Věda a víra 3

7. února 2014 v 7:37 |  Věda a víra
Hlavní kritéria vědecké práce

1) Pozorovaný jev:

Relativně zdravé lidské tělo až do posledního dne. Pozvolné bezmocné šílenství a utrpení, v zápachu lidských výkalů, plné hrůzy a bolesti dnů posledních, to není ani obraz Boží ani vůle Boží.

Svatou povinností člověka je udržovat úměrně věku jak myšlení tak i pohybové ústrojí v pohybu chůzí, cvičením a přiměřenou tělesnou i duchovní činností.

Mojžíšovi bylo 120 let, když usnul. Zrak mu nepohasnul a svěžest ho neopustila. V dějinách spásy jsou jedinci, kteří chodili tak blízko Bohu, že kdyby je nevzal, žili by dál. A tak každý, kdo chodí s Bohem, dotýká se Jeho života.

2) Okrajové podmínky: nalezení hranic (limitů), uvnitř kterých k jevu dochází. Mimo tyto limity nebyl jev nikdy pozorován.

"Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání." (1. Petrův 3:9)

ŽEHNEJ A BUDE TI POŽEHNÁNO. ODPOUŠTĚJ A BUDE TI ODPUŠTĚNO. NEODPOUŠTĚJ A NEBUDE TI ODPUŠTĚNO. PROKLÍNEJ A BUDEŠ PROKLETÝ.

Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči VŠEM mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud. … 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; TÍM HO ZAHANBÍŠ A PŘIVEDEŠ K LÍTOSTI. ' NEDEJ SE PŘEMOCI ZLEM, ALE PŘEMÁHEJ ZLO DOBREM. (Římanům 12:3-21)

"Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. KOMU SE MÁLO ODPOUŠTÍ, MÁLO MILUJE." (Lukáš 7:47)

Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Matouš 5:44)

"Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání." Přikázání lásky. To znamená milovat na prvním místě Boha a milovat bližní stejně tak, jako Ježíš miloval. Bližním je každý, kdo se k nám přiblíží. "Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona." (Římanům 13:10)

"V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;" (Filipským 2:3)

"Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon." (Římanům 13:8)

Tělo je chrámem Ducha. Tělo a duch jsou tak úzce spolu spojeni, že porušíme-li jedno, poruší se i druhé. Neomylností Božího záměru je neporušenost, proto Kristův pokoj je cílem našeho povolání. Neporušená jednota Kristova pokoje, tou je v první řadě jednota zdravého těla a ducha, a je jediným spolehlivým ukazatelem k rozeznání povolaných pravých veřejně činných duchovních představitelů církví od samozvaných falešných, kteří si osobují právo učit či léčit druhé.

Ježíš byl nejprve na poušti od ďábla pokoušen a až když vytrval a ďábel od Něho odešel, přistoupili andělé, aby ho obsluhovali a teprve potom mohl působit veřejně. A stejně tak předpokladem duchovních vůdců je nechat se dovést Duchem svatým až tam, kde je psáno: "ZVÍTĚZILI JSTE NAD TÍM ZLÝM." NELZE SI PŘEDSTAVIT JEŽÍŠE, ŽE BY SÁM PORUŠENÝ NĚJAKOU NEMOCÍ UZDRAVIL KAŽDOU NEMOC V LIDU.

3) Hypotéza: vysvětlení jevu a stanovení přesných podmínek, za kterých jev jistě nastane (předpověď). Patří k ní přesný popis průběhu experimentu, na jehož základě byla hypotéza vytvořena tak, aby ten experiment byl kdykoliv opakovatelný a ověřitelný.

Pravého Boha od nepravého nepoznáme podle toho, jaké náboženské učení si pro sebe člověk vytvořil. Věřící v pravdě se pozná podle toho, jak žije. Víra věřícího, bez ohledu na náboženské učení o Bohu a způsoby uctívání Boha, je v pořádku jen tehdy, když miluje všechny bližní stejně jako sebe a proto nikomu neublíží. Sám sobě nikdo nepřeje nic zlého.
A jde o to změnit k obrazu Božímu sebe. Zlé je, když chceme měnit jenom ty druhé místo sebe, oni se pak brání a kdo pro ně má a zná jen "boží" tresty, kdo produkuje "boží" mlýny, tomu ty mlýny melou a semelou i věřícího, který je působí. Pomsta je nebezpečná hra s ohněm, nerozumnému je nebezpečné modlit se. Marná je bezbožným lidem námaha vztahující se k Bohu. Kdo zachovává přikázání, ten umí odpustit a neumí nenávidět.

"Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných." (1. Korintským 11:31)

Rozdrobená Církev protikladných učení neplní už ve světě své poslání, proto porušený člověk a svět v moci zlého prožívá zlé. Všechno to jsou důsledky porušených přikázání, jimi stačí vrátit se k Bohu a vrátí se Bůh k nám.

Když katolík odsuzuje pro jinou nauku protestanta nebo naopak, když protestant se povyšuje na katolíka, říkají-li jedni o druhých, že tou jinou naukou míří do pekla, rouhají se proti Duchu svatému všichni ti, kteří o druhých říkají, že mají nečistého Ducha. Ježíš umřel na kříži a vstal z mrtvých za všechny lidi, proto odpustil i svým vrahům, a když mu zlořečili, nezlořečil, ale odpouštěl a odkazoval tomu, který spravedlivě soudí. Odpuštění je vykoupením z moci zlého, proto máme milovat i nepřátele. Komu odpustíme, tomu Bůh dá svého Ducha, on pochopí, napraví se a bude mu odpuštěno. Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno ale ani nám Bůh naše neodpuštění neodpustí a za život toho, komu jsme neodpustili, budeme my věřící voláni k odpovědnosti.

Starozákonní biblická podobenství vznikala jako spravedlivá nutnost tehdejšího způsobu myšlení podle zákona "oko za oko, zub za zub". Boží spravedlnost je stále stejná, ale člověk se vyvíjí a mění v průběhu času dějin spásy lidské duše. A Bůh je stále stejný, Ježíš nezrušil spravedlnost, nezrušil zákon, ale naplnil ho novým přikázáním lásky, milovat nepřátele.

Nést kříž, to neznamená těžce onemocnět ani nést následky nějaké jiné tragédie. Nést kříž znamená zapřít sebe, utřít slzy a prosit: "Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí".

Nést kříž, to znamená, že "když mu zlořečili, nezlořečil, trpěl a nehrozil, odpouštěl a miloval láskou tak velikou, že odpustil i svým vrahům", jeho mocná modlitba za ně "Otče, odpusť jim …", to je cesta věřících, která dává nového Ducha. Nevěřícím je to bláznovstvím, věřícím mocí Boží. stejně tak teď chce použít nás, svůj lid, aby zachránil i naše nepřátele. Není to boj proti naší nesmiřitelnosti, ale proti mocnostem a silám, a je to vykoupení z moci zlého Výkupným z moci zlého je Kristova oběť. "Na to zjeven je Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy", jak je psáno: "Hle, uvedu do něho ducha a on uslyší zprávu a vrátí se do své země."

Nést kříž, to je zlomený odpor, zlomená nenávist a slzami zalité: "Ano", z lásky k Bohu, který tě miluje, i já ti odpouštím, a přijímám tě takového, jaký zatím ještě jsi, v zajetí zlého, neschopný milovat, pohotový ubližovat, aby ti Bůh dal schopnost poznat hřích, litovat, napravit se a tím se dobít z moci zlého. (Pomalu vyháněti ho budu … II. Mojž. 23, 20-23)

Obrátíme-li se k Bohu upřímným pokáním, následuje období zkoušek, a kdo vytrvá, smiluje se nad ním Bůh a vytrhne ho z moci zlého. Na této cestě obrácení, pokání, odpuštění a pokoje, "trpělivost ať má dokonalý skutek". Hříchy kajícníků totiž nejsou zhlazeny ihned. Nejprve jsme podrobeni zkouškám, ale pak můžeme jít dál, když to Bůh dovolí. Tady vycházím z vlastních zkušeností. A neznám myšlení žádného jiného člověka, proto nemohu vědět u druhých lidí, jestli si za neštěstí, které je potkává, mohou sami, jestli je to spravedlivý soud a trest anebo zkouška, mnohdy obojí. Mohu mluvit jen sama za sebe. A za sebe říkám ano, všechno zlé, co jsem prožila, jsem si zavinila sama, ale bylo mi odpuštěno. A tato cesta je otevřená všem.

"Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." (Matouš 19:16-21)

Posláním pak uzdravených je podávat svědectví. Ale povolání kázat evangelium, učit, léčit, není dáno všem. Kdo je povolán, ten ví, že je povolán. A mezi lékařem a pacientem přeci jen nějaký rozdíl je a v Písmu je vyjádřený těmito slovy: "Ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu: "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš."

"Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to." (Jan 16:23) Posláním věřících ve jménu Ježíše je třeba životem ukázat, že tam, kde jiní padnou, s Bohem je možné vstát a jít."
"Věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit." (Matouš 21:22)

4) Falzifikace: pozorování tohoto jevu za jiných podmínek než předpokládá hypotéza.

Pozorování tohoto jevu za jiných podmínek, než předpokládá hypotéza, neexistuje. Prostě bez Boha to nejde. Bůh je Láska. Lásku kdybys neměl, nic nejsi.

Kde je bázeň, tam je i kázeň. Základní myšlenková fakulta je orientována do hlubin na rozhraní duše a Ducha. Ten, který působí v nás je mocnější, než ten, který je ve světě. A když Duch svatý není v nás, tak ten, který je ve světě nás obelstí a ovládne. Člověk v moci zlého nerozezná dobré od špatného, dokud se v pravdě neobrátí ke Kristu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama