Dopis čtvrtý – Co se to s námi stalo

16. května 2014 v 16:37 |  Dopisy Karlu Čapkovi

"Ono je jaksi jednodušší věřit v heslo než v lidi, ale nakonec musí přijít člověk k člověku, jinak se nedohodnou, střelný prach nemůže být natrvalo dorozumívacím prostředkem." (Karel Čapek)

Je mylné domnívat se, že dohoda pravice a levice je nemožná, naopak je absolutně nezbytně nutná. Morální povinností pravicově smýšlejícího člověka je zavrhnout nenávistné fašistické praktiky a morální povinností levicově smýšlejícího člověka je zavrhnout třídní boj. A co nám vpravo a vlevo zůstane? Vpravo touha po spravedlnosti a pořádku a vlevo sociální cítění a láska k bližním, a máme Boží království na zemi. Pořád ještě je šance pochopit, že člověk není zvíře, proto nemilosrdná nadvláda zákonů džungle neobstojí a žádná válka, žádná revoluce ani vzpoura nás nezachrání.

"Přeji si, aby nebyla bída, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý měl pro sebe dost místa, elbow-room, jak říkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filanthropie; filanthropie jenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit poměry zákonem a řádem. V rovnost - rovnost naprostou - nevěřím, ve hvězdách ani v lidech není rovnosti. Vždycky byli a budou jednotlivci, kteří svým nadáním a nekontrolovatelným shlukem okolností víc dovedou a víc dosáhnou; vždycky bude hierarchie mezi lidmi. Ale hierarchie znamená pořádek, organizaci, kázeň, vedení a poslouchání, nikoli vykořisťování člověka člověkem. Nepřijímám tedy komunismus; Lenin, sotva byl u moci, volal také po vůdčích osobnostech. Čím déle žiji, tím víc poznávám tu zvláštní roli jedinců ve vývoji lidstva; ale opakuji: vyšší nadání a tak zvané štěstí neopravňují k vykořisťování méně nadaných a méně šťastných. Nevěřím, že lze zrušit všechno soukromé vlastnictví; osobní vztah, to zvláštní pretium affectionis, které váže vlastníka k jeho majetku, je dobré v zájmu hospodářského pokroku. Nepřijímám třídní boje; jsou stavy a třídy, jsou stupně mezi lidmi; ale to neznamená boj, to znamená organizaci přirozené a historicky vyvinuté nerovnosti, vyrovnávání, vzestup a vývoj." (T.G.M.)

Místo špatných zákonů, které učí lidi podvádět a krást, potřebujeme přesná srozumitelná pravidla práv a povinností. Poslanci a úředníci mají nekontrolovatelnou moc nad zákonodárným procesem a důsledkem je právní džungle. Podle staré římské zásady musel zákon zpět do senátu, pokud mu nerozuměl občan na tržišti. Zatímco současným zákonům nerozumějí ani profesionálové, a to je živnou půdou k tomu, že pro okradené a poškozené občany právní pomoc neexistuje. Dělají si s námi, co se jim zlíbí, spravedlnosti se člověk nikde nedovolá a zločinci vládnou. Potřebujeme skromnou, slušnou, pracovitou vládu, která by osobním příkladem ukazovala občanům, jak se mají chovat.

Utápíme se v důsledcích čím dál zrůdnějších jedni proti druhým, všichni proti všem, a uniká nám, že až to za nás vyřeší fašisté, pak už se nebudeme hádat. Pak budeme ustrašeně držet pusu a krok v tom lepším případě. V tom horším, jako na Ukrajině, si budou fotografovat naše mrtvoly a prohlížet a zkoumat. Ukrajinští vrahové už měli být za mřížemi.

Násilí začalo tehdy, když Majdanci tloukli a zapalovali policisty. Střelba přišla, když se oni nenechali vyprovokovat. Přišla neznámo odkud, vyšetřování se nevede. Mírotvorcem je teď paradoxně Putin, který nemá zájem nechat si umazat ruce od krve. Leda by ty pogromy pokračovaly, pak by zasáhnout musel, nemohl by být hluchý k prosbám svých krajanů o ochranu před nacisty. Podle Turčimova, jak se vyjádřil, kdo upálí názorového oponenta vlády, která vzešla z násilného převratu, koná vlasteneckou povinnost. Pravý sektor chce očistit Oděsu od proruských! Ohněm. A ani se tím netají. Už někoho pro kyjevská policie zatkla? Už byli vrahové postaveni před soud? Za etnické násilí a čistku a masovou vraždu? A co na to Obama a jeho administrativa? Ta, která přece hájí na Ukrajině lidská práva? A co na to soudní tribunál v Haagu?


Po zrůdnostech ze 2. 5. Barrack Obama se vyjádřil, že "Ukrajina má právo na znovuobnovení pořádku!" Janukovyčovi přesně tohle právo upřel. Aniž by ukrajinský, v řádných volbách zvolený prezident nasadil proti vlastnímu rebelujícímu obyvatelstvu, armádu s obrněnou technikou a bojovými vrtulníky, aniž by nechal střílet do neozbrojených vesničanů, aniž by nějací jeho zastánci kohokoli upalovali, protože chtějí Kyjev nebo kterékoli jiné město od někoho vyčistit. USA mají téměř 1000 vojenských základen ve světě s asi 170 000 vojáky. Kolik jich má Rusko? Rusko se jen brání snahám ovládnout surovinovou základnu Ruska rozmístěním dalších základen USA (NATO) ještě blíže k jeho hranicím.


Nezávislost a demokracie. Hlavním znakem jsou svobodné volby ze dvou a více kandidátů. No a pak vidíme, že zvolení kandidáti kradou a užívají si. A kašlou na stranu i na voliče. Jak se taková situace řeší v demokratickém státě? Politického činitele, který zklamal všechny naděje, zákonným způsobem zbavují politické moci. A organizují nové volby. Na Ukrajině organizují státní převraty. V současné době už druhý.

Kdo má peníze, navrhuje svého kandidáta. Situace, já jsem dobrý a schopný, zvolte mě, není reálná. K účasti na volbách jsou podmínkou peníze. Kandidát musí mít finanční podporu. Čím větší balík, tím perspektivnější kandidát. Kandidáty sponzorují a navrhují pracháči a žádný lid. Ať si myslí kdo chce, co chce, nemáš prachy, tak padej. Koho že to tedy vlastně volíme? Když potřebujeme řemeslníka, hledáme odborníka. Když potřebujeme lékaře, hledáme dobrého odborníka. Proč když je řeč o tak důležité věci, jako je řízení státu, jdeme hlasovat pro jakési užvaněné mizery, kteří o řízení státu nemají ani ponětí? Máme před očima svobodu a výběr ze dvou a více kandidátů. A v době voleb se k radosti obyvatel v televizi střídá jeden šašek za druhým. Schizofrenici soutěží, kdo koho překřičí. Komu se koho podaří více zkompromitovat. A voliči v putikách zatím vedou horké diskuze, Ten, ne, tamten, přičemž ve stejné době se otázka voleb doopravdy rozhoduje v tichých kuloárech. A vůbec ne občany hulákajícími v televizi a na náměstích. Ovšem je zřejmé, že ani velké peníze nepomohou vždycky, když jedna frakce uvnitř elity si přála protlačit svého Juščenka a oni ho nezvolili, nepovedlo se to, no. Jiná frakce šikovnější protlačila svého Janukovyče. Tak co si potom počít? Nic nedělat a nechat padnout svého koně? Ne. V takovém případě se problém řeší cestou státního převratu.

Než toto, zcela jistě přijatelnější by byl socialismus, jaký známe, ale dějiny se neopakují. Přímá demokracie bez Boha by v realitě, jaká je, byla větším peklem, než ta zastupitelská. Zatímco s Bohem všechny vládnoucí systémy by byly použitelné, kdyby člověk z lásky k Bohu miloval bližní stejně jako sebe. Nutné je poučit se z historie, neopakovat stejné chyby, respektovat všechny lidi jiných názorů a nejít proti sobě tím, čím jsme jiní, ale vedle sebe tím, co nás všechny spojuje, tedy chovat se ke druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.

Všechno je tak, jak je psáno, že zavřel Bůh všechny pod hřích, aby se nade všemi smiloval, aby všichni dostali stejnou šanci a jedni aby se nepovyšovali nad jiné. Boží království je na dosah, jenže víra se přikázat nedá, do té člověk musí dorůst sám, mnohému zlu by se však dalo předejít spravedlivými zákony postavenými na společné dohodě všech, platných pro všechny stejně. Kdo mluví o demokracii, ale upírá svobodu a právo na existenci ať jednoho člověka, anebo celého společenství lidí či národů na úkor druhých, kdo porušuje lidská práva a krutě zachází s člověkem, je fašista. Křesťan měří Božím slovem, a ví, že se všemi je třeba vést dialog.

Dá se však předpokládat, že by vládnoucí mocní mohli pochopit dříve, než začne obnova bolet? Nebo skutečná náprava ve jménu spravedlnosti a lásky Boží musí nutně přijít zdola?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama