidlem je za lásku zrada. Lidská láska a věrnost a přátelství bez Boha, to bývá jen stav dočasný. Bez Něho to nejde. Jen z lásky k Bohu, který nás miluje, jsme schopni milovat lidi, které Bůh miluje, i když oni nemilují. Bůh je všechno. Život i Láska. A víra není žádná psychologická berlička či pomůcka pro slabé, neschopné, naivní, nemyslící a infantilní, jak je slyšet v diskuzích, milovat Boha a věřit Bohu živému, to je opravdová moc Boží, která působí v nás i v našich bližních Kristův pokoj, který je cílem našeho povolání, v něm je vítězství dobra nad zlem, života nad smrtí, a to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro nás a důvodem k radosti vždycky, v každé životní situaci, i když snad ještě nakrátko projdeme zármutkem různých zkoušek, aby se upevnila a osvědčila pravost víry, "mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm."





Dětská pornografie

6. června 2014 v 13:12 Politika

Zákon je tehdy zákonem v pravdě, když usiluje obecnému dobru napomáhat a zlu zabránit.


"Necháš-li rozmnožit šváby, zrodí se práva švábů. Je zřejmé, jaká. A zrodí se písně, které je budou oslavovat. A zpívat o velikém dramatu švábů, ohrožených vyhynutím. Být spravedlivý, k tomu je třeba volit. Spravedlivý k archandělu, nebo spravedlivý k člověku? Spravedlivý k ráně, nebo k zdravému tělu? Proč bych měl poslouchat člověka, který mi cosi vykládá ve jménu svého moru? Ale budu ho léčit kvůli Bohu. Neboť i on je příbytkem božím. Ale ne tak, jak si přeje, neboť to z něho hovoří vřed. Až ho však očistím a omyji a poučím, pak bude jeho přání jiné a on sám zavrhne člověka, jakým byl. Proč bych měl tedy být spojencem tomu, kterého on sám zavrhne? Proč bych mu měl bránit, aby se zrodil a nabyl krásy? Proč bych měl stranit tomu, co je, proti tomu, co bude? Proč bych měl stranit tomu, co živoří, proti tomu, co je mocné a co trvá?" (Citadela)

Sexuální úchylka je ohavnost a každá myšlenka v sobě chová zárodky skutků, proto dobré příklady a dobrá slova a krása v umění, neomylně vedou k dobrým skutkům a naopak, pohled na ohavnost probouzí v duši ohavnost. "Nejlepší umění je to, které se nejvíce podobá dobrým skutkům. Takové nás tříbí, povznáší a podporuje, takové rozšiřuje názory a uvolňuje ducha, způsobuje jasnou mysl a klid povahy" řekl už v 18. století Samuel Smiles. A podobně to před ním řekl i Platon: "Jestliže kdo zná, co je krásné ve zpěvu a tanci, ten také ví, kdo je a kdo není správně vychován."

Bůh stvořil člověka čistého a dal mu všechny podmínky zdravého důstojného života, a co jsme z nich udělali, to máme. Zdravý člověk ovládá své pudy a není úchylný. U někoho to může být jen nevychovanost? Nevím, ale vím, že to je Boží dopuštění.

"Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství … Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují." (Řím. 1:22-32)

Nedávno jsem kdesi ironicky napsala, že ve světě, který se zbláznil, protože člověk už nerozezná dobré od špatného, se nedivím, že si homosexuálové prosazují svá práva. Když má oporu v zákonu o rozvodu citová nestálost a pohlavní nečistota, která je hlavní příčinou nevychovanosti dětí a neúcty dětí k rodičům, proč by jiní sexuální devianti měli být "diskriminováni"? Ať vyjdou do ulic vybojovat si "svoje práva" a po nich by mohli následovat jejich příklad i pedofilové. A vida, už je to tady. Zatím ještě ne v ulicích ale v zájmu Pirátů, které jsem kdysi chtěla i volit.



Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné

4. června 2014 v 11:45 Dopisy Karlu Čapkovi

"Jednoduchost je nejtěžším, ale nejzázračnějším objevem složitosti."


"Promíjel rád a zásadně neztotožňoval minulost s přítomností, věřil ve vývoj člověka, tvrdil, že v jistém smyslu není nikdo týmž jedincem od svého dětství."

"S lidmi, kteří tě nenávidí bez příčiny, je vždycky těžká řeč, jen hněvy hlubokých příčin se časem vysvětlí nebo pominou." (Karel Čapek)

Velikým zlem pýchy je protěžování jedněch proti druhým, povýšeně nesmiřitelná kritika a nepřijetí těch druhých jiných, jinak smýšlejících, jiné barvy pleti, jiné víry, jiných schopností. Bůh nikomu nestraní a kritický rozum má své oprávněné místo pouze v rozlišování mezi dobrem a zlem, ale nesmiřitelná kritika lidské přirozenosti těch jiných je jednou z hlavních příčin roztržek a válek ve věcech osobních i veřejných.

I když všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas, srdce musí hořet v každém věku láskou k Bohu a lidem. Bůh je Láska, a kde není Bůh, tam láska umírá na lhostejnost, roztržky a zradu.

"František z Asissi říkal, že moudrost bez lásky je hrozná. Lidé vymýšlejí tanky a granáty proti druhým. Jsou moudří, ale bez lásky. Náboženství bez lásky je fanatické. Láska dává smysl všemu.

Představte si, že byste mohli projít křížem krážem celé nebe. Zjistili byste překvapivou věc. Není v nebi ani jeden hřích, neboť do nebe nic nečistého nevejde. Jsou tam však lidé, kteří popáchali všechny tyto hříchy, ale před smrtí toho pokorně litovali. Jsou tam vrahové, zloději, kteří litovali. Jsou tam prostitutky, které nežily dobře, ale litovaly toho.

Jenom lidé s hnusnou prašivou pýchou tam nejsou. Nenajdeš tam nahoře pyšného člověka. Všechny ostatní vzorky tam máš, celé spektrum, všechny barvy.

Představ si, že se můžeš podívat dolů. Jsou tam lidé, kteří chodili každý den ke svatému přijímání, ale z pýchy. Je tam člověk, který stavěl katedrály? Je ale dělal to z pýchy. Stavěl domy pro sirotky? Ano, ale dělal to z pýchy. Dole v pekle nenajdeš pokorného a nahoře v nebi nenajdeš pyšného. Dávej si veliký pozor na pýchu."


"Vy víte, že jsem neroztrhal moc podrážek cestou do kostela a kalhoty nemám na kolenou moc prošoupané od klečení, ale na jedno jsem vždycky věřil, že nás Pán Bůh udělal všechny stejné, jeden je bílý a druhý černý, jeden je krásný anebo poďobaný od neštovic, ale všem je nám zima, když venku mrzne, a všichni se potíme, když praží slunce, a všichni musíme dýchat, abychom se neudusili a všechny nás nakonec odvezou, všichni jsme smrtelní i nesmrtelní ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka, pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident nebo dráteník, musí mít každý příležitost žít plný život. Nikdo si nikdy nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího, než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná že nosí lepší košili, možná že má fortelnější ruce, možná že má větší bicepsy, ale tohle všechno ho jenom zavazuje, jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc, tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí, jenže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti lidi, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je to celé tajemství. A je to jediný recept na štěstí. A to platí pro všechny. Pro mě, pro vás, pro Stalina, pro Trumana, (pro Putina, pro Obamu), pro celý svět.

Někdy si myslím, že jsme udělali velikou chybu, když jsme nechali o svobodě mluvit jenom básníky a táborové řečníky. Básníci nedefinují věci moc přesně a už vůbec nedefinují věci jasně táboroví řečníci. O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele. Děti se měly učit o svobodě ve škole docela vědecky tak, jako se učí číst a psát a počítat. A měl to být povinný předmět, náramně povinný, každý den, a měli jsme je učit, že svoboda není jenom takové to láska-páska a vlasť- masť, že to není jen to básnické volání po křídlech.

Měli jsme je učit, jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií. Jak svobodu je třeba vždycky spojit s kázní.

Jak každý může dělat, co chce, jen pokud při tom nešlape sousedovi na kuří oko. Jenže s lidma je těžko. Dovedou si věcí vážit jen, když je na chvilku ztratí. To platí o svobodě zrovna tak, jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády a nepoloží vám revolver mezi lopatky a nediktuje vám, co máte psát a říkat a učit, tak nevíte opravdu, jaká je to veliká věc, když smíte psát a říkat a učit, čemu sám věříte."