Milan Valach – Svět na předělu

18. května 2014 v 11:21 |  Vzpomínky, poděkování a přání

18. května 2013 nečekaně zemřel PhDr. Milan Valach, Ph.D. Byl výrazným představitelem české interpretace přímé demokracie a zaměstnaneckého vlastnictví, jejich zastáncem a neúnavným propagátorem. Ve svých názorech vycházel z kritiky současného neoliberálního kapitalismu a jeho projevů zejména v České republice. Valnou část svých názorů pak zveřejnil ve studii o politické a morální krizi kapitalismu Svět na předělu, kde zveřejňuje i návrh na řešení. Řešení, které je prohloubením demokracie. Řešení, které do procesu demokratizace zahrnuje i nájemnou práci a konečně řešení, které odhaluje vizi. Sen o nové společnosti, vizi, pro kterou stojí zato žít. Tento článek by měl připomenout práci, kterou Milan Valach vykonal a odevzdal svým následníkům. http://www.blisty.cz/art/73224.html

Lidská nenasytnost a touha po moci je bez hranic, peníze jsou mírou všeho, lidského zdraví i lásky, znehodnocené je všechno. Voda je drahá čím dál víc, maso není maso, mléko není mléko, a člověk už není člověkem.

Radostného dárce miluje Bůh. Sice almužna naprosto příčinu neřeší, ale na lidi okradené o střechu nad hlavou venku prší, je jim zima a mají hlad. A takové ty řeči o bezdomovcích, já bych dal, ale on by to prochlastal, no když si představím sebe v dešti a mrazu bezvýchodně beznadějně pod smrčkem, tak místo krabice trvanlivého nízkotučného "mléka" raději krabici vína nebo flašku slivovice s nadějí, že to na chvilku prohřeje a pak zabije. Ony ty chemicky znehodnocené potraviny také zabíjí, ale ne tak rychle jako droga nebo alkohol.


"A říkal jsem Bohu: "Není tu nic, co by je do sebe pojalo ...Jejich někdejší řeč je opotřebována. Mají se navzájem pobít a zamořit hnilobou svých probodaných břich, zbytečnou jako malomocenství? Ve jménu čeho je mám sjednotit? Tu a tam začali vyvstávat falešní proroci a kolem nich se vytvářely skupinky. A jedna víra stála proti druhé. Vznikaly drobné sekty, které se navzájem nenáviděly, neboť měly ve zvyku rozdělovat všechno na omyl a pravdu. Co není pravda, je omyl a co není omyl je pravda. Kdežto já vím, že omyl naprosto není opakem pravdy, nýbrž je to jen jiné uspořádání, jiný chrám, zbudovaný z týchž kamenů, ani pravdivější, ani falešnější, pouze jiný, a když jsem viděl, jak jsou hotovi umírat pro iluzorní pravdy, krvácelo mi srdce.

Což mi nemůžeš ukázat pravdu, která by jejich částečným pravdám vládla?

Chci zbudovat v srdci člověka vznešenost a krásu chrámů, která dává smysl životu.

Vždyť udělám-li z těchto trav, které se navzájem požírají, jediný strom, oživovaný jedinou duší, pak jedna větev bude brát sílu z druhé a celý strom bude jediná nádherná spolupráce a košacení v slunci. Nebo nemám dost široké srdce, abych je obsáhl? Čestní lidé byli k smíchu a kupci triumfovali. Najímaly se nevěstky. Vraždilo se ... Pane, chci zbudovat v srdci člověka vznešenost a krásu chrámů, která dává smysl životu.

Vím, že každé usilování je krásné. I to, které chce svobodu, i to, které chce řád. I to, které chce chleba pro děti, i to, které si žádá chleba obětovat. I to, které chce vědu, jež zkoumá, i to, které chce úctu, jež přijímá a ustavuje. I to, které chce hierarchii, jež nastoluje zbožnění, i to, které chce podílnictví všech. I to, které chce čas k rozjímání, i to, které chce práci, aby čas naplnila. A vím také, že tyto rozpory jsou rozpory řeči, a kdykoli se člověk pozvedne a zahledí se na ně z větší výšky, rozpory mizí

Ale kdo dokáže ukázat lidem jejich říši? Kdo pouhou silou ducha dokáže vytesat z různorodého světa novou tvář a přimět je, aby tím směrem pohlédli a tu tvář poznali? A až ji poznají, aby ji milovali? To není práce pro logika ale pro tvůrce a sochaře. Neboť mramoru může dát tvář pouze ten, kdo nemá zapotřebí se ospravedlňovat a vtiskne mu schopnost probouzet lásku." (Antoine de-Saint Exupéry-Citadela)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama