Věda a víra

27. ledna 2014 v 20:15 | Diskuze |  Věda a víra

Ve stručnosti tedy obsah našeho sporu:

Napsal jsi:

Není dobře posuzovat Víru z hlediska vědy a obráceně, vědu z hlediska Víry. Každý takový pokus je falešný a přináší jenom rozbroje. A pro ty, kteří pokládají každé intelektuální řemeslo (jako jsou psychologie, lékařství, ekonomie a vůbec tak zvané "společenské vědy" za vědu - platí (pro skutečnou vědu), že každý experiment ověřující nějakou hypotézu, musí za zachování stejných podmínek poskytnout srovnatelný výsledek. A to u těchto "věd" nelze ani náhodou už jenom proto, že nelze zajistit stejné výchozí podmínky.

Za vědu pokládám takovou nauku (nebo systém), který dokáže vysvětlit stavy a jevy, které pozorujeme, a na základě toho vysvětlení dokáže předpovědět zatím neznámé skutečnosti. Protože jde o lidský nástroj (vymýšlejí ho lidé) a nejde o nějaké vnuknutí přírody, je z principu každé takové vysvětlení nedokonalé. Z toho také vyplývá, že věda nemůže nic potvrdit, ale toliko vyvrátit. Já jsem vlastně intuitivně přistoupil na tak zvaná Popperova kriteria.

A např. F. Koukolík ve své nové knize Machiaveliánská inteligence píše:

"Jde-li o teorie, jejichž předpovědi se nedají ověřit, pak nepatří do vědy. Dá-li se předpověď ověřit, pak je důležité zjistit, zda je možné teorii zamítnout, nikoli doložit. Jakýkoli počet důkazů ve prospěch teorie ji totiž s naprostou jistotou dokázat nemůže. Zatímco jediný důkaz, který zjistí, že předpověď neplatí, teorii zamítne jako neplatnou nebo mylnou."

Podobně se vyjadřuje třeba Nalimov: "Poučeni pracemi K. Poppera víme, že hypotézu nelze verifikovat. Termín "falsifikace experimentu" patří Popperovi a on jej podložil filozofickým smyslem...

Nejdůležitější Popperova myšlenka je ta, že hypotéza je vědecká, je-li možno ji vyvrátit."

Popperova kriteria:

1. Indukce neexistuje. (úsudek směřující od jednotlivého k obecnému)

2. Hypotézy lze jen falsifikovat, nikoli verifikovat - verifikace neexistuje. (verifikace - potvrzení správnosti, pravosti)

3. Demarkační kritérium - vědecká je jen falsifikovatelná teorie.

4. Smyslem vědy je falsifikace. (falsifikace - padělání, napodobení, vyvrácení hypotézy nebo teorie)


Psychologie, historie, lékařství, ekonomie a konec konců i filosofie, která vlastně všechno zahrnuje, nejsou v tomhle smyslu vědou. Pokusím se o průhlednější vysvětlení. Zatímco v přírodních vědách existuje systém, který vše s přijatelnou přesností vysvětluje, stačil by JEDINÝ experiment (vyplývající z toho systému), který by dal zásadně jiné než předpokládané výsledky, aby byl tento systém prohlášen za neplatný (anebo platný jenom v rozsahu určitých mezních hodnot). Čili jediný JINÝ výsledek vede k zneplatnění. Toto ve jmenovaných společenských vědách neplatí. Proto je považuji jenom za vyšší stupeň řemesel. Teologii jsem na rozdíl od Tebe do toho nezahrnul, protože to je disciplína, kterou vyžaduje víra. Kde je nutné věřit, tam nemá věda co dělat, protože věda zpochybňuje.


Když ale falsifikát je padělek a smyslem vědy je falsifikace, to mi nedává smysl, zní mi to, jako maskování pravdy a obhajování lží a nečistých úmyslů. To potřebuji vysvětlit.

Falzifikace - to je hrozně blbý (z hlediska češtiny) termín. Ale v podání K. Poppera to znamená možnost hypotézu vyvrátit. Chybí-li taková možnost, nejde o vědu. Podívej Mendělejev uspořádal v r. 1869 prvky do systému a na základě toho systému předpověděl existenci asi 10 prvků a určil jejich vlastnosti. Ty byly později objeveny a jejich vlastnosti podivuhodně souhlasily s předpovědí. Kdyby však se objevil jediný prvek, který by nešel zařadit do toho systému, tak by periodická soustava byla uznána za neplatnou. To je ta možnost falzifikace.

Nebo. Albert Einstein vypracoval mimo jiné také OTR (obecnou teorii relativity). Ta je známá tím, že mimo to, že prohlašuje rychlost světla jako nepřekročitelnou, nezná pojem síly. A na příklad gravitační sílu, která nutí Zemi obíhat kolem slunce, vysvětluje deformací (ohnutím) časoprostoru tím větším, čím je větší hmota v tom místě. To má za následek spoustu jevů, které lze pozorovat, měřit atd. Kdyby se našel jediný jev, který by tomu odporoval, OTR by ztratila platnost.

Čili falzifikace hypotézy je nalezení takového důsledku (té hypotézy), jehož nesoulad s předpovědí by znamenal neplatnost (té hypotézy)

Snad jsem to vysvětlil. To slovo falzifikace upomíná na faleš atd a je hrozně nešťastné.


A zapomněl jsem dodat: když jde hypotézu falzifikovat - je to potvrzení, že ta hypotéza je vědecká, ale nic to neříká o tom, zda je ta hypotéza správná. To je to vyjádření, že hypotézy nemohou být verifikované. Že nemohou dokazovat nějaké tvrzení.


K čemu ale je taková věda dobrá, když vylučuje, nepřipouští možnost toho, že něco je správné? A co tedy je podle Tebe a Tvé vědy správné? Absolutně vůbec nic? Rozumím tomu ale tak, že když něco vyvrátit nejde, ani kdybychom chtěli, tak to že to nejde je důkazem, že ta teorie je správná, Mendělejevova tabulka prvků nešla vyvrátit, je to tedy potvrzením toho, že je správná, podle Tebe a Poppera však nešla vyvrátit. Tedy je nevědecká.

Prosím o trpělivost. Potřebuji to pochopit.

Nerozumím Ti. K čemu je dobrá? Jestliže vysvětluje děje a stavy a dovoluje předpovídat další - tak slouží k rozšíření poznání - říká se tomu pokrok. Mendělejevova periodická tabulka prvků je vyvratitelná nálezem prvku, který do ní nelze zařadit. Čili podle toho (blbého) názvosloví je falsifikovatelná, tudíž je vědecká a bude platit tak dlouho, dokud se nenajde ten prvek, který do ní nelze zařadit. V tom není nikde rozpor. To je v pořádku.

Standardní model částicové fyziky tvrdí, že veškerá hmota se skládá ze šesti druhů kvarků a šesti druhů leptonů a všechny jevy lze vysvětlit třemi různými interakcemi. To dovoluje dalekosáhlé předpovědi. Například Peter Higgs předpověděl v roce 1964 existenci částice, která vysvětluje hmotnost (Higgsův boson) Ta částice byla vloni to jest po 49 letech objevena s parametry, které byly předpovězeny, čímž se opět potvrdilo, že tak zvaný standardní model je dobrým popisem mikrosvěta. Zatím se nenašel jev, který tím, že by nezapadl do standardního modelu - ho vyvrátil. Vědci tuší, že taková možnost tu je, ale zatím na ní nenarazili. I kdyby k tomu v blízké budoucnosti došlo, tak víme, že standardní model je docela dobrým přiblížením ke skutečnosti, když je obtížné najít nějaký stav nebo děj, který jim nelze vysvětlit.

Už je to trochu jasnější?


Už rozumím. Dík.

A myslím, že už začínám rozumět i tomu, proč si myslíš, že teologie do vědy nepatří. Pro Tebe je zřejmě hypotézou sám Bůh, Bůh ale není žádná hypotéza, jako není hypotézou Mendělejev, jako nejsi hypotézou Ty nebo já. Bůh je duchovní živá bytost a žádná teorie. Bůh prostě existuje, Bůh je, a kdo Boha zná, ten bez pochybností ví, že ho zná, a kdo ho znát nechce, ten Ho nezná. Ostatně Mendělejeva také neznáme, a přesto nás nenapadne ho popírat a pochybovat o jeho existenci. A tak je to i s Bohem. Teorií jsou cesty k němu, dogmatická církevní náboženská lidská učení, o těch je možné pochybovat, je možné vyvrátit je, stejně jako Mendělejevovu periodickou tabulku prvků, ne však samotného Mendělejeva, podle kterého se ta tabulka nazývá.



A ještě poslední otázka, než odpovím. Proč ale, kdyby se našel prvek, který do tabulky prvků nelze zařadit se stane nutně neplatná? Proč ten prvek by se k ní nedal přiřadit a obohatit ji?


Odpověď je poměrně krátká.

Protože ta tabulka je (graficky vyjádřený) obraz systému. Je to seřazení prvků podle vzrůstajících atomových hmotností a podle počtu elektronů v nejvyšší elektronové slupce. To proto, že se zjistilo, že tyto parametry jsou odpovědné za vlastnosti prvků. Teď si představ, že by se najednou našel prvek, který by měl stejné parametry (měřítka, kritéria, pomocná proměnná, charakteristická veličina) jako dejme tomu křemík, ale úplně jiné vlastnosti! To by znamenalo, že ty parametry NEURČUJÍ vlastnosti prvků, čili že tato nauka je chybná. To nejde naroubovat (obohatit) - v tom případě je nutné prohlásit, že je tam chyba a my jsme se při odvozování pravidla nechali strhnout nějakým podružným úkazem.

No budu stručná :-) Mohla bych předložit prostřednictvím Bible teorii, která při zachování stejných podmínek poskytne srovnatelný výsledek, tedy teologie do vědy patří.

Tohle téma jsme nediskutovali. Ten můj - prakticky monolog - vznikl proto, že jsi se ptala: A psychologie, filozofie, teologie, lékařství, tedy společenské vědy, vědou jsou nebo nejsou? Já jsem z toho vyjmul teologii, protože v církvi "Kde je dogma, tam není otázka." Ale přidal jsem tam historii a ekonomii a případné další obory, které se řadí pod souhrnný název společenské vědy, abych obhájil své tvrzení, že nejde o vědy v pravém slova smyslu, ale o jakýsi vyšší stupeň řemesel s vyšším podílem znalostí. Ani jeden z těchto oborů nedokáže na základě svého systému vytvořit predikci dosud neobjeveného, a pokud ji přece jenom vytvoří, tak se ukáže jako falešná a tudíž by ta nauka měla přestat platit. Zářným příkladem je ekonomie, která přesto, že při každém otřesu žalostně selhává, pořád hájí své "právo považovat se za vědu."


Přesně tohle téma jsme diskutovali. Napsal jsi, že teologie do vědy nepatří, protože to je disciplína, kterou vyžaduje víra. Kde je nutné věřit, tam nemá věda co dělat, protože věda zpochybňuje. Zpochybňuje snad jen proto, aby prosazovala jen svoje zájmy? Ale já Ti říkám, že bez ohledu na protichůdná učení církví umím předložit teorii, která při zachování stejných podmínek poskytne srovnatelný výsledek, tedy teologie do vědy patří.


...Zpochybňuje snad jen proto, aby prosazovala jen svoje zájmy...To není korektní otázka. Věda je nástroj, nástroj poznávání. Nástroj nemá zájmy. Věda vznikla zpochybňováním dogmat. Neexistuje žádný důvod, proč by měla věda sloužit pouze nevěřícím. To je zcestné uvažovaní, a ostatně ve vědecké praxi nic takového neexistuje.


Pokud ve společenských vědách ani jeden z těch oborů včetně teologie nedokázal vytvořit předpověď o zachování neporušitelného života věčného a dosavadní se ukázaly jako falešné, neznamená to, že taková předpověď neexistuje, je to jen otázkou času a důvod k zamítnutí těch neplatných teorií, a k těm pravým lidstvo právě přichází.

Když věda je nástrojem poznávání, tak ten nástroj zneplatňuje falešné a uplatňuje pravé. A nelze považovat společenské vědy za méněcenně nižší oproti vědám přírodním, protože ten systém v nich je, i když třeba ještě nebyl správně pojmenován. A nekorektní je upírat omylu právo obnovy za předpokladu, že je předložena nová správná teorie tak aby při zachování stejných podmínek došlo ke srovnatelnému výsledku.

Všechny otázky ukazují na nepochopení toho, co jsem napsal, odkazuji Tě na pana Feynmana. http://www.kyslinger.info/fnmn.pdf

Ale pochopila jsem, co říkáš, jenom to vidím jinak, mám na to jiný názor. Jsem přesvědčená, že největší tragédií pro lidstvo a svět je právě rozpor mezi vědou a vírou. Ve světle pravdy v nich rozpor není. A když je, jde o stejnou chybu, jakou je rozpor mezi tělem a duchem. Je to jen jedna část pravdy vedoucí ke smrti. Právě příčinou těch rozporů je porušené všechno. A nejhorší jsou právě teorie, vytvářející jenom ten rozpor, Tvůj popperovsko ateistický názor to však pro jistotu buď propracoval dokonaleji, tedy od vědy víru úplně odtrhnul, anebo omylem nedomyslel.

Pokusím se vyjádřit přesněji. A bez ohledu na to, jestli se vzájemně pochopíme nebo nepochopíme, "Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost."

Tedy teorií, která při zachování stejných podmínek poskytne srovnatelný výsledek míním, že by při zachování určitých podmínek dosáhly v pravdě věřící srovnatelného výsledku v neporušenosti zdravého těla i ducha, oproti zhoubnými nemocemi porušenému tělu mylně věřících. A mylně věřícími, těmi myslím víru v každý omyl, tedy i ateistickou víru, že Bůh není.

A ukázal by se nepřehlédnutelný rozdíl mezi těmi, kteří v pravdě žijí v Božím království na zemi, a mezi těmi, kteří podlehli sebeklamu. A toto by bylo velice poučné pro mnohé společenské a duchovní obory, hlavně pro teologii, filozofii a medicínu. Tedy ne méněcenné ale vědecky rovné přírodním vědám.

Chtěl bych poznamenat, že nelze experimentovat s chováním a jednáním člověka. Experiment - má-li mít nějakou hodnotu, musí mít stanovené přesné podmínky, proto, aby se dal ověřit. Neověřitelné experimenty nejsou vědeckým experimentem a mají pouze marketingovou hodnotu. Ani při jediném člověku (subjektu experimentu), nelze žádným konečným číslem vyjádřit jednoznačně určující podmínky jednání a chování - natož to nelze udělat se skupinou. Jediné, co lze - je pozorovat vybranou skupinu a vyhodnocovat její tendence a výsledek vyjadřovat statisticky- tedy v procentech. Proto nelze předvídat chování a jednání jedince. Je možné pouze říct, že s nějakou pravděpodobností teď udělá to a s další pravděpodobností zase tohle. To ovšem není věda, to je pouze rozšířená zkušenost.

Že experiment - má-li mít nějakou hodnotu, musí mít stanovené přesné podmínky, aby se dal ověřit, vůbec nevylučuje stanovené podmínky jednání a chování, a dokladem toho, že by nešlo o nic mimořádného, jsou zákony, které jsme povinni zachovávat, šlo by jen o dodržování zákonů, jaké máme politicky stanoveny všichni a přesto je beze zbytku celé současné lidstvo na scestí. Výsledkem je porušené ovoce všude, kam se podíváš. Vyhořela moudrost věd přírodních i společenských, neprospívá nic, ani příroda ani člověk. Přírodní vědy zkoumají jevy přírody, společenské vědy jsou o člověku, a když věda je nástroj, nástroj poznávání a vznikla zpochybňováním dogmat, pak je poctivé vědeckému zkoumání spravedlivě podrobit obojí, vlastně všechno, i teologii. Že žádná ze společenských věd takto nepostupuje, není chybou těch věd ale všeobecně svévolného přístupu k nim.

Proto účastníci experimentu by vedle těchto zákonů navíc zachovávali Boží přikázání lásky, tedy pravidla víry, podle míry, kterou nám Bůh odměřil láskou, která druhému neublíží, a jen ochotně by souhlasili s tím, že jsou součástí výzkumu. V ostatním by měli naprostou svobodu, žili by normálním způsobem života ve stejném světě, jako žijeme všichni, na místě, na kterém jsou. A samozřejmě jak říkáš, předvídat chování a jednání jedince nelze, proto by byli pod náhodnou kontrolou od souhlasu s výzkumem až do konce jejich života.

Způsob, jakým si kdo pro sebe to svoje "pivo uvaří a ve kterém pivovaru", je otázkou svobody, když všechny ty různými způsoby uvařené půllitry "v laboratoři obstojí a projdou chemickým rozborem" se stejným, tedy neporušeným výsledkem.

K nápravě dojde, až skupina lidí podle srozumitelného pravidla víry podle míry, kterou nám Bůh odměřil láskou, která druhému neublíží, ukáže nepřehlédnutelný rozdíl neporušených výsledků mezi těmi, kteří v pravdě žijí v Božím království na zemi, a mezi těmi, kteří podlehli sebeklamu.

A jen neporušeným bude dáno ne prázdným slovem ale osobním následování hodným příkladem osvobodit a vytrhnout všemi živly zmítané lidstvo a vědy společenské i přírodní a vrátit jim neporušenost. Teprve až se změní myšlení lidí, změní se nejen život člověka ale i působení živlů na zemi.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leo K Leo K | E-mail | 27. ledna 2014 v 21:36

Napsal jsem: „Není dobře posuzovat Víru z hlediska vědy a obráceně, vědu z hlediska Víry. Každý takový pokus je falešný a přináší jenom rozbroje.“
Musím tedy říct proč. Věda se s vírou míjí. Věda je založena na nevíře a pochybování. Už první zkoumatelé (nemohu říct vědci) nevěřili, že Země je plochá deska a správně si vyložili okrouhlý posunující se stín při měsíčním zatmění jako stín Země. Nevěřili a snažili se dobrat jiného vysvětlení než jim zprostředkovali jejich mýty. Nevíra a pochyby - to je zdroj vědy. Víra - tedy spolehnutí se na to, že je to tak a jenom tak, vylučuje vědu. Kde je víra, tam věda končí. Tím neříkám, že víra je špatná. Není a pro mnohé spoluobčany je jediným pevným bodem, na který se mohou spolehnout. Ale věda víru nezkoumá. Ne proto, že by nechtěla, ale proto, že to neumí. Tím zase nevylučuji, že jednotlivé vědy mohou být užitečné pro zkoumání zdrojů víry, pro zkoumání okolností a konečně pro rozbor památek víry. Křesťanství se zrodilo kolem zlomu letopočtu, kdy obecné náboženské představy procházely krizí.  Při známé toleranci Římanů k bohům podrobených národů docházelo k drobení jejich viry, kterou zdědili po Řecích ve prospěch nejrůznějších mystérií. Obrovskou popularitu měly tajné kulty - například mitraismu, eleusínské mystérie, kult Kybelé - Velké Bohyně atd. Proslulé byly i mystéria Bakcha, a různé gnóze. Vyskytují se názory, že křesťanství bylo původně jednou z gnózí. Ježíš Nazaretský pokud byl historickou osobností, tak byl výjimečnou osobností a charismatickým náboženským vůdcem. Ve svém poselství lásky k bližnímu se patrně nijak neodlišoval od toho, co v jeho době tvrdili představitelé tehdejšího judaismu. Ježíš nezaložil nové náboženství a ani jej založit nechtěl. Jeho první učedníci po jeho ukřižování a zmrtvýchvstání zůstali malou skupinkou uvnitř tehdejšího židovství. To všechno si zaslouží poznávání vědeckými přístupy. Samozřejmě ne tak, jak to dělá pubertální Jan Špaček např. tady: Hledat rozpory v Bibli jejíž starý zákon je cca 4000 let starý je nejen nevědecké, ale také lidsky hloupé. Je to totéž jako bychom řeckému Homérovi vyčítali popis cesty Argonautů a upozorňovali na nevěrohodnost jednotlivých příběhů. Ano. Víra může počítat s pomocí vědy tam, kde to věda umí. Ale zkoumat víru? To je contradictio in adjecto.

2 Lydia Lydia | 28. ledna 2014 v 12:13

„Kde je víra, tam věda končí“ - tak to není.
Kdo se nebrání vidět vnitřním zrakem své mysli, ten ví, že Bůh je živý, a o tom se nepochybuje, stejně jako nepochybujeme o tom, že Popper vytvořil definici vědy, Albert Einstein vypracoval obecnou teorii relativity a Mendělejev periodickou tabulku prvků.

Ale jinak na základu Popperovy definice je možné pochybovat úplně o všem, o OTR, o periodické tabulce prvků i o každém teologickém náboženském učení a dogmatech lze pochybovat, i o samotném vnitřním hlasu lze pochybovat. „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“ (1. Janův  4:1)

O každém slovu, o každé teorii lze pochybovat, dokonce i o samotné Popperově definici vědy jsem si dovolila pochybovat, když povýšila hmotu nad ducha. I o Slovu Božím, kterým je Bible můžeme pochybovat, když to Slovo nechápeme. Ne však o existenci těch živých bytostí ať lidských či duchovních.

3 Leo K Leo K | E-mail | 28. ledna 2014 v 12:54

„Kde je víra, tam věda končí“ - tak to není...Proč? Sama to dokazuješ dalšími slovy: Kdo se nebrání vidět vnitřním zrakem své mysli, ten ví, že Bůh je živý, a o tom se nepochybuje, stejně jako nepochybujeme o tom, že Popper vytvořil definici vědy, Albert Einstein vypracoval obecnou teorii relativity a Mendělejev periodickou tabulku prvků...
Co to je vnitřní zrak mysli? To nás v anatomii neučili. Jestliže nepochybuješ, že Bůh je živý, tak je to znak Tvé víry. Život - alespoň pro vědu - se projevuje nějakou formou metabolismu - existují nějaké produkty metabolismu Boha, kterými by se mohla zabývat věda? Že Popper, Einstein a Mendělejev existovali lze dokázat produkty jejich života, dokonce existují jejich fotografie. Existuje fotografie Boha? Popperova, ale nejen Popperova teorie vědy skutečně dovoluje o všem pochybovat a ona to nejen dovoluje, ona to žádá. ...o samotné Popperově definici vědy jsem si dovolila pochybovat, když povýšila hmotu nad ducha...co to je? Jakým způsobem definice vědy povýšila hmotu nad ducha?
Jde vůbec něco takového provést? Já to považuji za prázdnou floskuli bez jakéhokoliv obsahu. Jaký to tedy má smysl? O poslední větě nemusí být sporu, pokud rozumíme duchovními osobami osoby zemřelé jejich vyjádření neztratily jejich smrtí na platnosti. V tomto smyslu Werich, Voltaire, Marcus Aurelius jsou stále živí neboť jejich projevy mají setrvalou platnost.

4 Lydia Lydia | 28. ledna 2014 v 14:49

„Co to je vnitřní zrak mysli? To nás v anatomii neučili.“ – no to je, že když jsem Boha hledala, dal se mi najít. Proto vím, že je a že je Všemohoucí. A dá se najít každému, kdo hledá. Ale osobní zkušenost s Ním, tu když neuděláš sám, můžeš se donekonečna ptát co to je a nepochopíš. „Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11:6)

„povýšila hmotu nad ducha...co to je?“ Jakým způsobem definice vědy povýšila hmotu nad ducha?
Prostě ta definice pohřbila vědu, protože hmota bez ducha je mrtvá.

Bůh je Bohem živých a ne mrtvých. Ale v tom smyslu jak píšeš, zemřelí bez ducha jsou jen prach, tedy mrtví a ne živí. I když tady cokoliv zanechají.

Ale o tomto bychom se mohli dohadovat donekonečna a k ničemu to nevede. Proto jsem ukončila diskuze o náboženství a rozhodla jsem se jen vytrvat a dokázat to životem podle toho, co říkám.

Napsal jsi: „Vůbec nerozumím formulaci...„při zachování stejných podmínek poskytne srovnatelný výsledek“ - prosil bych ozřejmit a vysvětlit v jakém vztahu je to k mé úvodní tézi, že posuzovat Víru z hlediska vědy není korektní pokus, ale snaha vyvolat svár. A to proto, že věda zkoumá ledacos, ale nesmí tam být požadavek víry.“

Věda tak, jak jí rozumíš je svárem. V souvislosti s výše uvedenými slovy je to nehorázně neslušné omezování osobní svobody. Bůh je všechno a bez Boha nejsem vůbec nic. Člověk bez Boha prostě není, protože pomine.

K té formulaci ...„při zachování stejných podmínek poskytne srovnatelný výsledek“ tedy zatím jen úplně stručně srozumitelně:

Podmínkou je zachování přikázání lásky ne slovem, ale skutkem a výsledkem je neporušené zdravé tělo i Duch, protože NEOMYLNOSTÍ BOŽÍHO ZÁMĚRU JE NEPORUŠENOST.

5 Leo K Leo K | E-mail | 28. ledna 2014 v 15:52

Věda a Víra. Věda je nevíra a pochybování. Bez nevíry a pochybování by věda nevznikla. Nelze sloučit neslučitelné. Hájemství vědy je jinde než hájemství víry. Víra je intimní, věda je věc veřejná. Může existovat věřící vědec a také takoví existují. Protože Víra do vědy nezasahuje. Kdyby zasahovala, přestal by vědec pochybovat, přestal by NEVĚŘIT a ztratil by étos a osobnost vědce. Věda je skutečně svár, ale svár se skutečností. Žádný popis skutečnosti (=věda) není totiž absolutně přesný. Je to vždy jenom přiblížení. Tu dobré, tu lepší, ale nikdy ne absolutní. Jenže já jsem psal o sváru mezi lidmi. Mezi věřícími a nevěřícími. A tys to zaměnila...Věda tak, jak jí rozumíš je svárem. V souvislosti s výše uvedenými slovy je to nehorázně neslušné omezování osobní svobody. Bůh je všechno a bez Boha nejsem vůbec nic. Člověk bez Boha prostě není, protože pomine...Věda není svárem mezi lidmi. To člověk je příčinou sváru. Jsem člověk. Jsem nevěřící. Slova jako ...neomylnost Božího záměru...mě nic neříkají. Jsem si vědom, že pominu. Netrápí mě to.  A hypotézu jménem Bůh prostě ke svému životu nepotřebuji. A to, že mi občas věřící předhazují, že jsem něco méněcenného, protože se nemám o co opřít, mě také nedělá potíže.

6 Lydia Lydia | 28. ledna 2014 v 16:23

No když věda je nevíra a pochybování, zkus vědecky zapochybovat o Tvé víře v to, co o té vědě říkáš. Byl bys ochoten zapochybovat a připustit, že všechno by mohlo být i jinak? Pokud ne, je to Tvoje skálopevná víra a Tvými slovy kde je víra, tam věda končí.

7 Leo K Leo K | E-mail | 4. února 2014 v 12:20

Moje stanovisko je vyjádřeno zde:

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama