Dopis druhý - Chtěl jsem tím varovat

4. května 2014 v 21:45 |  Dopisy Karlu Čapkovi

"Při psaní mě vám popadl děsný strach, chtěl jsem tím jaksi varovat před výrobou masy a odlidštěných hesel a náhle mě sevřela taková úzkost, že tomu tak jednou bude, třeba brzy, že už nic nezachráním touhle výstrahou, že tak, jako jsem já, autor, vedl síly těchto tupých mechanismů, kam jsem chtěl, povede jednou někdo hloupého davového člověka proti světu a Bohu."

Ne, to není obrázek z druhé světové války. To je Ukrajina 2. 5. 2014





"Ať se děje cokoliv hrozného, věř, že přátelství bude jednou jedním z největších mravních pokladů národů. S poměry veřejnými se netrap, jsou zlé a následkem toho porostou docela organicky v nás lidstvu obranné látky proti tomu zlému, to je řád života, tomu lze důvěřovat." (Karel Čapek)

"Důsledná humanita není, řečeno metafyzicky nic jiného, než bohovláda jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovnost a nesmrtelnou duši, to je pravá rovnost, věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného znásilňovat. Politika založená na poznání pravdy a uskutečňování lásky k člověku, politika, jež se opírá o obecnou platnost rozumu a lásky, nemůže být politikou jen lokální a jenom aktuální, překračuje hranice času a prostoru, je sama o sobě politikou světovou. Jediné neměnné, jediné nad čas nepřehodnotitelné je, jakým byl člověk člověkem, jakou byl duší. Pro všechny věky jsme jací jsme a všecky převraty dějin nemohou nic změnit na tom, co se v nás nazývá duše."





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama