Vnitřní hlas

8. května 2013 v 20:11 |  Na počátku bylo Slovo

Kdysi, když jsem uvěřila, že Bůh je, nemohla jsem pochopit, že když je, tak proč je ve světě tolik zla. Usilovala jsem o mystické spojení a osm roků dýchala pro jedinou otázku: "Co je to pravda?" A když mi bylo dáno slyšet tichý hlas, bezmezně jsem mu odevzdala svoji důvěru. V noci s tužkou v ruce, ve dne v myšlenkách a knihách, s jedinou touhou, vrátit Boha světu a svět Bohu. Místo toho však tajemným hlasem jsem byla "naprogramována" na televizní obrazovku já, která od té doby, co u mne došlo k této změně, k televizním divákům nepatřím. Kdykoli jsem však jen prošla kolem zapnuté televize, odvíjel se zrovna děj podle "scénáře", který jsem měla zapsaný z předešlé nocí, slyšela jsem stejná slova. Zpočátku jsem tím byla pobavená, ohromená, nadšená, toto nadšení však brzy vystřídala hrůza a strach, protože ten hlas dál v noci mluvil, nenechal mne vůbec spát a nemluvil o životě, ale o smrti.

Naprogramování pak nezůstalo jen u televize, bylo novinové, knižní, věcné. Promlouvalo ke mně prostřednictvím každého slova, každé skutečnosti, každého člověka. Úplně všechno kolem mne mi nahánělo strach, protože to všechno vypovídalo o tragédiích, hrůzách a trápení mém a mých, které jsem nejprve vždycky v noci vyslechla s pohrůžkou: "Jestli jim to řekneš, spaseni nebudou", a které mi přes den byly tímto "naprogramováním" připomenuty, a které nade mnou visely jako důsledek mého sobeckého a hříšného způsobu života. Hledala jsem pomoc v Bibli, ta mne však stejným způsobem usvědčovala nejvíce.

Když osm roků života, desítky, možná stovky přečtených knih vzal oheň, uchopila jsem podstatné: "Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání." A kdyby mi nebyla položena otázka: "Dokážeš to, nebýt sobecká a zlá?" Ani jsem nevěděla, že taková jsem. Líná, ospalá, moji nejbližší až po mně, mnohdy na obtíž. "Duše bezbožného tak je žádostiva zlého, že ani bližní jeho příjemný jí nebývá."

Pán mi pak ještě řekl: "Umíš si představit, že bys ty dveře měla zavřené? Pros, abych Ti pomohl napravit, co jsi zkazila."

Už v dětství, například v jedné povídce Boženy Němcové mne zaujala slova ve smyslu: "Můj vnitřní hlas mi říká …" ale vnímala jsem to jen jako básnický obrat. Dnes už vím, že vylití Ducha svatého na každé tělo je znamením času "posledních dnů". Z toho je zřejmé, že obdržení tohoto daru není důkazem výjimečnosti člověka, ale toto obdarování je důkazem, že jsme součástí Božího zaslíbení. Ale pochopení těch věcí nutné k životu není, jen jedno je nutné, zachovávat přikázání lásky. Prostě "miluj bližního jako sebe, a dělej, co chceš."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama