Dopis čtvrtý – Co se to s námi stalo 2

16. května 2014 v 17:08 |  Dopisy Karlu Čapkovi

"Musíš být klidná, to je největší vítězství, klidný člověk nemůže být přemožen ničím." (Karel Čapek)

Proč asi říká Ježíš, že máme milovat bližní stejně jako sebe, chovat se k nim stejně jako k sobě, plakat s plačícími a radovat se s radujícími? Protože jsou i lidé závistiví, radující se z vlastního štěstí a z cizího neštěstí anebo v lepším případě jsou k osudům druhých lhostejní. Proto se člověk musí nejprve naučit milovat sebe, aby miloval bližní. Když člověk nemiluje dostatečně sebe a svůj život, zestárne, zeslábne, smíří se se smrtí, a nic ho nenutí hledat Boha. Pohodlnější a snazší je nebýt, nevědět o ničem, než se namáhat a hledat. A je logické, že stejně tak jako sobě, toto přeje i druhým. Když ale člověk sebe miluje, miluje svůj život, miluje bližní stejně jako sebe a z lásky k nim pak hledá a najde a kdo najde Boha, ten ho nemůže nemilovat.

Ano, i lásce se člověk musí učit. Srdce se zastavit jednoho dne musí, ale zestárnout nesmí. Srdce musí hořet. Láskou. Láskou k Bohu a člověku a nenávistí ke zlu, ke každému zlu a láskou ke každému člověku, ať ve vlastních řadách anebo na druhé straně barikády. Snadné to není, on i Ježíš měl jednoho svého učedníka nejmilejšího a tak i my. Někdo je nám sympatický, někdo protivný ale Bůh nikomu nestraní. No a jak můžeme pomoci bližnímu, aby žil a miloval? Jedině tak, že si ho zamilujeme stejně jako sebe a lásce se neubrání nikdo na světě. Zjihne a začne milovat. V tom je celé náboženství. Cit lásky je věčný, na rozdíl od žádostí tělesných, které pominou. Péče o tělo je povinností člověka, protože tělo je chrámem Ducha, tedy chrámem lásky. Zamilovanost je bláznivě krásná, ale vrcholem lásky je vytrvalost a věrnost. "Je pěkné říkat: mám tě rád, to dovede i dítě. Oč těžší je však milovat a říci: Vážím si tě."

"Každé nepřátelství usmrtil Ježíš na kříži, v něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár." (Efezským 2:14-22)

Svatí lidé se mnohdy chtějí obětovat jako Ježíš Kristus, sami sebe nabízejí za uzdravení jiných. Je ale psáno: "Nechválíme ty, kteří se sami dobrovolně obětují, neboť evangelium tak neučí. Smyrenský biskup, svatý Polykarp jakoby za pronásledováním přitiskl poslední pečeť."

Následovat Ježíše, vzít na sebe kříž, to znamená usmrtit v sobě nenávist a nepřátelství, usmířit se s Bohem, který nás miluje, i s lidmi, které On miluje, tedy se všemi lidmi, protože Bůh všechny lidi stejně miluje. Jak chceme, aby lidé jednali s námi, tak když my jednáme s nimi, v tom je celý Zákon i Proroci" a základ všech náboženství. A to jediné je teď v této těžké rozbouřené době nutné a rozumět může úplně každý, vzdělaný i nevzdělaný, ale složitý současný člověk už ty jednoduché podmínky, nutné k životu nechápe, přeje si zázraky, hledá moudrost a ono stačí milovat bližního jako sebe. Usilujme každý na svém místě, doma i venku, podle svých možností o pokoj mezi lidmi, a v jejich pokoji i my budeme mít pokoj. Před Bohem morálně jsme si všichni rovni, pro velkou většinu lidí však názor, že by si lidé vzdělaní i nevzdělaní, bohatí i chudí, mohli být rovni, je nepřijatelný. Lidé v montérkách jsou pro ně podřadnější kategorie, pro mnohé vzdělané a bohaté jsou nevzdělaní a chudí, prostě chátra, lůza, podprůměrný intelekt, debilové. Příčinou nesnášenlivosti, povyšování a závisti není nevzdělavatelnost a chudoba ani výše dosaženého vzdělání či bohatství, ale nevychovanost vzdělaných i nevzdělaných Výchova je vytváření správných návyků k zásadám, lidí bez výjimky všech, tedy nadprůměrného, průměrného, i podprůměrného intelektu. A vychovaný člověk pak následuje dobro, ne zlo. Míra vrozeného intelektu, schopnost či neschopnost pracovat rukama anebo hlavou je prostě daná, na tom, na rozdíl od správné výchovy, nic moc výrazně přeučit a změnit nelze. Není proto rozhodující, čím člověk je ale jaký je. A pracovitý člověk ryzího srdce, i kdyby byl negramotný, není méněcenným.

Stupnice hodnot sice není pro každého stejná, pohár krásy a života každý z nás má jiný a jinak veliký, ale před Bohem i ten nejmenší, úplně obyčejný pohár, naplněný ctnostmi je plnohodnotný naprosto stejně, jako ten největší, nejvznešenější a nejkrásnější. A stejně tak ať malý nebo velký pohár, plný neřestí je úplně stejně znehodnocený a na velikosti pokud záleží, tak jedině v tom, že ten malý je nebezpečný sobě a svému nejbližšímu okolí, zatímco ten veliký mocný může být hrozbou pro celý svět, čím inteligentnější je nemorální člověk, čím větší pole působnosti, tím nebezpečnější. A má-li kdo dostatek sebevědomí k tomu, aby sebe nadprůměrně odlišil od podprůměrných, pak nese odpovědnost za svět, jaký je. Komu více bylo dáno, od toho více bude žádáno. Ale k Bohu v pravdě se lidstvo zase navrátí.

Zdevastovali jsme úplně všechno. Hlavní proud médií podporuje zkorumpované elity, zbohatlíky, toho kdo zaplatí. V knize "Plíživý převrat" jsou uvedeny příklady toho, jak bohaté firmy určují, co se bude psát, co vysílat. Jde o příliš velké peníze. Šéfové, kteří o tom rozhodují, jsou otroci velikého byznysu a novináři jsou otroci těchto otroků. Média odvádějí pozornost od věcí podstatných a záměrně z nás dělají zmanipulované nemyslící stádo.

Když se lidé dnes učí "Public relations" mylně jako příklad je jim dáván apoštol Pavel. Public relations sahá do počátků lidské společnosti, později pak byly sepsány učebnice o vztazích s veřejností a o politické propagandě v reakci na rozvoj médií. Ale toto přesvědčování se používalo a dodnes používá k formování veřejného mínění ve prospěch vládců.

Ne tak křesťanství. Ježíš nevyžadoval, aby mu druzí sloužili, ale sloužil. Uzdravoval a učil sloužit. Tedy podstatou šíření křesťanství není propaganda ale služba. Na rozdíl od PR, které je pouhým lidským přesvědčováním a formováním veřejného mínění, povolání proroků, apoštolů a Božích přátel nevzniká z lidské vůle vlastním pochopením skutečnosti, ale v jednotě člověka s Duchem svatým. Kdo byl, je a bude povolán, nemusí umět dobře mluvit, ale musí hodně milovat.

Pavlovi vrstevníci o něm říkali, že jeho listy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá. A on odpovídá, že jak se projevuje slovy svých dopisů, když je daleko od nich, tak se ukáže svými činy, až bude s nimi.

Zbraně duchovního boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby, kterými jsou lidské výmysly. A ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Ježíš Kristus, který Pavla poslal zvěstovat evangelium, ne však moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. O kříži je psáno, že je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě, ale těm, kteří jdou ke spáse je kříž Boží moc i moudrost, a toto Boží "bláznovství" že je nejmoudřejší a nejsilnější a nepovolává Bůh mnoho mocných ani mnoho urozených podle lidského uvážení, ale co je slabé, vyvolil, aby zahanbil nespravedlivé silné. Neurozené a opovržené Bůh vyvolil, vyvolil to, co není, aby se nikdo nemohl vychloubat jen sám sebou.

Také "Mojžíš Hospodinu namítal: "Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk." Hospodin mu však řekl: "Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!" Ale Mojžíš odmítl: "Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš." Tu Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: "Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí. Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit. On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení." (Exodus 4:10-17)

"Až uvidíte vojskem obležený Jeruzalém, utíkejte k horám."- K hoře Sionu utíkejte, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému a k nesčíslnému zástupu andělů. K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteří zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech a k duchům spravedlivých dokonalých. A k prostředníku nového zákona Ježíšovi a ku pokropení krví, lépe mluvící, než Abelova. Vizte, abyste neodpírali mluvícímu, neboť Bůh náš jest oheň spalující. "Však budu s tebou", to je ta hora Boží."

"Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. (Marek 13:1-37)

"V ten čas řekl Ježíš: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým." (Matouš 11:25)

"Hlas volajícího na poušti" je úplně tichý. A zaslechnout v tichu své lásky ho mohou jen chudí duchem. Stát se chudý duchem není nedostatečnost ale podstata pravdy v harmonii s Duchem svatým.

"Blahoslavení chudí duchem" a bohatí jen těžko vejdou do Božího království. (Mt. 19, 16-25)

To jenom ve světě být chudý duchem znamená bláznovství. Dokud jsem to nechápala, bylo pro mne podobenství o chudých duchem nepřijatelné, naopak jsem usilovala o co největší bohatství prostřednictvím literatury faktu, historie, psychologie, filosofie a náboženství. Jenže náš život je plný iluzí, vykonstruovaných realit, zkreslených skutečností a osobních předsudků, vycházejících z toho, co jsme se naučili od našich bližních. Tím však nezdokonalujeme sebe, svoji osobnost, nenásledujeme svoje vlastní poslání, nýbrž rozvíjíme jen konvence a vymyšlené lidské učení. Schopný tvoří, neschopný poučuje a kritizuje. Není naším úkolem posuzovat druhé, ale žít svůj život, jít svojí cestou v Ježíšových stopách a jako on odpouštět a milovat.

Dá se najít Bůh každému, kdo uvěří, že je a kdo nezištně upřímným srdcem z lásky k bližním hledá. Nejprve je třeba učinit pokání, odložit všechny převzaté vědomosti, odložit všechno lidské náboženské učení o Něm, odevzdat se do Boží vůle, zachovávat Boží přikázání, a nechat se vést Duchem svatým. Hříchy kajícníků však nejsou zahlazeny ihned. Dosáhnout duchovní dospělosti, jít po pokání dál, když to Bůh dovolí, když pozná naši duchovní vytrvalost, a že to s nápravou sebe podle Božích přikázání myslíme vážně, tady kajícný hříšník po obrácení může být navštíven ještě i různými zkouškami, utrpení neskončí zázrakem, jediným mávnutím kouzelného proutku, proto odpovídají učedníci Ježíšovi na otázku, zda i oni od Něho chtějí odejít: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života" Proto tady trpělivost ať má dokonalý skutek.

Příčiny utrpení bývají různé, psychologie "nevěřících Tomášů" je jednou z nich. Ale každý kdo učiní pokání ze zlých slov a skutků, změní způsob života a napraví se, žije v bezpečí pod ochranou Všemohoucího Boha a netrpí. Nelže Bůh, když říká, že odejme od nás každou nemoc. To jenom my děláme z Boha lháře špatným způsobem života. Nelže Ježíš, když říká: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věřte v Boha, věřte i ve mne … Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci a začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby Otec byl oslaven v Synu." (Jan 14)

Jde o to vytrvat a nechat se přivézt až tam, kde je psáno: "Zvítězili jste nad tím zlým." Ďábel pak může útočit, ne však zvítězit, když se mu vzepřeme. Nejprve "lékaři" uzdrav sám sebe. Jako i Ježíš, teprve když odolal a vytrval, ďábel od něho odešel, přistoupili andělé a obsluhovali ho a teprve potom působil veřejně a uzdravil každou nemoc v lidu.

Nosíme-li tedy Ježíšovo jméno ale ne Jeho sílu, nadarmo nosíme to jméno. A z tohoto bodu je nutné svoji víru přehodnotit, Boží zaslíbení, podle velikosti své víry a povolání, naplnit vlastním životem, a ne prázdnými slovy a spory o pravosti nefunkčních náboženských učení. Posláním věřících je najít víru, zákon a řád světa, v němž každý člověk má svobodu být čestným člověkem a na základě Božích zaslíbení pěstovat "ovoce" zdravé a nemocného člověka osvobodit od psychologie, která ho nedokáže zbavit utrpení. Tedy uskutečnit nejprve každý sám v sobě, doma i venku, Boží království, které ne že teprve po smrti bude, ale je mezi námi už tady na zemi.

"Počátkem života je víra, koncem láska. A toto když splyne v jedno, je Bůh. Vše ostatní je pak doprovodem krásy a dobra. Kdo má víru, nehřeší, kdo miluje, neumí nenávidět. Strom se pozná po ovoci. Proto kdo se ujišťují, že jsou křesťané, poznají se podle svých skutků. Je lépe mlčet a být křesťanem, než mluvit a nebýt jím. Lepší je učit skutky, než slovy. Kdo opravdu zachovává slovo Ježíšovo, může i v jeho mlčení slyšet, že má být dokonalý, že má hovořit svými skutky a svým mlčením bude poznán. Pán velmi dobře zná i naše tajnosti. Čiňme tedy vše, aby On v nás přebýval, abychom byli Jeho chrámem a On byl naším Bohem. Vždyť On přece je a zjeví se nám." (Ignatios Efezanům)

"Nevíme, v jaké míře a v jaké podobě přejdou naše přirozené schopnosti do konečného aktu patření na Boha, ale právě tady na zemi už dáváme sami sobě s Boží pomocí oči a srdce, jejichž konečnou přeměnou vzniknou orgány pro schopnost k adoraci a blaženosti. V každé duši Bůh v dílčím smyslu miluje a přivádí ke spáse celý svět." (Pierrre Teilhard de Chardin)

"Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.' Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ' Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem." (Římanům 12:1-21)

"Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice." (Matouš 10:16-42)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama