Abrahámovská tradice

21. dubna 2017 v 14:03 |  Politika


Když biblická podobenství neumějí vysvětlit v celé souvislosti příčin a důsledků ani teologové, tak se nelze divit, že jak pro vítače islámu, tak i pro jeho odpůrce, je náboženství jako náboženství. A kdyby to neuměli jen teologové, oni i církevní představitelé v tom mají chaos. V církvích je to podobné, jako v politice. Opačným extrémním paradoxem primitivního starozákonního myšlení barbarů jsou dnes přecivilizovaní teističtí i ateističtí páchači dobra. Příčinou nepochopení Starého a Nového zákona v jednotě a v duchu, přikázáním pomýlené lásky převráceně spolupracují s nepřítelem proti vlastním, stejně jako politici, umožňující muslimům zotročit nás pomocí demokratických zákonů.

"Bůh požaduje po člověku důkaz, že se jej bojí a že jej miluje více než jakéhokoli jiného člověka.Tím důkazem je vražda někoho blízkého." - Nepochopení anebo záměrná lež? Na prvním místě máme milovat Boha kvůli přikázání milovat bližní jako sebe.

"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22:36-40)

"Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."

"Řekne-li někdo: "Já miluji Boha," a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra." (1. list Janův 4:20-21)

"Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.… V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha." (Jan 14, 21)


S očekávaným druhým příchodem z mrtvých vstalého Krista, který byl vyvýšen k Bohu Otci, přijal neporušitelné tělo duchovní a znovu přijde v "oblaku svědků", oblakem, jak je v listu Židům psáno, jsou andělé a svatí, kteří nám pomáhají. A čas se přiblížil. V jakém těle přijde? V živočišném nebo duchovním? Jaký je On, takoví jsme i my a člověk musí jednou zemřít, aby se stal nesmrtelným. Kdyby Ježíš přišel znovu v těle pozemském lidském, musel by se znovu narodit a znovu zemřít.


Je psáno, že když mluvil Bůh zprostřed ohně, "hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. Proto pilně pečujte o duše vaše, neboť jste neviděli žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil."

"Spravedlivý člověk z víry bude živ" a "naděje, která se vidí, by nebyla už nadějí". https://www.bibleserver.com/text/CEP/1.%20list%20Petrův1

Tedy k obětování Izáka a k vražednému důkazu bázně boží a milování Boha víc než člověka. Kdyby ten, který k nám mluví a o kterém je psáno: "Je u vás a bude ve vás, řekl: "zabij svého syna či bratra" musíme ho zabít? A kdyby to řekl, jak poznáme, že ten hlas, který to přikázal je Boží a ne ďábelský?

"Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem." (První Petrův 3:18) JEDNOU PROVŽDY. Ne opakovaně. Proto Bůh vyzkoušel Abraháma. Pro ponaučení všem. Proto posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej!" Protože Boží přikázání bylo, je a bude: "Nezabiješ!"

Takže kdyby někomu nějaký hlas přikázal: "Zabij!" tak ten hlas není Boží.

Nelze pak posuzovat starozákonní biblické příběhy měřítkem současnosti. Dokonalou spravedlností "Oko za oko, zub za zub", v barbarském starověku vyvedl a zachránil Bůh spravedlivé před nespravedlivými, aby lidstvo nevyhynulo. A všechny ty kruté starozákonní příběhy jsou varováním pro nespravedlivé a zlé.

"Mojžíš viděl, jak si lid bezuzdně počíná …" Ano, nezrušil Ježíš Starý Zákon, ale starozákonní spravedlnost naplnil odpuštěním a láskou. Na konci věků pak spravedliví vejdou do života věčného s Bohem a nenapravitelně nespravedliví a hříšní vejdou do věčného zatracení. Toto ale až na konci věků. Do té doby všichni máme stejnou šanci zachránit se. A není na tom nic divného, že do Božího odpočinutí "nevstoupí nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže." (Zjevení Janovo 21:27)

Bůh je stále stejný, Jeho přikázání platná v každé době, od počátku až do konce, to jen člověk se v průběhu času vyvíjí a mění.

Na prvním místě milujeme Boha, protože lidská láska je pomíjivá a nestálá ale Bůh Všemohoucí Bůh je věrný, i když my jsme nevěrní. Bůh je Láska. A "víme, že jsme přešli ze smrti do života, když milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. A kdo nenávidí, je vrah." Proto, kdo neuvěří, ten zahyne. A o tom je odvěký boj dobra a zla. Není to boj proti člověku, ale boj proti mocnostem a silám zlého. Proto je náš Bůh oheň stravující, Bůh žárlivě milující, protože nechce, abychom zahynuli.".

A bát se Boha? Ano. Kdo neuvěří a neobrátí se od zlého k dobrému, ten zahyne. A co je zlo a co je dobro? Dobro je odpuštění a láska podle přikázání. Kde je porušené přikázání, tam je zlo, neodpuštění a nenávist. "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!" (Lukáš 12:4-5)

"Kdo zachováváte těžké, nelidské, surové a hříšné příkazy ďáblovy, obraťte se! Nebojte se ďábla, nic proti vám nezmůže. Ďábel sám se bojí a strach z něho není na místě. Nebojte se jej, on před vámi uteče. Přimkněte se k Bohu, zřekněte se ďábla a uteče od vás."

"Tohle obludné vraždění později připomíná Ježíš, když říká (Matouš 10:34-41) ? Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.

Meč je symbol odvěkého boje dobra se zlem. A v biblických podobenstvích pro všechny nespravedlivé a zlé mečem je Slovo Boží.

"Živá je řeč Boží a mocná a pronikavější nad každý meč na obě strany ostrý a dosahuje až do rozdělení i duše i ducha, a rozeznává myšlení i mínění srdce. A není stvoření, které by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všechny věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterém je řeč naše. "

"Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden."

Ale "kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící." (1Tm 5,8)

Pan Ježíš nás dobře zná, a ví, co jsme zač. Proto řekl: "přišel jsem postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina."

Co však je základem evangelia? Roztržky? Meč? Ne, dal nám přikázání lásky, milovat i nepřátele. "A kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Matouš 12:50)

Cílem našeho povolání je neporušený pokoj, tedy harmonie zdravého těla i ducha, nebe i země. A v celém Novém Zákonu není ani jediný případ schvalování násilí. Páté Boží přikázání: "Nezabiješ!" nelze vyložit jinak, než "Nezabiješ!" a nikdy Ježíš neučil své žáky používat meč.

"Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice." (Lk. 9:54-56)

"Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou." (Mt. 26: 52)

"Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?" A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím! " Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho."

"Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského ; od nitra mé matky připomínal moje jméno. Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci." (Iz. 49:2)

"Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce. … Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; (Zjevení Janovo 19)

"Kdo neuvěří, zahyne"- tady by neznalý mohl najít podobnost i s islámem: Vy jste národ nejlepší … zabíjejte je (nemuslimy) Ale že myšlenku dobývání sdílí islám i křesťanství je veliká lež. Jestli v tomto snad někdo našel podobnost křesťanství s islámským nemilosrdně vražedným satanismem, který povýšil nesmiřitelnou nenávist nad křesťanské odpuštění a lásku Boží, tak mu uniklo, že oddělit spravedlivé od nenapravitelně špatných a zavrhnout, poslat člověka do věčného utrpení, je člověku zakázáno. Ano, budeme odděleni jedni od druhých, jak bylo na počátku, tak zase bude na konci, spravedliví půjdou do věčného života v radosti a nenapravitelně nespravedliví do věčného utrpení. Ale tento soud nastane až na konci věků, a nenáleží žádnému člověku ale jen Bohu.

Ježíš nepřišel zachránit jen křesťany ale všechny lidi, nezemřel za spravedlivé ale za hříšné, nepřišel uzdravit zdravé ale nemocné. Islám to má přesně obráceně, nejen odsoudil a zavrhl všechny nemuslimy, ale i nelidsky krutě je vraždí. Muslim nenávidí nemuslimy nenávistí tak velikou, že obětuje i sebe, jen aby nemuslimové zahynuli. Islám, je otrocký satanismus, Alláh miluje muslimy, kteří vodí nemuslimy "do ráje v řetězech" a Alláh miluje sebevražedné vrahy nemuslimů.

Všemohoucí Bůh miluje všechny lidi stejně, satanistický Alláh rozlišuje. Podobnost těch protikladů je nepřehlédnutelná ve skutcích křesťanů skrze přikázání "Nezabiješ!" a ve skutcích muslimů skrze přikázání "Zabíjejte!" Islám nemá Desatero, nemá přikázání lásky, nezná zlaté pravidlo náboženství všech, nedělat druhým, co nechceme, aby oni dělali nám.

Ježíš jako obraz Boží dokonalosti a křesťanský ideál, je cesta, pravda a život. Ježíš se nedopustil žádného hříchu, jaký je On, takoví máme být i my. Následování Ježíše v pravdě podle přikázání vede k dokonalosti. A i když lidé jsou různí, křesťan ve jménu Ježíše je potenciálem nekonečné lásky Boží

Mohamed je obrazem zlého. Mohamed je lež a smrt, konec cesty. Mohamed byl lhář, pedofil a vrah. Jaký byl on, mají být i oni, proto každý muslim je potenciálem ďábelské nenávisti.

I když každé náboženství pokládá to svoje za jedinou věčnou pravdu, žádná jiná náboženství, kromě islámu, neuplatňují požadavky a nároky na zvláštní práva a nemají problém žít odděleně od státu. Kdo rozděluje muslimy na radikální a umírněné, buď nemá o tomto náboženství dost informací, nebo lže. Muslim by přestal být muslimem, kdyby řekl: já budu jenom dávat almužny chudým, ale nebudu řezat hlavy. Pravověrný muslim když je potřeba, musí dělat obojí. Dokud je muslim muslimem, není možné bez rizika brát vážně jeho umírněná slova ani skutky. Každý muslim je potenciálním zločincem a teroristou.

Proto nelze islám akceptovat, protože prosazuje zločiny proti právu. A právě v tom je ten zásadní problém, islámská čest (šaria) je pro muslimského právníka, muslimského prokurátora, i muslimského vrchního žalobce zákonnost. Kde je islám, tam není prostor pro jiné než islámské právo, a vražda za kritiku islámu a Mohameda není pro generální prokurátory a vrchní státní žalobce vraždou, ale trestem podle zákonného práva. Věřit v právo přinutit druhé k víře násilím, za odpadlictví od víry a za kritiku takové zločinecké víry vraždit, není právem ale zločinem.

Žádný pravověrný muslim nemůže popřít trest smrti za cizoložství pro vdanou ženu či ženatého muže, muslimové se pouze rozcházejí v názoru na to, za jakých podmínek je možné oběť zabít. Vlastně popírat to může, protože islámské dílo antikrista má dokonale propracovanou i "politickou korektnost" přetvářky, manipulace a lží. Islám je nauka o lži, nenávisti a násilí. Sice Korán naoko neschvaluje lhaní, ale existují výjimky, když je nutné získat důvěru nemuslimů, aby je pak bylo možné lépe porazit, pokořit. "Existují v islámu dvě formy lhaní: Kitman - Lhaní - vynechávání faktů a Taqiyya - prohlášení něčeho, co není pravda, cosi jako přetvářka. Muslim či muslimská obec může předstírat společenskou či náboženskou konformitu. "Usmíváme se do obličeje některých lidí, zatímco naše srdce je proklínají." Muslimové kromě šíření islámu mečem, šíří svou víru také těmito způsoby."

Jistě že dokáže pravda, co dokáže lež?
"Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. (1. Korintským 9: 19-22)

A není to Takíja, která opravňuje muslimy lhát pro dobro islámu, není to přetvářka, není to lež, je to pochopení a přijetí člověka jaký je. Je to upřímná láska, která pláče s plačícími a raduje se s radujícími.

"Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden."

Křesťan když v pravdě následuje Ježíše, odpouští, žehná a prosí za všechny pomýlené a hříšné: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme …" tak, jako Ježíš odpustil a jak nám teoreticky i prakticky osobním příkladem na kříži ukázal. Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno a Bůh mu dá svého Ducha a on uvěří a pochopí. Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno ale ani nám Bůh naše neodpuštění neodpustí a za životy bližních, které promarníme, budeme voláni k odpovědnosti. Duchovním smyslem a poselstvím kříže je odpuštění a láska. A tento kříž těm, kteří hynou, je bláznovstvím a těm, kteří jdou ke spáse, je v něm dána Boží moudrost i moc. Proto říká apoštol Pavel: Nechci u vás znát nic jiného, než Ježíše Krista a to ukřižovaného.










 

Volby 2017

4. února 2017 v 21:11
Koncept návrhu na koaliční hnutí ke sjednocení iniciativ, stran a všech lidí dobré vůle.

Čti, a pokud souhlasíš, spolupracuj.

· Připoj svoji stranu k jednotnému koaličnímu hnutí

nebo

· založ vlastní politickou stranu svých potřeb a zájmů a připoj ji k seznamu. Seznam sjednocených politických stran a hnutí, zatím prázdný, čeká na Tebe:


· Pomoz zajistit informovanost celému národu bez drahých reklam, bez nákladů na balíky letáků a bez trapných předvolebních šaškáren, sdílením těchto slov nejen na internetu, ale i ve svém nejbližším okolí. A k tomu potřebuješ jen tolik výtisků tohoto textu, kolik máš příbuzných, přátel, dobrých známých, … s tím, že všichni mají svoje příbuzné, přátele, známé, a všichni uděláme totéž. Tato drobná investice nikoho z nás nezruinuje a mnohonásobně se nám vrátí vítězstvím spravedlnosti nad zločinem, pravdy nad lží, ve společném úsilí nás všech.

"Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. A žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát." (Mt 12: 25) (L 11: 17) Buď se k říjnovým volbám do parlamentu sjednotíme, nebo zahyneme.

Brodíme se bezmocně v pomýleném chaosu, vydáni na milost a nemilost globálním a islámským zločincům a vrahům, protože v zákonech neexistuje morální hranice bezpečí mezi dobrem a zlem, mezi spravedlností a zločinem. Tu hranici je nutné přesně srozumitelně pojmenovat a uzákonit. A kde dojde k jejímu překročení, tam je zločin, bez ohledu na to, kdo a proč, pro všechny stejně, pro chudé i bohaté, pro mocné i bezmocné. A bez ohledu na rozdílnost různých kultur. Spravedlnost ve jménu lidsky důstojného života všem!

Vládnout musí ti nejlepší z nás. Nevolme už zdiskreditované strany a lidi, prodejně zrádné, bezostyšně se obohacující na pracujících, jejichž almužny jen stěží stačí, anebo ani nestačí, na pokrytí nejzákladnějších, životních potřeb, kteří nás přivedli tam, kde jsme, a dál slepí, hluší, nás moci chtivě táhnou do propasti. Žlaby mocichtivému dobytku je nutné srovnat na etickou úroveň slušnosti. A ukáže se, kdo je prospěchář a kdo má zájem o prospěch věcí veřejných. Člověk v životě veřejném se musí prosadit důvěryhodnou osobností a ne balíkem peněz, za které je na prodej úplně všechno. Peníze nesmí být hlavním motivem a podmínkou volebního vítězství. Důvěra, úcta a láska, se nekupuje ani neprodává. Ta musí samovolně vyrůst na základu ctností. Politika musí být nezištná služba lidem.


Vláda pravice proti levici a levice proti pravici bez jednotných pravidel nefunguje. Zkrachovali jsme všichni zprava i zleva, protože pravda není jen vlevo ani jen vpravo, pravda je jedna. Kdo krade, obohacuje se na úkor druhých, kdo znásilňuje, zabíjí, patří do kriminálu a kdo s loupežným, zločinným násilím a válečným krveprolévání v zájmu jakýchsi pochybných vlastních, jakože "spravedlností" souhlasí, je nebezpečně nedůvěryhodný a nemá v životě veřejném co pohledávat. Každé násilí plodí zas jen násilí a vzpoury otroků, ale nakonec stejně musí přijít člověk k člověku a domluvit se.

Až od základního práva na život se budou spravedlivě odvíjet pravidla pro všechny společenské oblasti, zleva i zprava jen to nejlepší, ke všeobecnému prospěchu a ne k poškozování jedněch druhými, pak budeme svobodně všichni v míru a v bezpečí žít, tvořit a pracovat.

"Jedna z hlavních příčin zbídačení pracujícího lidu je, že jsme byli připraveni o spravedlivé právo na půdu. Soukromovlastnické právo na půdu, které obralo o půdu evropské národy, to je už tak dávno, a nad touto nespravedlností se nakupilo tolik nových vztahů, že obyvatelé Evropy a Ameriky nevidí už pravou příčinu svého stavu a hledají ji všude: v malém vývozu, ve clech, v nesprávném zdanění, ve všem, jen ne v tom podstatném, že lidu bylo vzato právo na půdu."

Beztrestné vykořisťování už překročilo všechny meze. Záměrem mocných je vytvořit co nejvíce dlužníků. Pravidla jsou ZÁMĚRNĚ nastavena k likvidaci jedněch a obohacení druhých. Šéfové, bezostyšně se obohacující na pracujících, jejichž almužny jen stěží stačí, anebo ani nestačí, na pokrytí nejzákladnějších životních potřeb, si berou 120x více než průměrný zaměstnanec na plný úvazek. … a nejbohatší 1 procento lidí vlastní 48 procent globálního bohatství.

Mzdy pracujících by měly být tak vysoké, aby splňovaly bankovní požadavky a aby hypotéky nebyly celoživotním závazkem. Hypotéka nebankovní, stejně jako bankovní, nejen že nepočítá s nemocí, se ztrátou výdělku, naopak hypotéka právě na toto spoléhá. Vysoké úroky, a penále a exekuce na minimální platy, na invalidní důchody, na střechy nad hlavou, jsou předpokládaným zdrojem zisku. A pro okradené a poškozené občany právní pomoc neexistuje. Zákonodárství a soudy jdou na ruku lichvářům a my platíme úroky a penále z neúnosných nákladů, které na nás nakládají. V současnosti je v ČR 909 346 lidí v exekuci.

Ve volbách zvítězíme, když bez ohledu na rozdílnost názorů různých stran, se v pravdě sjednotíme, na pevně daném, neměnném mravním základu, který nás všechny spojuje: "Nebudeš zabíjet, krást, křivě svědčit, nebudeš žádat majetek bližního svého".

A toto až uzákoníme, tak můžeme s Karlem Čapkem říct, že v základech našeho státu tak, jak jej budoval Masaryk, je Bůh. Ale ne moc hlasitě, protože slovo Bůh je zdiskreditované sprosté slovo, stejně jako pravda a láska.

"O této pravdě, o základních zásadách politiky a mravnosti se nemůže hlasovat podle většiny. Ani ten nejlepší parlament není k tomu, aby odhlasoval, co je pravda, právo a mravnost. … Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou, že se politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Člověk, který lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí v životě soukromém a naopak. Jen člověk slušný bude slušným vždy a ve všem." (T. G. M.)

Teprve na pevném morálním základu můžeme pak společně řešit, v parlamentu, až po vítězných volbách, to co nás rozděluje, naše rozdílné vidění z různých úhlů pohledu, zleva, zprava, zprostřed.

"Slušný člověk se vyhne kompromisům zásad, ale udělá kompromisy v prostředcích, ve věcech malých podružných a méně důležitých. …" Stát na svém a jen na svém i ve věcech malých, podružných, lhostejných, to se zdá být velice důsledné a pevné ale je jen malé a malicherné (T. G. M.)

Pro křesťany pak je závazné ještě toto navíc: "Nebudeš cizoložit, cti otce a matku,nebudeš žádat ženu či muže bližního svého." A bude na světě dobře, až celé přikázání lásky se stane způsobem života všem, ale zákonem nelze nikomu zakázat citovou nestálost a nevěru, ani lásku přikázat. To je otázkou svědomí každého jednoho, otázkou v pravdě svobodného rozhodování mezi dobrem a zlem.

Povinností mocných a povinností všech osobností veřejného života je, následování hodným způsobem být osobním příkladem nám občanům na základu jednotných etických pravidel platných pro všechny stejně. Nad veškerou růzností rozdílných názorů, bez ohledu na to, čím člověk je, čemu věří nebo nevěří, ke komu nebo k čemu se hlásí zleva, zprava či zprostřed, nutné je bezpodmínečně Ústavou upevnit bez výjimky lidem všem, jedinou absolutní spravedlnost v pravdě, a tou odedávna bylo, je a bude, že slušný člověk nelže, nekrade, neznásilňuje a nezabíjí. Tyto základy morálky, pro budoucnost spravedlivého světa svobodných lidí, žijících v bezpečí vlastních, pro cizí nedotknutelných domovů a zemí, jsou jedinou pravdou, vedoucí k životu v míru a ke spolupráci všech lidí a všech národů a odmítá je jen člověk nemorální.

A na základu toho povinností státu je trestat zločince. Kde je bezdomovec, tam je špatná politika povinností a práva a tam je nutná náprava poměrů ve věcech veřejných i soukromých. Své povinnosti si musí plnit každý.

Kde jsou vylomené dveře a vybílený dům ať obyčejným zlodějem anebo zlodějskými lichváři a exekutory, anebo nelegálním překročením porušené hranice, tam je nutný zásah policie a soudu. A kde je mrtvola nebo hromady mrtvol a příčina smrti je jiná, než přirozená smrt, tam je vražda a soud a doživotí.

A z tohovychází zabránit islámské invazi ochranou hranic. Bůh vyhnal Adama a Evu z Edenu, a dodnes úzkou cestu s těsnou branou střeží andělé s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života, a nic nesvatého tam nevejde. V zájmu pravdy, spravedlnosti a lásky, člověk má právo i povinnost zlu postavit hráz. "Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!"

Příčinou neschopnosti muslimské integrace je právě islám. Je u nás spousta národnostních menšin, ale relativně přizpůsobivých, schopných se integrovat, na rozdíl od muslimů. Islám usiluje vytvořit svět jen pro muslimy. Všichni nemuslimové se buď stanou muslimy anebo nemají právo žít.

A nelze očekávat zdravý rozum od mocných, kteří k vlastnímu obohacení rozvracejí a drancují konkurenční ekonomiky celého světa, a vražedný islám, islámská invaze na Evropu, je součástí jejich záměru, zmocnit se nerostného bohatství různých zemí a zotročit a zlikvidovat přemnožené obyvatelstvo. Nejprve s tímto záměrem organizovali barevné revoluce, teď dokonalejším pokračováním jejich plánu je invaze islámských vrahů. Kapitalisticko-ateistický objektivismus likviduje "nadbytečné přemnožené lidstvo" pomocí islámu, černí likvidují bílé a zmanipulovaní nemyslící nepochopili, že likvidují i sebe. Pouliční boje a války jsou ke globálním záměrům spolehlivějším vražedným nástrojem, než školení provokatéři k rozpoutávání občanských válek. Mocní moc dobře vědí, že islámští bojovníci nejsou váleční uprchlíci ale okupanti, že veřejné šíření a propagování víry, která násilně zotročuje, vraždí a likviduje ostatní, není náboženství, ale boj a každý muslim je potencionální terorista. Ale dělají, jakože to nevědí, a s nimi i ti, kteří ve vlastních zájmech vědět nechtějí, přesto že každý muslim ví, co je jeho povinností vůči nemuslimům.

A můžeme se ptát, proč bohatí mocní nechápou, že likvidují i sebe. Ale to je omyl. Oni předpokládají, že až muslimští bojovníci zlikvidují "nadbytečnou bílou chátru", pak pro mocné globální zločince tu muslimskou barbarskou chátru zotročit anebo zlikvidovat bude snadné.

Jde o přežití a zdravý rozum zvítězí, když se nenásilně podaří všem lidem dobré vůle v nadcházejících volbách sjednotit a demokraticky zákonným způsobem zastavit kapitalistické a islámské loupežníky a vrahy a spravedlivě trestat zločiny.

"Základní podmínkou dobrého života v obci je vláda zákonů, nikoli lidí." (Aristoteles)

1) Ústava: "Nebudeš zabíjet, krást, křivě svědčit, nebudeš žádat majetek bližního svého."

2) Vládnoucí systém: Změnit zastupitelskou demokracii na demokracii přímou. Dost bylo lží a vydedukovaných skutečností, utajených před veřejností. Politika a veřejné zájmy všech společenských oblastí musí být transparentní, nesmí se jednat v zákulisí o nás bez nás.

3) Právně závazné akty ČR musí mít přednost před zákony evropských společenství a EU. A občanskou povinností je podle stejných pravidel zabránit nemorálním mocným páchat zlo.

4) Zakázat islám. Islám je nenávistně vražedná ideologie horší, než nacismus, protože se lživě vydává za náboženství. Jako v počítači na jednom disku se nesrovnají dva ovládací systémy, tak v jedné zemi nemohou existovat dva vládnoucí systémy. Islám se skládá ze dvou od sebe neoddělitelných složek, náboženské a vládnoucí, a obě tyto složky islámu jsou v přímém rozporu nejen s demokracií ale se životem.

5) Zákon o půdě: Nejdůležitější, na prvním místě jsou zákony zemědělské. A pak ať nikdo svévolně nehýbá mezníky pozemků sousedů … kdokoliv jimi pohne, musí být postaven před soud.

6) Zákon o rodině a homosexualita, registrované partnerství a adopce dětí: Jednoznačně prokazatelný odborný důkaz o tom, co je homosexualita, neexistuje, ale každopádně je to zvrhlá úchylka proti přirozenosti a proti životu. Jestli je to nemoc, je třeba ji léčit, jestli je to nevychovanost, tak vychovat. Děti jsou obrazem rodičů-vychovatelů, příklady táhnou a homosexuální svazek, vydávající se za normální rodinu, je pro děti nemravně likvidačním příkladem. A podporovat zvrhlosti zákonem a devastovat děti je zločin.

Než zákonné sňatky homosexuálů a adopce dětí, to už menším zlem jsou ty jejich pochody ne hrdosti, nýbrž hanby. Ale jen jejich hanby. Když oni se nestydí, je to jejich ostuda, která druhému neublíží. Je to věc svědomí a svobodného rozhodnutí každého jednoho. Slušný člověk ovládá své pudy a člověk je proto člověkem, že má rozum.

7) Mzdy pracujících: Mzdy je nutné srovnat v náležitém poměru k ostatním profesím podle důležitosti oborů k životu nezbytně nutných lidem všem, podle výše odpovědnosti, a podle výkonu práce.

8) Zrušení soukromých exekutorů

9) Zdravotnictví a vzdělání dostupné rovným dílem všem, chudým i bohatým, bez zadlužení a bez nadstandardních výjimek.

10) Důchod, sociální a zdravotní pojištění: Stanovit jasná pravidla. Buď po celý aktivní pracovní život platit sociální a zdravotní pojištění. Z toho ale vychází pro pracujícího člověka zdravotní péče zdarma a zabezpečení na stáří. Anebo neplatit státu sociální a zdravotní pojištění, aby se každý zabezpečil sám. Velice nemorální je platit dvakrát. Platíme pojištění a v případu nemoci si pobyt v nemocnici a léky zase musíme zaplatit a v důchodu živoříme.

"Zákony jsou jedině tehdy správné, když dělají ty, kteří je užívají, šťastné. Poskytují totiž všechna dobra." (Platon)

"Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek." (2. Korintským 8:15)






„Dědictví naše obráceno jest k cizím ... “

13. října 2016 v 20:05 |  Píseň novou

Politika se nesmí odehrávat v zákulisí, musí být transparentní, průhledná a jasná, podle pravidel, na základu kterých budou předkládána referenda a na základu těch stejných pravidel budou rozhodovat i občané. Prokázaná záměrná lež musí být důkazem nevěrohodnosti člověka a důvodem k odchodu z funkce. Poctivost je tím, co dělá člověka člověkem, a veřejně známou osobnost osobností příkladnou, následování hodnou. Legální lež je tím, co nás přivedlo k počátku konce naší civilizace a buď změníme směr, uzákoníme základní morální pravidla bez výjimky všem anebo zahyneme. Lži a manipulace jedněch proti druhým jsou pro osobnosti veřejného života absolutně nepřijatelné. Máme-li přežít, ctnosti musí vládnout světu a zmizí nenapravitelní lháři, zloději, vrazi a váleční zločinci.


Dobrou zprávou pak v této kritické době je, že naděje neumírá nikdy. Pravda je jedna a obejít ani obelstít se moci chtivě svévolně nedá. Dobrem nejvyšším a zárukou svobody je láska v pravdě. A to znamená zákonným způsobem vyslovit dobru ANO a zlu NE!


Dobro v pravdě je láska, která druhého nepoškodí, neublíží. Proto "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." "Láska bližnímu zle neučiní, naplněním Zákona je tedy láska."


"Mistře, které přikázání je v zákoně největší? Ježíš mu řekl: Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své i z celé mysli své! To je největší a první přikázání. Druhé pak je mu podobné: Miluj bližního svého jako sebe samého! V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci." (Mt. 22, 36)


V souvislosti s invazí islámských nájezdníků mluvíme o nutnosti zachovat křesťanskou civilizaci. Evropu nezachráníme tím, že nájezdníky utopíme, vystřílíme. Ve jménu Boha živého už žádné křížové války, žádné vraždění!


Přikázání "Nezabiješ!" naplněné odpuštěním a láskou k nepřátelům nutně vyžaduje přestat uznávat ideje o obranné válce. Jak? No nejjednodušší to bude podle přikázání: "Nezabiješ!" a zákonným způsobem všechny zločiny, zločince a původce válečných tažení trestat. Ale "Nezabiješ!", tedy ani žádné tresty smrti ale kriminál, ne rekreační pobyt za mřížemi. Tedy odpracovat si tam tvrdě stravu i bydlení v kvalitní pedagogicko psychologické péči. To znamená dát jim možnost pochopit, litovat a napravit se. Válečným utrpením jsme si už prošli a ukázalo se, že násilím, válkami a revolucemi se nestal člověk a svět lepším ale horším, až k současnému balancování nad propastí.


A ani svátky vánoční a velikonoční, ani boj o zachování kulturních uměleckých památek, které islámští okupanti bourají, nás nezachrání, všechny svátky, které si lidská fantazie vytváří pro radost, jsou jen doprovodným doplňkem skutečných morálních hodnot, které jsou základem života. V pravdě civilizovaný člověk v duchu křesťanské tradice je člověkem čestným, spravedlivým, spolehlivým, odpovědným a věrným. Pravé hodnoty jsme zdiskreditovali, proto místo pokojných Vánoc satansky vražedný beznadějný smrtonosně černý ramadán zaplavuje Evropu.


Proti lži a násilí je nutné uzákonit spravedlnost v pravdě. A podle práva i povinnosti občanů všech stejně, přistupovat spravedlivě k legálním a ilegálním migrantům. A muslimové, kteří tady zůstanou, musí rozhodně rázně pocítit, že islám není náboženství, že to je zločinecká ideologie, která do Evropy nepatří. Mohamed je prorokem smrti, Ježíš je pravda, láska a život, ďábel je lež, nenávist a smrt. Život je světlo lidí. Ďábel muslimům přikazuje loupit území nemuslimů a nemuslimy zotročit, znásilnit, vyvraždit. Proto Islám nezvítězí, vítězem je Ježíš. Ježíš je vítězem pravdy nad lží, lásky nad nenávistí, života nad smrtí.


A nejen proti dobyvatelům islámským ale i proti globálním vrahům a proti zločincům všem je nezbytně nutné pojmenovat a uzákonit dobro proti zlu. Protože nelegální prostředky pro všechny společenské oblasti veřejnoprávní představitelé zlegalizovali a došli jsme k vyhynutí. "Sotva se narodíme, už zanikáme, ani jsme nemohli ukázat jakýkoli náznak ctnosti, ale umořili jsme se vlastní špatností." (Mdr 5,13) Globalizace je satanskou imitací Božího království na zemi.


Pod "babylónskou věží" jsme všichni měli společnou řeč. Všichni jsme si vzájemně rozuměli, když člověk z lásky k Bohu a bližním nezištně druhého pokládal za přednějšího, než sebe. Když ale lidstvo zotročila pýcha, "Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi".


A "Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům."


A přikázal milovat, ďábel přikazuje nenávidět a ubližovat druhým, prosazovat sebe za každou cenu, i sebevražedně za cenu životů dokonce i vlastních.


"Dědictví naše obráceno jest k cizím, domovy naše k cizozemcům." (Pl 5:2)


A vracíme se zpátky tam, odkud jsme vyšli, hledáme cestu ze tmy ke světlu, k jednotě s Bohem a lidmi. Čas se přiblížil, proto svět je teď znovu v pohybu, co bylo na zemi hotové, začíná být znovu tvarováno, aby člověk hledal a našel sebe v Bohu a Boha v sobě a vrátil se domů. S druhým příchodem Krista všechno bude jinak, člověk změní své myšlení a změní svět od chaosu k řádu. A změní se nejen způsob života ale i působení živlů na zemi. Najdeme zas Boha živého, a najdeme společnou řeč. Bůh se dá najít všem, kteří hledají pravdu. A jako život věčný v lásce a radosti na nebi je duchovním odkazem a dědictvím Otců, tak národ je drahým dědictvím našich otců tady na zemi a člověk má právo i povinnost dědictví otců zachovat přítomným i budoucím.


"Nepřeneseš meze bližního svého, kterouž vymezili předkové v dědictví tvém, kteréž obdržíš v zemi, jižto Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys ji dědičně obdržel." (Dt 19:14)


A Maďar, Polák, Němec, Slovák, Čech, Rus, Američan, Afričan, Žid, Arab, Číňan … lidstvo všech národů světa, jsme dědicové Otců na zemi i na nebi v tom nejvyšším smyslu těch přikázání lásky, která jsou pravidlem víry podle míry, kterou nám Bůh odměřil.


"Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklameš, cti otce svého i matku." (Marek 10:19) "Příkazy mé jak poklad opatruj. Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce." (Přísloví 7:2-3)


Základní podmínkou dobrého života v obci je vláda zákonů, nikoli lidí. Zákon je rozum zbavený vášně. Kdyby na zemi vládla láska, nepotřebovali bychom žádné zákony. (Aristoteles)


"Miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího." (Mdr 8,7)


A pouze v takových podmínkách může žít pravá svoboda, rovnost a bratrství na zemi pro všechny, nebe pak je otevřené těm, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn. Ale v politice všechny hlasy musí být slyšet. Proč jenom ty ateistické? Nejde o to jít proti nevěřícím, či jinak věřícím, ale spolu s nimi.


Jsem věřící, a kdykoliv jsem ochotná podat svědectví o tom, jak veliká a nádherná je láska Boží, ale nikomu víru nenutím. Jen spravedlnost a svobodu pro každého, kdo nepoškozuje druhého. Víra je vztah a o vzájemném vztahu jeden člověk druhého nepoučí, osobní zkušenost vzájemnosti za druhého udělat nelze. Tu je nutné prožít. Bůh stvořil člověka svobodného v rozhodování mezi dobrem a zlem a svoje vlastní kroky k Němu musí za sebe udělat každý sám.


Křesťan ve jménu Ježíše neposílá do pekla nevěřící ani jinak věřící, ale miluje láskou Boží podle přikázání tak, jako Bůh nás miluje, bez rozlišování všechny lidi stejně. A ne jenom ty, kteří se nám líbí. Křesťan stejně jako Bůh nenávidí hřích, ale hříšníky miluje, protože za ně Ježíš na kříži trpěl, aby oni žili. Bůh nikomu nestraní. Opravdový křesťan nehledá chyby druhých podle své vlastní "jediné věčné pravdy" vymyšleného náboženského učení ale sebe zdokonaluje a hledá v Bohu živém, a Boha v sobě, následováním Ježíše podle evangelia.


"Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání … (2P 1,5)


Všichni jsme teď na jedné lodi, která jde ke dnu. Věřící i nevěřící, přesně stejně nemorální do výše ne-zákonů, a do výše lidských výmyslů o Bohu, které si lidová tvořivost zdokonaluje podle své povahy. A příčinou toho je realita taková, jaká je.


"Nastal den tmy a temnoty, útisk a tíseň, pohroma a veliká hrůza na zemi. Celý spravedlivý národ propadl zmatku; obávali se od nich zlého, byli připraveni, že zahynou, a volali k Bohu. Z jejich volání jako z malého pramínku vznikla veliká řeka s množstvím vody. Vzešlo světlo a slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné." (Ester 1)


Jako Ježíš odcházel do ticha, aby se modlil a plný ducha svatého se zase vrátil, aby sloužil, tak i my máme mít účast na věcech veřejných. A jestliže neexistuje politická strana, která by prosadila spravedlnost proti zločinu, je třeba ji založit a působit v politice uprostřed jako jednotící prvek mezi lidskou nesmiřitelností.

Ozve se někdo, kdo do toho tímto směrem už jde anebo by chtěl jít, vybojovat ten spravedlivý boj proti zlu dobrem, bez násilí, spravedlivě, nestranně, nezištně, jen s láskou?


"Křesťané se neliší od ostatních lidí, ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání i jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Jako občané mají na všem účast, avšak všude se chovají jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají daných zákonů, způsobem svého života však vítězí nad zákony.


A ti, kdo je nenávidí, nemají žádný důvod k nepřátelství. Prostě řečeno, jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a nejsou ze světa. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I křesťany možno ve světě poznat, avšak jejich zbožnost zůstává neviditelná. Tělo nenávidí a bojuje proti duši. Duše miluje nenávidějící tělo i s jeho údy. I křesťané milují ty, kdo je nenávidí. Duše je sevřena tělem, avšak sama tělo udržuje. I křesťany drží jako ve vězení svět, oni však udržují svět. Nesmrtelná duše přebývá ve smrtelné schráně. I křesťané žijí v pomíjejícím světě, avšak očekávají v nebesích nesmrtelnost. … (List Diognetovi)







 


Křest vodou a ohněm

24. září 2016 v 14:50 |  Na počátku bylo Slovo
"Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. Svědectví pak Ježíšovo je Duch proroctví."

"Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. V Prorocích je napsáno: 'A budou všichni vyučeni od Boha.' Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně."

"Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná.

Vy ho znáte, je u vás a bude ve vás."

"Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním."

Prosit však ve jménu Ježíše, to nestačí to jméno vyslovit jen ústy, ve jménu Ježíše znamená následovat jeho cestu v jeho stopách, přijít k Němu v pravdě a lásce "pouští" tak, jako šel On.

A teprve potom "Ten, který je v nás, je mocnější, než ten, který je ve světě."

"Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržeti dědictví spásy?" (Žd 1:14)

"Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." (Židům 4, 1)

"Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce … " (Židům 3, 15)

"Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: 'Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?' Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! 'Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa jejich výroky.' … (Římanům 10:9-21)

Způsob, jakým můžeme obdržet poslání, pověření, není ve formě evangelijního společenství ale v následování Krista. Naopak, všechny ty různé způsoby a formy, povýšené nad ty druhé, jsou rouháním Duchu svatému.

"Amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání jakkoliv by se rouhali. Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. " Říkali totiž: "Má nečistého ducha."

"Bůh nám "dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3:16) "Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: 'Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.'

A věřící, ať katolíci či protestanté nebo jiná společenství v Kristu, každý, kdo miluje Boha a bližní podle přikázání lásky, ale uctívá Boha jiným způsobem, řekne-li o někom někdo, že ten druhý, který neporušil Boží přikázání, má nečistého Ducha, rouhá se Duchu svatému. A na to pozor, rouhání Duchu svatému je jediným neodpustitelným smrtelným hříchem. Nečistého Ducha má ten, kdo říká, že miluje Boha a povyšuje sebe nad jiné, nečistý je ten, kdo porušuje porušuje Boží přikázání lásky proti bližním. Ale kde není porušené přikázání, tam není nic nečistého, tam čistému svobodně je všechno dovoleno, všechno, co Bůh stvořil, je čisté, a nic není zakázané.

"Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání."


Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku, dali ho zavolat. Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: "Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, má matka a moji bratři. Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr, sestra i matka." (Marek 3: 28-35)

Jaká je vůle Otce v nebesích? "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." (Matouš 19:17-19)

A "Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 'každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.'

Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? "

Poslání jeden člověk druhému nevysvětlí. Tu cestu "pouští" je nutné osobně prožít, zříci se sebe a svých omylů a odevzdat svoje všechno co jsem a co mám, s důvěrou do vůle Boží, a dovolit Bohu, aby nám dal poznat pravdu. Nemusí to být vždy cesta snadná. A o tom je opravdový křest vodou.

Páry protikladů a jejich rozpory ustavičně ohrožují jednotu osobnosti a znovu a znovu zaplétají život do rozporů. V Písmu tuto skutečnost vyjadřuje zmítání "sem a tam". A slovy Jeremiáše: "Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou". Anebo Žalm 107, 7-43; Job 6, 18; Jedná se o proces očišťování, a upevnění víry ve vytrvalosti slovy Jakuba 1, 12-14.

Stát se v očích světa "bláznem" pro Krista a jít lidmi nepochopený, opovržený, proti konvencím a proudům světa, znamená mnohdy jít i proti svým nejbližším, usilovně se snažit odpouštět jejich nepochopení, a nespojovat s duchem pravdy své špatné svědomí z toho, že nejsme takoví, jaké by nás očima světa chtěli mít. Že to není cesta lehká, už vím. Ale i náš Pán ví. On první stál v trhlině mezi našimi hříchy a Bohem. A smysl dělá snesitelným mnohé, snad vše. I to veliké odříkání a opovržení. A v tom je poselství kříže.

Janův křest vodou, je cestou pokání k očištění. Hříchy kajícníků nejsou zahlazeny ihned. Až teprve, když Bůh pozná naši vytrvalost a lásku v dobrém i zlém. A následuje křest Duchem svatým, který je vítězstvím nad dobra nad zlem, života nad smrtí, ve spolupráci s anděly světla, osvíceným zrakem mysli.

"Jakož psáno jest v knize proroctví Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho."





"Jsou tři svědkové, Duch, voda a krev a ti tři jsou zajedno" a v Mojžíšových knihách je psáno, že vejde teprve čtvrté pokolení.

A všechny ty posvěcené předměty, kříže a křížky, korálky růžence, svěcená voda, oplatka eucharistie, dalo by se říct, že to jsou jen pověry, ale říkat to moc nahlas nesmím, protože by to někomu znělo jako rouhání a hanila bych víru těm, kteří hmotné symboly k víře ještě potřebují. Ale obřízka, křest, půst, tělo a krev Pána, a veškerá biblická podobenství nelze chápat tělesně hmotně, to je nutné prožít v moci Boží, srdcem, tepajícím v rytmu nezměrné, věčné, Všemohoucí Lásky Boží, která jen miluje a vůbec neumí nenávidět.

A pokud jde o křest, nemyslím ten symbolický, ale opravdový, na cestě životem, velice pozoruhodné je toto: "Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?" (1. Korintským 15:29)














Křesťanství a islám

10. srpna 2016 v 21:37 |  Píseň novou

"Opakování sdělení Pána Ježíše Krista prostřednictvím Rafaela v těle Michala. Starý Zákon není ode mne, jediného Stvořitele všeho a všech, Pána Ježíše Krista!"


"Zatloukat, zatloukat, zatloukat?" Nehodící se škrtneme? Vyměníme za jiné, za jinou, za jiného?

"Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." (Matouš 5, 17-18)

"Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona." (Lukáš 16, 17)

"Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: 'Spravedlivý bude živ z víry.' Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: 'Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.' Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

… Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil." http://biblenet.cz/app/b?book=Gal&no=3

Celá Bible v dějinách spásy lidské duše je Knihou Knih proto, že od počátku až do konce věků jsou biblické příběhy a biblická podobenství dokonalou spravedlností a láskou, vítězstvím dobra nad zlem, vítězstvím života nad smrtí.

Ty kruté starozákonní příběhy nebyly výbojně loupežnými válkami, byly to války obranné proti barbarům, byly záchranou lidstva, abychom nevyhynuli. Ve starozákonní době zabití za účelem zachování života, "oko za oko, zub za zub" bylo přirozenou, absolutně dokonalou spravedlností, sebeobranu za účelem přežití, kterou proklestil, vyvedl a zachránil Bůh spravedlivé před zvrácenými, nenapravitelně hříšnými.

"Oko za oko, zub za zub" to byl spravedlivý osvobozující boj, bez kterého by smrt pohltila život.

Základem celé Bible, Starého i Nového Zákona je Desatero, které Ježíš pak naplnil novým přikázáním lásky, milovat i nepřátele. A v celém Novém Zákonu není pak už ani jediný případ schvalování násilí.

A jestli skutky některých židů a křesťanů nejsou podle Desatera, tak v synagogách ani v kostelích se to nenaučili. Nikdy křesťanský kazatel nekáže zabíjet, protože Ježíš to křesťanům zakázal, sám se žádného zločinu nedopustil. Křesťanští kazatelé říkají věřícím, aby následovali Ježíše a jeho přikázání lásky, bez rozlišování stejně k lidem všem, věřícím i nevěřícím, aby přátelům i nepřátelům činili tak, jak chceme, aby oni činili nám.

"Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice." (Lk 9:54-56)

"kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem",není výzvou ke kamenování, ale k sebekritickému sebepoznání, abychom neodsuzovali druhé, a jsou to slova Ježíše Krista o odpuštění, kterými s Novým Zákonem starověké kamenování skončilo, odpuštění však neznamená s hříchem souhlasit. http://biblenet.cz/app/b?book=John&no=8

"Kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí vaše přestoupení." (Mk 11) http://biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=11

"Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.

A nevytrhávejme z kontextu. Toto následující podobenství v Lk.19 vypráví Ježíš o svém druhém DUCHOVNÍM, ne tělesnémpříchodu, s koncem věků, kdy budeme podle absolutní Boží spravedlnosti a lásky odděleni jedni od druhých, spravedliví půjdou do věčné radosti, nenapravitelní do věčného trápení. Ale odsouzení nenapravitelných není dáno člověku, nýbrž jen Bohu, který jediný zná srdce lidí. Boží přikázání NEZABIJEŠ! znamená NEZABIJEŠ! a kdo nenávidí, je vrah.

… Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'" (Lukáš 19), http://biblenet.cz/app/b?book=Luke&no=19

Díky silné víře se Abrahám stal "otcem" všech, kdo věří. (Řím 4,11-20) A křesťanství, židovství i islámse pokládají za potomky Abrahámovy, ale Ježíš, Abrahám a Mohamed je jeden, i když výklady těch náboženství jsou různé.

A "ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, …dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené." (Řím 9,6-8).

"Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky.Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. … protože je lhář a otec lži. (Jan 8:39-44)

Ježíš je představen jako "Syn Abrahamův" (Mt 1,1) a prohlašuje, že pohané "zaujmou místo u stolu s Abrahamem" (Mt 8,11).

"Přijdou mnozí od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem" (Mt 8,11). Po svém vzkříšení pak Ježíš rozšiřuje poslání apoštolů a nabídku spásy na celý svět (Mk 16,15-16).

V rozhovoru se Židy Ježíš zjevuje své božství: "Váš otec Abrahám zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.' Židé mu řekli: 'Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abraháma?' Ježíš jim odpověděl: 'Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abrahám narodil, JÁ JSEM'" (Jan 8,56-59)

A Boží spravedlnost na počátku jako na konci věků je stále stejná. Boží jméno: "JSEM, KTERÝ JSEM. … Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci." (Ex 3:11-15) Bůh však je nejen spravedlnost, ale i láska. Ježíš zemřel za všechny hříšníky, všichni máme stejnou šanci zachránit se.

"Co bylo je totéž co býti má, a co se nyní děje, je to, co se díti bude, aniž je co nového pod sluncem. Je-li jaká věc, o níž by někdo mohl říci: "Pohleď, to je cosi nového?" Ano, pak již to bylo před věky, které byly před námi."

Semenem je Boží slovo. … http://biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=13 "Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů."

"... věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel." (Lukáš 19, 22)

"Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy."(1J 3:8) Ďábel klame, seje a rozdává a Ježíš bere to zlé, co ďábel seje a dává. Ježíš snímá prokletí a dává požehnání. Ježíšova oběť na kříži je výkupným z moci zlého. Ježíš je vítězem života nad smrtí, proto stačí učinit pokání.

Říkal toto podobenství: "Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl. Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! Proč kazí i tu zem? On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím, neponese-li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej." (Lk 13)

"Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." (Mt 3:10)

'Já ještě jednou zatřesu' nejenom 'zemí', ale i 'nebem'. … Ono 'ještě jednou' ukazuje na proměnu těch věcí, jimiž lze otřást, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. Neboť náš Bůh je oheň stravující. (Žd 12: 12-29) http://biblenet.cz/app/b?book=Heb&no=12

"Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, … Potom řekne Král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. …

Potom řekne i těm po levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života." (Matouš 25:29-46)http://biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=25

Svět se stal nebezpečným místem k životu. Ale přesto na celém světě lidem všem, všechny ty křesťanské církve a farnosti byly, jsou a budou jistými ostrůvky lidské pomoci, bezpečí a lásky, otevřené lidem všem, dokud nás s druhým příchodem Ježíš všechny nesjednotí.

Základní podmínkou k životu je starozákonní Desatero a pozdější Zákon Nový, tedy Desatero, naplněné láskou. Základem Bible, tedy celých dějin spásy lidské duše, od počátku až do konce, je život a život je láska, která druhému neublíží. A bez ohledu na to, co jsme z toho dnes udělali, skutečností v současném chaosu stále zůstává jistota, že byť proti Bohu a lidem rozdělené různým výkladem učení Ježíše Krista na protestantské a katolické církve, se lidé v těch jednotlivých společenstvích k sobě navzájem chovají slušně, neokrádají a neobelhávají se a nevraždí. Stále obecně ve velkém měřítku platí, že křesťan NELŽE, NEKRADE A NEZABÍJÍ, i když výjimky jsou všude, jsme jenom lidé, chybujeme všichni, ale kdyby nějaký věřící někoho obelhal, podvedl, okradl, tak se omluví a napraví, co zkazil.

Křesťanství, církev, náboženství, znamená pro lidstvo životadárný přínos mravní, kulturní a humanitární, bez něhož by člověk živočišných zákonů džungle skákal po stromech a živořil v jeskyni, až k úplnému vyhynutí. Odedávna náboženský mechanismus konvencí byl, je a bude nutností k zachování života.

"Není rozpor mezi myšlením a praktickou činností, myšlení se rodí z praktických úkolů, uvědomělá činnost se rodí poznáním. Je-li rozpor mezi teorií a praxí, pak je někdy chyba, buď je špatná ta teorie, nebo ta praxe, často obojí." (TGM)

Když se vyskytne křesťanský násilný fanatik, tak prostě není křesťanem, i když si o sobě myslí a říká, že je, opustil Boha a přikázání lásky. Tedy jeho praxe je v rozporu s křesťanským učením.

Islámská genocida, to je teorie i praxe v jednotě. Sice každé náboženství pokládá to svoje za nejlepší, ale lež, násilí a vraždy přikazují jedině islámské "posvátné" texty. Ďábelská praxe legálně vraždit a likvidovat jednotlivce i národy je vlastní jen fašistům a muslimům. A z toho vychází, že islám není náboženstvím, je to satanismus.

V mešitách islámští kazatelé vyučují muslimy násilné trestné činnosti, která je podle jejich víry dokonalým světovým řádem, posílají je zabíjet a umírat. Když následují muslimové věrně svého proroka Mohameda, jsou z nich stejní zločinci, jako byl Mohamed. I pro umírněného muslima jsou islámské násilné zvrhlosti práva šaría právem nejdokonalejším, určeným celému světu.



Pravda je jedna a poznáme ji po ovoci. Jediným spolehlivě přesným měřítkem pravdy a lži je přikázání lásky, které je zlatým pravidlem všech náboženství, milovat bez rozlišování všechny věřící všech náboženství i všechny nevěřící, přátele i nepřátele, všechny stejně jako sebe nedělat druhým co nechceme, aby oni dělali nám, chovat se ke všem bližním tak, jak chceme, aby oni se chovali k nám.

Islám nezná zlaté pravidlo lásky k lidem všem, islám rozlišuje. Islámský "jediný národ nejlepší" povýšil sebe a všechny ostatní zavrhnul. A toto povýšení není jen teoretické ale zrůdnostmi podložené, v historii islámu od jeho počátků dodnes.


Dokud je muslim muslimem, není možné bez rizika brát vážně jeho umírněná slova ani skutky. Když muslim je umírněný a není radikální, pak je buď špatným muslimem anebo lže, jak mu káže jeho věrouka, obelhávat nevěřící. Každý muslim je i potenciálním zločincem a teroristou.

Přikázání milovat nepřátele neznamená tolerovat zločince, který by loupil váš dům a znásilňoval vaši ženu. To by znamenalo schvalovat zločiny, nechat se znásilnit, zotročit a vyvraždit. Taková tolerance v případě jednotlivce je zbabělost, na státní úrovni je to vlastizrada a církevní představitelé tolerující zlo jsou pastýři, kteří boří ohrady a ponechávají ovce vlkům napospas. Takovou podlost Bůh od člověka nežádá, ale trestá. Jde o život. Islám není náboženství ale satanistický vládnoucí systém k vytvoření celosvětového kalifátu a musí být postaven mimo zákon. Teorie islámského učení jde ruku v ruce s praxí, muslimové jsou od sedmého století otroky zlého. A nenechal nás Ježíš na pospas zlému, ale za nás obětoval sebe, abychom my žili. A tak i my máme své bližní milovat a chránit.

"Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící." (1. Timoteovi 5:8)

"Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům." (Matouš 24, 43)

Není nebe rozevřené dokořán všem, jako hranice EU. Ale Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje a dodnes úzkou cestu s těsnou branou, vedoucí ke stromu života, střeží andělé s míhajícím se plamenným mečem, žádný most z pekla do nebe nevede a nic nesvatého tam nevejde. TOU CESTOU JE PŘIKÁZÁNÍ LÁSKY.


Říkat islámu ano, znamená říkat ano islámskému učení, jehož náboženskou teorií i praxí jsou násilné zločiny všeho druhu. Tolerovat islám neznamená nic jiného než tolerovat konec evropské civilizace a nástup barbarského kalifátu. Je naivní si myslet, že se muslimové v Evropě přizpůsobí a podřídí našim zákonům. Oni se netají tím, že přicházejí zmocnit se Evropy. A je to dvakrát řízená a podporovaná invaze, v zájmech globalizace a v zájmech islamizace.

"Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. (Jan 10:1-2)


Islámem zotročené muslimské národy za to nemohou, že islám je šmejd. Islám je nástrojem zlého v bitvě poslední ke konci věků. Evropa uznává islám jako náboženství a páchá sebevraždu, zatím jen ustupováním jeho požadavkům, dokud nedosáhnou svého a tím ubližujeme i muslimům. Muslimové jsou obětí zrůdné ideologie a potřebují slyšet pravdu.Korán je popletený, je to nauka o nenávisti, produkuje zločince. Zákazem veřejné propagace islámu v Evropě je třeba muslimům dát šanci života, přestat vraždit, skončit s nenávistí, a svobodně v pravdě žít a milovat.

A ta invaze se neděje jen tak náhodou, má očistný charakter nejen pro muslimy ale i pro Evropu, je to šance pro všechny, hledat a najít pravdu, vážit si skutečných hodnot a vrátit se k Bohu.

















Obsahy nitra

7. srpna 2016 v 15:37 |  Na počátku bylo Slovo

Skutečné obsahy biblických podobenství, pravé významy slov, se skrývají v hloubce. Jsou to obsahy nitra, neviditelné a nehmatatelné, duchovní. Zjevení, viditelné tělesným zrakem a slyšitelné uchem není Boží. Jako je Bůh tělesnými smysly neuchopitelný, tak i Boží zjevení lze zakusit jen vnitřními smysly. Tělo je tělo, duch je duch.

"Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: 'Smrt byla pohlcena ve vítězství.' (1K 15:54)

"A Ježíš řekl: Já jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými." (Mk 14:62)

"Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, …." Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou lze vidět pouze osvícenýma očima mysli, tedy duchovním zrakem. Zrození z Ducha svatého, to jsou Duchem Boží moudrosti OSVÍCENÉ OČI MYSLI (Ef 1:18) k poznání naděje a povolání k bohatství slávy dědictví jeho v svatých… a kde bude mrtvola (tělo duchem neosvícené, neprobuzené), tam se slétnou supi. (Mt 24) Protože "Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů." (Ř 1:23)

"Bůh činí z andělů větry a ze svých služebníků plameny ohně. Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržet dědictví spásy?"

"Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme." (1Te 4:17)

"Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje, Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. (Žd 12:1)

Zrození z Ducha, je jako když "Vítr, kam chce, věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde." (J 3:8)

"Nadějí spaseni jsme. Naděje pak, která se vidí, není naděje." (Ř 8:24-25)

"když se Jakubovi a Petrovi na hoře ukázali Mojžíš a Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem, zastínil je oblak světlý a hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte." (To zastínění a hlas je Syn.) A když pozdvihli oči, neviděli jiného, jen Ježíše samotného. Toho Ježíše, kterého neviděvše milujete. Kterého nyní nevidíte, ale v něho věříte. Spravedliví z víry budou žít.

"Na počátku bylo slovo." Proto: "Neptej se, kdo vystoupí a kdo sestoupí, blízko tebe je Slovo. Máš ho v ústech i ve svém srdci."

"A bude v posledních dnech, dí Bůh, že vyleji z Ducha svého NA KAŽDÉ TĚLO a prorokovati budou synové vaši i dcery vaše, a mládenci vaši VIDĚNÍ VÍDATI BUDOU… (Ale) na služebníky a služebnice SVÉ (tedy v pravdě Boží) v těch dnech vyleji z Ducha svého a budou prorokovati." (Sk 2:17)

"Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. Svědectví pak Ježíšovo je Duch proroctví." (1K 14:1)

Ten Duch pravdy, který u vás přebývá, A VE VÁS BUDE." (J 14:17) "A VĚTŠÍ JE TEN, KTERÝ JE VE VÁS, NEŽ TEN, KTERÝ JE VE SVĚTĚ." (1J 4:1-15)

"Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte. Což nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? Ledaže byste byli neosvědčení." (2K 13:5)

"Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?" (1. Korintským 3:16)

"Nebude se příti ani křičeti, nikdo neuslyší jeho hlas na ulicích. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, dokud nedopomůže právu k vítězství; v jeho jméno budou pohané skládati naději." (Matouš 12, 20)

"Stojí psáno v prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel Otce a u Něho se učil, přichází ke mně.." "Když mluvil k vám Hospodin zprostřed ohně, hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. PROTO PILNĚ PEČUJTE O DUŠE VAŠE, NEBOŤ JSTE NEVIDĚLI ŽÁDNÉHO OBRAZU toho dne, když mluvil k vám Hospodin."


"Poněvadž pohrdl lid ten vodami tiše tekoucími, proto aj, Pán uvede na ně celé řeky, vody, pravím, násilné a mnohé, totiž krále Asyrského a všecku slávu jeho, takže vystoupí ze všech toků svých a půjde nad všecky břehy své. Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až mu k hrdlu dosáhne a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli."

Proto "až uvidíte vojskem obležený Jeruzalém, utíkejte k horám. Běda těhotným a kojícím v těch dnech, Neboť bude dav veliký v této zemi a hněv nad lidem tímto."

Však budu s tebou - to je ta hora Boží.

Základní myšlenková fakulta Ducha svatého je orientována do těchto hlubin:

"Ty mluviti budeš k němu a vložíš slova v ústa jeho a já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit. On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení."


Já budu s tvými ústy i s jeho ústy - To je ta hůl.

























Záruka svobody a bezpečí

6. srpna 2016 v 20:49 |  Politika

"Policista se poté ptal na osud rekodifikace trestního řádu, ale nic se nedozvěděl, kromě konstatování, že trestní řád je nejinvazivnější norma, která brutálně zasahuje do života jednotlivce a je třeba vést vážnou debatu o hranici mezi zárukou bezpečí a svobodou."




Kde není svoboda, tam není morálka a v nemorálním prostředí se žádným zákonem nic moc nezmění, a když mění, tak k horšímu. Přirozeností člověka je svoboda neomezených možností v mezích Desatera.


Potřebujeme jasné, jednoduché, přehledné zákony a nesouhlasím s Petrem Robejškem, že takový zákon je nereálné napsat. Naopak. Takový zákon je nezbytně nutné napsat. Tím zákonem je Desatero, kvůli nevěřícím třeba sedmero.

Podle staré římské zásady musel zákon zpět do senátu, pokud mu nerozuměl občan na tržišti. Velké množství nepřehledných nesrozumitelných zákonů je příčinou úpadku lidství. Každý vládnoucí systém včetně demokracie, bez přesně stanovených pravidel, se moci chtivě zvrhne a svévolně převrhne v boj nemorálních bezmocných, proti nemorálním mocným. Nedotknutelností druhých je Desatero, platné jak pro občany, tak i pro poslance.


"Kdyby na zemi vládla láska, nepotřebovali bychom žádné zákony." (Aristoteles)


"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."


Etika je zákonem lásky. Ale kdo nemiluje, anebo miluje jen sebe a druhým ubližuje a škodí, tomu je nutné přikázat lásku zákonným způsobem eticky. Proto Desatero, proto přikázání lásky. Jde o to, vrátit se k podstatě problému a odstranit příčinu jednotlivých kriminálních činů zjednodušením složitých nepřehledných zákonů na základní. Úkolem vlády je stanovit výše trestů za porušená přikázání. Kde ale není porušené přikázání, tam vláda nemá co zasahovat. Státu náleží zasahovat prostřednictvím kompetentních orgánů pouze v případě porušení zákona, protože když jeden poruší zákon, nevyhnutelně poškodí druhého. Ale pokud člověk nepomlouvá, nelže, nekrade, neznásilňuje a nevraždí, ať si dělá, co chce. Sem patří alternativy spojené s možností volby a ne do vlády.


Podle odborníků podmínkou demokracie je válečný stav konkurenčního vládního napětí, a nepochybně výsledkem toho je, že tuneláři a loupežníci a masoví váleční vrazi se dopouštějí zločinů zcela neomezeně beztrestně.


Vynucení změny pořádku se ukázalo být nikdy nekončícím procesem marných řešení důsledků až k záhubě lidstva. Hospodářství státních složek proto musí být transparentní, pod kontrolou občanů podle Desatera. A legitimní je všechno, co není porušeným přikázáním. Desatero je pořádek absolutně pevně daný, neproměnlivý. A kde je tento v pravdě dokonalý Zákon, tam není možnost volby. Vývoj zákonnosti je nesmysl.


Desatero je nástroj, který má pod kontrolou každou lidskou špatnost. Sociální vědy jsou o spravedlivém přerozdělení majetku podle přikázání.


Desatero sice neupravuje obchodní podmínky, podmínky operátorů, tiskopisy, nebo podepisování různých souhlasů v nemocnicích, pravidla silničního provozu, ani bezpečnost a ochranu zdraví při práci atd., totiž člověk dostal mozek k tomu, aby myslel a tvořil. Ale Desatero upraví platové podmínky k lidsky důstojnému životu tak, aby jedni neměli nemorální nadbytek a moc zneužívat a okrádat a druzí aby neměli nedostatek. Rovnost v možnosti stát se tím, na co kdo má, a mít prostředky k uskutečnění sebe, podle svých schopností sice neznamená rovnost mezi nadřízeným a podřízeným, ale rovnost práva na lidsky důstojný způsob života. Rovnost šancí je po zásluze spravedlivé přerozdělení majetku.


Jsme různí, nejsme, a nemůžeme být stejní. Sjednocení přikázáním lásky nebude o odstranění rozdílu mezi chudými a bohatými, nebude to o absolutní rovnosti schopností a hmotných statků, ale o vzájemné službě v úctě a lásce všech slušných malých i velkých.


Rozdělení na chudé a bohaté souvisí s různými schopnostmi lidí, je přirozené, ale konkurence, která vytváří napětí, do vlády nepatří. Kde je napětí, tam není schopnost DOHODNOUT SE, tam silnější vítězí. Taková demokracie není, a nemůže být dynamickým předpokladem společenského pořádku, protože předem dohodnutý pořádek je předpokladem demokracie. Má-li být každý hlas slyšen tak, aby každý občan svobodně žil ve shodě s vlastním rozumem a svědomím, pak vláda musí být jednotná.


Konkurence má svoje místo v tvoření, kde každý má mít svobodu projevit své schopnosti. Ale stát tady není od toho, aby tvořil občany ke svému obrazu a zákony ke svému prospěchu, ale aby vytvořil a zajistil podmínky ke svobodnému životu všem.


Podmínkou k tomu je, jak říká Petr Hampl "Maximálně štíhlý stát, který se neplete lidem do jejich života do okamžiku, než tito lidé začnou fyzickým či jiným násilím poškozovat jiné."

i Petr Robejšek, "Oslabit primát politiky, zjednodušit vládnutí. Ambice vládnoucích vládnout přesahuje jejich schopnosti, opravdu zvládnout všechno, co chtějí ovládat. Zjednodušit vládnutí na skutečně podstatné, omezit zasahování do společnosti."


Pravda, která nás všechny rozdělené sjednotí, je jedna a nadchází čas jejího vítězství. Pravda se ukáže ve změně způsobu myšlení i života lidí. A pak jak je psáno. Různé skupiny mezi námi jsou nutné k tomu, aby se ukázalo, kdo se osvědčí. Neomylným poznávacím znamením osvědčených bude neporušenost zdravého těla a Ducha skrze neporušené mezilidské vztahy v jednotě mocného Božího Ducha pravdy, lásky Boží.





Je rozdíl mezi přikázáním: „Nezabiješ!“ a „Zabíjejte!?“

6. února 2016 v 0:06 |  Politika

Když Ježíš na kříži odpustil svým vrahům slovy: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí" tato nevědomost mě uváděla v šílenství, kdykoliv jsem o ni zavadila. Jak nevědí, co činí!!!? Vrah neví o tom, že vraždí? Nikdo přece nemá právo sáhnout na život druhého člověka! A náhle tato tak nepochopitelná nevědomost se mne dotýká osobně. Člověk v moci zlého opravdu nerozezná dobré od špatného, ani na základu logických argumentů.


Žijí mezi námi zdánlivě slušní, vzdělaní lidé a dokonce někteří takoví nám i vládnou, kteří opravdu bez ironie a bez nadsázky nerozeznají rozdíl mezi přikázáním: "Nezabiješ!" a "Zabíjejte!" Doopravdy oni to nepoznají.


Není dnes už přece žádným tajemstvím, že v mešitách islámští kazatelé vyučují muslimy násilné trestné činnosti, která je podle jejich víry dokonalým světovým řádem, posílají je zabíjet a umírat. Když následují muslimové věrně svého proroka Mohameda, jsou z nich stejní zločinci, jako byl Mohamed.


Pro pravověrného muslima jsou islámské násilné zvrhlosti právem nejdokonalejším, určeným celému světu a islám vládnoucím systémem, na rozdíl ode všech ostatních náboženství. I když každé náboženství pokládá to svoje za jedinou věčnou pravdu, žádná jiná náboženství, kromě islámu, neuplatňují požadavky a nároky na zvláštní práva, nemají problém žít odděleně od státu, ale pro islám je to nemyslitelné.


V islámském právu nabývá plných práv pouze muslim. Nemuslim není roven muslimovi. Muslim nemůže být skutečným přítelem nemuslima. Může se k němu chovat hezky, ale také krutě. Islám je nadřazený nade vším a válečného zločince Mohameda, muslimové mají přikázáno následovat v jeho zločinech.


"Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. A kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci." (3:110)


"A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Boží! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A neberte si z nich ani přátele, ani pomocníky," (Verš 4:89)


"Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným a nebudete Mu moci v ničem uškodit, neboť Bůh je věru mocný nad každou věcí." (9:39)


38:3 "Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí."


Že muslimští imigranti nepřicházejí se integrovat a pracovat, ale zavádět jejich zvrácené zvyky, nelze ignorovat, a přesto jsou lidé, kteří sami proti sobě a svým, na straně nepřátel, obhajují islám, a ty, kteří pokládají za morální povinnost tuto zkázu lidstva zastavit, islám zakázat, obviňují z nenávisti, z extremismu a xenofobie.


Jak je možné, že tito lidé ztratili pud sebezáchovy? S vývojem událostí a narůstajících problémů sice už uznávají, že:


"islám podmíněn místem vzniku, je totalitní, protože totalita je jediný myslitelný řád, který je preferován na blízkém a středním východě. Tak i islám dává hotové a v podstatě totalitní odpovědi. A proto také muslimové v Evropě, kde není žádná odpověď definitivní, kde jsou vznášeny zneklidňující otázky, kde život neřídí božský řád, ztrácejí jistotu a půdu (kterou je v jejich domovině islám) pod nohami. Stávají se vyhnanci a snadno pak podléhají nějaké "vyšší" doktríně, nějaké radikalizaci. Tenhle důvod mluví zásadně proti islámu v Evropě. Jenže stejný důvod mluví obecně proti náboženství v Evropě.

Rozdíl - a to podstatný - je v tom, že Martin Konvička a spol. volá po takovém zákazu selektovaně. ISLÁM je třeba zakázat! ISLÁM je fašismus! ISLÁM je zkáza lidstva! Ne a stokrát ne! Islám se v podstatě neliší od žádného jsoucího náboženství. Je na překážku jeho misijní role? Ukaž mi jediné náboženství, které ji nemá! Které nehlásá potřebu je šířit! Je na závadu jeho snaha ovlivňovat život i mimo předepsané ceremonie? Ukaž mi náboženství, které takovou potřebu nemá. I ten milovaný papež Jorge Mario Bergoglio řečený František tuto potřebu hlásá - dost hlasitě.

My ateisté, kterých je přece jenom více než věřících, jsme se naučili toleranci. Nebouráme vaše kostely, nehážeme vaše spisy do stoupy, ale také nechceme, aby vaše obřady rušili veřejný pořádek. Chceme-li to po vás, pak je nanejvýš spravedlivé, abychom to chtěli i po ostatních. Fašismus byl mezinárodně odsouzen v největším historickém procesu všech dob - v Norimberském procesu po útrapách světové války, kterou vyvolal. Nic podobného nemůžeš muslimům "přišít" a nemůžeš tedy pokládat rovnítko mezi fašismus a islám. Jsme jediná země na celém světě, která si do svých zákonů vložila takové idiotské rovnítko mezi pojmy fašismus a komunismus. Už jenom to je dokladem jaké ohavnosti se mohou dopouštět i myslící lidé, kteří mají jen jedinou vadu a to, že jsou ovládáni ideologií."


Biblický verš, že kdo nenávidí, je vrah, jsem chápala vždycky jen duchovně, že kdybych někoho nenáviděla a neodpustila, nebude mu odpuštěno pro život věčný. Ale ukázala se pravdivost těch slov nejen pro věčnost, ale i v reálném životě. Je to strašné, je to neuvěřitelné, ale lidská nenávist je skutečně nevědomá, slepá a hluchá, dokonce i k vlastnímu pudu sebezáchovy a k odpovědnosti za budoucnost vlastních dětí. I zvířata reagují na signál o napadení. Zvířata totiž, na rozdíl od lidí neznají nenávist.



Neodsuzuji lidi vůbec žádné, neodsuzuji věřící jiné víry, jiných náboženství, jiných názorů, i když s mnohými třeba nesouhlasím, pokud příčinou toho nesouhlasu není zločin, vidím každého člověka stejně jako sebe. Nespravedlivě lživá zlá slova a špatné skutky, proti mně mířené, usilovně zapomínám, neodsuzuji ani pomýlené muslimy, odsuzuji jen zločiny a ideologie, vedoucí ke zločinům.


Bezbožný svět se stal nebezpečným místem k životu. Zdiskreditovaly se vládnoucí systémy náboženské i světské, ale i kdyby křesťan byl násilník a vrah, tak v kostele se to nenaučil.


"Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní." (Matouš 23:1-39)


Křesťanští kazatelé říkají věřícím, aby následovali Ježíše a jeho přikázání lásky, bez rozlišování stejně k lidem všem, věřícím i nevěřícím, aby přátelům i nepřátelům činili tak, jak chceme, aby oni činili nám. Nikdy křesťanský kazatel nekáže zabíjet, protože Ježíš to křesťanům zakázal, sám se žádného zločinu nedopustil a řekl:


"Vaše slovo buď 'ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub.' Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; … Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Matouš 5:37-48)


Zdiskreditovala se světská moc úplně stejně, jako v minulosti ta náboženská. Teď už výhradně jen na jedné z nich stavět nelze. V zájmu absolutní svobody potřebujeme: "maximálně štíhlý stát, který se neplete lidem do jejich života do okamžiku, než tito lidé začnou fyzickým či jiným násilím poškozovat jiné." (Petr Hampl)


Kde není svoboda, tam není morálka. Pouze v prostředí spravedlivých zákonů se pravda ukáže podle skutků, jak je psáno, že musí být mezi námi různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z nás se osvědčí.


Víra je zárukou morálky. A morálka je zárukou vítězství dobra nad zlem, Ježíš je cesta, pravda a život a jedině On dává člověku moc vládnout svým osudem. Bůh je Bohem živých, a pro nás zatím ještě tělesným zrakem neviditelná katolická (všeobecná) církev andělů a svatých je tím, co nás přesahuje, to jsou ti, kteří jsou s námi, kteří nám pomáhají, kteří nás chrání.


A "… vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho." (Malachiáš) K tomu stačí jen věřit a milovat, zachovávat přikázání lásky včetně prvního i druhého.


"Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu." (Matouš 10:1) A od tohoto ne papež ale Petr dostal klíč a pořád je jeho majitelem.


"Pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci." (Jan 14:12)


Až Ježíš bude v pravdě vyvýšen, všechny lidi dobré vůle přitáhne k sobě, sami ochotně dobrovolně rádi za ním půjdou, to rozhodnutí za sebe udělá každý sám, až bude zřejmý rozdíl mezi těmi, kteří žijí a kteří nežijí v Království Božím, které je mezi námi už tady na Zemi. A kdo nechce, ten nemusí, kdo nepůjde, jeho věc, ale nikdo nemá právo nikoho nutit násilím. Bůh stvořil člověka svobodného. Člověk dostal svobodu vlastního rozhodování mezi dobrem a zlem.


Závěrem pár slov ke křesťanským a muslimským misiím. Činnost křesťanských misijních děl, je podporou sirotků a chudých dětí ve všech kontinentech v podobě zdravotní péče, stravy, vzdělání.


A islámskými misiemi je "džihád, účinný nástroj k šíření politického islámu a byl Mohamedem využíván především po jeho emigraci do Medíny. Jakmile Mohamed začal využívat džihád, došlo k velkému nárůstu stoupenců islámu. Politické jednání s náboženskou motivací se ukázalo jako velmi účinné. Není tedy příliš překvapivé, že ve velmi respektovaných hadíthech od Buchárího se celkem 98% hadisů o džihádu vztahuje k ozbrojenému násilí


Způsob vedení džihádu jako politického nástroje pro šíření politického islámu vychází z historie islámu. V počátcích, kdy byl islám jen vysmívaným náboženstvím (politicky slabý islám), se v Koránu objevují výzvy k trpělivosti a prohlubování zbožnosti. Se vzrůstajícím ideovým i politickým vlivem (politicky silný islám, emigrace v Medíně) Mohamedovy obce věřících pak docházelo i k vyzdvižení práva na odrážení útoků nepřátel, až po požadavek vést aktivní boj za podrobení nevěřících (káfirů)."




Technické podrobnosti islámu

11. ledna 2016 v 20:07 |  Politika
Český muslim PhDr. Petr Pelikán, orientalista, arabista, překladatel a analytik, který je honorárním konzulem v Súdánu a je bratrem českého advokáta, Roberta Pelikána, který je od března 2015 ministrem spravedlnosti České republiky za hnutí ANO 2011, otevřeně přiznává islámský násilný zločinný fanatismus, který je základem islámu a oznamuje vyhlášenou válku muslimů proti nemuslimům. On vůbec neodděluje islám jako náboženství od muslimských vrahů z islámského státu, jen vysvětluje, proč dělají, co dělají, co je k tomu opravňuje. Mimo jiné to, že "Všemocný veliký Alláh má zalíbení v lidu, který nás uvede do ráje v řetězech."


Židé a křesťané jsou nazýváni lidem knihy. Tu knihu neuchovali v té podobě, a již jedinou boží knihou, jediným božím slovem, které je dochované a bude dochované až do konce světa, je Korán, ale přesto na tyto náboženské menšiny je pohlíženo jako na věřící, požívají ochrany muslimského státu, měli by se v muslimském státě těšit určité vnitřní samosprávě a platit za to daň a jsou zbaveni mnoha práv, která mají muslimové. A co se týče nevěřících, teda těch dalších kategorií, tak tam je poněkud komplikovaná náboženskoprávní konstrukce. V současné době islám dělí svět na dvě části. Na oblast islámu - míru a na oblast války. To je ta část, která by se časem měla stát muslimskou. Je s ní však uzavřeno, byť třeba nepsané příměří, které může trvat stovky let, rok, do soudného dne, to je jedno, ale tak to nahlíží islámské právo.


Čili ať chcete nebo nechcete, přinutit stát se muslimy, říká muslim Pelikán, je to jeden z možných scénářů. "Pak jsou zase scénáře, které toto odmítají a opírají se o jiné scénáře. Ale je nepopiratelné, že tyto texty v islámu lze najít. A lze najít lidi, kteří právě na ně potom odkazují. Tolik k vaší otázce, jestli se toho máme bát nebo nemáme. Takže na jedné straně se toho máme bát a na druhé straně nemáme, protože až to nastane, tak všechno na světě bude v pořádku." Tedy až muslimové vyvraždí nevěřící a Židé a křesťané je budou sponzorovat, pak už bude všechno na světě v pořádku.


A vy co říkáte, že islám není špatný, to že jen určití vykladači ho dezinterpretují, tak podle Pelikána vůbec nevíte, o čem mluvíte. Když toto hlásáte, opíráte se o to, "čemu se dnes říká politická korektnost, že nikdo nesmí říct, to náboženství je špatné, to se prostě nesmí říct, my musíme říct, náboženství jsou dobrá, to jenom si ho někdo špatně vykládá." To jsem neřekla já, to řekl znalec islámu, Pelikán.


U politiků, říká korektně Petr Pelikán, to je náboženská korektnost. Ale ona to je u politiků zcela nekorektní politická špína, schovávající nečisté mocichtivé záměry za korektnost. U ostatních, kteří nemají zábrany nenávistně bez rozlišování házet do jednoho pytle všechny věřící a špinit křesťanské církve, to očividně není žádná korektnost, ale beznadějná nenávist a pomsta za svět jaký je. Člověk a svět potřebuje najít v pravdě smysl života, víru, naději a lásku. Bůh je láska.



A odpůrci islámu, podle Pelikána, když zveřejňují fakta o muslimských zrůdných zločinech, tak desinterpretují, protože nevědí, co je za tím. Ano, pane Pelikáne, tady s vámi souhlasím, ani já nechápu pozadí těch zrůdných odporností, které jsou jen jedním z možných scénářů k nastolení zvrhlosti, podle vás k nastolení dokonalosti.

Příklad:


Veřejně sice vrah vraždil, veřejně proto, aby viděli všichni, Novinky a ostatní média informují o zločinu, ale media podle Petra Pelikána desinterpretují, protože nevědí, co je za tím, nechápou totiž ten allahuakbarulibý skutek, jako jeden z možných scénářů k dosažení světové dokonalosti.


A zase mi sluníčka říkejte, že Novinky nejsou věrohodným zdrojem a že jsem plná nenávisti a netolerance k jiným náboženstvím a k jiným názorům, když pro nepřekonatelný odpor ke zločinům neumím strávit, že pro vás tím jiným názorem je tolerance zločinecké ideologie, a tím tedy i zločinů, kterým je Evropa v současné době vydána na pospas, aniž by podnikla rázné kroky k zajištění bezpečí vlastních občanů.


Když ale pro vás Bible znamená totéž co Korán, podle jehož satanských textů zločiny muslimů na nemuslimech nejsou zločinem, ale islámským právem, tak stejně nevěrohodné jsou ty vaše "věrohodné" zdroje a všechny jejich různé úhly pohledu. Žádná věrohodnost či nevěrohodnost politická zleva, zprava, ani nábožensko-fanatická nic nezmění na skutečnosti, že syn zavraždil matku proti dvěma přikázáním: "Nezabiješ! a Cti otce svého i matku svou …"


Nejsem netolerantní k jiným názorům, beru úplně všechny různé lidi takové, jací jsou, a jejich názory politické zleva, zprava, zprostřed i všechny různé věřící a jejich "věčné pravdy" byť mám názor třeba jiný, toleruji, ale jen do té doby, dokud neomezují v praktickém životě povýšením sebe ty ostatní. Považuji za jednu z nejnutnějších podmínek plnohodnotného života svobodu každého věřícího i nevěřícího člověka. A kde není omezována svoboda a práva druhých, tam jsou pro mne závazná slova: "Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. … vždyť Bůh jej přijal za svého. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít. … Každý nechť má jistotu svého přesvědčení." (Řím. 14)


"jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les.I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu."


Víra i nevíra, ideologie i náboženství, všechno to jsou určité stavy ducha pravdy anebo lži, který vládne našim osudem. Byli jsme stvořeni ke svobodě a dostali jsme všechny podmínky šťastného, zdravého života a jen nás záleží, jak s tímto darem nakládáme. Svoboda, to je svobodná vůle vlastního rozhodování mezi dobrem a zlem. A od těchto našich rozhodnutí se odvíjí celý náš život. Na základu toho přistupují andělé světla nebo tmy aby nám sloužili.


Andělé světla a pravdy jsou tam, kde je dobro. Dobrem je nezištná láska, odpouštění a přijímání druhých takových jací jsou, tedy dobrem je přikázání lásky, která bližnímu zle neučiní.


Andělé tmy a bezbožných lží nejsou tam, kde je jiný způsob víry, jiné uctívání Boha a jeho jména, ale tam, kde není láska, tam, kde zlý a nad jiné povýšený, nenávistný člověk odsuzuje jiného člověka.


Zavládne mír a zvítězíme dobrem proti zlu, až přestaneme soudit nevinné a obhajovat islám, který fanaticky usiluje zotročit lidi úplně všechny, který prosazuje vlastní pravdu těmi nejodpornějšími zločiny, znásilňováním a vraždami.


Závidím vám, ateističtí sluníčkáři, že jste tu dokonalost islámské věrouky pochopili. Sice v jejím žebříčku stojím o tu daňovou kategorii výš, než vy. Vás mají zařazené v té poněkud komplikované náboženskoprávní otázce, vy se pro ně nacházíte v oblasti války, takže to pochopení vám vyjde naprázdno, pokud se správně nenaučíte pětkrát denně práskat hlavou o zem. No když to zvládne i ten nejposlednější bezduchý živočišný primitivní muslimský samec, pro kterého znásilnit kozu nebo ženu není nechutně odporným zločinem, tak určitě to hravě zvládnete i vy. Prostě když zahouká před rozbřeskem a pak ještě čtyřikrát do půlnoci siréna, tak všeho nechejte, padněte na kolena a bacit hlavou o zem spěchejte. Jenom si při tom dávejte dobrý pozor, aby kolem vás zrovna neprošel pes, koza, prase, kráva, žena, anebo nějaké jiné zvíře. To by ty rány do hlavy byly neplatné a hrozí nebezpečí, že by se vám v té hlavě rozsvítilo. Světlo ve hlavě muslima totiž znamená odpadnutí od islámu pod hrozbou smrti.


"Když analytici řeknou: ale já jsem v Koránu našel: "nebudiž žádného přinucení v tomto náboženství," Jak můžete soudit za odpadlictví od islámu?" tak Petr Pelikán řekl: "on má pravdu, ale vůbec nic to neznamená". Protože pro prolhaný, násilný islám, ano znamená ne a ne znamená ano, podle toho, jak se jim to právě hodí. "A konkrétně tento verš, který prý se velmi často používá, tak má zhruba patero výkladů, které ho historicky staví do velmi různých souvislostí."


Tak si vesele svobodně užívejtešlechetnou, láskyplnou islámskou toleranci lží, krádeží, znásilňování a vraždění, které nepostihne jen ty, které nenávidíte anebo jsou vám lhostejní, ale bez výjimky všechny, i vás a vaše dětí a dětí jejich dětí. Dobrou zprávou ovšem pro Vás je, že když konvertujete k islámu, tak tomu práskání do hlavy, prospěšnému ke studiu nenávisti, násilí a vraždění v originále, se můžete nerušeně věnovat celý den, bez ponižující povinnosti pracovat. Sloužit Vám k tomu budou všechny Vaše manželky, a sponzorovat Vás budou Židé a křesťané, ale pozor, jen do té doby, než je vyvraždíte, tak je mordujte jen tak, abyste bez nich pak nevyhynuli. Protože zvyk je železná košile a změnit zaběhnuté nezpůsoby na způsobnou zodpovědnost a živit se vlastní prací, by mohl být pak už pro vás dost problém.


Ale neberte moje slova vážně, sice je to válečná realita současnosti, původ této války vychází z Koránu už od sedmého století, jak nám to srozumitelně i Petr Pelikán oznamuje, z mé klávesnice však to jsou desinterpretace, protože nechápu správně to pozadí, že "Prorok Mohamed je pokládán v islámu za vrchol vývoje lidstva. Tedy cokoliv řekl, musí být následováno. Cokoliv zakázal, musí být zakazováno, a cokoliv učinil, má být zářným příkladem."


Ale já desinterpretuji, protože ať se dívám, jak se dívám, v následování proroka Mohameda vidím jen vyvrcholení dokonale zrůdné nenávisti a zločinů, kterými islámské hordy opět dobývají území vyspělých civilizací. Muslimský svět uchopil jen další šanci, zakusit opět na nějaký čas nový zlatý věk, zásluhou islámských učenců z islamizovaných rodin Evropanů, konvertujících k islámu, aby si zachránili život. Pak všechny dosavadní evropské vymoženosti by se staly dalším zlatým islámským věkem, jako tehdy, když zpustošili a vydrancovali dobyté civilizace, k nimž nového nepřidali nic, a když vyčerpali dobyté zdroje, upadnuli zase znovu, příčinou satanské islámské ideologie, do původního barbarství.


Tato civilizace na této zemi je poslední kolébkou lidstva a úkolem a posláním této generace je zápas o člověka a jeho dílo. Vy, kteří obhajujete vražedný islám, i když víte, že dovoluje muslimům nemuslimy obelhávat, znásilňovat a vraždit a hledáte faleš u lidí čestných, obětavých, kteří i Vás usilují před ideologicko-fanatickými zrůdami ochránit, a obviňujete je z xenofobie a extremismu, nesete odpovědnost za oběti, které jsou a budou. Tak. A teď už tedy ta technika islámu podrobně odporně, od muslima vyškoleného na všechny ty zrůdnosti v islámských zemích.


Po vyslechnutí technických podrobností o tom, jak islám funguje, jak muslimové hledí sami na sebe a jak na islámský stát a tedy i na sebe hledí muslim Petr Pelikán, může si slušný člověk ještě myslet, že je možné být muslimem a zároveň slušným člověkem? Na to ať už si odpoví ve svém svědomí každý sám.

Ale teď už Petr Pelikán:

Rád bych pohovořil o islámu, co se týče jeho technických podrobností. To téma, jak jsme ho domluvili a vypsali je o násilí v islámu, jestli islám je svou podstatou náboženství nesnášenlivé, násilné, nebo jestli jsou to desinterpretace. Já bych si dovolil tyhle ty závěry nechat na vás a zkusil bych vám jenom dát nějaké podklady, na základě kterých si to můžete zvažovat sami, protože po hříchu to co se předvádí ve sdělovacích prostředcích, tak se obávám, že i mnoho na slovo vzatých analytiků v podstatě neví, o čem hovoří, protože užívají nadbytečně odkazy na Korán, hovoří o džihádu, hovoří o chalífátu a podobně a ve skutečnosti bohužel dost dobře nevědí, co se za těmito pojmy skrývá. A problém je, že oni potom operují se slovy, pod kterými si představují něco, co to není. A stavějí z nich velice chatrné konstrukce, do kterých dosazují kamínky nějakých zpráv o tom, co se kde událo a pak je vyplňují více maltou, než je tam toho kamení, takže potom jaksi ten celý obraz je zavádějící.


Já říkám, zkuste si někdy přečíst, co napsal známý australský znalec Evropy východní, japonského původu a teď, já nevím, třeba o problému soužití s národnostními menšinami v matiční ulici. Ta vzdálenost prostě ty problémy posouvá někam kde tak úplně vlastně nejsou. Já co se týče mé kvalifikace, tak jsem se vyučil orientalistou na filosofické fakultě v Praze a studoval jsem na různých světských a islámských učilištích různých, já vlastně pořád ještě studuju, naposled jsem se vrátil minulý měsíc se skupinou studentů blízkovýchodních studií z (plzeňské?-možná jiné, ve videu to slovo je nezřetelně vyslovené) univerzity z Komu, kde jsme tedy stážovali už asi po páté s nimi. Takže, studoval jsem v Libanonu, v Káhiře, v Tunisku, v Súdánu, v Iránu, ještě někde, ale to není až tak podstatné. (Kde asi?)



Pokusím se tedy tu přednášku, nebo spíš besedu vést tak, abych hovořil o těch základních pojmech, ale postupně se to dostávalo k tomu, co je vlastním tématem, tedy k tomu násilí, o kterém se teď informuje. Pokusím se nedávat do toho, což ne tak úplně jde, ale pokusím se nedávat do toho vlastní názory a hodnocení, takže pokud zase budete mít dotazy, tak bych vás prosil, aby dotazy nebyly typu: a co si myslíte o tom, že … anebo jak je možné že oni … prostě ne, toto už si posuďte sami. Nebo proč myslíte, že teda násilí je … a tak, jo, tyhle ty dotazy jsou prostě na subjektivních, spíš na osobu toho, s kým se bavíte než na ten předmět sám. Když se zeptáte, na základě čeho oni dělají tohle, tak já se pokusím buď z hlavy, nebo ze zdrojů které jsem si připravil, to zodpovědět. Čili já se budu snažit vám říkat, jak islám hledí sám na sebe. Jak muslimové hledí sami na sebe.



Rozhodně vás nijak nechci k islámu agitovat ani nechci hlásat ekumenismus, ve který po pravdě řečeno, příliš nevěřím, prostě chci vám dávat co nejholejší informace o tom, jak to funguje.

Pokračování zde:






Technické podrobnosti islámu - 2

11. ledna 2016 v 20:07 |  Politika

Začnu úplně téměř od začátku, tedy vznikem islámu. Když se někde podíváte na islámskou historii, tak ta říká, že islám vymyslel člověk, který se jmenoval Mohamed … v sedmém století našeho letopočtu na území dnešní Saudské Arábie. A říkají orientalisté, že Mohamed, který se prohlásil prorokem, tak syntetizoval určité své znalosti z křesťanství a ze židovství, které načerpal od komunit, které žily v jeho okolí s předislámskými pohanskými kulty. Což dokazují podobnostmi islámské výroky s biblickými, zejména starozákonními ale i novozákonními texty a s rituály, které byly na arabském poloostrově stovky let, o stovky let dříve. Islám sám to vidí jinak.


Mohamed když vystoupil s tou svojí ideou, založenou hlavně na monoteismu, tak on vůbec se nedomníval, že přichází s novým náboženstvím. On se prostě pokládal za prodloužení a určité vyvrcholení řady božích seslání, která započala už stvořením člověka a pokračovala přes řadu osobností známých jak tedy v Bibli, tak právě na arabském poloostrově a ta jeho koncepce byla, že bůh sesílá své poselství skrze řadu lidí, konkrétně tedy mužů, nikdy to nebyla žádná žena a islámské vědy je vyčíslily na sto dvacet čtyři tisíc a vždycky hlásali jedno jediné poselství. Klíčem islámu nebo tím základním tématem islámu je monoteismus, že tedy tento i onen svět stvořil jediný bůh, že smyslem lidského života je být poslušen jeho příkazů.


S touto ideou on se obrátil v dobré víře právě na ty komunity monoteistické, které žily kolem něj. Tedy na Židy a na křesťany. Nepochodil úplně dobře. Zejména tedy u Židů se se zlou potázal a ty vztahy mezi islámem a judaismem byly od začátku velmi špatné. Kupodivu, což se možná budete divit, dobré přijetí nalezl u křesťanů. Což ale je zřejmě způsobeno tím, že křesťanství v sedmém století na arabském poloostrově bylo tvořeno spíše disidenty, kteří prchali pro své domnělé či skutečné kacířství z dosahu oficiální moci Byzance a částečně také tam byli křesťané obviněni největší africkou křesťanskou říší, tedy Habeší. Dokonce když potom islám, a muslimská komunita začala sílit, tak křesťanské komunity posílaly k Mohamedovi své vyslance, protože v něm skutečně viděly, domnívaly se, že by mohl být očekávaným prorokem. Stejně tak se setkalo s velice dobrou reakcí a dobrým přijetím jeho poselství právě do křesťanské Habeše k císaři, 22 rodin muslimských, hledaly útočiště před pronásledováním a byly tam posláni, aby zvěstovaly a hlásaly islám, tak tam vydržely a byly tam, dokud na arabském poloostrově nezvítězil islám a pak se vrátily a tato událost se nazývá první hidžra, druhá hidžra, což byl Mohamedův odchod z Mekky do Medíny je tak významnou událostí, že je počátkem islámského letopočtu.


(hidžra-přerušení kmenových a rodových svazků a vztahů a navázání nových)


Islámský koncept vývoje lidstva: … Stvoření Adama je počátkem vývoje lidstva. Adam je prvním z proroků, kterými Bůh sesílal to jedno poselství a lidstvo jako celek ho někam odvedlo, překroutilo, převrátilo, takže Bůh sesílal další a další proroky po takové vzestupné linii. Někteří jsou známí z biblické historie, Abrahám, Ismael, Mojžíš, Šalamoun, David, některé zná arabská tradice, pak je tam spousta neznámých proroků. Velmi významné místo v islámských dogmatech má Ježíš. Ježíš je nejenom prorokem a významným poslem, tedy člověkem, který od Boha dostal konkrétní knihu, konkrétní text, tak jako podle islámu Abrahám dostal listy, Mojžíš dostal Tóru, David dostal to, čemu islám říká Zabúr a ztotožňuje to se žalmy, ale tady právě vznikají ta nedorozumění, co je Bible, co jsou Žalmy, o tom muslimové nemají dost ponětí.


Takže Ježíš, je nejenom významným prorokem historickým, ale jeho role v historii islámu nekončí. Já jsem se vrátil včera z Íránu a z Emirátů, tak schválně jsem tam vyfotil, to je ten plakát přes čtyři patra vysoké budovy, Teherán, tohle je Ježíš, tedy prakticky druhá postava v tom velikém průvodu, kde jsou proroci a historické osobnosti, první je Mahdí, čili něco jako Mesiáš, vykupitel, který přijde na konci času, a spolu s ním přijde Ježíš.


Čili postava Ježíše je v islámu velmi významná a velmi živá. Problém ovšem je, že ta dogmata o Ježíšovi jsou velmi rozdílná od křesťanství. Ale tím chci jenom říct, že islám jako náboženství nepřišel subjektivně s tím, že by to bylo něco nového. Přišel prostě s tím, že je to navázání na dlouhou předchozí historii a historie lidstva podle islámského pojetí vrcholí vystoupením proroka Mohameda, v tom sedmém století, tohle to už se začíná velmi těsně týkat toho, co je tím tahákem přednášky, toho násilí, protože Mohamedovým vystoupením kulminuje dokonalost, všechno ostatní už je jenom sestup. Jediná podle islámu skutečně historická událost je až konec světa. Během tohoto dalšího vývoje může lidstvo upadat, pozvedat se, ale nikdy už nedosáhne této dokonalosti.


Určitou výjimku v této poněkud pesimistické vizi tvoří šíitský islám, který právě připouští a dokonce podmiňuje příchod toho konečného spasitele tím, že lidstvo se natolik zdokonalí a umravní, že bude mocno ho vnitřně přijmout. Takže tam tolik pesimistický pohled na historii lidstva není.


Ten převládající sunitský islám, tohle to to schéma, to připravuji pro nějakou knížku pro děti, takže se omlouvám, že je taková trošku zjednodušená), takže převažující je tento sunitský směr, a ten se neustále snaží vracet sem, takže když předběhnu to, co bude řečeno dále, proto se oni nesnaží velmi často přizpůsobit toto učení současnosti, ale snaží se současnost přizpůsobit této době. Což je v zásadě asi ten hlavní problém, se kterým se neustále potýkáme.


A teď přistoupím k tomu, na základě čeho muslimští právníci, protože islám se vyjadřuje ke všemu, co člověk nebo lidstvo činí, tak o co se opírají. Zjevení boží vůle, jíž má být podřízeno celé lidstvo, je na základě dvou primárních pramenů islámského práva. První je Korán. Kdo z vás četl Korán? Rozuměl jste Koránu? Nerozuměl.


Dotaz: "Chci se zeptat, Korán, islám, se prezentuje, jako náboženství míru, ale došel jsem k tomu, že ne."


"Jo, je to možný, to vám neberu. Ale problém je v tom, že prakticky u nás jen hrstka lidí může s Koránem vůbec pracovat, protože málokdo ví ten mechanismus, jakým Korán vznikl. Korán není kniha, kterou by někdo sepsal najednou. Za prvé je to kniha nebo text, který vznikl před půl druhým tisíciletím. Víte dobře, že když si vezmete u nás pět set let starou knihu, tak jí prakticky nerozumíte, bez vysvětlivek. A to je kniha, kterou někdo s určitým konceptem sepsal poté, co usedl a napsal ji. Korán tímto způsobem nevznikl. Korán, toto je jedna ze tří verzí českých překladů Koránu. … Každý překlad Koránu je svým způsobem výklad. Což znamená, že pro použití koránského textu pro náboženskoprávní úkony, ten, kdo ho používá, musí do toho originálu a tady mi nezbývá, než říct, že není zákaz překládat Korán, ale že je nutnost jít k originálu.


Předpokládám, že tady někteří z vás se zabývají biblickými studiem, takže víte, jak ty texty bývají mnohoznačné. A že jakýkoliv překlad do moderního jazyka je zároveň výkladem. Takže existují překlady Koránu nejenom do češtiny, ale do turečtiny, perštiny, a do dalších jazyků velkých islámských národů a jsou brány s rezervou. Chce-li někdo přijímat určitá rozhodnutí na základě Koránu, tak musí jít do toho originálu. Musí dobře rozumět arabskému jazyku.


Dotaz: "Na kolik moc se současná arabština liší od té minulé? Protože číst jenom Bibli kralickou je někdy obtížnější."


Na kolik se liší jazyk koránu od současné arabštiny, tam je velmi zajímavý vliv, je to zajímavé, spisovná arabština nikdy pro nikoho nebyla rodným jazykem. Arabština vždycky byl umělý jazyk, kterým nikdo nemluvil doma. A současná arabština je arabštinou Koránu. Ale bohužel jí také nikdo pořád nemluví. Ty rozdíly mezi arabskými dialekty, tedy mezi tím jazykem, kterým mluvíte doma nebo na ulici a mezi spisovnou arabštinou, jsou asi takové jako staroslověnštinou a jednotlivými slovanskými jazyky, takže Arabové si velmi často nerozumějí. Pro badatele je to velká výhoda, protože já mohu číst Korán se znalostí současné arabské gramatiky, dokonce i částečně současného arabského lexika, byť samozřejmě ty významy jsou třeba posunuté a to co se změnilo je třeba stylistika, formulace, to je pravda, ale smutná pravda je taková, že když mluvím arabsky, tak mě Arabové pochvalně poklepávají po rameni a říkají: ó, bratře, ty věru mluvíš lépe arabsky než my, což bohužel není planá lichotka, ale blbé je, že já jim velmi často nerozumím vůbec. Já mluvím arabsky ale oni ne, oni mluví dialektem. Ale ta spisovná arabština se stále používá při oficiálních projevech, ve škole, v mešitách, při jednáních atd.


A kromě jazyka to má ještě řadu dalších vrstev. Takže toto je rozsah Koránu v jednom ze tří českých překladů. Kniha ne úplně útlá ale ne zas rozsáhlá. Nicméně nevznikla naráz, vznikla po relativně malých částech, v průběhu zhruba deseti let. Ta kniha je členěná na celky, které se i v češtině česky nazývají súry. Říká se tomu kapitola, ale já si myslím, že to kapitola není, přijměme ten terminus technicus - súra. Je to nějaký oddíl. A ty súry, které Mohamed recitoval na začátku svého prorockého poslání, jsou krátké, velmi abstraktní, básnické a tvoří obvykle nějaký uzavřený celek. V průběhu těch dlouhých let ovšem se začala ta zjevení, která Mohamed prostřednictvím posla božího, anděla, v křesťanském pojetí nadanděla, tedy archanděla Gabriela dostával, tak se stávala kratšími a velmi často příležitostnými.


Dovolím si dát vám příklad, aby to bylo srozumitelnější. Tohle to je příběh asi čtyř stránek, jestli budete mít zájem si ho přečíst, já vám ho tady pak nechám, a velmi krátce ho převyprávím.


Vypráví to člověk, který to zažil, a je o tom, jak třem z muslimů se nechtělo na válečnou výpravu. Což sice bylo dobrovolné, neexistovalo organizované vojsko, ale bylo to společensky nepřijatelné. Takže se na to vykašlali, zůstali doma, muslimské vojsko vytáhlo, dobylo slávu vítězství, vrátilo se a tihle ti tři kluci byli společensky ostrakizováni, nikdo se s nimi nebavil, nikdo s nimi nechtěl mít nic společného, byli v sociálním vakuu. A teď čekali, jak o nich rozhodne prorok, tehdy již vůdce silného islámského státu a prorok zase čekal, co mu vnukne bůh, takže bůh mu tady na konci toho příběhu vnuknul tyto verše, kde se praví:


"a bůh již věru odpustil prorokovi, vystěhovalcům i pomocníkům, kteří jej následovali v hodině nesnází, poté, co srdce jedné části z nich se téměř odklonila a potom přijal pokání a byl vůči nim shovívavý, slitovný. A prominul rovněž těm třem, kteří zůstali vzadu, když se jim země přes svou rozlehlost zdála příliš úzkou a i duše jejich pojala úzkost, takže sami nahlédli, že není jiného útočiště před bohem, než u něho samého. A potom se k nim blahovolně obrátil, aby se mohli kát. Vždyť bůh přijímá pokání a je slitovný. Vy, kteří věříte, bojte se boha a buďte s pravdomluvnými." Tento text, pokud nevíte, k čemu se vztahuje, tak je prakticky nesrozumitelný.


(K čemu se vztahuje? Pekelník Mohamed čekal, jak o těch třech, kteří odmítli zúčastnit se dobyvačné válečné výpravy, rozhodne satan, a ten jim odpustil. Kdyby jim neodpustil neúčast na loupežích, násilí, a vraždách, tak byli jednou nohou už v nebi, proto bylo třeba je ušetřit, stáhnout je do výbojného dobyvačného pekla a udělat z nich zločince. O tom celý ten text je. A o tom je Korán.)


Teď si dovolím vám ukázat tu súru, toto je súra pokání, podívejte se jenom, jak je dlouhá. Kolik obsahuje různých témat, různých veršů, a úplně tady na konci téměř, tady ty tři verše, se náhle, bez jakéhokoliv přechodu vztahují k této konkrétní situaci.


Islámské vědě, která se tímto historickým zasazováním jednotlivých částí Koránu do souvislostí zabývá, se říká "příčiny seslání." A pokud ji poměrně dobře nezvládáte, tak vlastně s Koránem nemůžete pracovat. To znamená, že u nás, když jsou ty diskuze, kde analytici řeknou: ale já jsem v Koránu našel: "nebudiž žádného přinucení v tomto náboženství." Jak můžete soudit za odpadlictví od islámu? Tak jsem řekl, on má pravdu, ale vůbec nic to neznamená, protože, za prvé, má to z toho českého překladu a kdo ví, jak je to v originále, tady je to teda velmi podobně, a za druhé, hlavně, nezná tu konkrétní historickou souvislost, ke které se tento verš vztahuje. Konkrétně tento verš, který se velmi často používá, tak má zhruba patero výkladů, které ho historicky staví do velmi různých souvislostí.


(Matouš 5:37 a 2. Korintským 1:17. "Vaše slovo buď: ano, ano - ne, ne" co je nad to", je prolhaný, násilný islám, jehož ano znamená ne. Pro který pravda neznamená vůbec nic.)


Závěr:

Část první:






Kam dál