Květen 2014

Jednohlasně

30. května 2014 v 22:32 Politika


vládnout mají ti nejlepší z nás, ti, kteří se neptají, co za to, ale co s tím. Zdevastované je úplně všechno, ale řešení existuje!



Kdysi jsme kritizovali jednostranné totalitní zájmy politiky zleva. Teď tady máme v mnohem horší podobě jednostranný totalitní chaos zprava. Je snadné zvyšovat ceny a určovat pracovní podmínky, když většině zotročených občanů nepatří už ani právo základních potřeb nezbytně nutných k lidsky důstojnému přežití. Ke snaze něco změnit, by možná vyburcovala apatii podvedených a ožebračených, zoufalých, kteří už nemají co ztratit, defenestrace? Jenže v té je pomsta a ne řešení. Násilné revoluce nikdy nic dobrého nepřinesly. Na otázku, proč se nic neodehrává, se nabízí odpověď, že lidé jsou spokojení. Kdyby spokojení nebyli, tak by se to přece snažili změnit. Lidé však nejsou spokojeni, jsou už jen beznadějně podvedení a otrávení. Média odvádějí pozornost od věcí podstatných a záměrně z nás dělají zmanipulované nemyslící stádo. Mnoholetá občanská zkušenost, že s tím, co je už žádné volby nepohnou, vede k tomu, že aktivní zůstává jen menšina mocných.

Než začneme něco měnit, je nutné přesně vědět co a jak dál. Vznikne-li bezvládí, máme tady nacionalismus i s masovými hroby. A kdo se jim postaví? Policie? Armáda? Justice? Utápíme se v důsledcích čím dál zrůdnějších jedni proti druhým, všichni proti všem, a uniká nám, že až to za nás vyřeší fašisté, pak už se nebudeme hádat. Pak budeme ustrašeně držet pusu a krok v tom lepším případě. V tom horším, jako na Ukrajině, si budou fotografovat naše mrtvoly a prohlížet a zkoumat. Ukrajinští vrahové už měli být za mřížemi bez ohledu na to, jestli vraždili zprava nebo zleva. Zachrání nás jedině spolupráce.

Změny jsou nevyhnutelné, ale v chaoticky roztříštěné nejednotě názorů, ke snaze něco změnit, chybí ideály a smysl života, který by přesahoval materiální stránku. Smyslem života je láska. Bůh je Láska. Ale nevěřícímu člověku a světu přikázat: Milujte na prvním místě Pána Boha a bližního jako sebe samého, když v Boha nevěří, pochopitelně nemůžeme, můžeme ale všichni, zprava i zleva, společně postavit spravedlivé zákony na ctnostech proti neřestem, jak chudých tak i bohatých, jak slabých tak i silných, a tím uskutečnit Boží vůli prakticky.

Příčinou všeho zla a bídy je rozpor mezi právem a morálkou. Dobro totiž od morálky oddělit nelze. Žít a tvořit zákony bez etických pravidel, to jsou pořád dokola různé cesty do pekel, přestože každé společenství, stojí na nějakých zásadách. Na zásadách které by měly napravit svět. V těch různých společenstvích se angažují jak mocichtiví prospěcháři, tak i lidé dobrých úmyslů. A takoví jistě mají zájem prosadit a uzákonit to, co je prospěšné a zrušit to, co škodí, ze všech těch stran zleva, zprava i zprostřed, proto je třeba každému dopřát svobodu být tím, čím se cítí být, a představitelé všech iniciativ a spolků, všech těch různých názorových proudů místo defenestrací a revolucí prostě předloží své představy o morálce, k zachování života nutné pro všechny.

Křesťané zleva i zprava a ze všech stran, nepochybně za všechny křesťany předloží: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, nepožádáš manželky svého bližního ani jeho statku, miluj svého bližního jako sám sebe."

A jestli si někdo říká křesťan a má za to, že v politice se ho přikázání netýká, pak není křesťan ale nebezpečný škůdce a zločinec. A nekřesťané rovněž nechť předloží svoje představy o morálce, na kterých nepochybuji o tom, že všichni lidé dobré vůle mají zájem se domluvit a sjednotit. A teprve potom dalším smysluplně prospěšným krokem by mohla být změna systému ze zastupitelské na přímou demokracii a předložení konkrétních morálních pravidel v referendu k doplnění a odsouhlasení občanům všem. Změnu politického systému je ale nutné postavit na od základu nové ústavě a spravedlivých zákonech, platných pro všechny stejně. Tento základní stavební kámen pak sjednotí rozpor pravice a levice o úloze a povinnosti služby státu vůči občanům. Odtud teprve se v pravdě, spravedlnosti a lásce mohou odvíjet všechny ostatní společensky nutné předpisy, zákony a paragrafy.

A na základu spravedlivých zákonů ať si je třeba komunista komunistou, fašista fašistou, katolík katolíkem, protestant protestantem, muslim muslimem, a satanista třeba satanistou, s vědomím, že každé porušení zákonů se trestá!

Každý je jaký je a má právo zůstat tím čím je, tak jako pravá ruka je pravá a levá je levá. "Je mnoho údů, ale jedno tělo, trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním." Levice bez třídního boje je skoro evangelium. Jenže evangelium bez Boha je boj proti Bohu i lidem. Historie i současnost jsou dokladem, že třídní boj vlevo a spravedlnost bez lásky vpravo prolévají krev.

Slabé a neúčinné je peticemi řešit nesouhlas s odpornými válečnými, ideologickými a náboženskými vraždami, násilím a loupežemi fanatiků a zločineckých vlád celého světa, jichž se dopouštějí prostřednictvím "zákonů" které si svévolně sami pro sebe k vlastnímu prospěchu vytvářejí. Nesmyslnému lidskému utrpení musejí jednou pro vždy udělat přítrž celosvětově svobodné zákony práv a povinností, právo na lidsky důstojný život všem stejně a tresty za vraždy a jiné násilné porušování těch práv! A někde to začít konečně už musí! Nadáváme všichni, ale to je k nápravě uboze málo. Nutné je založit politickou stranu, zvítězit ve volbách a udělat pořádek!

"Těhotná súdánská křesťanka Meriam Ishagová byla odsouzena k smrti oběšením za svou údajnou konverzi ke křesťanství. Před popravou, která se má konat po narození dítěte, má dostat ještě sto ran za cizoložství, protože její manželství s křesťanem bylo prohlášeno soudem za neplatné. Meriam je 27 let, se svým křesťanským manželem má dvouletého syna, je v osmém měsíci těhotenství a od února je ve vězení. Od dětství, kdy její muslimský otec opustil rodinu, byla vychovávána jako křesťanka. Spolu s Meriam má být uvězněn i její syn, aby "nemohl být dále ovlivňován křesťanským otcem". Na podporu Meriam Ishagové bylo zorganizováno množství petic.



V roce 1099 Křižácká vojska dobila Jeruzalém za cenu zmasakrování obyvatel města. Křižáci dělali nájezdy proti muslimům, pohanům a kacířům, vypalovali vesnice, vyvražďovali obyvatele. A dalo by se v přehmatech pokračovat i přes středověké upalování atd. Tedy všichni my křesťané jsme vrazi? Ne, vrazi jsou jen ti, co vraždili, vraždy schvalovali a schvalují.

Osvětim je hrob čtyř milionů a další výčty krvavých obětí těch nepochopitelných válečných zrůdností by mohl následovat. Všichni Němci jsou vrazi? Nejsou. Vrazi jsou jen ti, co vraždili, ti co vraždy schvalovali a ti co je schvalují. Ne ti, kteří je odsuzují.

Jsou všichni komunisté kvůli vražedným politickým procesům vrazi? I ti, kteří nás bránili proti fašistům? Nejsou. Vrazi jsou jen ti, kteří vraždili a ti, kteří ideologické popravy schvalovali a schvalují.

Počet obětí kapitalismu sotva kdo vyčíslí a převyšuje oběti komunistů i fašistů. Bohatství západního světa vyrostlo na drancování celých kontinentů. Jsou všichni kapitalisté lupiči, okupanti a vrazi? Ne, takoví jsou jen, kteří to dělají a ti, kteří tyto praktiky schvalují.

Ale VŠICHNI ti, kteří nepůsobí zlo ale pokoj a zlo odsuzují, mají právo svobodně žít, bez ohledu na ideologickou, náboženskou a rasovou příslušnost. Svoboda není výsadou vyvolených lidí a národů ale Bohem darovaná bez výjimky lidem všem. Každý, kdo mluví o svobodě a demokracii, ale ne pro všechny, prosazuje sebe a novou totalitu.

Dohoda pravice a levice je absolutně nezbytně nutná. Morální povinností pravicově smýšlejícího člověka je zavrhnout nezákonné obohacování, nenávistné fašistické praktiky a morální povinností levicově smýšlejícího člověka je zavrhnout třídní boj. A co nám vpravo a vlevo zůstane? Vpravo touha po spravedlnosti a pořádku a vlevo sociální cítění a láska k bližním, a máme Boží království na zemi.

Je třeba z každé politické strany vzít to nejcennější, kvůli čemu byla založena a uzákonit pro všechny a ne každý prosazovat sebe a svoje zájmy proti všem.

Každý pracující, ať rukama či hlavou, každý, kdo vytváří hodnoty nutné a prospěšné pro život druhých, si zaslouží odměnu úměrnou vynaloženému úsilí. A každý kdo může a nechce pracovat, každý vypočítavý a líný, ať v řadách žebráků a bezdomovců či politiků, bankéřů a jiných podvodníků, kdo přežívá anebo se obohacuje na účet druhých, ať nejí.

Nic proti bohatství lidí, pokud je jeho výše rozumným způsobem úměrná jejich výkonu tak, aby silní měli dost pro každý dobrý skutek a slabí aby měli vždycky dost na základní potřeby nezbytně nutné k důstojnému životu.
A právě velice dobrým řešením do začátku se zdá být ZNP. Toto by mohlo ušetřit naši malou vytunelovanou zem od nedemokratického násilného řešení problémů, od bolestné očisty, která by odstranila největší nenapravitelné provinilce a škůdce.

Postupný vývojem pomocí spravedlivých zákonů pak je možné dojít až sem: "Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek." (2. Korintským 8:15)

Pořád ještě je šance pochopit, že člověk není zvíře, proto nemilosrdná nadvláda zákonů džungle neobstojí a žádná válka, žádná revoluce ani vzpoura nás nezachrání. Ve všech stranách i ne-stranách jsou lidé jak slušní tak i prospěcháři. A prospěcháře je nutné odstavit ve volbách, nedat jim šanci. Je nejvyšší čas oslovit vpravo, vlevo i uprostřed všechny slušné lidi nezištných čistých úmyslů, založit novou politickou stranu a udělat všichni společně z nás všech jednohlasně jedno společenství a zachránit co se dá.

Je nutné vypracovat, předložit, prosadit a obhájit srozumitelné konkrétní řešení obnovy, v podobě práv a povinností pro všechny stejně. A to je výzva pro odborníky ze všech společenských oblastí, vytvořit životadárnou současnost a tím našim dětem a dětem jejich dětí umožnit budoucnost. Do příštích voleb pojďme všichni společně, zástupci i vedoucí představitelé všech stran i nestraníci, všichni lidé dobré vůle.






Milan Valach – Svět na předělu

18. května 2014 v 11:21 Vzpomínky, poděkování a přání

18. května 2013 nečekaně zemřel PhDr. Milan Valach, Ph.D. Byl výrazným představitelem české interpretace přímé demokracie a zaměstnaneckého vlastnictví, jejich zastáncem a neúnavným propagátorem. Ve svých názorech vycházel z kritiky současného neoliberálního kapitalismu a jeho projevů zejména v České republice. Valnou část svých názorů pak zveřejnil ve studii o politické a morální krizi kapitalismu Svět na předělu, kde zveřejňuje i návrh na řešení. Řešení, které je prohloubením demokracie. Řešení, které do procesu demokratizace zahrnuje i nájemnou práci a konečně řešení, které odhaluje vizi. Sen o nové společnosti, vizi, pro kterou stojí zato žít. Tento článek by měl připomenout práci, kterou Milan Valach vykonal a odevzdal svým následníkům. http://www.blisty.cz/art/73224.html

Lidská nenasytnost a touha po moci je bez hranic, peníze jsou mírou všeho, lidského zdraví i lásky, znehodnocené je všechno. Voda je drahá čím dál víc, maso není maso, mléko není mléko, a člověk už není člověkem.

Radostného dárce miluje Bůh. Sice almužna naprosto příčinu neřeší, ale na lidi okradené o střechu nad hlavou venku prší, je jim zima a mají hlad. A takové ty řeči o bezdomovcích, já bych dal, ale on by to prochlastal, no když si představím sebe v dešti a mrazu bezvýchodně beznadějně pod smrčkem, tak místo krabice trvanlivého nízkotučného "mléka" raději krabici vína nebo flašku slivovice s nadějí, že to na chvilku prohřeje a pak zabije. Ony ty chemicky znehodnocené potraviny také zabíjí, ale ne tak rychle jako droga nebo alkohol.


"A říkal jsem Bohu: "Není tu nic, co by je do sebe pojalo ...Jejich někdejší řeč je opotřebována. Mají se navzájem pobít a zamořit hnilobou svých probodaných břich, zbytečnou jako malomocenství? Ve jménu čeho je mám sjednotit? Tu a tam začali vyvstávat falešní proroci a kolem nich se vytvářely skupinky. A jedna víra stála proti druhé. Vznikaly drobné sekty, které se navzájem nenáviděly, neboť měly ve zvyku rozdělovat všechno na omyl a pravdu. Co není pravda, je omyl a co není omyl je pravda. Kdežto já vím, že omyl naprosto není opakem pravdy, nýbrž je to jen jiné uspořádání, jiný chrám, zbudovaný z týchž kamenů, ani pravdivější, ani falešnější, pouze jiný, a když jsem viděl, jak jsou hotovi umírat pro iluzorní pravdy, krvácelo mi srdce.

Což mi nemůžeš ukázat pravdu, která by jejich částečným pravdám vládla?

Chci zbudovat v srdci člověka vznešenost a krásu chrámů, která dává smysl životu.

Vždyť udělám-li z těchto trav, které se navzájem požírají, jediný strom, oživovaný jedinou duší, pak jedna větev bude brát sílu z druhé a celý strom bude jediná nádherná spolupráce a košacení v slunci. Nebo nemám dost široké srdce, abych je obsáhl? Čestní lidé byli k smíchu a kupci triumfovali. Najímaly se nevěstky. Vraždilo se ... Pane, chci zbudovat v srdci člověka vznešenost a krásu chrámů, která dává smysl životu.

Vím, že každé usilování je krásné. I to, které chce svobodu, i to, které chce řád. I to, které chce chleba pro děti, i to, které si žádá chleba obětovat. I to, které chce vědu, jež zkoumá, i to, které chce úctu, jež přijímá a ustavuje. I to, které chce hierarchii, jež nastoluje zbožnění, i to, které chce podílnictví všech. I to, které chce čas k rozjímání, i to, které chce práci, aby čas naplnila. A vím také, že tyto rozpory jsou rozpory řeči, a kdykoli se člověk pozvedne a zahledí se na ně z větší výšky, rozpory mizí

Ale kdo dokáže ukázat lidem jejich říši? Kdo pouhou silou ducha dokáže vytesat z různorodého světa novou tvář a přimět je, aby tím směrem pohlédli a tu tvář poznali? A až ji poznají, aby ji milovali? To není práce pro logika ale pro tvůrce a sochaře. Neboť mramoru může dát tvář pouze ten, kdo nemá zapotřebí se ospravedlňovat a vtiskne mu schopnost probouzet lásku." (Antoine de-Saint Exupéry-Citadela)



Dopis čtvrtý – Co se to s námi stalo 2

16. května 2014 v 17:08 Dopisy Karlu Čapkovi

"Musíš být klidná, to je největší vítězství, klidný člověk nemůže být přemožen ničím." (Karel Čapek)

Proč asi říká Ježíš, že máme milovat bližní stejně jako sebe, chovat se k nim stejně jako k sobě, plakat s plačícími a radovat se s radujícími? Protože jsou i lidé závistiví, radující se z vlastního štěstí a z cizího neštěstí anebo v lepším případě jsou k osudům druhých lhostejní. Proto se člověk musí nejprve naučit milovat sebe, aby miloval bližní. Když člověk nemiluje dostatečně sebe a svůj život, zestárne, zeslábne, smíří se se smrtí, a nic ho nenutí hledat Boha. Pohodlnější a snazší je nebýt, nevědět o ničem, než se namáhat a hledat. A je logické, že stejně tak jako sobě, toto přeje i druhým. Když ale člověk sebe miluje, miluje svůj život, miluje bližní stejně jako sebe a z lásky k nim pak hledá a najde a kdo najde Boha, ten ho nemůže nemilovat.

Ano, i lásce se člověk musí učit. Srdce se zastavit jednoho dne musí, ale zestárnout nesmí. Srdce musí hořet. Láskou. Láskou k Bohu a člověku a nenávistí ke zlu, ke každému zlu a láskou ke každému člověku, ať ve vlastních řadách anebo na druhé straně barikády. Snadné to není, on i Ježíš měl jednoho svého učedníka nejmilejšího a tak i my. Někdo je nám sympatický, někdo protivný ale Bůh nikomu nestraní. No a jak můžeme pomoci bližnímu, aby žil a miloval? Jedině tak, že si ho zamilujeme stejně jako sebe a lásce se neubrání nikdo na světě. Zjihne a začne milovat. V tom je celé náboženství. Cit lásky je věčný, na rozdíl od žádostí tělesných, které pominou. Péče o tělo je povinností člověka, protože tělo je chrámem Ducha, tedy chrámem lásky. Zamilovanost je bláznivě krásná, ale vrcholem lásky je vytrvalost a věrnost. "Je pěkné říkat: mám tě rád, to dovede i dítě. Oč těžší je však milovat a říci: Vážím si tě."

"Každé nepřátelství usmrtil Ježíš na kříži, v něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár." (Efezským 2:14-22)

Svatí lidé se mnohdy chtějí obětovat jako Ježíš Kristus, sami sebe nabízejí za uzdravení jiných. Je ale psáno: "Nechválíme ty, kteří se sami dobrovolně obětují, neboť evangelium tak neučí. Smyrenský biskup, svatý Polykarp jakoby za pronásledováním přitiskl poslední pečeť."

Následovat Ježíše, vzít na sebe kříž, to znamená usmrtit v sobě nenávist a nepřátelství, usmířit se s Bohem, který nás miluje, i s lidmi, které On miluje, tedy se všemi lidmi, protože Bůh všechny lidi stejně miluje. Jak chceme, aby lidé jednali s námi, tak když my jednáme s nimi, v tom je celý Zákon i Proroci" a základ všech náboženství. A to jediné je teď v této těžké rozbouřené době nutné a rozumět může úplně každý, vzdělaný i nevzdělaný, ale složitý současný člověk už ty jednoduché podmínky, nutné k životu nechápe, přeje si zázraky, hledá moudrost a ono stačí milovat bližního jako sebe. Usilujme každý na svém místě, doma i venku, podle svých možností o pokoj mezi lidmi, a v jejich pokoji i my budeme mít pokoj. Před Bohem morálně jsme si všichni rovni, pro velkou většinu lidí však názor, že by si lidé vzdělaní i nevzdělaní, bohatí i chudí, mohli být rovni, je nepřijatelný. Lidé v montérkách jsou pro ně podřadnější kategorie, pro mnohé vzdělané a bohaté jsou nevzdělaní a chudí, prostě chátra, lůza, podprůměrný intelekt, debilové. Příčinou nesnášenlivosti, povyšování a závisti není nevzdělavatelnost a chudoba ani výše dosaženého vzdělání či bohatství, ale nevychovanost vzdělaných i nevzdělaných Výchova je vytváření správných návyků k zásadám, lidí bez výjimky všech, tedy nadprůměrného, průměrného, i podprůměrného intelektu. A vychovaný člověk pak následuje dobro, ne zlo. Míra vrozeného intelektu, schopnost či neschopnost pracovat rukama anebo hlavou je prostě daná, na tom, na rozdíl od správné výchovy, nic moc výrazně přeučit a změnit nelze. Není proto rozhodující, čím člověk je ale jaký je. A pracovitý člověk ryzího srdce, i kdyby byl negramotný, není méněcenným.

Stupnice hodnot sice není pro každého stejná, pohár krásy a života každý z nás má jiný a jinak veliký, ale před Bohem i ten nejmenší, úplně obyčejný pohár, naplněný ctnostmi je plnohodnotný naprosto stejně, jako ten největší, nejvznešenější a nejkrásnější. A stejně tak ať malý nebo velký pohár, plný neřestí je úplně stejně znehodnocený a na velikosti pokud záleží, tak jedině v tom, že ten malý je nebezpečný sobě a svému nejbližšímu okolí, zatímco ten veliký mocný může být hrozbou pro celý svět, čím inteligentnější je nemorální člověk, čím větší pole působnosti, tím nebezpečnější. A má-li kdo dostatek sebevědomí k tomu, aby sebe nadprůměrně odlišil od podprůměrných, pak nese odpovědnost za svět, jaký je. Komu více bylo dáno, od toho více bude žádáno. Ale k Bohu v pravdě se lidstvo zase navrátí.

Zdevastovali jsme úplně všechno. Hlavní proud médií podporuje zkorumpované elity, zbohatlíky, toho kdo zaplatí. V knize "Plíživý převrat" jsou uvedeny příklady toho, jak bohaté firmy určují, co se bude psát, co vysílat. Jde o příliš velké peníze. Šéfové, kteří o tom rozhodují, jsou otroci velikého byznysu a novináři jsou otroci těchto otroků. Média odvádějí pozornost od věcí podstatných a záměrně z nás dělají zmanipulované nemyslící stádo.

Když se lidé dnes učí "Public relations" mylně jako příklad je jim dáván apoštol Pavel. Public relations sahá do počátků lidské společnosti, později pak byly sepsány učebnice o vztazích s veřejností a o politické propagandě v reakci na rozvoj médií. Ale toto přesvědčování se používalo a dodnes používá k formování veřejného mínění ve prospěch vládců.

Ne tak křesťanství. Ježíš nevyžadoval, aby mu druzí sloužili, ale sloužil. Uzdravoval a učil sloužit. Tedy podstatou šíření křesťanství není propaganda ale služba. Na rozdíl od PR, které je pouhým lidským přesvědčováním a formováním veřejného mínění, povolání proroků, apoštolů a Božích přátel nevzniká z lidské vůle vlastním pochopením skutečnosti, ale v jednotě člověka s Duchem svatým. Kdo byl, je a bude povolán, nemusí umět dobře mluvit, ale musí hodně milovat.

Pavlovi vrstevníci o něm říkali, že jeho listy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá. A on odpovídá, že jak se projevuje slovy svých dopisů, když je daleko od nich, tak se ukáže svými činy, až bude s nimi.

Zbraně duchovního boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby, kterými jsou lidské výmysly. A ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Ježíš Kristus, který Pavla poslal zvěstovat evangelium, ne však moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. O kříži je psáno, že je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě, ale těm, kteří jdou ke spáse je kříž Boží moc i moudrost, a toto Boží "bláznovství" že je nejmoudřejší a nejsilnější a nepovolává Bůh mnoho mocných ani mnoho urozených podle lidského uvážení, ale co je slabé, vyvolil, aby zahanbil nespravedlivé silné. Neurozené a opovržené Bůh vyvolil, vyvolil to, co není, aby se nikdo nemohl vychloubat jen sám sebou.

Také "Mojžíš Hospodinu namítal: "Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk." Hospodin mu však řekl: "Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!" Ale Mojžíš odmítl: "Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš." Tu Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: "Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí. Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit. On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení." (Exodus 4:10-17)

"Až uvidíte vojskem obležený Jeruzalém, utíkejte k horám."- K hoře Sionu utíkejte, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému a k nesčíslnému zástupu andělů. K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteří zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech a k duchům spravedlivých dokonalých. A k prostředníku nového zákona Ježíšovi a ku pokropení krví, lépe mluvící, než Abelova. Vizte, abyste neodpírali mluvícímu, neboť Bůh náš jest oheň spalující. "Však budu s tebou", to je ta hora Boží."

"Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. (Marek 13:1-37)

"V ten čas řekl Ježíš: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým." (Matouš 11:25)

"Hlas volajícího na poušti" je úplně tichý. A zaslechnout v tichu své lásky ho mohou jen chudí duchem. Stát se chudý duchem není nedostatečnost ale podstata pravdy v harmonii s Duchem svatým.

"Blahoslavení chudí duchem" a bohatí jen těžko vejdou do Božího království. (Mt. 19, 16-25)

To jenom ve světě být chudý duchem znamená bláznovství. Dokud jsem to nechápala, bylo pro mne podobenství o chudých duchem nepřijatelné, naopak jsem usilovala o co největší bohatství prostřednictvím literatury faktu, historie, psychologie, filosofie a náboženství. Jenže náš život je plný iluzí, vykonstruovaných realit, zkreslených skutečností a osobních předsudků, vycházejících z toho, co jsme se naučili od našich bližních. Tím však nezdokonalujeme sebe, svoji osobnost, nenásledujeme svoje vlastní poslání, nýbrž rozvíjíme jen konvence a vymyšlené lidské učení. Schopný tvoří, neschopný poučuje a kritizuje. Není naším úkolem posuzovat druhé, ale žít svůj život, jít svojí cestou v Ježíšových stopách a jako on odpouštět a milovat.

Dá se najít Bůh každému, kdo uvěří, že je a kdo nezištně upřímným srdcem z lásky k bližním hledá. Nejprve je třeba učinit pokání, odložit všechny převzaté vědomosti, odložit všechno lidské náboženské učení o Něm, odevzdat se do Boží vůle, zachovávat Boží přikázání, a nechat se vést Duchem svatým. Hříchy kajícníků však nejsou zahlazeny ihned. Dosáhnout duchovní dospělosti, jít po pokání dál, když to Bůh dovolí, když pozná naši duchovní vytrvalost, a že to s nápravou sebe podle Božích přikázání myslíme vážně, tady kajícný hříšník po obrácení může být navštíven ještě i různými zkouškami, utrpení neskončí zázrakem, jediným mávnutím kouzelného proutku, proto odpovídají učedníci Ježíšovi na otázku, zda i oni od Něho chtějí odejít: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života" Proto tady trpělivost ať má dokonalý skutek.

Příčiny utrpení bývají různé, psychologie "nevěřících Tomášů" je jednou z nich. Ale každý kdo učiní pokání ze zlých slov a skutků, změní způsob života a napraví se, žije v bezpečí pod ochranou Všemohoucího Boha a netrpí. Nelže Bůh, když říká, že odejme od nás každou nemoc. To jenom my děláme z Boha lháře špatným způsobem života. Nelže Ježíš, když říká: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věřte v Boha, věřte i ve mne … Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci a začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby Otec byl oslaven v Synu." (Jan 14)

Jde o to vytrvat a nechat se přivézt až tam, kde je psáno: "Zvítězili jste nad tím zlým." Ďábel pak může útočit, ne však zvítězit, když se mu vzepřeme. Nejprve "lékaři" uzdrav sám sebe. Jako i Ježíš, teprve když odolal a vytrval, ďábel od něho odešel, přistoupili andělé a obsluhovali ho a teprve potom působil veřejně a uzdravil každou nemoc v lidu.

Nosíme-li tedy Ježíšovo jméno ale ne Jeho sílu, nadarmo nosíme to jméno. A z tohoto bodu je nutné svoji víru přehodnotit, Boží zaslíbení, podle velikosti své víry a povolání, naplnit vlastním životem, a ne prázdnými slovy a spory o pravosti nefunkčních náboženských učení. Posláním věřících je najít víru, zákon a řád světa, v němž každý člověk má svobodu být čestným člověkem a na základě Božích zaslíbení pěstovat "ovoce" zdravé a nemocného člověka osvobodit od psychologie, která ho nedokáže zbavit utrpení. Tedy uskutečnit nejprve každý sám v sobě, doma i venku, Boží království, které ne že teprve po smrti bude, ale je mezi námi už tady na zemi.

"Počátkem života je víra, koncem láska. A toto když splyne v jedno, je Bůh. Vše ostatní je pak doprovodem krásy a dobra. Kdo má víru, nehřeší, kdo miluje, neumí nenávidět. Strom se pozná po ovoci. Proto kdo se ujišťují, že jsou křesťané, poznají se podle svých skutků. Je lépe mlčet a být křesťanem, než mluvit a nebýt jím. Lepší je učit skutky, než slovy. Kdo opravdu zachovává slovo Ježíšovo, může i v jeho mlčení slyšet, že má být dokonalý, že má hovořit svými skutky a svým mlčením bude poznán. Pán velmi dobře zná i naše tajnosti. Čiňme tedy vše, aby On v nás přebýval, abychom byli Jeho chrámem a On byl naším Bohem. Vždyť On přece je a zjeví se nám." (Ignatios Efezanům)

"Nevíme, v jaké míře a v jaké podobě přejdou naše přirozené schopnosti do konečného aktu patření na Boha, ale právě tady na zemi už dáváme sami sobě s Boží pomocí oči a srdce, jejichž konečnou přeměnou vzniknou orgány pro schopnost k adoraci a blaženosti. V každé duši Bůh v dílčím smyslu miluje a přivádí ke spáse celý svět." (Pierrre Teilhard de Chardin)

"Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.' Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ' Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem." (Římanům 12:1-21)

"Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice." (Matouš 10:16-42)



Dopis čtvrtý – Co se to s námi stalo

16. května 2014 v 16:37 Dopisy Karlu Čapkovi

"Ono je jaksi jednodušší věřit v heslo než v lidi, ale nakonec musí přijít člověk k člověku, jinak se nedohodnou, střelný prach nemůže být natrvalo dorozumívacím prostředkem." (Karel Čapek)

Je mylné domnívat se, že dohoda pravice a levice je nemožná, naopak je absolutně nezbytně nutná. Morální povinností pravicově smýšlejícího člověka je zavrhnout nenávistné fašistické praktiky a morální povinností levicově smýšlejícího člověka je zavrhnout třídní boj. A co nám vpravo a vlevo zůstane? Vpravo touha po spravedlnosti a pořádku a vlevo sociální cítění a láska k bližním, a máme Boží království na zemi. Pořád ještě je šance pochopit, že člověk není zvíře, proto nemilosrdná nadvláda zákonů džungle neobstojí a žádná válka, žádná revoluce ani vzpoura nás nezachrání.

"Přeji si, aby nebyla bída, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý měl pro sebe dost místa, elbow-room, jak říkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filanthropie; filanthropie jenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit poměry zákonem a řádem. V rovnost - rovnost naprostou - nevěřím, ve hvězdách ani v lidech není rovnosti. Vždycky byli a budou jednotlivci, kteří svým nadáním a nekontrolovatelným shlukem okolností víc dovedou a víc dosáhnou; vždycky bude hierarchie mezi lidmi. Ale hierarchie znamená pořádek, organizaci, kázeň, vedení a poslouchání, nikoli vykořisťování člověka člověkem. Nepřijímám tedy komunismus; Lenin, sotva byl u moci, volal také po vůdčích osobnostech. Čím déle žiji, tím víc poznávám tu zvláštní roli jedinců ve vývoji lidstva; ale opakuji: vyšší nadání a tak zvané štěstí neopravňují k vykořisťování méně nadaných a méně šťastných. Nevěřím, že lze zrušit všechno soukromé vlastnictví; osobní vztah, to zvláštní pretium affectionis, které váže vlastníka k jeho majetku, je dobré v zájmu hospodářského pokroku. Nepřijímám třídní boje; jsou stavy a třídy, jsou stupně mezi lidmi; ale to neznamená boj, to znamená organizaci přirozené a historicky vyvinuté nerovnosti, vyrovnávání, vzestup a vývoj." (T.G.M.)

Místo špatných zákonů, které učí lidi podvádět a krást, potřebujeme přesná srozumitelná pravidla práv a povinností. Poslanci a úředníci mají nekontrolovatelnou moc nad zákonodárným procesem a důsledkem je právní džungle. Podle staré římské zásady musel zákon zpět do senátu, pokud mu nerozuměl občan na tržišti. Zatímco současným zákonům nerozumějí ani profesionálové, a to je živnou půdou k tomu, že pro okradené a poškozené občany právní pomoc neexistuje. Dělají si s námi, co se jim zlíbí, spravedlnosti se člověk nikde nedovolá a zločinci vládnou. Potřebujeme skromnou, slušnou, pracovitou vládu, která by osobním příkladem ukazovala občanům, jak se mají chovat.

Utápíme se v důsledcích čím dál zrůdnějších jedni proti druhým, všichni proti všem, a uniká nám, že až to za nás vyřeší fašisté, pak už se nebudeme hádat. Pak budeme ustrašeně držet pusu a krok v tom lepším případě. V tom horším, jako na Ukrajině, si budou fotografovat naše mrtvoly a prohlížet a zkoumat. Ukrajinští vrahové už měli být za mřížemi.

Násilí začalo tehdy, když Majdanci tloukli a zapalovali policisty. Střelba přišla, když se oni nenechali vyprovokovat. Přišla neznámo odkud, vyšetřování se nevede. Mírotvorcem je teď paradoxně Putin, který nemá zájem nechat si umazat ruce od krve. Leda by ty pogromy pokračovaly, pak by zasáhnout musel, nemohl by být hluchý k prosbám svých krajanů o ochranu před nacisty. Podle Turčimova, jak se vyjádřil, kdo upálí názorového oponenta vlády, která vzešla z násilného převratu, koná vlasteneckou povinnost. Pravý sektor chce očistit Oděsu od proruských! Ohněm. A ani se tím netají. Už někoho pro kyjevská policie zatkla? Už byli vrahové postaveni před soud? Za etnické násilí a čistku a masovou vraždu? A co na to Obama a jeho administrativa? Ta, která přece hájí na Ukrajině lidská práva? A co na to soudní tribunál v Haagu?


Po zrůdnostech ze 2. 5. Barrack Obama se vyjádřil, že "Ukrajina má právo na znovuobnovení pořádku!" Janukovyčovi přesně tohle právo upřel. Aniž by ukrajinský, v řádných volbách zvolený prezident nasadil proti vlastnímu rebelujícímu obyvatelstvu, armádu s obrněnou technikou a bojovými vrtulníky, aniž by nechal střílet do neozbrojených vesničanů, aniž by nějací jeho zastánci kohokoli upalovali, protože chtějí Kyjev nebo kterékoli jiné město od někoho vyčistit. USA mají téměř 1000 vojenských základen ve světě s asi 170 000 vojáky. Kolik jich má Rusko? Rusko se jen brání snahám ovládnout surovinovou základnu Ruska rozmístěním dalších základen USA (NATO) ještě blíže k jeho hranicím.


Nezávislost a demokracie. Hlavním znakem jsou svobodné volby ze dvou a více kandidátů. No a pak vidíme, že zvolení kandidáti kradou a užívají si. A kašlou na stranu i na voliče. Jak se taková situace řeší v demokratickém státě? Politického činitele, který zklamal všechny naděje, zákonným způsobem zbavují politické moci. A organizují nové volby. Na Ukrajině organizují státní převraty. V současné době už druhý.

Kdo má peníze, navrhuje svého kandidáta. Situace, já jsem dobrý a schopný, zvolte mě, není reálná. K účasti na volbách jsou podmínkou peníze. Kandidát musí mít finanční podporu. Čím větší balík, tím perspektivnější kandidát. Kandidáty sponzorují a navrhují pracháči a žádný lid. Ať si myslí kdo chce, co chce, nemáš prachy, tak padej. Koho že to tedy vlastně volíme? Když potřebujeme řemeslníka, hledáme odborníka. Když potřebujeme lékaře, hledáme dobrého odborníka. Proč když je řeč o tak důležité věci, jako je řízení státu, jdeme hlasovat pro jakési užvaněné mizery, kteří o řízení státu nemají ani ponětí? Máme před očima svobodu a výběr ze dvou a více kandidátů. A v době voleb se k radosti obyvatel v televizi střídá jeden šašek za druhým. Schizofrenici soutěží, kdo koho překřičí. Komu se koho podaří více zkompromitovat. A voliči v putikách zatím vedou horké diskuze, Ten, ne, tamten, přičemž ve stejné době se otázka voleb doopravdy rozhoduje v tichých kuloárech. A vůbec ne občany hulákajícími v televizi a na náměstích. Ovšem je zřejmé, že ani velké peníze nepomohou vždycky, když jedna frakce uvnitř elity si přála protlačit svého Juščenka a oni ho nezvolili, nepovedlo se to, no. Jiná frakce šikovnější protlačila svého Janukovyče. Tak co si potom počít? Nic nedělat a nechat padnout svého koně? Ne. V takovém případě se problém řeší cestou státního převratu.

Než toto, zcela jistě přijatelnější by byl socialismus, jaký známe, ale dějiny se neopakují. Přímá demokracie bez Boha by v realitě, jaká je, byla větším peklem, než ta zastupitelská. Zatímco s Bohem všechny vládnoucí systémy by byly použitelné, kdyby člověk z lásky k Bohu miloval bližní stejně jako sebe. Nutné je poučit se z historie, neopakovat stejné chyby, respektovat všechny lidi jiných názorů a nejít proti sobě tím, čím jsme jiní, ale vedle sebe tím, co nás všechny spojuje, tedy chovat se ke druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.

Všechno je tak, jak je psáno, že zavřel Bůh všechny pod hřích, aby se nade všemi smiloval, aby všichni dostali stejnou šanci a jedni aby se nepovyšovali nad jiné. Boží království je na dosah, jenže víra se přikázat nedá, do té člověk musí dorůst sám, mnohému zlu by se však dalo předejít spravedlivými zákony postavenými na společné dohodě všech, platných pro všechny stejně. Kdo mluví o demokracii, ale upírá svobodu a právo na existenci ať jednoho člověka, anebo celého společenství lidí či národů na úkor druhých, kdo porušuje lidská práva a krutě zachází s člověkem, je fašista. Křesťan měří Božím slovem, a ví, že se všemi je třeba vést dialog.

Dá se však předpokládat, že by vládnoucí mocní mohli pochopit dříve, než začne obnova bolet? Nebo skutečná náprava ve jménu spravedlnosti a lásky Boží musí nutně přijít zdola?




Dopis třetí – Směr a naděje

7. května 2014 v 11:42 Dopisy Karlu Čapkovi

"Popisovat, to není nic, duch díla se musí vyhnout všem zbytečným slovům." (Karel Čapek)

Pokusím se, milý Karle Čapku, s odkazem Tvých čistých myšlenek a slov i jiných moudrých, našich otců, kteří obětovali své životy pro budoucí, pracovat tak, aby jejich oběti nebyly zbytečné.

Hrůzy 2. světové války posunuly priority nejenom jednotlivých občanů, ale také celých států. Bývalý poslanec britského parlamentu v dokumentu SICKO říká: "Uvědomili jsme si, že když se našlo dost peněz na zabíjení lidí, tak je jich určitě také dost na pomoc lidem. To byla základní myšlenka sociálního státu welfare state." (LeoK) Zde: http://vlkovobloguje.wordpress.com/2014/05/06/je-tu-kardinalni-spolecensky-problem-a-co-my/


Pěkná myšlenka. Čistá. A ve své době na západě sloužila a plnila svůj smysl. Ale jako dosud všechny čisté úmysly, byla zneužita. Jak zaznělo v diskuzi, už to není kapitalismus, ani jeho "vyšší" forma - mafiokapitalismus ale fašismus. Který se pomalu, ale jistě transformuje do neo-feudalismu. Kdy stát je zcela rozložený, zákony už neplatí, právo je silnějšího.








Než toto, zcela jistě přijatelnější by byl socialismus, jaký známe, ale dějiny se neopakují. Přímá demokracie bez Boha by v realitě, jaká je, byla větším peklem, než ta zastupitelská. Zatímco s Bohem všechny vládnoucí systémy by byly použitelné, kdyby člověk z lásky k Bohu miloval bližní stejně jako sebe. Všechno je tak, jak je psáno, že zavřel Bůh všechny pod hřích, aby se nade všemi smiloval, aby všichni dostali stejnou šanci a jedni aby se nepovyšovali nad jiné. Boží království je na dosah, jenže víra se přikázat nedá, do té člověk musí dorůst sám, mnohému zlu by se však dalo předejít spravedlivými zákony postavenými na společné dohodě všech, platných pro všechny stejně.


Podle psychologických studií žádná fakta nepohnou předem daným názorem, to vyjadřuje skutečnost, že to čím jsme, je hluboko v nás, jedni jsme nastaveni doprava, druzí do leva či uprostřed a žádná fakta toto nastavení v nás nevyvrátí. A tak je to i s vírou. Křesťanství je mi vlastní a nic na tom nezmění křížové války, upalování čarodějnic ani církevní restituce. Nutné je poučit se z historie, neopakovat stejné chyby, respektovat všechny lidi jiných názorů a nejít proti sobě tím, čím jsme jiní, ale vedle sebe tím, co nás všechny spojuje, tedy chovat se ke druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.


Co tedy dál?


Odpověď se sama vnucuje. Jde o to založit jednu společnou stranu "pravo-středo-levou". Vypracovat a předložit konkrétní návrh obnovy a kontaktovat a získat lidi ze všech politických stran a sdružení a jít do voleb všichni společně. Nadávají všichni, tak proč o tom jenom mluvit? Chytrých studovaných hlav by se našlo dost, a kdyby někdo ukázal směr a naději, ostatní by se jistě připojili a bude z toho nezadržitelná lavina dobrých úmyslů i bez násilné revoluce.







Dopis druhý - Chtěl jsem tím varovat

4. května 2014 v 21:45 Dopisy Karlu Čapkovi

"Při psaní mě vám popadl děsný strach, chtěl jsem tím jaksi varovat před výrobou masy a odlidštěných hesel a náhle mě sevřela taková úzkost, že tomu tak jednou bude, třeba brzy, že už nic nezachráním touhle výstrahou, že tak, jako jsem já, autor, vedl síly těchto tupých mechanismů, kam jsem chtěl, povede jednou někdo hloupého davového člověka proti světu a Bohu."

Ne, to není obrázek z druhé světové války. To je Ukrajina 2. 5. 2014





"Ať se děje cokoliv hrozného, věř, že přátelství bude jednou jedním z největších mravních pokladů národů. S poměry veřejnými se netrap, jsou zlé a následkem toho porostou docela organicky v nás lidstvu obranné látky proti tomu zlému, to je řád života, tomu lze důvěřovat." (Karel Čapek)

"Důsledná humanita není, řečeno metafyzicky nic jiného, než bohovláda jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovnost a nesmrtelnou duši, to je pravá rovnost, věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného znásilňovat. Politika založená na poznání pravdy a uskutečňování lásky k člověku, politika, jež se opírá o obecnou platnost rozumu a lásky, nemůže být politikou jen lokální a jenom aktuální, překračuje hranice času a prostoru, je sama o sobě politikou světovou. Jediné neměnné, jediné nad čas nepřehodnotitelné je, jakým byl člověk člověkem, jakou byl duší. Pro všechny věky jsme jací jsme a všecky převraty dějin nemohou nic změnit na tom, co se v nás nazývá duše."