Otazníky lásky.

29. května 2013 v 20:45 |  Anabáze původních pramenů

"Každý není určen, aby byl v našem životě navždy? Někteří jsou tam jen tak dlouho, aby nás naučili lekci, kterou se zrovna potřebujeme naučit?"

Anebo:

"Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží?" (Lukáš 16:18)

V současném neuspořádání a nepořádku, který nás zotročil a kterému mylně říkáme svoboda, otevřít mysl řádu v pravdě je obtížné. Každá generace převyšuje nevychovanost rodičů a neseme toho důsledky. Zhoubné nemoci a jiné trápení, které mylně nazýváte křížem, jsou porušená přikázání lásky. "Kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení."

Neomylností Božího záměru je neporušenost. Neporušená jednota ducha, spojená svazkem pokoje, skrze neporušené mezilidské vztahy, to je pravá psychologie a celé náboženství. Tento skutečný Kristův pokoj je harmonie zdravého těla i ducha, nebe i země. Je-li vnitřní pokoj člověka porušený duchem lži, kritiky, pomluvy, křivého obvinění, závisti, nenávisti, žárlivosti, nevěry, zrady, neodpuštění, strachu či jiného nepokoje, pak jsou porušeny vzájemné vztahy. A kde jsou porušeny mezilidské vztahy, tam je přerušené spojení s Bohem.

"Nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou." Jde o to citem i rozumem stát pevně nohama na zemi a nezradit.

Milovat Boží láskou znamená zachovávat přikázání lásky, která bližnímu zle neučiní, tedy chovat se ke všem bližním, k přátelům i nepřátelům tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám, a to i v případě, že oni se tak nechovají. A právě to je smyslem kříže. Ne ten dřevěný magický ani ten malý zlatý nebo stříbrný, vzít na sebe kříž znamená zapřít svoji poraněnou pýchu a přijímat každého člověka takového, jaký je, i s jeho chybami a slabostmi. Vidět ho ne takového, jaký ještě je, mnohdy třeba i nesympatický, protivný, hříšný, zlý, ale odpouštět a vidět ho takového, jaký bude, až pochopí, uvěří a změní své chování.

Ubité, zašlapané vztahy je nutné očistit a upevnit, s pomocí Boží znovu zbudovat, aby i dospělé děti, i vnoučata, v tomto těžkém světě se měly kde ohřát, když je jim zima.

Muž a žena mají přikázáno setrvat spolu. V takovém jednání má pokání své místo. Jestliže muž nepřijme ženu, která učiní pokání a chce se vrátit, hřeší a dopouští se velkého hříchu, neboť je třeba přijmout hříšníka, který činí pokání. Ne však, kdyby se to opakovalo. Pro Boží služebníky je jen jedno pokání. Pro pokání ženy se tedy muž nesmí oženit znovu. To platí pro muže i ženu. Co se týká hříchu, který hříšník spáchal dříve, je tu Ten, jenž může poskytnout lék: totiž Ten, jenž má moc nade vším."

Nelze totiž opakovaně být milenkou, ale sestrou. A smysl dělá snesitelným mnohé. I to veliké odříkání. Pravdivé zodpovězení této otázky životem se nabízí k uzdravení dřívějších provinění, nebo k setrvání v nich. "Jestliže bychom dobrovolně hřešili i po přijetí poznání pravdy, nezůstalo by již oběti za hřích." (Žid. 10, 26)

Znovu se zamilovat, to se stává a všechno nové pak je lákavé a krásné a všechno staré překážkou, a ten, koho jsme kdysi milovali, začne nám vadit i tím, že je.

Boží láska ale ve jménu Ježíše nepromění zklamání a vyhaslou lásku v nenávist, ta miluje i nepřátele stejně jako sebe. A milovat nepřítele v praxi, to pro člověka znamená překonat ve svém srdci odpuštěním a láskou vlastní zranění, zlobu, odpor a nenávist. Naplněním Zákona je láska."

Ale když přikázání lásky je přikázáním největším, pak chodit v Božím světle neznamená lásku ubíjet, ale očistit, kázeň přece nevylučuje přátelství, úctu, porozumění a lásku, proto přijímám z Boží ruky všechny a všechno "rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků"

Milovat neznamená jednoho partnera zavrhnout a odejít k jinému ale znamená to přetavit ten nový cit v nádherné věčné přátelství. A to přece není málo! Je to veliký nádherný dar. "A je opravdu velikou úlevou, jestliže máme někoho, s kým můžeme sdílet své nitro, komu můžeme otevřít srdce a svěřit mu svá tajemství."

Je pak nějaký důvod k výčitkám svědomí, když potkáme někoho, koho máme ho rádi? Není. Tady jsou jen všechny důvody děkovat za to vzácné setkání. Děkovat Bohu za to, že nám poslal do cesty někoho, s kým si rozumíme. No a kdejakého psa, kočku a jiná zvířata a malé děti rádi pohladíme, vezmeme do náruče, a měli bychom se bát podat ruku milému člověku? Pohladit ho či obejmout? Proč?


Ztratit hlavu a rozum láskou je krásné, pokud se to stane lidem svobodným, volným, lidem bez závazků. Ale porušení každého závazku a slibu je podraz a sobectví. A když to na sebe necháme dolehnout v celosvětovém měřítku za všechny opuštěné a psychicky zdeptané a citově strádající, morálně narušené děti, co střílejí ve školách a znásilňují, je to neúnosně těžké. A porušují sliby přesně tak, jak jsme jim to předváděli. Toto jsme my udělali. Toto my tady po sobě zanecháváme, tento svět je naše dílo. Nic proti vzájemné úctě a lásce lidí se závazky, když zůstanou neporušené a nic není krásnějšího, než přátelství čisté.

"Život není to, co chceme, ale to co máme."

"Přátelství předpokládá spoluúčast na dobru, nikoli na zlu."

"Přátelství má oči jasnozřivé a nijak se neskrývá, naopak, rádo předstupuje před slušné lidi."


"Kdo měl štěstí najít v lidské džungli spřízněnou duši, ale zanedbává ji, riskuje, že zůstane úplně sám."





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama