„Nepožádáš majetek bližního svého“ a „Nezabiješ!“

Sobota v 16:14 |  Politika
Věci skryté, psané v podobenstvích patří Bohu a těm, kterým je On chce zjevit a věci srozumitelné, zřejmé, které se nedají vyložit ani pochopit jinak, než jak jsou napsány, patří všem. A v tom je příčina veškeré bídy, trápení a bolesti. Ne že by těm přikázáním lásky, která druhému neublíží, někdo nerozuměl. Rozumí každý, ne každý je ale ochoten změnit podle těch přikázání sebe. "Proč já, když špatní jsou ti druzí" a snadnější než sebe, je chtít měnit toho druhého, podle lidských vymyšlených výkladů těch podobenství.

Když ale "soudy mají vynášet jen soudci, podle nějakého zákoníku" pak povinností člověka je ty soudy respektovat, i když ten zákoník soudců je nemorální, a každý z nich si ten chaos, omylem zvaný zákon, neustále obohacovaný lidovou tvořivostí poslanců, vykládá podle svých potřeb, k prosazení zájmů jednoho proti druhému. Lidem pak nepřísluší vynášet soudy, ale vynáší soudy každý, kdo na straně jedněch prosazuje tu svoji "pravdu" proti druhým, ať zleva, zprava či jinak ideologicky. Pokud však není člověk souzen a odsouzen, pak každá veřejná kritika je POMLUVOU, za kterou by mělo následovat kárné řešení.

Pouze však v pravdě morální soudy podle Desatera, jsou bezchybně správné, i když dejme tomu, ve světě zatím ještě, v chaosu a zmatku pomýleně bloudícího lidstva pomineme ta první čtyři přikázání + 6 a 9, která dokud člověk a svět neprocitne k životu, se týkají výhradně jen soukromého způsobu života lidí, v pravdě věřících.

Ale i jen podle přikázání:
5. Nezabiješ.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví.
10. Nepožádáš statku bližního svého,
lze rozsoudit konkrétní proti sobě jdoucí, rozdílné "pravdy". A jiný možný způsob k rozlišení pravdy od lži neexistuje. Proti tomu není argument, a kdo nesouhlasí, schvaluje zločiny.

Za předpokladu, že pravda je vždycky konkrétní, např. "Na území rebelů v Sýrii jsou bombardovány nemocnice. Lidé jsou tam v pasti", konkrétní je to bombardování a konkrétní jsou i rebelové v pasti. Co tedy je pravda, když svoji "pravdu" mají ti, co bombardují, i ti kteří jsou v pasti?

Pravdou je: "Nepožádáš majetek bližního svého" a "Nezabiješ!" Když jeden bere z cizího, druhý zabíjí. A v Sýrii už je z toho takový nepřehledný chaos, že zanedlouho může být vyvražděna i Evropa.

Dobru i zlu, Bohu i ďáblu sloužit nelze. Jako nebeské království hlídají andělé a nic nečistého tam nevejde, tak budeme na konci věků odděleni jedni od druhých, jedni půjdeme do věčné radosti s Bohem, druzí do věčného trápení, kde obrazně "červ neumírá a oheň nehasne", tak podobně je nebo mělo by tomu být i na zemi. Proto je fašismus postavený mimo zákon, a stejně tak je nutné postavit mimo zákon i islám. Protože každý fašista i každý muslim, s ohledem na jejich ideologii v následování Hitlera či Mohameda, jsou potenciální zločinci.

Pan Ježíš se nikdy žádného zločinu nedopustil, On je pravý život, život věčný. A nezrušil Novým Zákonem Starozákonní Desatero, ale naplnil láskou. Tedy ne už "oko za oko, zub za zub" ale osobním příkladem nás miloval láskou tak velikou, že odpustil i svým vrahům. A jaký je On, takoví v Jeho následování máme být i my. "Láska bližnímu zle neučiní, naplněním Zákona je tedy láska" Dal nám nové přikázání, milovat i nepřátele. Tedy odpouštět jim a prosit za ně v modlitbách, aby jim Bůh dal svého Ducha, aby i oni pochopili, zřekli se zlého a přimkli se k Bohu. Odpuštění je výkupným z moci zlého. A kdo neodpustí, kdo nenávidí, je před Pánem Bohem vrah. Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno, komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno, a za každý promarněný život bude volán k odpovědnosti ten, kdo neodpustil.

"Křesťanství není dílem přemlouvání, ale dílem osobní statečnosti a síly. Počátkem je víra, koncem láska. A toto když splyne v jedno, je Bůh. Vše ostatní je pak doprovodem krásy a dobra. Kdo má víru, nehřeší. Kdo miluje, neumí nenávidět."

"Řekne-li někdo: "Já miluji Boha," a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra." (1. list Janův 4:20-21)

Desatero naplněné přikázánímlásky je před Pánem Bohem ta "jediná úzká cesta s těsnou branou, vedoucí k životu věčnému" a na zemi, bez ohledu na to, čím kdo je, čemu věří nebo nevěří, je to jediné, co slušné lidi spojuje, v čem jsme všichni lidé stejní, přikázání lásky je tou jedinou pravdou, má-li být člověk čestným člověkem.


Kdyby tato jediná pravda, která dělá člověka člověkem, byla dána zákonem, tak by neměl každý, ve věcech veřejných i soukromých tu "svoji jedinou pravdu" proti druhým, ale různost by byla svobodným právem různých, vedle sebe bez problémů, a bez povyšování či ponižování, aniž by jedni poškozovali druhé.

Přece žádný slušný člověk nedělá druhým to, co nechce, aby oni jemu dělali, tedy nelže, nepodvádí, nekrade, nezneužívá druhé k vlastnímu obohacení, neznásilňuje a nevraždí. A neslušným nedůvěryhodným člověkem na hranici zločinu je ten, kdo lže a podvádí, a zločincem je ten, kdo krade, zneužívá druhé k vlastnímu obohacení, znásilňuje a vraždí.

Každý člověk je originál, pravda je stručná a jen jedna.Kde není porušené přikázání, tam různost není ani pravda ani lež, ale originalita či charakteristika člověka, v níž podle svých schopností máme, tedy měli bychom mít všichni absolutní svobodu být sami sebou, rozdílně jiní.




 

„Nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“

Čtvrtek v 17:39 |  Píseň novou
Nepochybuji o tom, že slušný člověk nelže, nepodvádí, nekrade, neznásilňuje a nevraždí. V tom jsme všichni, věřící i nevěřící zajedno a kdo s tím nesouhlasí, ten buď lže, krade, znásilňuje a vraždí, anebo i když to sám nedělá, ale druhým schvaluje, tak není slušným člověkem. To je bez diskuze samozřejmé.

Jako věřící se setkávám s názorem, že i bez Boha mohou být slušní lidé. Zní to logicky. Proč by nemohl být člověk čestný sám, ze svých schopností, pod kontrolou vlastního svědomí nad lží, podvodem, krádeží a násilím?

Dát odpověď na tuto otázku za nevěřící nemůže pak věřící, který od nejútlejšího dětství byl vychován k víře, tedy po celý svůj život věřil a věří. A stejně tak nemůže znát odpověď nevěřící, který nikdy neměl a nemá žádnou osobní zkušenost života s vírou. Protože není život bez poznání. A znalosti bez osobní zkušenosti životem, jsou jen teoretické domněnky a dedukce prázdných, ničím nepodložených slov.

Prožila jsem kus života bez víry i s vírou, proto za sebe mohu s čistým svědomím říct, že jako nevěřící, sama, ze svých vlastních schopností a sil, bez Boží pomoci, jsem to nedokázala. Protože tehdy když mě někdo obelhal, podvedl, zranil, už nikdy jsem mu nedokázala uvěřit. Prostě jsem ho vyškrtla ze svého života. A z toho důvodu jsem ve jménu své vlastní spravedlnosti porušila dané slovo, přede svědky daný slib, rozbila rodinu a odešla z prvního manželství, s pocitem, že právo je na mé straně a že jednám v zájmu dětí, proto jsem neměla žádnou potřebu odpustit.

Když jsem pak ve druhém manželství uvěřila, po setkání s Pánem Bohem nebyl pro mne v modlitbě: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme", žádný problém. Významu jsem rozuměla a byla ve mně vůle chtít jen to, co chce On, tedy i odpouštět. Jednou se ale stalo, že mi ublížil člověk, kterého jsem si nesmírně vážila, a kterého, aniž bych si to tehdy dokázala přiznat, měla jsem ráda tak, že jsem zaměnila pořadí prvních dvou největších přikázání lásky.

"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22:36-40)

Nad Pána Boha, jsem si zamilovala člověka, a když mi ublížil, bolest mé vlastní uražené pýchy pak byla větší, než láska k Bohu. Ale kde je bázeň, tam je i kázeň. Zůstal ve mně vzdor do tmy otevřených očí: "Nikdy ho už nechci ani vidět! Jak mám ale potom říct: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme"? Boží přítomnost a bezpečí Jeho Lásky jsem ztratit nechtěla, a odpustit neuměla. Opakovala jsem pořád dokola, ale jen ústy: "Já už se na něho nezlobím. Pane, já mu odpouštím", ale moje nitro bylo hluboká rána, plná bolesti. Situace byla pro mne tak neřešitelná, že jsem málem litovala, že Boha znám. Jako nevěřící bych udělala za událostí tečku. A byl by klid.

Tři dny a tři noci jsem se trápila marnou snahou odpustit, ale nešlo to, dokud z propastných tůní duše nevytryskly slzy ryzí modlitby, omývající tato slova, a slzy nelžou: "Prosím Tě, Pane, odpusť mu! Odpusť mu, že mi ublížil. Dej mu, prosím, tolik lásky, kolik mně způsobil bolesti. Odpusť! Odpusť mu, prosím!"

A náhle, nikdy nezapomenu na způsob, jakým On ve mně proměnil tu otevřenou ránu ve zhojenou jizvu. Zřetelně, postupně, jsem vnímala bolest, jak zvolna odeznívá, jak odchází, jak mizí, až zmizela docela. Jako bolest zubu, umrtvená arzénem. Všemohoucí Bůh vytvořil ve mně svým Duchem odpuštění a od té doby umím odpouštět, a vím, že mluvit o odpuštění a chápat jeho smysl, není totéž, jako skutečně odpustit. Před Všemohoucím když nám něco nejde, stačí jenom v pravdě chtít, a kam naše schopnosti nedosáhnou, tam On za nás jedná. A nejen v nás, ale i v těch, za které prosíme, za které se modlíme.

"Láska bližnímu zle neučiní, naplněním Zákona je tedy láska" a přikázáním lásky je milovat i nepřátele. Tedy odpouštět a prosit za ně v modlitbách, aby jim Bůh dal svého Ducha, aby i oni pochopili, zřekli se zlého a přimkli se k Bohu. Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno, komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno, proto před Bohem kdo nenávidí, je vrah.

"Počátkem je víra, koncem láska. A toto když splyne v jedno, je Bůh. Vše ostatní je pak doprovodem krásy a dobra. Kdo má víru, nehřeší. Kdo miluje, neumí nenávidět.

"Řekne-li někdo: "Já miluji Boha," a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra." (1. list Janův 4:20-21)

"Modli se neustále. Pros, aby se ti dostalo ještě více moudrosti. Buď stále na stráži … Jako pravý bojovník nes bolesti všech.… Ve všem buď opatrný, jako had a nevinný, jako holubice. Máš tělo a duši, abys své názory podával s mírnou tváří. Křesťanství není dílem přemlouvání, ale dílem osobní statečnosti a síly. Kde je nejednota a hněv, tam nepřebývá Bůh. Pros, aby ti bylo zjeveno, co nevidíš, abys nic nezanedbal a aby se ti dostalo v hojné míře každé milosti. Jako kormidelník si přeje větry a kdo se ocitl v bouři, touží po přístavu, tak čas si přeje, aby ses se svými dostal k Bohu. Buď na stráži, jako bojovník. Odměnou je nesmrtelnost a věčný život.

Varuji vás před zvířaty v lidské podobě. (Zvířata v lidské podobě, to jsou fanatici ideologicky nesmiřitelní, jdoucí proti Bohu a lidem, kteří povýšili vlastní spravedlnost nad tu Boží.) Nejen je mezi sebe nepřijímejte, nýbrž, je-li to možné, ani se s nimi nestýkejte. Modlete se za jejich obrácení, které je obtížné. Ježíš Kristus, pravý život, má však moc je obrátit. Modlete se za ně." (Ignatios)

V pravdě milovat znamená zachovávat přikázání lásky. Jen tudy lze překročit hranici, omezenou lidským rozumem a dosáhnout nedostupných výšin moudrosti a lásky srdcem, tepajícím v rytmu lásky Boží, a milovat láskou bez hranic, ne pro naplnění sobecky lidské touhy chtít a mít, a vlastnit pomíjivou lásku lidskou, ale z lásky k Bohu a bližním nezištně lásku probouzet láskou.

"Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."

"Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.… V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha." (Jan 14, 21)




Komu se málo odpouští, málo miluje.

5. prosince 2017 v 12:30 |  Píseň novou
Víra ve jménu Ježíše Krista neznamená začínat s požadavkem lásky od hříšníka, ale jde o prokazování lásky spravedlivých vůči hříšným odpuštěním, jak nám to Ježíš na kříži sám osobním příkladem ukázal. Netrpěl za spravedlivé ale za hříšné a jeho oběť je výkupným z moci zlého." "Není náš boj proti tělu a krvi, ale proti mocnostem a silám ..." Ten zlý, to je ten "závoj ležící na srdci každého člověka, který když se obrátí k Pánu, je odstraněn "Na to zjeven je Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy."

Jak? "Když mu zlořečili, nezlořečil, trpěl a nehrozil, odpouštěl a miloval." A prosil: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí" A stejně tak teď chce použít svůj lid, aby zachránil i nepřátele. Odpuštění je poselstvím kříže a posláním následovníků Ježíše Krista. Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno. "Hle, uvedu do něho ducha a on uslyší zprávu a vrátí se do své země."

Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno, ale za prolitou krev promarněných životů, za které Ježíš na kříži krvácel, bude volán k odpovědnosti ten, kdo neodpustil, kdo odsuzuje a nenávidí, protože porušuje první největší přikázání lásky, a když se modlí, tak porušuje i druhé přikázání, bere jméno Boží nadarmo. Vrah je vrah a stejně hříšným je i ten, kdo nenávistně podporuje vražedné ideologie. Žádný hříšník, který porušuje Boží přikázání lásky, bez pokání nevejde do života věčného k Bohu Otci. Proto je náš Bůh oheň stravující a Bůh žárlivě milující, že nechce, abychom hynuli.

A "… těm, kdo prolili krev svatých a proroků, dal jsi pít krev; stalo se jim po zásluze!" (Zjevení Janovo 16:6)

"… krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. (1. Mojžíšova 9: 5-6)

"Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. … Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují." (Ŕímanům 1:18-32)
"Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."(Jan 13:34-35)


… Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky." (1. Timoteovi 1:3-20)


"Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů." (1. List Petrův 4)


Mnohé hříchy jsou odpuštěny těm, kteří projevili velikou lásku. "Komu se málo odpouští, málo miluje." (Lukáš 7:36-50)


"… žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví.

"Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra. Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto bratrovy spravedlivé.
My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.

V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, … jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha." (1. List Janův 3:1-24)

"Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž, … že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; 15 tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. … Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.

"Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. … (1. Korintským 1: 10-31)

"Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. … (1. Korintským 2: 1-16)

"Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně; věřte aspoň pro ty skutky. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo věří ve mne, i on sám bude činiti skutky, které já činím, ano ještě větší bude činiti. Neboť já jdu k Otci a učiním, začkoli byste prosili v mém jménu, aby Otec byl oslaven v Synovi. Budete-li oč prositi v mém jménu, učiním to."
"Milujete-li mě, zachovávejte mé příkazy. Já budu prositi Otce, a on vám dá jiného Přímluvce,(a) aby s vámi byl na věky, Ducha pravdy. Svět ho nemůže postihnouti, poněvadž ho nezří a nepoznává, Vy jej znáte, poněvadž přebývá s vámi a bude ve vás. Neopustím vás jako sirotky. Přijdu k vám. Za krátkou chvíli svět mne již neuzří, ale vy mě uzříte, poněvadž já jsem živ a vy také budete živi. V onen den poznáte, že já jsem v svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má mé příkazy a zachovává je, ten mě miluje; kdo pak mě miluje, bude milován od mého Otce, a já jej budu milovati a zjevím se mu."
"Miluje-li mě kdo, bude zachovávati mé slovo, a Otec jej bude milovati, a k němu přijdeme a učiníme si u něho příbytek. Kdo mne nemiluje, nezachovává mých slov." (Jan 14)
Kříž je, že zač bychom Boha Otce Ježíšovým jménem prosili, dá nám. Nosit Ježíšovo jméno a Ježíšovu sílu znamená mít moc. "Což nepoznáváte, že Ježíš je ve vás? Leda, že jste se snad neosvědčili. Nosíš-li tedy Ježíšovo jméno, nenosíš-li však Jeho sílu, nadarmo nosíš to jméno."

"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22:36-40)

"ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? 'Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?' A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré." (1. List Petrův 4:1-19)

"Nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí, ani nereptejte jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem. … A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko prospívá. 'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni." (1. Korintským 10:9-33)

"Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé." (1. Korintským 9: 19-22)

"I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, … ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
… Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. … Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží." (Efezským 2:1-22)

"když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí. Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.
Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!
... Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák. Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní. Co však říká Písmo? 'Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.' A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.
Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho. Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. … rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.
Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy? Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává. Málo kvasu celé těsto prokvasí. … Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli. …
Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!
Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.
Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.
Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému." (Galatským 5:1-26)

"Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil. Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění. Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána." (Římanům 5:1-21)

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska." (1. Korintským 13:1-13)

"před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista." (1. Tesalonickým 1:3)

"Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku." (2. Korintským 2:8)

"Ukažte jim svou lásku a dokažte jim, že jsme na vás před ostatními církvemi právem hrdi." (2. Korintským 8:24)
"poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží." (Efezským 3:19)

"dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení." (Filipským 2:2)

"Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti." (Korintským 3:14)

" buďme střízliví, oblečme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přilbu." (1Tesalonickým 5:8)

"Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost." (1Timoteovi 6:11)




 


Čistému všechno je čisté

22. listopadu 2017 v 11:30 |  Píseň novou
Do léta tohoto roku 2017 jsem byla přesvědčena, že pokud starověký zaostalý ještě člověk pověrčivě uctíval lidskou rukou zhotovené neživé předměty, tak dnes už tak omezený žádný člověk na zemi být nemůže, že každému je zcela jasné, že všechny ty obrazy, sochy, sošky, kříže, křížky i eucharistické "oplatky" křest vodou, že to všechno je jen symbolika, neživá, sama o sobě prázdná, která neprospěje ani neuškodí. Naprosto vůbec jsem si nedokázala představit a připustit, a myslet si, že v 21. století by někdo mohl být tak dětinský, že by k železu, dřevu, kameni, vodě, pokrmům a nápojům, k věcem hmotným, upínal své touhy a naděje, že by v tom materiálu mohl vidět živé bytosti. Domnívala jsem se, úplně logicky, že když někdo poklekne v modlitbě před těmito symbolicky posvátnými předměty, tak v myšlenkách citem i rozumem se upíná k výšinám Boha živého. Podobně, jako když na fotografii vidíme člověka, nikomu by nemohlo přijít na mysl, že ten papírový obrázek by byl něco jiného, než papírový obrázek. Tak podobně mám na zdi hodně starou kopii originálu E. K. Lišky a je to jen výtvarným umělcem vytvořené dílo a nevidím důvod, proč bych před rukou umělce měla pokleknout ale ani žádný důvod to dílo zavrhnout a zničit jako modlářské. Nic víc a nic méně.
A pověsti jsem brala jen jako symbolicky působivé a poučné příběhy a legendy. Jednou z nich, v roce 1210 poblíž Křtin, se zjevila Panna Maria. Křtiny - Místo zázračných událostí a uzdravení. Stovky případů, mezi nimi oživnutí mrtvých lidí, navrácení zraku a sluchu, uzdravení těžce nemocných a raněných či vyléčení neplodných žen. Tak dobové prameny popisují Křtiny na Blanensku. Známé poutní místo je proslavené silným mariánským kultem, kterému poslední staletí vévodí velkolepý barokní chrám architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela nazývaný Perla Moravy.

Prý k tomu zjevení došlo v nedaleké Bukovince při velké bouřce na rozkvetlém kaštanu, ze kterého šlehaly blesky. Tehdejší událost připomíná kamenná soška Panny Marie. Ta nyní stojí na hlavním oltáři křtinského chrámu. Její ctitelé jí přisuzovali zázračnou moc. Ke zjevení mělo dojít v blízkosti původního kostela v Bukovince. Ten stál společně se starým hřbitovem na místech za dnešní požární nádrží. Ještě dnes jsou prý na tomto místě vidět stavební pozůstatky hřbitova. "Na památku zjevení Panny Marie stojí kousek od kostela při výjezdu na Račice kaplička a v ní kopie sošky Panny Marie, která tuto událost připomíná."


A šly jsme v létě, o prázdninách, s jednou sestrou v Kristu, římskokatolickou křesťankou. Zastavila se před tou kapličkou, a tak jsem zůstala stát tiše vedle ní beze slov, a čas, aby neplynul nadarmo, jsem vyplnila v myšlenkovém souznění modlitbou "Otče náš …" a její? Možná nějaká mariánská modlitba? Nevím, ale znám ji, i při jejím rozdílném způsobu víry vím, jaká je a znám její úmysly očištěné přikázáním lásky. Tedy jsem neměla žádný problém postát vedle ní.

A ona po chvilce přerušila to ticho slovy: "pokaždé když se tady zastavím, jako by přivírala a otevírala oči". A tak jsem se jen tak dlouze zahleděla do neživých očí sošky Panny Marie a ty oči na mne zamrkaly jako živé. Odsouhlasila jsem, že ano a ona řekla, že to nikomu neříká, že by jí to nikdo nevěřil a mysleli by si o ní, že jí přeskočilo. No, kdybych to neviděla na vlastní oči, kdyby mi to jen vyprávěla, tak bych si to o ní asi tak nějak také myslela, přinejmenším něco o příliš bujně sugestivním sebeklamu a fantazii. A kdyby to ona neviděla, ale jen já, sama o sobě bych snad zapochybovala, jestli jsem normální. Ale viděly jsme to obě.

Vzala jsem si z toho pro sebe dost burcující ponaučení, "pilněji pečovat o vlastní duši", neboť, jak je psáno, když mluvil Bůh, "obrazu žádného", tedy žádné zjevení tělesným zrakem jsme neviděli. "Proto pilně pečujte o duše vaše, neboť jste neviděli žádného obrazu, když mluvil Bůh …" "… a naděje, která se vidí, by nebyla už nadějí."


A už bych na tu epizodu od léta málem zapomněla, kdyby mi nedávno kolegyně nepodala, pro mne zdánlivě už nezajímavě zbytečný časopis: "Záhady života". Záhadami jsem se zabývala, dokud jsem hledala Boha. Teď už nehledám. Z osobních zkušeností dlouhé cesty s Ním vím, že ke mně v hlubinách duše mluví, že je se mnou, že mne chrání. A teď už usiluji jen vytrvat na cestě k cíli, nezapomenout, co mi bylo dáno a nevzít si to sebou do hrobu, ale zanechat svědectví.

Jen ze slušnosti jsem ten časopis neodmítla a jen tak ledabyle bez valného zájmu prolistovala, a zaujala mne v něm, zde ve zkratce uvedená svědectví českých cestovatelů:

"Na Nové Guinei je osm set různých etnik a mezi nimi jeden kmen, který aby mohl kdokoliv dát svému dítěti konkrétní jméno, musí nejprve zavraždit někoho, kdo takové jméno nosí. Každý rodič se tak nutně stává vrahem."

"Papuánky jsou považovány za zralé ženy od první menstruace, třeba i v deseti letech. A kamkoliv přijdete, obvykle vám nabídnou manželku."

Kult Santeria: "Snažil jsem se být pouze objektivním pozorovatelem, ale opakující se tanec a melodie působily i na mne. Nechtěl jsem, ale stejně jsem tomu začal podléhat. Bylo to nezapomenutelné. V prvé řadě na mne doléhala sounáležitost a kolektivní euforie. A zároveň tento rituál vyvolával v lidech okolo neutuchající sexuální tužby. Stejně jako při Woodoo, při němž běžně veřejně před zraky všech ostatních, mnozí souložili na zemi." (Dr. M. Stingl, cestovatel, etnograf a spisovatel)


Kult - nikdo už nezná jeho jméno, pokud nějaké vůbec měl. Říká se mu "Kult čarodějů hrobových sošek" nebo "Klan nesmrtelných". Jeho představitelé, nejhroznější čarodějové, jací kdy po Africe chodili, dokázali mimo jiné vyrobit elixír nesmrtelnosti. Po rozpadu jejich pohřbeného těla, když se jejich zlý duch osvobodil ze zaniklé tělesné schránky, se údajně dokázal vrátit do těla kohokoliv, koho si k tomuto účelu vybral. V něm musel setrvat až do smrti. A po jeho pohřbu se vše opakovalo znovu. Byli to zloduši. Své kouzelné nápoje připravovali z krve a slz svých obětí. Jejich kult existoval tak dlouho jen díky tomu, že se duch zemřelého čaroděje po určité době zmocnil jiného člověka a v něm ve svém nekalém dřívějším životě pokračoval. Takto postižený člověk nejen že se začal chovat jako někdo úplně jiný, ale postupně se změnila i jeho tvář a tělesná podoba. Takže nesmrtelný nakonec vypadal úplně stejně, jako v předchozím životě. A tak to šlo pořád dokola.

Proč ale nakonec ten Kult nesmrtelných zanikl? Několik malamů, dobrých čarodějů, přece jen našli způsob, jak zlo zastavit. Zhotovili magickou kamennou sošku, takového malého skrčence, přesně zachycující rysy zemřelého čaroděje. Tu postavili do hrobu u hlavy mrtvého. Sotva se jeho duch v podzemí uvolnil, překypoval po několikaleté odmlce touhou co nejrychleji zakotvit v novém těle. Do sošky byl navíc přitahován magickým kouzlem. Jakmile do ní vstoupil, nedostal se již ven. A protože kamenná soška s jeho podobou nemohla nikdy v hrobě zpráchnivět, zůstal v ní zloduch zaklet navěky. Proto nakonec všichni nesmrtelní časem zmizeli. Zůstali uvězněni ve svých hrobech, zakletí v hrobových soškách.

Teď však začali někteří ziskuchtiví šílenci ty pradávné hroby hledat a vykrádat. Naši lidé se těch kamenů s lidskou podobou bojí, ale někteří cizinci se po nich shánějí. Kdokoliv si však tu sošku koupí, kupuje si strašlivou smrt. Existuje prý několik případů policejně ověřených, žádné vymyšlené strašidelné povídačky. Příběhy je možné najít v tom zmíněném časopisu: "Záhady života 10/2017" (Jaroslav Mareš, spisovatel, cestovatel, entomolog a kryptozoolog)


Uctívání ďábla barbary - šílené okultní způsoby nejen sexuální, krutě vražedné rituály lidských obětí, mystéria neandrtálských tlup kanibalů, s nejtemnější praxí, bez úcty k lidskému životu. To všechno umožňuje pochopit pradávnou starozákonní nutnost likvidace absolutní spravedlností "oko za oko, zub za zub" bezbožně zvrhlých, životu nebezpečných zločinců, uctívajících ďábla, jak ji známe i ze starozákonních biblických příběhů, kteří kdyby nevyhynuli, tak by člověk a svět už dávno neexistoval.

Pochopení této nutnosti není obhajováním genocidy, srovnatelné s islámem, ale genocidou by bylo umožnit, jak těm starozákonním satanistům, tak i současným islámským barbarům, smrtí zotročit a zlikvidovat život na zemi. To by byla genocida. Proto starozákonní spravedlností "oko za oko, zub za zub", hynuly dříve, než stihly zahubit veškerý život na zemi.

Jedním z pekelných bohů kannánského božstva je Baal, hlavní bůh Féničanů. Baal je démon. A měl pod sebou 66 legií démonů. Jeho semitský protějšek je líčen jako muž nebo býk, démon Baal jako forma muže, kočky, ropuchy nebo jejich kombinace. Spojení Baala s Aštoret bylo oslavováno bezuzdnými rituály plodnosti, které se vyznačovaly nezřízeně zhýralými orgiemi. Jak ještě pozůstatky toho i v současnosti na vlastní oči viděli a zdokumentovali cestovatelé Dr. M. Stingl a Jaroslav Mareš.


Příčinou první loupeže "zakázaného ovoce" ze stromu života vešla do světa smrt. Adam a Eva poznali, že jsou nazí, Bůh je "přioděl" kůží a masem a vyhnal z ráje. A tady je počátek boje mezi dobrem a zlem. Je to boj o život. V Biblických dějinách spásy lidské duše od Adama a Evy přes Kaina a Ábela, až po ukřižování Ježíše Krista.

"Neuchvátili jsme cizí zemi ani jsme se nezmocnili ničeho cizího, leč dědictví našich otců, jehož se na čas bezprávně zmocnili naši nepřátelé. Když nastala pro nás příznivá doba, znovu jsme se ujali dědictví otců."

Proto: Můj posel půjde před tebou a uvede tě k Emorejcům, Chetejcům a Perizejcům, ke Kenaancům, Chivejcům a Jebúsejcům, a já je zničím. Nebudeš se klanět jejich bohům a nebudeš jim sloužit. Nebudeš se dopouštět toho, co páchají. Nevypudím je však před tebou za jeden rok, aby země nezpustla a aby se k tvé škodě nerozmnožila polní zvěř. Vypudím je před tebou postupně, dokud se nerozplodíš a nepřevezmeš zemi do dědictví. Dám totiž do vašich rukou obyvatele země a vypudíš je před sebou. Neuzavřeš smlouvu s nimi nebo s jejich bohy. Nebudou v tvé zemi sídlit, aby tě nesvedli ke hříchu proti mně. Kdybys sloužil jejich bohům, stalo by se ti to léčkou. (2. Mojžíšova 23:-33)

A stalo se. V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné. Konali ovšem i to, co je zlé, sloužili baalům.

Tak jako nebeské království hlídají andělé a nic nesvatého tam nevejde, a tak jako každý dům proti zlodějům má zámky na dveřích, stejně tak každý národ má právo i povinnost proti vetřelcům bránit vlastní hranice.


Ale "Oko za oko, zub za zub, " TO BYL STARÝ ZÁKON na necivilizované barbarské zločince, kteří kdyby nezhynuli, tak by zlikvidovali hrstku spravedlivých, kteří ještě zůstali a které Bůh uchránil za účelem vítězství života nad smrtí.

A NOVÝ ZÁKON pak JE NOVÉ PŘIKÁZÁNÍ LÁSKY, všechny bližní milovat jako sebe, A Bližním je každý, kdo se k nám přiblíží, přítel i nepřítel. Tedy pro novozákonní lidstvo, pro civilizované lidi, ne už oko za oko, ale odpuštění a láska. "Není náš boj proti tělu a krvi, ale proti mocnostem a silám tohoto zlého věku. Bůh však není jen Spravedlnost ale i Láska. Kdyby byl jenom spravedlnost, už bychom nebyli. Na to zjeven je Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy."

Odpustit však neznamená otevřít dům či hranice své země zlodějům a vrahům, vydat na pospas sebe a své a podřídit se jejich zvrhlosti. Dobru i zlu, Bohu i ďáblu sloužit nelze. Milovat nepřátele neznamená vydat zlu na pospas své nejbližší a blízké. "Jestli kdo o své a zvláště o domácí péči nemá, zapřel víru a je horší, než nevěřící" "Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele."

A v přikázání "Nezabiješ" není zákaz volání po armádě na obranu vlasti. Ježíš byl duchovní vůdce, Ježíš nebyl politik ani válečník, a v celém Novém Zákonu není ani jediná zmínka o schvalování násilí, ale armádu nezrušil. "Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." (Lukáš 3:14) Je rozdíl mezi nutnou obranou a nesmyslným vražděním. Zbraně však patří do rukou policii, armádě a myslivcům. A ne samozvaným vykonavatelům vlastní spravedlnosti postavené nad tu Boží.

"Kdo neuvěří, zahyne". Nelze však starozákonní biblické příběhy a myšlení tehdejšího člověka chápat měřítkem současnosti. V kontextu doby lze zpětně nahlížet pouze starozákonní boj spravedlivých proti zvrhlým, za účelem přežití, jako cestu, kterou Bůh vyvedl a zachránil spravedlivé před nespravedlivými, jak bylo na počátku, tak zase bude na konci věků, budeme odděleni jedni od druhých, spravedliví půjdou do věčného života v radosti a nenapravitelně nespravedliví do věčného utrpení, opět podle zákonu absolutní spravedlnosti oko za oko …. Ale tento soud nastane až na konci věků, a nenáleží žádnému člověku ale jen Bohu. Nezrušil Ježíš Starý Zákon, ale starozákonní spravedlnost naplnil odpuštěním a láskou. Do té doby až do posledního dne života, všichni máme stejnou šanci hledat a najít pravdu, pochopit, uvěřit a vejít do života věčného.

A v průběhu času věků všech, v odvěkém boji mocností a sil, dobra a zla, se opakuje scénář téměř stále stejný. Podle různých pověstí v průběhu miliard pozemských let se udály katastrofy a záhuby lidí potopami, mory a různými jinými pohromami, při kterých zůstával naživu jen malý zbytek lidstva. Degradace lidského vědomí, nedostatečná čistota úmyslů při vysoké úrovni vědomostí a možností, přiváděla lidstvo ke katastrofě. Tak se to opakovalo mnohokrát v průběhu miliard pozemských let. Starozákonní spravedlností "oko za oko, zub za zub" proto hynuly dříve, než stihly zahubit veškerý život na zemi.


A opět naše civilizace dospěla k tomuto bodu zkázy. Davy všehoschopných bezbožných podvodných lhářů, loupežných zlodějů a násilníků vražedně všeho schopných, bezuzdným počínáním už téměř zlikvidovaly morálku, a to co vidíme v realitě, je skutečná genocida. Až tak, že podle některých dokonale zmatených pomýlených fanatiků, má i lupič a vrah svým jiným úhlem pohledu na to, co je pro něho dobré a co zlé, právo na svůj lup a na své oběti. Prostě zloděj a vrah když vylomí dveře, znásilní a vyvraždí majitele domu, tak potom v tom domě žije normálním životem, a kdo by si dovolil ho odstranit a vrátit ten dům dědicům původních majitelů, ten je podle nich sprostý vrah.


Tu neuvěřitelněabsurdní událost s mrkající soškou Panny Marie, bych z hlavy už vypustila, málem bych na ni zapomněla, ale do výše uvedených souvislostí o uctívání ďábla mi ji spojila až otázka ve skupině Duchovního povídání o Bohu:

"Konkretne ma zaujima vers 2. M 20:4-6 plati stale v desatore?"
"Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit."

Pravda je jedna. A jedno jediné na cestě k Bohu je nutné: "Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Prokazatelně trestuhodně nečistého ducha má ten, kdo ta přikázání porušuje.

Všechny duchovní dary, jak je psáno, působí jeden Duch. Čistému všechno je čisté. A bílá magie ďábelsky zčerná, když s ní někdo proti Božímu přikázání lásky pomstychtivě nenávistně čaruje proti bližním.

"Jsou pak rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená." (1. Korintským 12:4-10)

"VŠECHNO JE MOŽNÉ TOMU, KDO VĚŘÍ." Známe pak přikázání a každé jeho porušení je hříchem, ze kterého lze činit pokání, ale každý hřích bez pokání vede ke smrti. Jediným pak před Bohem neodpustitelně smrtelným hříchem, ze kterého nelze činit pokání, je rouhání Duchu svatému.

"Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my." Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás." (Lukáš 9:49-50)

A závěr? Moje víra je jiná ale na mé sestře, která když nepomůže, neublíží nikomu, a když někdo ubližuje jí, tak odpouští, mi Pán ukázal jedním z těch znamení, viděných tělesným zrakem, proti kterým jsem úporně nesmiřitelně bojovala, že potřeba uctívání Boha prostřednictvím hmotné symboliky je možná projevem slabé víry, ne však, jak jsem se mylně domnívala, službou ďáblu, když člověk zachovává přikázání, nepovyšuje se a neubližuje.

"…povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je s ním konec. … Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." To pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha. … Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." (Marek 3:24-35)




Jak to bylo doopravdy

2. září 2017 v 21:41 |  Politika




Jak to bylo doopravdy

aneb pohádkám nevěřte, jsou účelově zavádějící a bez nadsázky smrtelně nebezpečné.


Každý může začít podnikat? Teoreticky ano ale praxe je jiná. Nápad a odvaha k podnikání nestačí. K uskutečnění nápadu je nutný kapitál do začátku, než se peníze začnou vracet. Zavedení živnosti trvá 1 - 3 roky. Získat potřebné prostředky jen pomocí čistých, pracovitých rukou nelze a začít na dluh je jistá sebevražda, protože podmínky jsou nastaveny k likvidaci drobných živnostníků a středních vrstev. Neděje se to náhodně, ale cílevědomě. Je to promyšlená likvidace "lůzy", začarovaný kruh sebevrahů a bezdomovců. Možnostní rovnost je uškrcena bezvýchodností zaměstnanců, je znemožněna nedostatkem na straně jedné, a otevřená nemorálnímu nepoctivě nabytému nadbytku na straně druhé.


Věk je při hledání práce překážkou stejně jako barva pleti či nižší vzdělání. 50letý člověk je pro zaměstnavatele buď moc starý, nebo ještě ne dost starý, aby za něj nemuseli platit pojištění. Podnikatelé aby ušetřili na poplatcích, dávají zaměstnancům oficiálně poloviční mzdu a zbývající část vyplatí "bokem". Tím je ochuzován stát na daních a zaměstnanec nemá možnost doložit příjem. Není pak vhodným klientem v bance. Banky jdou na ruku špatným zákonům a platíme úroky a penále z neúnosných nákladů, které na nás nakládají.


Lepší by bylo splácet jednu větší půjčku, než několik malých. Na tu ale málokdo dosáhne. Minimální mzda by měla být tak vysoká, aby splňovala bankovní požadavky. Ale s příjmy, za jaké jsou lidé nuceni pracovat, jim žádná banka nepůjčí.


Nemajetný začínající podnikatel samozřejmě nemůže doložit dostatečný příjem, a když začne podnikat s malými půjčkami na pokrytí nejnutnějšího, tak dříve než začne vydělávat, výše splátek, daní a nákladů převýší příjem a končí zadlužený. Poslední ránu z milosti, aby se náhodou nestačil uchytit, mu zasadí stát zdaněním, zatímco tuneláři a zahraniční podnikatelé měli, nevím, jestli stále ještě mají, do rozjezdu daňové prázdniny.


I velkoobchody mají dvojí metr. Když nakupuje ve velkoobchodu majitel marketů anebo drobný živnostník, pro každého je jiná cena za stejné zboží. Kdo nakupuje ve velkém po paletách do kamionu, nakupuje za symbolické ceny, zatímco pro drobné živnostníky je cena taková, za jakou ten velký prodává. To potom je snadné lákat zákazníky na slevové akce. Ale ten, kdo nakupuje v malém, může klidně nakoupit v super marketu, cenově to vyjde s velkoobchodem na stejno, nelze ale draze nakupovat a levně prodávat.


Ve všech odvětvích jsou nerovnosti mezi majetnými a chudými a živnostníci houfně krachují. A po neúspěšném podnikání, když pak člověk potřebuje splácet dluhy, chce dělat, chce splácet, jenže placenou práci nenajde, penále rostou, dluhy se zvětšují, a z této finanční pasti není úniku.


Aby uniknul pohromám exekucí, bere si alespoň ty malé půjčky na zaplacení nejnutnějšího s marnou nadějí, že se vložené peníze vrátí, a penále (za zdravotní a sociální pojištění, nájem a další) zatím narostou do závratných částek. Ve snaze zachránit střechu nad hlavou jsou pak lidé nuceni obracet se k lichvářským nebankovním společnostem, jejichž pomoc spočívá v tom, že chudý je pak bezdomovcem. Vysoké úroky, směnka a exekutorský zápis, vysoké poplatky předem. Spoléhá se na to, že nebankovní klient jinou šanci nemá, teče mu do bot, tak si tento poplatek od někoho půjčí. Že pak půjčku třeba ani nedostane, to už se lichvářů netýká. Hlavní je, že zaplatil.


Diktatura obohacující se menšiny na úkor většiny je příčinou rozkladu posledních zbytků morálních hodnot. Nespravedlivé zákony nutí lidi podvádět a krást. Komunistické úsloví: "Kdo nekrade, okrádá sebe a svoji rodinu" naplno zlegalizoval až kapitalistický systém. Bez zábran se okrádáme a zabíjíme zákonem džungle. Finanční magnáti nám potřebují vnutit současný zhoubný způsob života jako jediný přijatelný řád pro lidskou společnost, neboť v takových podmínkách se schová každá špatnost za svobodu slova, svobodu podnikání. Prázdné chátrající domy a byty a lidé na ulici bez střechy nad hlavou! Krade se beztrestně v rámci individuálních schopností a možností a pro oběti spravedlnost neexistuje. Výsledkem je rozvoj narkomanie, kriminalita, korupce, prostituce, psychické deprese, bezdomovci, vraždy, sebevraždy, zhoršování ekologie, vymírání lidstva.

Ano, dluhy se mají platit. Ale tak, aby dlužník měl zákonem podložené právo své závazky hradit a normálně žít, aby se nemohla vymáhat částka mnohonásobně vyšší než skutečný dluh.

Na všechny stejně spravedlivý metr, na dlužníky i na exekutory! Loupeže na bezbranných budou už konečně vyšetřeny a potrestány? Budou uhrazeny náhrady škod, které způsobili a dosud působí nejen exekutoři ale i vládní představitelé, kteří tvoří zákony, umožňující likvidaci občanů?

Souhrnná zpráva o stavu České republiky očima jejích občanů.



Několik čísel dokládajících, že skutečnost je mnohem horší, než by se z textu této zprávy mohlo zdát:

•69 % pracujících nedosahuje průměrné mzdy

•500 tisíc občanů trpí chronickými depresemi

•1 milion lidí žije na hranici chudoby či pod ní, další 2 miliony těsně nad ní

•9 % občanů se už neobejde bez hmotné pomoci jiných (zejména matky s dětmi, senioři, bezdomovci)

•desetitisíce dětí se samy a dobrovolně nabízejí na sociálních sítích k nejrůznějším sexuálním službám, důvod - téměř výhradně nedostatek peněz

•na 600 tisíc osob je uvalena exekuce (budeme-li považovat za postižené i rodinné příslušníky, dostáváme se ke 2 milionům, tedy k pětině populace!)

•30 tisíc občanů žije na ulici, dalších 70 tisíc je bezprostředně ohrožených ztrátou střechy nad hlavou

•žebráci jsou v každé větší obci, každý kontejner s komunálním odpadem je (zejména v sídlištích) denně navštěvován až několika desítkami sociálně vyloučených občanů

•ročně spáchá a dokoná sebevraždu cca 1.600 občanů (cca 1,5 % úmrtí) a trend má trvale vzestupnou tendenci; hlavním důvodem jsou neudržitelné finanční podmínky.


Armáda spásy: Lidí na ulici přibývá. Ohroženi jsou také senioři




"Praha - Meziroční nárůst lidí bez domova je podle odhadů Armády spásy 7 procent. Příčinami jsou ekonomická krize, nedostatek finančně dostupného bydlení a extrémní předluženost domácností. Ztrátou domova jsou nejvíce ohroženy rodiny samoživitelů, rodiny závislé pouze na jednom příjmu a lidé, kteří žijí sami. Pokud přijde dlouhodobá nemocnost, třeba jeden dva měsíce, nebo ztráta zaměstnání, tak ti lidé nemají připravenou finanční hotovost do budoucna a můžou velice jednoduše přijít o bydlení.


Do budoucna budou statisticky další nejvíce ohroženou skupinou senioři. Už dnes často končí na ulici staří lidé, kteří nejsou schopni zaplatit stále se zvyšující nájmy. Máme hodně případů lidí, kteří se na důchod stěhují do svých chatiček, kam třeba dříve jezdili na víkendy, což není dobré, protože jsou pak odloučení od běžných služeb. Tento trend bude určitě narůstat, a také v dalších zemích západní Evropy patří senioři do skupiny nejvíce ohrožených chudobou.


Nová koncepce pro bezdomovectví, kterou nechal vypracovat pražský magistrát, uvádí, že do roku 2020 by se počet lidí bez domova v metropoli mohl ztrojnásobit. Odhady hovoří o 13 tisících lidí, kteří budou žít na ulici. Velice těžko by se sháněly prostředky na zajištění těchto služeb, protože už nyní je to velice náročné. V současnosti žije v Praze podle odhadů zhruba 4 000 lidí bez domova. Kapacita azylových lůžek je kolem sedmi set. Také další města staví pro bezdomovce vyhřívané stany, přesto za poslední týdny vysokých mrazů zemřelo v Česku na ulici nejméně 23 lidí, nejvíce v Praze."


Prázdné domy a pro lidi kotce?





Vláda České republiky nevidí, neslyší protesty a dál kryje gigantický byznys s dluhy a je součástí systému umělého zadlužování občanů ČR a vymáhání výpalného v podobě lichvářských exekucí a postupně přizpůsobuje všechny nové zákony ve prospěch soukromých exekutorů a tím ohrožuje životy lidí, ekonomiku státu a bezpečnostní situaci v Evropě. Bylo by naivní ještě doufat, že při pokračování tohoto systému a stavu by volby mohly něco změnit.


Podle vědeckých poznatků,

"mezi vysokými politiky a manažery je mnohem vyšší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federální věznici USA. Oni sice jsou nesmírně vzdělaní, inteligentní, jazykově vybavení, dokonale oblečení, ale současně draví, bezohlední a bezcitní. Bestie. Jim chybí kus mozku, což je doloženo nukleární magnetickou rezonancí, chybí jim mozková centra, která jsou rozhodující pro svědomí, soucit, zodpovědnost a spolupráci. Toto je vědecky podloženo a lidské tragédie jsou toho důkazem.






Vím, že před Všemohoucím Bohem, který umí probudit k životu kámen, pro věčný život zatraceni nebudou, když se k Němu v pravdě obrátí a Bůh jim dá svého Ducha.


Ale "Dobrý duch lidstva je vyzván na souboj. Tato skutečnost se už nedá zastírat nebo přebarvovat na růžovo. Je nejvyšší čas, aby si kulturní lidstvo uvědomilo, co je podstatné, a podrobilo důkladné diskusi mimo jiné otázku bytí a nebytí."


A církev?

"Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel." (Jan 2:15)


Příčinou absolutního rozkladu lidskosti jsme my věřící. Člověk a svět hnije, protože církev neslouží Bohu a bližním v pravdě, ve jménu Ježíše. Úkolem církevních představitelů je následovat Ježíše, a jeho skutky, na které nemocný člověk a svět čeká, v moci Boží podle evangelia, ukázat osobním příkladem.




Kardinál Dominik Duka přivítal v arcibiskupském paláci na Pražském hradě NĚKOLIK STOVEK bezdomovců. V sídle pražských arcibiskupů pořádá katolické hnutí Komunita Sant'Egidio na Boží hod vánoční pohoštění už PODESÁTÉ, na jiných místech už POŠESTNÁCTÉ. Pohostila tak už TISÍCE LIDÍ.


Popřál jim požehnané Vánoce a aby ve zdraví přežili zimu. "Přece jen mrazy ještě přijdou. Zima nám ještě ukáže, že není jenom tak. Přeji vám, abyste všichni našli možnost ubytování," dodal Duka s tím, že na jednáních s vládou se bude snažit prosazovat nějaké legislativní řešení bezdomovectví a zakotvení postavení organizací, které jim pomáhají.


Ano, je třeba mírnit zhoubné důsledky. Ale uspořádat jednou za rok o Vánocích hostinu? Vykoupat a ostříhat bezdomovce, aby nesmrděl?


"První věc, kterou chceme, je dát člověku důstojnost"

Umím si představit tu důstojnost, vyleze bezdomovec ze škarpy, zadarmo ho ostříhají, vykoupou a zase do škarpy nebo do kanálu zaleze.


Kdyby si papež František zacpal na chvilku nos a nedýchal, než bezdomovec kolem něho přejde, tak je to zadarmo. A náklady na sprchy, holičství a holiče by bylo lepší investovat do ubytování. Třeba přímo ve Vatikánu. A také v klášterech, nacházejících se po celém světě, by bylo možné pečovat o bezdomovce a tím dokázat, že to s láskou k Bohu a bližním myslíme vážně. Víra bez skutků je mrtvá a mluvit o Boží lásce ze závětří svého pohodlí není totéž, jako doopravdy milovat. A když klášter, tak pouze ve smyslu modlitby, služby, a práce. Lidé pod mostem a mnohé klášterní pevnosti slouží k čemu? Ježíš odcházel modlit se do ticha, aby plný Ducha svatého se vracel a sloužil potřebným, toto naučil i své následovníky. Ale neutekl ze světa do žádného klášterního řádu. A i kostely by se při trošce dobré vůle daly využít prakticky. Místa by bylo v těchto pevnostech nejen u nás ale po celém světě dost.


Kdo jiný by měl světu osobním příkladem ukázat, co znamená milovat Boha a bližní? Až bude Ježíš v pravdě vyvýšen, všechny lidi přitáhne k sobě. No nemůžeme přece my věřící očekávat, že Boží království ve světě uskuteční vláda a politici.

A kdo je a kdo není bezdomovcem? Bezdomovec je ten, kdo nikoho nemá a nemá ani kde spát. Těmto opravdu potřebným by pak neměli zabírat místo ti, kteří své blízké a své domovy nezodpovědně opustili. Poučit je, naučit je žít v pravdě, aby se vrátili domů ke svým blízkým s pokorou, poslušně plnit své povinnosti na svém místě, podle pravidla míry, kterou nám Bůh odměřil. A toto je prostor a šance pro církevní představitele a věřící.

Papež František dokáže ke dni modliteb proti nelidským zločinům, proti obchodování s lidmi, násilí na ženách a sexuálního vykořisťování srazit na kolena a sepnout ruce k modlitbám jedné třetině lidstva. Obdivuhodné, ale samo o sobě jen prázdnou vírou bez skutků, tak jako nestačí jen říct: "Jděte ve jménu Páně a najezte a zahřejte se, ale je třeba postarat se. Když neodstraníme příčinu zla, ani modlitba ani charita bezmocným plácáním se v důsledcích nic nevyřeší.


Stateční tedy a silní církevní představitelé, nebo také bezcitně otrlí, příčinou chybějících mozkových center, rozhodujících pro svědomí, soucit, zodpovědnost a spolupráci?




Abrahámovská tradice

21. dubna 2017 v 14:03 |  Politika


Když biblická podobenství neumějí vysvětlit v celé souvislosti příčin a důsledků ani teologové, tak se nelze divit, že jak pro vítače islámu, tak i pro jeho odpůrce, je náboženství jako náboženství. A kdyby to neuměli jen teologové, oni i církevní představitelé v tom mají chaos. V církvích je to podobné, jako v politice. Opačným extrémním paradoxem primitivního starozákonního myšlení barbarů jsou dnes přecivilizovaní teističtí i ateističtí páchači dobra. Příčinou nepochopení Starého a Nového zákona v jednotě a v duchu, přikázáním pomýlené lásky převráceně spolupracují s nepřítelem proti vlastním, stejně jako politici, umožňující muslimům zotročit nás pomocí demokratických zákonů.

"Bůh požaduje po člověku důkaz, že se jej bojí a že jej miluje více než jakéhokoli jiného člověka.Tím důkazem je vražda někoho blízkého." - Nepochopení anebo záměrná lež? Na prvním místě máme milovat Boha kvůli přikázání milovat bližní jako sebe.

"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22:36-40)

"Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."

"Řekne-li někdo: "Já miluji Boha," a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra." (1. list Janův 4:20-21)

"Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.… V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha." (Jan 14, 21)


S očekávaným druhým příchodem z mrtvých vstalého Krista, který byl vyvýšen k Bohu Otci, přijal neporušitelné tělo duchovní a znovu přijde v "oblaku svědků", oblakem, jak je v listu Židům psáno, jsou andělé a svatí, kteří nám pomáhají. A čas se přiblížil. V jakém těle přijde? V živočišném nebo duchovním? Jaký je On, takoví jsme i my a člověk musí jednou zemřít, aby se stal nesmrtelným. Kdyby Ježíš přišel znovu v těle pozemském lidském, musel by se znovu narodit a znovu zemřít.


Je psáno, že když mluvil Bůh zprostřed ohně, "hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. Proto pilně pečujte o duše vaše, neboť jste neviděli žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil."

"Spravedlivý člověk z víry bude živ" a "naděje, která se vidí, by nebyla už nadějí". https://www.bibleserver.com/text/CEP/1.%20list%20Petrův1

Tedy k obětování Izáka a k vražednému důkazu bázně boží a milování Boha víc než člověka. Kdyby ten, který k nám mluví a o kterém je psáno: "Je u vás a bude ve vás, řekl: "zabij svého syna či bratra" musíme ho zabít? A kdyby to řekl, jak poznáme, že ten hlas, který to přikázal je Boží a ne ďábelský?

"Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem." (První Petrův 3:18) JEDNOU PROVŽDY. Ne opakovaně. Proto Bůh vyzkoušel Abraháma. Pro ponaučení všem. Proto posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej!" Protože Boží přikázání bylo, je a bude: "Nezabiješ!"

Takže kdyby někomu nějaký hlas přikázal: "Zabij!" tak ten hlas není Boží.

Nelze pak posuzovat starozákonní biblické příběhy měřítkem současnosti. Dokonalou spravedlností "Oko za oko, zub za zub", v barbarském starověku vyvedl a zachránil Bůh spravedlivé před nespravedlivými, aby lidstvo nevyhynulo. A všechny ty kruté starozákonní příběhy jsou varováním pro nespravedlivé a zlé.

"Mojžíš viděl, jak si lid bezuzdně počíná …" Ano, nezrušil Ježíš Starý Zákon, ale starozákonní spravedlnost naplnil odpuštěním a láskou. Na konci věků pak spravedliví vejdou do života věčného s Bohem a nenapravitelně nespravedliví a hříšní vejdou do věčného zatracení. Toto ale až na konci věků. Do té doby všichni máme stejnou šanci zachránit se. A není na tom nic divného, že do Božího odpočinutí "nevstoupí nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže." (Zjevení Janovo 21:27)

Bůh je stále stejný, Jeho přikázání platná v každé době, od počátku až do konce, to jen člověk se v průběhu času vyvíjí a mění.

Na prvním místě milujeme Boha, protože lidská láska je pomíjivá a nestálá ale Bůh Všemohoucí Bůh je věrný, i když my jsme nevěrní. Bůh je Láska. A "víme, že jsme přešli ze smrti do života, když milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. A kdo nenávidí, je vrah." Proto, kdo neuvěří, ten zahyne. A o tom je odvěký boj dobra a zla. Není to boj proti člověku, ale boj proti mocnostem a silám zlého. Proto je náš Bůh oheň stravující, Bůh žárlivě milující, protože nechce, abychom zahynuli.".

A bát se Boha? Ano. Kdo neuvěří a neobrátí se od zlého k dobrému, ten zahyne. A co je zlo a co je dobro? Dobro je odpuštění a láska podle přikázání. Kde je porušené přikázání, tam je zlo, neodpuštění a nenávist. "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!" (Lukáš 12:4-5)

"Kdo zachováváte těžké, nelidské, surové a hříšné příkazy ďáblovy, obraťte se! Nebojte se ďábla, nic proti vám nezmůže. Ďábel sám se bojí a strach z něho není na místě. Nebojte se jej, on před vámi uteče. Přimkněte se k Bohu, zřekněte se ďábla a uteče od vás."

"Tohle obludné vraždění později připomíná Ježíš, když říká (Matouš 10:34-41) ? Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.

Meč je symbol odvěkého boje dobra se zlem. A v biblických podobenstvích pro všechny nespravedlivé a zlé mečem je Slovo Boží.

"Živá je řeč Boží a mocná a pronikavější nad každý meč na obě strany ostrý a dosahuje až do rozdělení i duše i ducha, a rozeznává myšlení i mínění srdce. A není stvoření, které by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všechny věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterém je řeč naše. "

"Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden."

Ale "kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící." (1Tm 5,8)

Pan Ježíš nás dobře zná, a ví, co jsme zač. Proto řekl: "přišel jsem postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina."

Co však je základem evangelia? Roztržky? Meč? Ne, dal nám přikázání lásky, milovat i nepřátele. "A kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Matouš 12:50)

Cílem našeho povolání je neporušený pokoj, tedy harmonie zdravého těla i ducha, nebe i země. A v celém Novém Zákonu není ani jediný případ schvalování násilí. Páté Boží přikázání: "Nezabiješ!" nelze vyložit jinak, než "Nezabiješ!" a nikdy Ježíš neučil své žáky používat meč.

"Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice." (Lk. 9:54-56)

"Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou." (Mt. 26: 52)

"Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?" A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím! " Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho."

"Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského ; od nitra mé matky připomínal moje jméno. Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci." (Iz. 49:2)

"Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce. … Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; (Zjevení Janovo 19)

"Kdo neuvěří, zahyne"- tady by neznalý mohl najít podobnost i s islámem: Vy jste národ nejlepší … zabíjejte je (nemuslimy) Ale že myšlenku dobývání sdílí islám i křesťanství je veliká lež. Jestli v tomto snad někdo našel podobnost křesťanství s islámským nemilosrdně vražedným satanismem, který povýšil nesmiřitelnou nenávist nad křesťanské odpuštění a lásku Boží, tak mu uniklo, že oddělit spravedlivé od nenapravitelně špatných a zavrhnout, poslat člověka do věčného utrpení, je člověku zakázáno. Ano, budeme odděleni jedni od druhých, jak bylo na počátku, tak zase bude na konci, spravedliví půjdou do věčného života v radosti a nenapravitelně nespravedliví do věčného utrpení. Ale tento soud nastane až na konci věků, a nenáleží žádnému člověku ale jen Bohu.

Ježíš nepřišel zachránit jen křesťany ale všechny lidi, nezemřel za spravedlivé ale za hříšné, nepřišel uzdravit zdravé ale nemocné. Islám to má přesně obráceně, nejen odsoudil a zavrhl všechny nemuslimy, ale i nelidsky krutě je vraždí. Muslim nenávidí nemuslimy nenávistí tak velikou, že obětuje i sebe, jen aby nemuslimové zahynuli. Islám, je otrocký satanismus, Alláh miluje muslimy, kteří vodí nemuslimy "do ráje v řetězech" a Alláh miluje sebevražedné vrahy nemuslimů.

Všemohoucí Bůh miluje všechny lidi stejně, satanistický Alláh rozlišuje. Podobnost těch protikladů je nepřehlédnutelná ve skutcích křesťanů skrze přikázání "Nezabiješ!" a ve skutcích muslimů skrze přikázání "Zabíjejte!" Islám nemá Desatero, nemá přikázání lásky, nezná zlaté pravidlo náboženství všech, nedělat druhým, co nechceme, aby oni dělali nám.

Ježíš jako obraz Boží dokonalosti a křesťanský ideál, je cesta, pravda a život. Ježíš se nedopustil žádného hříchu, jaký je On, takoví máme být i my. Následování Ježíše v pravdě podle přikázání vede k dokonalosti. A i když lidé jsou různí, křesťan ve jménu Ježíše je potenciálem nekonečné lásky Boží

Mohamed je obrazem zlého. Mohamed je lež a smrt, konec cesty. Mohamed byl lhář, pedofil a vrah. Jaký byl on, mají být i oni, proto každý muslim je potenciálem ďábelské nenávisti.

I když každé náboženství pokládá to svoje za jedinou věčnou pravdu, žádná jiná náboženství, kromě islámu, neuplatňují požadavky a nároky na zvláštní práva a nemají problém žít odděleně od státu. Kdo rozděluje muslimy na radikální a umírněné, buď nemá o tomto náboženství dost informací, nebo lže. Muslim by přestal být muslimem, kdyby řekl: já budu jenom dávat almužny chudým, ale nebudu řezat hlavy. Pravověrný muslim když je potřeba, musí dělat obojí. Dokud je muslim muslimem, není možné bez rizika brát vážně jeho umírněná slova ani skutky. Každý muslim je potenciálním zločincem a teroristou.

Proto nelze islám akceptovat, protože prosazuje zločiny proti právu. A právě v tom je ten zásadní problém, islámská čest (šaria) je pro muslimského právníka, muslimského prokurátora, i muslimského vrchního žalobce zákonnost. Kde je islám, tam není prostor pro jiné než islámské právo, a vražda za kritiku islámu a Mohameda není pro generální prokurátory a vrchní státní žalobce vraždou, ale trestem podle zákonného práva. Věřit v právo přinutit druhé k víře násilím, za odpadlictví od víry a za kritiku takové zločinecké víry vraždit, není právem ale zločinem.

Žádný pravověrný muslim nemůže popřít trest smrti za cizoložství pro vdanou ženu či ženatého muže, muslimové se pouze rozcházejí v názoru na to, za jakých podmínek je možné oběť zabít. Vlastně popírat to může, protože islámské dílo antikrista má dokonale propracovanou i "politickou korektnost" přetvářky, manipulace a lží. Islám je nauka o lži, nenávisti a násilí. Sice Korán naoko neschvaluje lhaní, ale existují výjimky, když je nutné získat důvěru nemuslimů, aby je pak bylo možné lépe porazit, pokořit. "Existují v islámu dvě formy lhaní: Kitman - Lhaní - vynechávání faktů a Taqiyya - prohlášení něčeho, co není pravda, cosi jako přetvářka. Muslim či muslimská obec může předstírat společenskou či náboženskou konformitu. "Usmíváme se do obličeje některých lidí, zatímco naše srdce je proklínají." Muslimové kromě šíření islámu mečem, šíří svou víru také těmito způsoby."

Jistě že dokáže pravda, co dokáže lež?
"Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. (1. Korintským 9: 19-22)

A není to Takíja, která opravňuje muslimy lhát pro dobro islámu, není to přetvářka, není to lež, je to pochopení a přijetí člověka jaký je. Je to upřímná láska, která pláče s plačícími a raduje se s radujícími.

"Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden."

Křesťan když v pravdě následuje Ježíše, odpouští, žehná a prosí za všechny pomýlené a hříšné: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme …" tak, jako Ježíš odpustil a jak nám teoreticky i prakticky osobním příkladem na kříži ukázal. Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno a Bůh mu dá svého Ducha a on uvěří a pochopí. Komu neodpustíme, tomu nebude odpuštěno ale ani nám Bůh naše neodpuštění neodpustí a za životy bližních, které promarníme, budeme voláni k odpovědnosti. Duchovním smyslem a poselstvím kříže je odpuštění a láska. A tento kříž těm, kteří hynou, je bláznovstvím a těm, kteří jdou ke spáse, je v něm dána Boží moudrost i moc. Proto říká apoštol Pavel: Nechci u vás znát nic jiného, než Ježíše Krista a to ukřižovaného.











Volby 2017

4. února 2017 v 21:11
Koncept návrhu na koaliční hnutí ke sjednocení iniciativ, stran a všech lidí dobré vůle.

Čti, a pokud souhlasíš, spolupracuj.

· Připoj svoji stranu k jednotnému koaličnímu hnutí

nebo

· založ vlastní politickou stranu svých potřeb a zájmů a připoj ji k seznamu. Seznam sjednocených politických stran a hnutí, zatím prázdný, čeká na Tebe:


· Pomoz zajistit informovanost celému národu bez drahých reklam, bez nákladů na balíky letáků a bez trapných předvolebních šaškáren, sdílením těchto slov nejen na internetu, ale i ve svém nejbližším okolí. A k tomu potřebuješ jen tolik výtisků tohoto textu, kolik máš příbuzných, přátel, dobrých známých, … s tím, že všichni mají svoje příbuzné, přátele, známé, a všichni uděláme totéž. Tato drobná investice nikoho z nás nezruinuje a mnohonásobně se nám vrátí vítězstvím spravedlnosti nad zločinem, pravdy nad lží, ve společném úsilí nás všech.

"Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. A žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát." (Mt 12: 25) (L 11: 17) Buď se k říjnovým volbám do parlamentu sjednotíme, nebo zahyneme.

Brodíme se bezmocně v pomýleném chaosu, vydáni na milost a nemilost globálním a islámským zločincům a vrahům, protože v zákonech neexistuje morální hranice bezpečí mezi dobrem a zlem, mezi spravedlností a zločinem. Tu hranici je nutné přesně srozumitelně pojmenovat a uzákonit. A kde dojde k jejímu překročení, tam je zločin, bez ohledu na to, kdo a proč, pro všechny stejně, pro chudé i bohaté, pro mocné i bezmocné. A bez ohledu na rozdílnost různých kultur. Spravedlnost ve jménu lidsky důstojného života všem!

Vládnout musí ti nejlepší z nás. Nevolme už zdiskreditované strany a lidi, prodejně zrádné, bezostyšně se obohacující na pracujících, jejichž almužny jen stěží stačí, anebo ani nestačí, na pokrytí nejzákladnějších, životních potřeb, kteří nás přivedli tam, kde jsme, a dál slepí, hluší, nás moci chtivě táhnou do propasti. Žlaby mocichtivému dobytku je nutné srovnat na etickou úroveň slušnosti. A ukáže se, kdo je prospěchář a kdo má zájem o prospěch věcí veřejných. Člověk v životě veřejném se musí prosadit důvěryhodnou osobností a ne balíkem peněz, za které je na prodej úplně všechno. Peníze nesmí být hlavním motivem a podmínkou volebního vítězství. Důvěra, úcta a láska, se nekupuje ani neprodává. Ta musí samovolně vyrůst na základu ctností. Politika musí být nezištná služba lidem.


Vláda pravice proti levici a levice proti pravici bez jednotných pravidel nefunguje. Zkrachovali jsme všichni zprava i zleva, protože pravda není jen vlevo ani jen vpravo, pravda je jedna. Kdo krade, obohacuje se na úkor druhých, kdo znásilňuje, zabíjí, patří do kriminálu a kdo s loupežným, zločinným násilím a válečným krveprolévání v zájmu jakýchsi pochybných vlastních, jakože "spravedlností" souhlasí, je nebezpečně nedůvěryhodný a nemá v životě veřejném co pohledávat. Každé násilí plodí zas jen násilí a vzpoury otroků, ale nakonec stejně musí přijít člověk k člověku a domluvit se.

Až od základního práva na život se budou spravedlivě odvíjet pravidla pro všechny společenské oblasti, zleva i zprava jen to nejlepší, ke všeobecnému prospěchu a ne k poškozování jedněch druhými, pak budeme svobodně všichni v míru a v bezpečí žít, tvořit a pracovat.

"Jedna z hlavních příčin zbídačení pracujícího lidu je, že jsme byli připraveni o spravedlivé právo na půdu. Soukromovlastnické právo na půdu, které obralo o půdu evropské národy, to je už tak dávno, a nad touto nespravedlností se nakupilo tolik nových vztahů, že obyvatelé Evropy a Ameriky nevidí už pravou příčinu svého stavu a hledají ji všude: v malém vývozu, ve clech, v nesprávném zdanění, ve všem, jen ne v tom podstatném, že lidu bylo vzato právo na půdu."

Beztrestné vykořisťování už překročilo všechny meze. Záměrem mocných je vytvořit co nejvíce dlužníků. Pravidla jsou ZÁMĚRNĚ nastavena k likvidaci jedněch a obohacení druhých. Šéfové, bezostyšně se obohacující na pracujících, jejichž almužny jen stěží stačí, anebo ani nestačí, na pokrytí nejzákladnějších životních potřeb, si berou 120x více než průměrný zaměstnanec na plný úvazek. … a nejbohatší 1 procento lidí vlastní 48 procent globálního bohatství.

Mzdy pracujících by měly být tak vysoké, aby splňovaly bankovní požadavky a aby hypotéky nebyly celoživotním závazkem. Hypotéka nebankovní, stejně jako bankovní, nejen že nepočítá s nemocí, se ztrátou výdělku, naopak hypotéka právě na toto spoléhá. Vysoké úroky, a penále a exekuce na minimální platy, na invalidní důchody, na střechy nad hlavou, jsou předpokládaným zdrojem zisku. A pro okradené a poškozené občany právní pomoc neexistuje. Zákonodárství a soudy jdou na ruku lichvářům a my platíme úroky a penále z neúnosných nákladů, které na nás nakládají. V současnosti je v ČR 909 346 lidí v exekuci.

Ve volbách zvítězíme, když bez ohledu na rozdílnost názorů různých stran, se v pravdě sjednotíme, na pevně daném, neměnném mravním základu, který nás všechny spojuje: "Nebudeš zabíjet, krást, křivě svědčit, nebudeš žádat majetek bližního svého".

A toto až uzákoníme, tak můžeme s Karlem Čapkem říct, že v základech našeho státu tak, jak jej budoval Masaryk, je Bůh. Ale ne moc hlasitě, protože slovo Bůh je zdiskreditované sprosté slovo, stejně jako pravda a láska.

"O této pravdě, o základních zásadách politiky a mravnosti se nemůže hlasovat podle většiny. Ani ten nejlepší parlament není k tomu, aby odhlasoval, co je pravda, právo a mravnost. … Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou, že se politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Člověk, který lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí v životě soukromém a naopak. Jen člověk slušný bude slušným vždy a ve všem." (T. G. M.)

Teprve na pevném morálním základu můžeme pak společně řešit, v parlamentu, až po vítězných volbách, to co nás rozděluje, naše rozdílné vidění z různých úhlů pohledu, zleva, zprava, zprostřed.

"Slušný člověk se vyhne kompromisům zásad, ale udělá kompromisy v prostředcích, ve věcech malých podružných a méně důležitých. …" Stát na svém a jen na svém i ve věcech malých, podružných, lhostejných, to se zdá být velice důsledné a pevné ale je jen malé a malicherné (T. G. M.)

Pro křesťany pak je závazné ještě toto navíc: "Nebudeš cizoložit, cti otce a matku,nebudeš žádat ženu či muže bližního svého." A bude na světě dobře, až celé přikázání lásky se stane způsobem života všem, ale zákonem nelze nikomu zakázat citovou nestálost a nevěru, ani lásku přikázat. To je otázkou svědomí každého jednoho, otázkou v pravdě svobodného rozhodování mezi dobrem a zlem.

Povinností mocných a povinností všech osobností veřejného života je, následování hodným způsobem být osobním příkladem nám občanům na základu jednotných etických pravidel platných pro všechny stejně. Nad veškerou růzností rozdílných názorů, bez ohledu na to, čím člověk je, čemu věří nebo nevěří, ke komu nebo k čemu se hlásí zleva, zprava či zprostřed, nutné je bezpodmínečně Ústavou upevnit bez výjimky lidem všem, jedinou absolutní spravedlnost v pravdě, a tou odedávna bylo, je a bude, že slušný člověk nelže, nekrade, neznásilňuje a nezabíjí. Tyto základy morálky, pro budoucnost spravedlivého světa svobodných lidí, žijících v bezpečí vlastních, pro cizí nedotknutelných domovů a zemí, jsou jedinou pravdou, vedoucí k životu v míru a ke spolupráci všech lidí a všech národů a odmítá je jen člověk nemorální.

A na základu toho povinností státu je trestat zločince. Kde je bezdomovec, tam je špatná politika povinností a práva a tam je nutná náprava poměrů ve věcech veřejných i soukromých. Své povinnosti si musí plnit každý.

Kde jsou vylomené dveře a vybílený dům ať obyčejným zlodějem anebo zlodějskými lichváři a exekutory, anebo nelegálním překročením porušené hranice, tam je nutný zásah policie a soudu. A kde je mrtvola nebo hromady mrtvol a příčina smrti je jiná, než přirozená smrt, tam je vražda a soud a doživotí.

A z tohovychází zabránit islámské invazi ochranou hranic. Bůh vyhnal Adama a Evu z Edenu, a dodnes úzkou cestu s těsnou branou střeží andělé s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života, a nic nesvatého tam nevejde. V zájmu pravdy, spravedlnosti a lásky, člověk má právo i povinnost zlu postavit hráz. "Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!"

Příčinou neschopnosti muslimské integrace je právě islám. Je u nás spousta národnostních menšin, ale relativně přizpůsobivých, schopných se integrovat, na rozdíl od muslimů. Islám usiluje vytvořit svět jen pro muslimy. Všichni nemuslimové se buď stanou muslimy anebo nemají právo žít.

A nelze očekávat zdravý rozum od mocných, kteří k vlastnímu obohacení rozvracejí a drancují konkurenční ekonomiky celého světa, a vražedný islám, islámská invaze na Evropu, je součástí jejich záměru, zmocnit se nerostného bohatství různých zemí a zotročit a zlikvidovat přemnožené obyvatelstvo. Nejprve s tímto záměrem organizovali barevné revoluce, teď dokonalejším pokračováním jejich plánu je invaze islámských vrahů. Kapitalisticko-ateistický objektivismus likviduje "nadbytečné přemnožené lidstvo" pomocí islámu, černí likvidují bílé a zmanipulovaní nemyslící nepochopili, že likvidují i sebe. Pouliční boje a války jsou ke globálním záměrům spolehlivějším vražedným nástrojem, než školení provokatéři k rozpoutávání občanských válek. Mocní moc dobře vědí, že islámští bojovníci nejsou váleční uprchlíci ale okupanti, že veřejné šíření a propagování víry, která násilně zotročuje, vraždí a likviduje ostatní, není náboženství, ale boj a každý muslim je potencionální terorista. Ale dělají, jakože to nevědí, a s nimi i ti, kteří ve vlastních zájmech vědět nechtějí, přesto že každý muslim ví, co je jeho povinností vůči nemuslimům.

A můžeme se ptát, proč bohatí mocní nechápou, že likvidují i sebe. Ale to je omyl. Oni předpokládají, že až muslimští bojovníci zlikvidují "nadbytečnou bílou chátru", pak pro mocné globální zločince tu muslimskou barbarskou chátru zotročit anebo zlikvidovat bude snadné.

Jde o přežití a zdravý rozum zvítězí, když se nenásilně podaří všem lidem dobré vůle v nadcházejících volbách sjednotit a demokraticky zákonným způsobem zastavit kapitalistické a islámské loupežníky a vrahy a spravedlivě trestat zločiny.

"Základní podmínkou dobrého života v obci je vláda zákonů, nikoli lidí." (Aristoteles)

1) Ústava: "Nebudeš zabíjet, krást, křivě svědčit, nebudeš žádat majetek bližního svého."

2) Vládnoucí systém: Změnit zastupitelskou demokracii na demokracii přímou. Dost bylo lží a vydedukovaných skutečností, utajených před veřejností. Politika a veřejné zájmy všech společenských oblastí musí být transparentní, nesmí se jednat v zákulisí o nás bez nás.

3) Právně závazné akty ČR musí mít přednost před zákony evropských společenství a EU. A občanskou povinností je podle stejných pravidel zabránit nemorálním mocným páchat zlo.

4) Zakázat islám. Islám je nenávistně vražedná ideologie horší, než nacismus, protože se lživě vydává za náboženství. Jako v počítači na jednom disku se nesrovnají dva ovládací systémy, tak v jedné zemi nemohou existovat dva vládnoucí systémy. Islám se skládá ze dvou od sebe neoddělitelných složek, náboženské a vládnoucí, a obě tyto složky islámu jsou v přímém rozporu nejen s demokracií ale se životem.

5) Zákon o půdě: Nejdůležitější, na prvním místě jsou zákony zemědělské. A pak ať nikdo svévolně nehýbá mezníky pozemků sousedů … kdokoliv jimi pohne, musí být postaven před soud.

6) Zákon o rodině a homosexualita, registrované partnerství a adopce dětí: Jednoznačně prokazatelný odborný důkaz o tom, co je homosexualita, neexistuje, ale každopádně je to zvrhlá úchylka proti přirozenosti a proti životu. Jestli je to nemoc, je třeba ji léčit, jestli je to nevychovanost, tak vychovat. Děti jsou obrazem rodičů-vychovatelů, příklady táhnou a homosexuální svazek, vydávající se za normální rodinu, je pro děti nemravně likvidačním příkladem. A podporovat zvrhlosti zákonem a devastovat děti je zločin.

Než zákonné sňatky homosexuálů a adopce dětí, to už menším zlem jsou ty jejich pochody ne hrdosti, nýbrž hanby. Ale jen jejich hanby. Když oni se nestydí, je to jejich ostuda, která druhému neublíží. Je to věc svědomí a svobodného rozhodnutí každého jednoho. Slušný člověk ovládá své pudy a člověk je proto člověkem, že má rozum.

7) Mzdy pracujících: Mzdy je nutné srovnat v náležitém poměru k ostatním profesím podle důležitosti oborů k životu nezbytně nutných lidem všem, podle výše odpovědnosti, a podle výkonu práce.

8) Zrušení soukromých exekutorů

9) Zdravotnictví a vzdělání dostupné rovným dílem všem, chudým i bohatým, bez zadlužení a bez nadstandardních výjimek.

10) Důchod, sociální a zdravotní pojištění: Stanovit jasná pravidla. Buď po celý aktivní pracovní život platit sociální a zdravotní pojištění. Z toho ale vychází pro pracujícího člověka zdravotní péče zdarma a zabezpečení na stáří. Anebo neplatit státu sociální a zdravotní pojištění, aby se každý zabezpečil sám. Velice nemorální je platit dvakrát. Platíme pojištění a v případu nemoci si pobyt v nemocnici a léky zase musíme zaplatit a v důchodu živoříme.

"Zákony jsou jedině tehdy správné, když dělají ty, kteří je užívají, šťastné. Poskytují totiž všechna dobra." (Platon)

"Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek." (2. Korintským 8:15)






„Dědictví naše obráceno jest k cizím ... “

13. října 2016 v 20:05 |  Píseň novou

Politika se nesmí odehrávat v zákulisí, musí být transparentní, průhledná a jasná, podle pravidel, na základu kterých budou předkládána referenda a na základu těch stejných pravidel budou rozhodovat i občané. Prokázaná záměrná lež musí být důkazem nevěrohodnosti člověka a důvodem k odchodu z funkce. Poctivost je tím, co dělá člověka člověkem, a veřejně známou osobnost osobností příkladnou, následování hodnou. Legální lež je tím, co nás přivedlo k počátku konce naší civilizace a buď změníme směr, uzákoníme základní morální pravidla bez výjimky všem anebo zahyneme. Lži a manipulace jedněch proti druhým jsou pro osobnosti veřejného života absolutně nepřijatelné. Máme-li přežít, ctnosti musí vládnout světu a zmizí nenapravitelní lháři, zloději, vrazi a váleční zločinci.


Dobrou zprávou pak v této kritické době je, že naděje neumírá nikdy. Pravda je jedna a obejít ani obelstít se moci chtivě svévolně nedá. Dobrem nejvyšším a zárukou svobody je láska v pravdě. A to znamená zákonným způsobem vyslovit dobru ANO a zlu NE!


Dobro v pravdě je láska, která druhého nepoškodí, neublíží. Proto "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." "Láska bližnímu zle neučiní, naplněním Zákona je tedy láska."


"Mistře, které přikázání je v zákoně největší? Ježíš mu řekl: Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své i z celé mysli své! To je největší a první přikázání. Druhé pak je mu podobné: Miluj bližního svého jako sebe samého! V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci." (Mt. 22, 36)


V souvislosti s invazí islámských nájezdníků mluvíme o nutnosti zachovat křesťanskou civilizaci. Evropu nezachráníme tím, že nájezdníky utopíme, vystřílíme. Ve jménu Boha živého už žádné křížové války, žádné vraždění!


Přikázání "Nezabiješ!" naplněné odpuštěním a láskou k nepřátelům nutně vyžaduje přestat uznávat ideje o obranné válce. Jak? No nejjednodušší to bude podle přikázání: "Nezabiješ!" a zákonným způsobem všechny zločiny, zločince a původce válečných tažení trestat. Ale "Nezabiješ!", tedy ani žádné tresty smrti ale kriminál, ne rekreační pobyt za mřížemi. Tedy odpracovat si tam tvrdě stravu i bydlení v kvalitní pedagogicko psychologické péči. To znamená dát jim možnost pochopit, litovat a napravit se. Válečným utrpením jsme si už prošli a ukázalo se, že násilím, válkami a revolucemi se nestal člověk a svět lepším ale horším, až k současnému balancování nad propastí.


A ani svátky vánoční a velikonoční, ani boj o zachování kulturních uměleckých památek, které islámští okupanti bourají, nás nezachrání, všechny svátky, které si lidská fantazie vytváří pro radost, jsou jen doprovodným doplňkem skutečných morálních hodnot, které jsou základem života. V pravdě civilizovaný člověk v duchu křesťanské tradice je člověkem čestným, spravedlivým, spolehlivým, odpovědným a věrným. Pravé hodnoty jsme zdiskreditovali, proto místo pokojných Vánoc satansky vražedný beznadějný smrtonosně černý ramadán zaplavuje Evropu.


Proti lži a násilí je nutné uzákonit spravedlnost v pravdě. A podle práva i povinnosti občanů všech stejně, přistupovat spravedlivě k legálním a ilegálním migrantům. A muslimové, kteří tady zůstanou, musí rozhodně rázně pocítit, že islám není náboženství, že to je zločinecká ideologie, která do Evropy nepatří. Mohamed je prorokem smrti, Ježíš je pravda, láska a život, ďábel je lež, nenávist a smrt. Život je světlo lidí. Ďábel muslimům přikazuje loupit území nemuslimů a nemuslimy zotročit, znásilnit, vyvraždit. Proto Islám nezvítězí, vítězem je Ježíš. Ježíš je vítězem pravdy nad lží, lásky nad nenávistí, života nad smrtí.


A nejen proti dobyvatelům islámským ale i proti globálním vrahům a proti zločincům všem je nezbytně nutné pojmenovat a uzákonit dobro proti zlu. Protože nelegální prostředky pro všechny společenské oblasti veřejnoprávní představitelé zlegalizovali a došli jsme k vyhynutí. "Sotva se narodíme, už zanikáme, ani jsme nemohli ukázat jakýkoli náznak ctnosti, ale umořili jsme se vlastní špatností." (Mdr 5,13) Globalizace je satanskou imitací Božího království na zemi.


Pod "babylónskou věží" jsme všichni měli společnou řeč. Všichni jsme si vzájemně rozuměli, když člověk z lásky k Bohu a bližním nezištně druhého pokládal za přednějšího, než sebe. Když ale lidstvo zotročila pýcha, "Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi".


A "Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům."


A přikázal milovat, ďábel přikazuje nenávidět a ubližovat druhým, prosazovat sebe za každou cenu, i sebevražedně za cenu životů dokonce i vlastních.


"Dědictví naše obráceno jest k cizím, domovy naše k cizozemcům." (Pl 5:2)


A vracíme se zpátky tam, odkud jsme vyšli, hledáme cestu ze tmy ke světlu, k jednotě s Bohem a lidmi. Čas se přiblížil, proto svět je teď znovu v pohybu, co bylo na zemi hotové, začíná být znovu tvarováno, aby člověk hledal a našel sebe v Bohu a Boha v sobě a vrátil se domů. S druhým příchodem Krista všechno bude jinak, člověk změní své myšlení a změní svět od chaosu k řádu. A změní se nejen způsob života ale i působení živlů na zemi. Najdeme zas Boha živého, a najdeme společnou řeč. Bůh se dá najít všem, kteří hledají pravdu. A jako život věčný v lásce a radosti na nebi je duchovním odkazem a dědictvím Otců, tak národ je drahým dědictvím našich otců tady na zemi a člověk má právo i povinnost dědictví otců zachovat přítomným i budoucím.


"Nepřeneseš meze bližního svého, kterouž vymezili předkové v dědictví tvém, kteréž obdržíš v zemi, jižto Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys ji dědičně obdržel." (Dt 19:14)


A Maďar, Polák, Němec, Slovák, Čech, Rus, Američan, Afričan, Žid, Arab, Číňan … lidstvo všech národů světa, jsme dědicové Otců na zemi i na nebi v tom nejvyšším smyslu těch přikázání lásky, která jsou pravidlem víry podle míry, kterou nám Bůh odměřil.


"Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklameš, cti otce svého i matku." (Marek 10:19) "Příkazy mé jak poklad opatruj. Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce." (Přísloví 7:2-3)


Základní podmínkou dobrého života v obci je vláda zákonů, nikoli lidí. Zákon je rozum zbavený vášně. Kdyby na zemi vládla láska, nepotřebovali bychom žádné zákony. (Aristoteles)


"Miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího." (Mdr 8,7)


A pouze v takových podmínkách může žít pravá svoboda, rovnost a bratrství na zemi pro všechny, nebe pak je otevřené těm, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn. Ale v politice všechny hlasy musí být slyšet. Proč jenom ty ateistické? Nejde o to jít proti nevěřícím, či jinak věřícím, ale spolu s nimi.


Jsem věřící, a kdykoliv jsem ochotná podat svědectví o tom, jak veliká a nádherná je láska Boží, ale nikomu víru nenutím. Jen spravedlnost a svobodu pro každého, kdo nepoškozuje druhého. Víra je vztah a o vzájemném vztahu jeden člověk druhého nepoučí, osobní zkušenost vzájemnosti za druhého udělat nelze. Tu je nutné prožít. Bůh stvořil člověka svobodného v rozhodování mezi dobrem a zlem a svoje vlastní kroky k Němu musí za sebe udělat každý sám.


Křesťan ve jménu Ježíše neposílá do pekla nevěřící ani jinak věřící, ale miluje láskou Boží podle přikázání tak, jako Bůh nás miluje, bez rozlišování všechny lidi stejně. A ne jenom ty, kteří se nám líbí. Křesťan stejně jako Bůh nenávidí hřích, ale hříšníky miluje, protože za ně Ježíš na kříži trpěl, aby oni žili. Bůh nikomu nestraní. Opravdový křesťan nehledá chyby druhých podle své vlastní "jediné věčné pravdy" vymyšleného náboženského učení ale sebe zdokonaluje a hledá v Bohu živém, a Boha v sobě, následováním Ježíše podle evangelia.


"Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání … (2P 1,5)


Všichni jsme teď na jedné lodi, která jde ke dnu. Věřící i nevěřící, přesně stejně nemorální do výše ne-zákonů, a do výše lidských výmyslů o Bohu, které si lidová tvořivost zdokonaluje podle své povahy. A příčinou toho je realita taková, jaká je.


"Nastal den tmy a temnoty, útisk a tíseň, pohroma a veliká hrůza na zemi. Celý spravedlivý národ propadl zmatku; obávali se od nich zlého, byli připraveni, že zahynou, a volali k Bohu. Z jejich volání jako z malého pramínku vznikla veliká řeka s množstvím vody. Vzešlo světlo a slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné." (Ester 1)


Jako Ježíš odcházel do ticha, aby se modlil a plný ducha svatého se zase vrátil, aby sloužil, tak i my máme mít účast na věcech veřejných. A jestliže neexistuje politická strana, která by prosadila spravedlnost proti zločinu, je třeba ji založit a působit v politice uprostřed jako jednotící prvek mezi lidskou nesmiřitelností.

Ozve se někdo, kdo do toho tímto směrem už jde anebo by chtěl jít, vybojovat ten spravedlivý boj proti zlu dobrem, bez násilí, spravedlivě, nestranně, nezištně, jen s láskou?


"Křesťané se neliší od ostatních lidí, ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání i jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Jako občané mají na všem účast, avšak všude se chovají jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají daných zákonů, způsobem svého života však vítězí nad zákony.


A ti, kdo je nenávidí, nemají žádný důvod k nepřátelství. Prostě řečeno, jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a nejsou ze světa. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I křesťany možno ve světě poznat, avšak jejich zbožnost zůstává neviditelná. Tělo nenávidí a bojuje proti duši. Duše miluje nenávidějící tělo i s jeho údy. I křesťané milují ty, kdo je nenávidí. Duše je sevřena tělem, avšak sama tělo udržuje. I křesťany drží jako ve vězení svět, oni však udržují svět. Nesmrtelná duše přebývá ve smrtelné schráně. I křesťané žijí v pomíjejícím světě, avšak očekávají v nebesích nesmrtelnost. … (List Diognetovi)








Křest vodou a ohněm

24. září 2016 v 14:50 |  Na počátku bylo Slovo
"Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. Svědectví pak Ježíšovo je Duch proroctví."

"Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. V Prorocích je napsáno: 'A budou všichni vyučeni od Boha.' Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně."

"Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná.

Vy ho znáte, je u vás a bude ve vás."

"Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním."

Prosit však ve jménu Ježíše, to nestačí to jméno vyslovit jen ústy, ve jménu Ježíše znamená následovat jeho cestu v jeho stopách, přijít k Němu v pravdě a lásce "pouští" tak, jako šel On.

A teprve potom "Ten, který je v nás, je mocnější, než ten, který je ve světě."

"Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržeti dědictví spásy?" (Žd 1:14)

"Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." (Židům 4, 1)

"Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce … " (Židům 3, 15)

"Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: 'Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?' Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! 'Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa jejich výroky.' … (Římanům 10:9-21)

Způsob, jakým můžeme obdržet poslání, pověření, není ve formě evangelijního společenství ale v následování Krista. Naopak, všechny ty různé způsoby a formy, povýšené nad ty druhé, jsou rouháním Duchu svatému.

"Amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání jakkoliv by se rouhali. Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. " Říkali totiž: "Má nečistého ducha."

"Bůh nám "dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3:16) "Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: 'Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.'

A věřící, ať katolíci či protestanté nebo jiná společenství v Kristu, každý, kdo miluje Boha a bližní podle přikázání lásky, ale uctívá Boha jiným způsobem, řekne-li o někom někdo, že ten druhý, který neporušil Boží přikázání, má nečistého Ducha, rouhá se Duchu svatému. A na to pozor, rouhání Duchu svatému je jediným neodpustitelným smrtelným hříchem. Nečistého Ducha má ten, kdo říká, že miluje Boha a povyšuje sebe nad jiné, nečistý je ten, kdo porušuje porušuje Boží přikázání lásky proti bližním. Ale kde není porušené přikázání, tam není nic nečistého, tam čistému svobodně je všechno dovoleno, všechno, co Bůh stvořil, je čisté, a nic není zakázané.

"Chceš vejít do života? Zachovávej přikázání."


Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku, dali ho zavolat. Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: "Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, má matka a moji bratři. Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr, sestra i matka." (Marek 3: 28-35)

Jaká je vůle Otce v nebesích? "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." (Matouš 19:17-19)

A "Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 'každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.'

Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? "

Poslání jeden člověk druhému nevysvětlí. Tu cestu "pouští" je nutné osobně prožít, zříci se sebe a svých omylů a odevzdat svoje všechno co jsem a co mám, s důvěrou do vůle Boží, a dovolit Bohu, aby nám dal poznat pravdu. Nemusí to být vždy cesta snadná. A o tom je opravdový křest vodou.

Páry protikladů a jejich rozpory ustavičně ohrožují jednotu osobnosti a znovu a znovu zaplétají život do rozporů. V Písmu tuto skutečnost vyjadřuje zmítání "sem a tam". A slovy Jeremiáše: "Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou". Anebo Žalm 107, 7-43; Job 6, 18; Jedná se o proces očišťování, a upevnění víry ve vytrvalosti slovy Jakuba 1, 12-14.

Stát se v očích světa "bláznem" pro Krista a jít lidmi nepochopený, opovržený, proti konvencím a proudům světa, znamená mnohdy jít i proti svým nejbližším, usilovně se snažit odpouštět jejich nepochopení, a nespojovat s duchem pravdy své špatné svědomí z toho, že nejsme takoví, jaké by nás očima světa chtěli mít. Že to není cesta lehká, už vím. Ale i náš Pán ví. On první stál v trhlině mezi našimi hříchy a Bohem. A smysl dělá snesitelným mnohé, snad vše. I to veliké odříkání a opovržení. A v tom je poselství kříže.

Janův křest vodou, je cestou pokání k očištění. Hříchy kajícníků nejsou zahlazeny ihned. Až teprve, když Bůh pozná naši vytrvalost a lásku v dobrém i zlém. A následuje křest Duchem svatým, který je vítězstvím nad dobra nad zlem, života nad smrtí, ve spolupráci s anděly světla, osvíceným zrakem mysli.

"Jakož psáno jest v knize proroctví Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho."





"Jsou tři svědkové, Duch, voda a krev a ti tři jsou zajedno" a v Mojžíšových knihách je psáno, že vejde teprve čtvrté pokolení.

A všechny ty posvěcené předměty, kříže a křížky, korálky růžence, svěcená voda, oplatka eucharistie, dalo by se říct, že to jsou jen pověry, ale říkat to moc nahlas nesmím, protože by to někomu znělo jako rouhání a hanila bych víru těm, kteří hmotné symboly k víře ještě potřebují. Ale obřízka, křest, půst, tělo a krev Pána, a veškerá biblická podobenství nelze chápat tělesně hmotně, to je nutné prožít v moci Boží, srdcem, tepajícím v rytmu nezměrné, věčné, Všemohoucí Lásky Boží, která jen miluje a vůbec neumí nenávidět.

A pokud jde o křest, nemyslím ten symbolický, ale opravdový, na cestě životem, velice pozoruhodné je toto: "Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?" (1. Korintským 15:29)














Křesťanství a islám

10. srpna 2016 v 21:37 |  Píseň novou

"Opakování sdělení Pána Ježíše Krista prostřednictvím Rafaela v těle Michala. Starý Zákon není ode mne, jediného Stvořitele všeho a všech, Pána Ježíše Krista!"


"Zatloukat, zatloukat, zatloukat?" Nehodící se škrtneme? Vyměníme za jiné, za jinou, za jiného?

"Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." (Matouš 5, 17-18)

"Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona." (Lukáš 16, 17)

"Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: 'Spravedlivý bude živ z víry.' Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: 'Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.' Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

… Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil." http://biblenet.cz/app/b?book=Gal&no=3

Celá Bible v dějinách spásy lidské duše je Knihou Knih proto, že od počátku až do konce věků jsou biblické příběhy a biblická podobenství dokonalou spravedlností a láskou, vítězstvím dobra nad zlem, vítězstvím života nad smrtí.

Ty kruté starozákonní příběhy nebyly výbojně loupežnými válkami, byly to války obranné proti barbarům, byly záchranou lidstva, abychom nevyhynuli. Ve starozákonní době zabití za účelem zachování života, "oko za oko, zub za zub" bylo přirozenou, absolutně dokonalou spravedlností, sebeobranu za účelem přežití, kterou proklestil, vyvedl a zachránil Bůh spravedlivé před zvrácenými, nenapravitelně hříšnými.

"Oko za oko, zub za zub" to byl spravedlivý osvobozující boj, bez kterého by smrt pohltila život.

Základem celé Bible, Starého i Nového Zákona je Desatero, které Ježíš pak naplnil novým přikázáním lásky, milovat i nepřátele. A v celém Novém Zákonu není pak už ani jediný případ schvalování násilí.

A jestli skutky některých židů a křesťanů nejsou podle Desatera, tak v synagogách ani v kostelích se to nenaučili. Nikdy křesťanský kazatel nekáže zabíjet, protože Ježíš to křesťanům zakázal, sám se žádného zločinu nedopustil. Křesťanští kazatelé říkají věřícím, aby následovali Ježíše a jeho přikázání lásky, bez rozlišování stejně k lidem všem, věřícím i nevěřícím, aby přátelům i nepřátelům činili tak, jak chceme, aby oni činili nám.

"Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice." (Lk 9:54-56)

"kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem",není výzvou ke kamenování, ale k sebekritickému sebepoznání, abychom neodsuzovali druhé, a jsou to slova Ježíše Krista o odpuštění, kterými s Novým Zákonem starověké kamenování skončilo, odpuštění však neznamená s hříchem souhlasit. http://biblenet.cz/app/b?book=John&no=8

"Kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí vaše přestoupení." (Mk 11) http://biblenet.cz/app/b?book=Mark&no=11

"Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.

A nevytrhávejme z kontextu. Toto následující podobenství v Lk.19 vypráví Ježíš o svém druhém DUCHOVNÍM, ne tělesnémpříchodu, s koncem věků, kdy budeme podle absolutní Boží spravedlnosti a lásky odděleni jedni od druhých, spravedliví půjdou do věčné radosti, nenapravitelní do věčného trápení. Ale odsouzení nenapravitelných není dáno člověku, nýbrž jen Bohu, který jediný zná srdce lidí. Boží přikázání NEZABIJEŠ! znamená NEZABIJEŠ! a kdo nenávidí, je vrah.

… Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'" (Lukáš 19), http://biblenet.cz/app/b?book=Luke&no=19

Díky silné víře se Abrahám stal "otcem" všech, kdo věří. (Řím 4,11-20) A křesťanství, židovství i islámse pokládají za potomky Abrahámovy, ale Ježíš, Abrahám a Mohamed je jeden, i když výklady těch náboženství jsou různé.

A "ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, …dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené." (Řím 9,6-8).

"Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky.Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. … protože je lhář a otec lži. (Jan 8:39-44)

Ježíš je představen jako "Syn Abrahamův" (Mt 1,1) a prohlašuje, že pohané "zaujmou místo u stolu s Abrahamem" (Mt 8,11).

"Přijdou mnozí od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem" (Mt 8,11). Po svém vzkříšení pak Ježíš rozšiřuje poslání apoštolů a nabídku spásy na celý svět (Mk 16,15-16).

V rozhovoru se Židy Ježíš zjevuje své božství: "Váš otec Abrahám zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.' Židé mu řekli: 'Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abraháma?' Ježíš jim odpověděl: 'Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abrahám narodil, JÁ JSEM'" (Jan 8,56-59)

A Boží spravedlnost na počátku jako na konci věků je stále stejná. Boží jméno: "JSEM, KTERÝ JSEM. … Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci." (Ex 3:11-15) Bůh však je nejen spravedlnost, ale i láska. Ježíš zemřel za všechny hříšníky, všichni máme stejnou šanci zachránit se.

"Co bylo je totéž co býti má, a co se nyní děje, je to, co se díti bude, aniž je co nového pod sluncem. Je-li jaká věc, o níž by někdo mohl říci: "Pohleď, to je cosi nového?" Ano, pak již to bylo před věky, které byly před námi."

Semenem je Boží slovo. … http://biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=13 "Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů."

"... věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel." (Lukáš 19, 22)

"Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy."(1J 3:8) Ďábel klame, seje a rozdává a Ježíš bere to zlé, co ďábel seje a dává. Ježíš snímá prokletí a dává požehnání. Ježíšova oběť na kříži je výkupným z moci zlého. Ježíš je vítězem života nad smrtí, proto stačí učinit pokání.

Říkal toto podobenství: "Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl. Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! Proč kazí i tu zem? On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím, neponese-li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej." (Lk 13)

"Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." (Mt 3:10)

'Já ještě jednou zatřesu' nejenom 'zemí', ale i 'nebem'. … Ono 'ještě jednou' ukazuje na proměnu těch věcí, jimiž lze otřást, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. Neboť náš Bůh je oheň stravující. (Žd 12: 12-29) http://biblenet.cz/app/b?book=Heb&no=12

"Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, … Potom řekne Král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. …

Potom řekne i těm po levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života." (Matouš 25:29-46)http://biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=25

Svět se stal nebezpečným místem k životu. Ale přesto na celém světě lidem všem, všechny ty křesťanské církve a farnosti byly, jsou a budou jistými ostrůvky lidské pomoci, bezpečí a lásky, otevřené lidem všem, dokud nás s druhým příchodem Ježíš všechny nesjednotí.

Základní podmínkou k životu je starozákonní Desatero a pozdější Zákon Nový, tedy Desatero, naplněné láskou. Základem Bible, tedy celých dějin spásy lidské duše, od počátku až do konce, je život a život je láska, která druhému neublíží. A bez ohledu na to, co jsme z toho dnes udělali, skutečností v současném chaosu stále zůstává jistota, že byť proti Bohu a lidem rozdělené různým výkladem učení Ježíše Krista na protestantské a katolické církve, se lidé v těch jednotlivých společenstvích k sobě navzájem chovají slušně, neokrádají a neobelhávají se a nevraždí. Stále obecně ve velkém měřítku platí, že křesťan NELŽE, NEKRADE A NEZABÍJÍ, i když výjimky jsou všude, jsme jenom lidé, chybujeme všichni, ale kdyby nějaký věřící někoho obelhal, podvedl, okradl, tak se omluví a napraví, co zkazil.

Křesťanství, církev, náboženství, znamená pro lidstvo životadárný přínos mravní, kulturní a humanitární, bez něhož by člověk živočišných zákonů džungle skákal po stromech a živořil v jeskyni, až k úplnému vyhynutí. Odedávna náboženský mechanismus konvencí byl, je a bude nutností k zachování života.

"Není rozpor mezi myšlením a praktickou činností, myšlení se rodí z praktických úkolů, uvědomělá činnost se rodí poznáním. Je-li rozpor mezi teorií a praxí, pak je někdy chyba, buď je špatná ta teorie, nebo ta praxe, často obojí." (TGM)

Když se vyskytne křesťanský násilný fanatik, tak prostě není křesťanem, i když si o sobě myslí a říká, že je, opustil Boha a přikázání lásky. Tedy jeho praxe je v rozporu s křesťanským učením.

Islámská genocida, to je teorie i praxe v jednotě. Sice každé náboženství pokládá to svoje za nejlepší, ale lež, násilí a vraždy přikazují jedině islámské "posvátné" texty. Ďábelská praxe legálně vraždit a likvidovat jednotlivce i národy je vlastní jen fašistům a muslimům. A z toho vychází, že islám není náboženstvím, je to satanismus.

V mešitách islámští kazatelé vyučují muslimy násilné trestné činnosti, která je podle jejich víry dokonalým světovým řádem, posílají je zabíjet a umírat. Když následují muslimové věrně svého proroka Mohameda, jsou z nich stejní zločinci, jako byl Mohamed. I pro umírněného muslima jsou islámské násilné zvrhlosti práva šaría právem nejdokonalejším, určeným celému světu.



Pravda je jedna a poznáme ji po ovoci. Jediným spolehlivě přesným měřítkem pravdy a lži je přikázání lásky, které je zlatým pravidlem všech náboženství, milovat bez rozlišování všechny věřící všech náboženství i všechny nevěřící, přátele i nepřátele, všechny stejně jako sebe nedělat druhým co nechceme, aby oni dělali nám, chovat se ke všem bližním tak, jak chceme, aby oni se chovali k nám.

Islám nezná zlaté pravidlo lásky k lidem všem, islám rozlišuje. Islámský "jediný národ nejlepší" povýšil sebe a všechny ostatní zavrhnul. A toto povýšení není jen teoretické ale zrůdnostmi podložené, v historii islámu od jeho počátků dodnes.


Dokud je muslim muslimem, není možné bez rizika brát vážně jeho umírněná slova ani skutky. Když muslim je umírněný a není radikální, pak je buď špatným muslimem anebo lže, jak mu káže jeho věrouka, obelhávat nevěřící. Každý muslim je i potenciálním zločincem a teroristou.

Přikázání milovat nepřátele neznamená tolerovat zločince, který by loupil váš dům a znásilňoval vaši ženu. To by znamenalo schvalovat zločiny, nechat se znásilnit, zotročit a vyvraždit. Taková tolerance v případě jednotlivce je zbabělost, na státní úrovni je to vlastizrada a církevní představitelé tolerující zlo jsou pastýři, kteří boří ohrady a ponechávají ovce vlkům napospas. Takovou podlost Bůh od člověka nežádá, ale trestá. Jde o život. Islám není náboženství ale satanistický vládnoucí systém k vytvoření celosvětového kalifátu a musí být postaven mimo zákon. Teorie islámského učení jde ruku v ruce s praxí, muslimové jsou od sedmého století otroky zlého. A nenechal nás Ježíš na pospas zlému, ale za nás obětoval sebe, abychom my žili. A tak i my máme své bližní milovat a chránit.

"Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící." (1. Timoteovi 5:8)

"Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům." (Matouš 24, 43)

Není nebe rozevřené dokořán všem, jako hranice EU. Ale Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje a dodnes úzkou cestu s těsnou branou, vedoucí ke stromu života, střeží andělé s míhajícím se plamenným mečem, žádný most z pekla do nebe nevede a nic nesvatého tam nevejde. TOU CESTOU JE PŘIKÁZÁNÍ LÁSKY.


Říkat islámu ano, znamená říkat ano islámskému učení, jehož náboženskou teorií i praxí jsou násilné zločiny všeho druhu. Tolerovat islám neznamená nic jiného než tolerovat konec evropské civilizace a nástup barbarského kalifátu. Je naivní si myslet, že se muslimové v Evropě přizpůsobí a podřídí našim zákonům. Oni se netají tím, že přicházejí zmocnit se Evropy. A je to dvakrát řízená a podporovaná invaze, v zájmech globalizace a v zájmech islamizace.

"Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. (Jan 10:1-2)


Islámem zotročené muslimské národy za to nemohou, že islám je šmejd. Islám je nástrojem zlého v bitvě poslední ke konci věků. Evropa uznává islám jako náboženství a páchá sebevraždu, zatím jen ustupováním jeho požadavkům, dokud nedosáhnou svého a tím ubližujeme i muslimům. Muslimové jsou obětí zrůdné ideologie a potřebují slyšet pravdu.Korán je popletený, je to nauka o nenávisti, produkuje zločince. Zákazem veřejné propagace islámu v Evropě je třeba muslimům dát šanci života, přestat vraždit, skončit s nenávistí, a svobodně v pravdě žít a milovat.

A ta invaze se neděje jen tak náhodou, má očistný charakter nejen pro muslimy ale i pro Evropu, je to šance pro všechny, hledat a najít pravdu, vážit si skutečných hodnot a vrátit se k Bohu.

















Kam dál