Hlas nitra

6. května 2013 v 18:15 |  Anabáze původních pramenů


Máme sklon předpokládat, že veškeré poznání přichází zvenčí. Dnes však s určitostí víme, že nevědomí disponuje obsahy, které by znamenaly nedozírný přírůstek, poznání, kdyby mohly být učiněny vědomými. Kdybychom mohli nevědomí personifikovat, byl by to kolektivní člověk mimo pohlavní zvláštnosti, mimo mládí a stáří, mimo zrození a smrt a disponoval by nesmrtelnou lidskou zkušeností přibližně jednoho až dvou milionů let. Tento člověk by byl naprosto povznesen nad proměnami času. Byl by to snílek staletých snů, byl by to nepřekonatelný prognostik na základě své nesmírné zkušenosti. Zdá se, že tento kolektivní člověk není osoba, nýbrž je to něco, jako nekonečný proud, nebo snad moře obrazů a forem, které nám přicházejí do vědomí příležitostně ve snu anebo v abnormálně duševních stavech. Problém duše člověka patří k otázkám nedozírným.

Vznik osobnosti znamená odvahu a je tragické, že právě démon vnitřního hlasu znamená zároveň nejvyšší nebezpečí i jistou pomoc. Stará náboženství se svými vznešenými i směšnými, dobrotivými i ukrutnými symboly nevznikla ze vzduchu, ale z lidské duše, z té, která v nás žije i v tuto chvíli. To všechno, její praformy v nás stále žijí a mohou se na nás každým okamžikem sesypat zničující silou, mohou nás postihnout ve formě masové sugesce. V děsivé míře nám hrozí války a revoluce, které nejsou ničím jiným, než psychickými epidemiemi. Naši strašní bohové se dnes jmenují jinak a jejich jména končí na - ismus. Psychika je velmoc, která mnohonásobně převyšuje všechny síly země. Osvícenství, které nám odbožštilo přírodu a lidské instituce, přehlédlo boha hrůzy, který přebývá v duši. Je-li bázeň Boží někde na místě, pak je to před přesilou psychična. Démoni nezmizeli, ale jen změnili podobu. Staly se z nich nevědomé psychické síly. Člověk si myslel, že se vypořádal se všemi přízraky, a tu se ukázalo, že už sice nestraší v komoře mezi harampádím nebo na staré zřícenině, ale v hlavách zdánlivě normálních lidí.

Kdyby šel neurotik sám se sebou na "poušť" (do ticha) a v osamění se zaposlouchal dovnitř, mohl by zaslechnout, co říká hlas nitra. Neuróza je obrana proti vnitřní aktivitě duše, onoho duševního ne-já, které by chtělo vnitřním hlasem promlouvat k vědomí a dovést tak člověka k celosti. Neuróza je trochu draze zaplacený pokus uniknout vnitřnímu hlasu a tím i poslání. Je to porucha vývoje osobnosti. Za neurotickým překroucením tkví vnitřní povolání. Hlas nitra je hlasem plnějšího života. Vnitřní hlas přináší do vědomí to, čím trpí celek, to znamená národ nebo lidstvo, jehož jsme součástí. V hlasu nitra je často nevyzpytatelně smícháno to nejnižší i to nejvyšší, to nejlepší i nejhanebnější, nejpravdivější i nejlživější a to všechno otevírá dokořán propast chaosu, klamu a zoufalství. Problematika vnitřního hlasu je plná utajených vnitřních nástrah. Je to nejnebezpečnější oblast, stejně nebezpečná a neschůdná, jako sám život, pokud se zřekne zábradlí.

Neobjevená cesta v nás je něco psychicky živoucího, jako vodní tok, který se neúprosně ubírá ke svému cíli. Všechno by se přece mohlo nechat při starém, kdyby nová cesta bezpodmínečně nepožadovala své objevení, a kdyby lidstvo nebylo stíháno všemi ranami egyptskými, dokud se nová cesta nenajde. (C. G. Jung-Duše moderního člověka)























 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama