Citadela

12. května 2013 v 12:10 |  Půlnoc nad knihami

Město mi náhle připadalo, ačkoli bylo tak plné lidí, jako uschlá rostlina s useknutými kořeny. Jako prázdná sýpka. Už to nebyla živoucí bytost, jejíž každá část nachází ozvuk v druhé, už tady nebylo srdce, jež k sobě svádí krev, aby ji rozlilo zpátky do celé hmoty, už tady nebylo jediné celistvé tělo, které se společně raduje ve dnech svátků a tvoří jedinou píseň. Byli tu jen parazité usazeni v cizích ulitách, každý sám pro sebe ve vlastním vězení, a nikdo nespolupracoval. Už to nebylo město, ale jen skořápka města, plná mrtvých, kteří se považovali za živé. Řekl jsem si: "Hle strom, který uschne. Hle plod, který shnije. Hle krunýř, skrývající mrtvou želvu." A bylo mi zřejmé, že to město potřebuje novou mízu. Aby se větve opět spojily s kmenem, který je vyživuje. Aby se sýpky a cisterny opět naplnily zásobami ticha. A že to musím být já. Kdo jiný by měl lidi milovat?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama